KOČKY: O nevydařené adopci Mouráska
Občas ho kolemjdoucí něčím obdarovali a jedna zájemkyně si ho chtěla vzít, ale nevěděla, jestli někomu nepatří. Začala jsem ho pravidelně krmit. Neschovával se, zřejmě neměl žádné špatné zkušenosti. Když tam pobýval již tři týdny a stále čekal na mnou přinesené krmivo, poptávala jsem se též, ale nikdo ho nesháněl. Ani na veterině, ani v místní prodejně krmiv, v útulku v Měcholupech ho také neměli v registraci ztracených. 
V den, kdy začalo mrznout, jsem se rozhodla, že ho vezmu domů a budu mu hledat nového páníčka, neboť doma máme již hodně obsazeno. Protože na veterině v neděli nebyla ordinace, dala jsem mu Drontál a spot Frontline, oči a uši měl čisté.
Zájemkyně byly dvě. První, která ho neviděla, ale chtěla hodné a přítulné zvíře, bohužel měla psa (před kterými kocourek pravidelně utíkal) a bydlela v šestém patře. Druhou, která se pro něj rozhodla podle jeho fotek, jsem znala a nabízela domek se zahrádkou. Vypadalo to, že ho dávám do dobrých rukou.
V den, kdy si ho zájemkyně měla vzít, řekla, že podle fotek a popisu vypadá jako egyptská Mau, ale hodně křížená. Dala mě do ruky přepravku, ať ji ho přinesu k autu. Představovala jsem si, že půjde se mnou a pokusí se navázat s ním kontakt. Ne, jen byla nervózní a přebrala ho jako zboží. S sebou jsem mu dala ještě tašku s krmivem. A to jsem netušila, že už ho neuvidím a budou jenom problémy. Snad každý, kdo předává živého tvora do jiných rukou, se dál zajímá o jeho osud. Očekávala jsem, že dostanu nějakou jeho fotku do mailu, vždyť osoba byla doposud pro mě důvěryhodná.
Osudným se mu bohužel stal datum 3. 12. 2008 a "nový domov" v Horních Jirčanech.
Pozítří mě zajímalo, jak se mu daří. Paní s ním nebyla moc spokojena. Nakonec mě nabídla, zda ho nechci zpátky. Řekla jsem, že spíš ano, zavolám za dva dny, potřebuji si připravit doma pro něho místo. Za dva dny jsem zavolala a dozvěděla se, že kocourek utekl z domu. Přitom jsem upozorňovala, že nejméně čtrnáct dní musí zůstat doma, protože nenajde cestu zpět domů.
Jela jsem se tam podívat. Teď se ukázala ta "výhodná" poloha nového domova. Z jedné strany rušná silnice, z druhé strany les. Zklamáním bylo i to, že nepomohla při jeho hledání, a i když slíbila, nevyvěsila inzerát o ztrátě. Řekla, že kocourek je přítulný a určitě si někoho sám najde. Za dostatečné považovala vyjádření lítosti nad jeho ztrátou. Řekla jsem, že takovou omluvu nepřijímám, nepředala jsem ji věc, ale živého tvora.
Po týdnu mě vrátila zpět komplet nespotřebované krmivo přesto, že jsem doufala, že ho bude na mé naléhání dávat do misky u domu a tak jej nalákat zpět.
Ze všeho usuzuji na dvě věci. Buď byl kocourek vzácnější a ona ho prodala, proto si nedělá starosti s jeho dalším osudem (pro mě hrozné pomyšlení takhle kupčit se zvířaty, ale pro kocourka lepší varianta).
Nebo skutečně utekl, protože se mu tam nelíbilo a ona si oddechla. Pro kocourka horší varianta, protože to nemusí přežít.
Mourátku je přibližně osm měsíců. Kožich na trupu je zabarvený do šeda s černým tečkováním, uši a čumák má medové. Oči světlezelené. Jeho srst je tak hebká jako hedvábí a je bez podsady. Nemusí se česat, stačí uhladit. Je nesmírně přátelský, přítulný, mazlivý a důvěřivý. O to více mě mrzí, jak to dopadlo.
Stále mám z toho ten nepříjemný pocit, kterého se nemohu zbavit od doby jeho předání. I depozita se snaží být v kontaktu s novými majiteli a popřípadě si vzít zvířátko zpět. Když vám někdo oznámí, že se ztratilo, tak nemůžete dělat vůbec nic.
Kdybyste ho někde viděli, tak zavolejte prosím, na mobil s číslem
