Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KOČKY: Když se to sejde... jak to dopadlo
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Jana Bu. 12.7.2007 14:18Re: Re: Re: To je opravdu velmi těžké rozhodování. No, vzato takto, tak : dáváte dárky ze sobectví, pomáháte komukoli (dítěti, neznámému člověku, rodině, zvířatům) ze sobectví, děláte COKOLI správného ze sobectví...... Já si myslím, že je to trochu opačně - sobečtí lidé páchají dobré skutky primárně pro svůj dobrý pocit, nesobečtí pak konají dobré skutky prostě proto, že chtějí pomoci a ten dobrý pocit se jim dostaví následně jako "odměna" - pokud tedy mají čas bádat nad tím, jaký pocit že zrovna mají kromě únavy a pocitu, že nic nestíhají |
|
|
tosca 12.7.2007 14:38Re: Re: Re: Re: To je opravdu velmi těžké rozhodování. Vzato takto ... cokoliv, co jakýkoliv živý tvor dělá, dělá ze sobectví sobečtí lidé páchají dobré skutky primárně pro svůj dobrý pocit, nesobečtí pak konají dobré skutky prostě proto, že chtějí pomoci a ten dobrý pocit se jim dostaví následně jako "odměna" ... toto je "definice" sobectví, jak ji asi chápe většina lidí a je dobré se jí v současné společnosti držet. Ale není jediná. Je dost lidí, kteří ten pojem vnímají jinak. Mimochodem ... téma k zamyšlení ... proč vlastně chtějí lidé pomáhat? Co je motivuje k tomu, aby někomu pomohli? Pomáhali by, kdyby se následně nedostavil dobrý pocit z dobrého skutku? Kdyby se nedostavila radost, když vidí smějící se dítě (spokojeného psa, kočku...)?. I dobrý pocit je jakási forma odměny. A je to odměna, která je jen moje, dál ji nikomu nepředám a hodně těžko se o ni dělí ... |
Je to pouze v rozdílu chápání pojmu sobectví, v ničem jiném |
|
Jana Bu. 12.7.2007 14:49Re: Re: Re: Re: Re: To je opravdu velmi těžké rozhodování. Tak jsem se lehce zamyslela (na víc není čas |
Co si budeme namlouvat, každý chce být občas pochválen|
|
Jana Bu. 12.7.2007 9:36To je opravdu závažné téma, ale rozhodnutí vždy hrozně těžké. Kdo se totiž ochranou zvířat (tím myslím to, že se o ta zvířata stará, dává je do kupy atd) zabývá déla, tak zažil několik případů, které dopadly jinak, než všichni čekali. U mne konkrétně - před cca třemi lety mě poprosili z útulku, jestli bych nevzala na dožití kotě z jiného depozita - kočička měla velký šelest na srdci a dva veterináři se shodli, že jí zbývají cca 2-3 měsíce života, no a v původním depozitu by to byl příliš velký nápor na paní, dívat se na kotě s vymezenou délkou života. Kotě putovalo ke mně, až na srdce mu nic nebylo, řádilo ....no a je z něj tříletá kočička, co má stále chut do života, i když nad ní veterináři kroutí hlavou ! Co je těžký hendikep ? Já za to třeba nepovažuji, když není tlapka, oko ....je to nepříjemné, ale zvíře to moc neřeší a má radost ze života. Na druhou stranu se mi nelíbí, když někdo udržuje zvíře, které samo nevyměšuje, nejí a NENÍ naděje na zlepšení stavu. |
|
|
tosca 12.7.2007 10:19Re: To je opravdu závažné téma, Těžko se posuzuje, co je a co není těžký hendikep. Závisí na podmínkách, v nichž zvíře žije a na tom, zda jeho okolí je schopno se o ně postarat. Z mého pohledu ... není těžkým hendikepem chybějící tlapa, u psa ani úplná slepota (u kočky neposoudím), hluchota, nefungující slinivka (pokud stačí přidávat do potravy enzym), nemocné srdce (funguje-li natolik, aby zvíře mělo ze života radost). Dokonce dokážu pochopit i to, že se umí radovat zvířata, která mají ochrnuté zadní nohy - zase závisí na podmínkách, ve kterých žijí. I já považuji samostatnost při žraní, pití a vyměšování za základní podmínky pro hodnotný život ... ale znám psa, co se sám nenapije. Žere, vyměšuje, ale pije jen z láhve. Opatrovatelka je ochotna a schopna se o něj starat, takže o utracení se neuvažuje (ale nehledá se mu nový domov). U mě by takový pes žít nemohl, nejsem schopna mu zajistit 5-10x denně pití z láhve. Byl by to adept na poslední injekci. Ona mu to zajistit dokáže a pes si vychutnává každý den a umí se i radovat. Takže, posouzení opravdu hodně závisí na konkrétní situaci, konkrétním zvířeti, konkrétním člověku ... |
|
|
Jana Bu. 12.7.2007 10:57Re: Re: To je opravdu závažné téma, Ani u kočičky nemusí úplná slepota vadit. Zažila jsem kočičku Aločku, která vůbec neviděla, nicméně se s tím sama vyrovnala tak úžasným způsobem, že nezasvěcený člověk nic na první pohled nepoznal. Samozřejmě se taková číča hodí jen do bytu a tam, kde nejsou fanatici v přestavování nábytku |
|
|
tosca 12.7.2007 13:04Re: Re: Re: To je opravdu závažné téma, No vida, takže je to hodně podobné, jako u psa. I kočka se s tím naučí žít, pokud ji lidé dopřejí přiměřené podmínky. Já si říkala, že kočka je možná na zraku závislejší než pes. Ve volné přírodě by samozřejmě nepřežil ani jeden (ani kočka ani pes), ale v lidské péči mohou žít i s takovým omezením. |
|
|
teta 12.7.2007 10:45Re: To je opravdu závažné téma, Rozhodování jak a kdy léčit je těžké. Někdy je vyléčení i nad chápání veterináře. Měli jsme kdysi velmi nemocná štěňata boxerů, přes veškerou snahu nám jich několik umřelo. Jeden pejsek přežíval, ale bylo mu zřejmě velmi zle, motal se, ploužil se dokola, nechtěl jíst, seděli jsme nad ním s veterinářem u nás doma a váhali, pak řekl, že něco zkusí, dal mu injekci, prý aby ho jen na delší dobu uspal, zklidnil. Pejsek ale neusnul, chvíli seděl, pak se sebral, šel k misce a najedl se. Od té chvíle mu bylo dobře, samozřejmě, že zůstal u nás.Když mu byly asi tři, začalo ho zlobit srdce, zadýchával se, modrala mu pusa. Prognóza - pár měsíců, rok, při boxeřím temperamentu, radši nenechat trápit. Obešli jsme několik veterinářů, jeden mu dal tabletky, pomohly, asi po třech letech se mohly vysadit. Kony se dožil skoro jedenácti let, jen se nesměl moc rozdychtit třeba při vítání, nebo ve snaze vynadat jinému psovi. Ovšem, když jiný boxer měl nádor na plicích, pečovali jsme o něj, dokud bylo vidět, že netrpí, pak mu pan doktor pomohl přes duhový most. |
|
|
tapuz 12.7.2007 11:24Re: Re: To je opravdu závažné téma, Právě i pro tahleta "zázračná" uzdravení velmi těžkých případů, které vypadají, že nemají šanci, a přesto skončí happyendem, je to rozhodování strašně těžké. Člověk před sebou vidí tyhle šťastné případy a někde vzadu v hlavě mu problikává "Třeba se ten zázrak nás stane taky." A i když pak udělá to rozhodnutí nejtěžší a je po všem, pořád někde v houbi hlodá červík pochybností, jestli by to třeba nedopadlo jinak. Ach jo Samozřejmě nemluvím třeba o velmi těžce postižených nebo zraněných zvířatech, která by zjevně nemohla dál ani relativně normálně žít. Je to smutné, ale tam je to rozhodování svým způsobem jednodušší. Jinak kocourkovi držím palce, aby všechno dobře dopadlo a aby pak k sobě našel nějakého skvělého člověka. |
.|
|
alimo 12.7.2007 9:06OT-Dede protože jsem to včera nestihla a psát k včerejší diskusi jaksi nemá moc smysl, tak přeju šťastnou cestu zpět, zdárnou dopravu nezdárného kousku pc Dede- DÍKY |
|
|
YGA 12.7.2007 9:35Re: OT-Dede Dovoluji se přidat - šťastnou cestu a hlavně palce pro tatínka, ať dnešní vyšetření dopadne co nejlépe. |
|
|
Romana 12.7.2007 9:42taky se přilípnu.. Dede, přeju šťastnou bezproblémovou cestu a držím palce, ať všechno klapne a dobře dopadne. Myslím na vás... |
|
|
LENKA S 12.7.2007 9:47Re: OT-Dede JÁ SE K LENCE-BLÁŽE PŘIPOJUJU A PTÁM SE TAKY. JAK JE TAKY MAMINCE, DEDE! UŽ DLOUHO SE MI NEOZVALA. NEMARODÍ TAKY NEBO JE JEN BEZ ÚPŘIPOJENÍ? MÁM TROCHU OBAVY I O NI. JSOU OPRÁVNĚNÉ NEBO NE?ZDRAVÍM , PŘEJU ŠŤASTNÝ NÁVRAT, ALE ZÁROVEŇ ÚPĚNLIVĚ PROSÍM SLOVY SVÉ ZLATÉ BÁBRLÍNKY:" SPĚCHEJ POMALU, DEDE.!!!!" |
|
|
Li 12.7.2007 9:47Re: OT-Dede Dede, připojuju se |
|
|
Xerxová 12.7.2007 9:49Re: OT-Dede Dede, šťastnou cestu na Sever. Dávej na sebe pozor - přeci jenom psychicky i fyzicky jsi dostala v posledních dnech zabrat, tak nepřeceňovat síly - spát se chvilku dá i v autě na parkovišti (Nazgúlové ho ochrání Jinak držím palce, ať všechno dobře dopadne |
).|
|
Jovovi 12.7.2007 9:57Re: OT-Dede
|
|
|
Rpuť 12.7.2007 10:06Re: OT-Dede Dede, ty to zvládneš a všechno dobře dopadne! Šťastnou cestuuuuu!!!! Udělej to jak potřebuješ, mi klidně počkáme |
|
|
radanova 12.7.2007 10:33Re: OT-Dede
|
|
|
týna 12.7.2007 11:47Re: OT-Dede šťastnou cestu bez problémů přeju |
|
|
Fallowa 12.7.2007 13:53Re: OT-Dede
|
|
|
FELCA Louny 12.7.2007 9:01je sakra těžké rozhodnout, že pošlete někoho za duhový most.. ale u kabušky to bylo jiné. to ochrnutí přišlo strašně rychle, ale po podání léků se zlepšilo. ten den měla jet za mvdr.skalou, ale bohužel to nestihla. u nás už bylo rozhodnuto-pokud doktor řekne, že léčba nebo následný život kabušky by byl pouze přežíváním, tak bysme ji nechali odejít. |
|
|
tosca 12.7.2007 10:02Re: je sakra těžké rozhodnout, že pošlete někoho za duhový most.. Kabuška (nebo příroda) to rozhodla sama. To je něco, proti čemu jsme bezmocní. Jinak, diskuze v komentářích se trošku směřuje k tématu, kdy zvíře nechat odejít a kdy ještě zachraňovat. Z mého pohledu se ta diskuze netýká Káby ani Arona. Kába ... nenechala bych uspat zvíře, u kterého neznám diagnózu a tudíž ani prognózu do budoucna. V tomto případě to rozhodl osud a není co řešit. Aron ... podle popisu se mi zdá, že operace by měla vyřešit Aronův problém tak, že by pro další život neměl mít vpodstatě žádné problémy. To za pokus taky stojí, tam je šance na plnohodnotný život. |
|
|
Zdena 12.7.2007 8:17hrozné dilema Oč jednodušší to máme my, kteří přispějeme finančně a nemusíme rozhodovat o konkrétním zvířeti... |
|
|
tosca 12.7.2007 8:11... Aronku, statečný kocourku, drž se! Držíme tlapky, ať se operace povede a ty máš konečně pohodu. Kábo ... ať najdeš za Duhovým mostem to, co jsi nenašla tady. Napadlo mě, zjistila se u Káby nakonec příčina problémů? |
|
|
Xerxová 12.7.2007 7:17tak mě napadá, že to je na velkou diskuzi... a jsem si jistá, že se neshodneme. A ten problém je široký - začíná u neduživých štěňat, která se neperou o život - krmit je sondou a piplat, nebo nechat přírodu, ať rozhodne. Nemluvím o maličkých, ale o život se proucích miminkách - i těm se musí pomoct (třeba hájit mu dobré místo v "mlíkárně" před většími sourozenci), ale ti se o život aktivně hlásí. Pokračuje to při rozhodování u závažných onemocnění - podstupovat složité operace a složitou rehabilitaci, když výsledek je silně nejistý?? Nemluvím o zlomených nohách, ale třeba o nádorech... U Aronky jsme se rozhodli pro uspání - ta amputace nohy a chemoterapie byla pro nás dostatečný důvod. Jak ve stáří - moje tchýně si dodnes vyčítá, že vynesla starou pudlici z pod rozkvetlého rododendronu (kam zalezla a odmítala vylézt). Veterinář jí odoperoval rozsáhlý nádor (do té doby žádné příznaky), Koletka stejně o týden později svůj boj prohrála. Bez operace by prý nedožila rána... A péče o silně hendikepovaná zvířátka v útulcích mi taky někdy přidává "otazníky do hlavy". Je šťastná inkontinentní kočička, které se i ostatní kočky straní? Je šťastný ochrnutý pejsek po autonehodě (také venčící se pod sebe), který musí bolestivě rehabilitovat... A ještě se mu hledá páník? |
Protože to není vůbec jednoduchý problém. Jak najít tu mez, kdy zachraňovat, a kdy milosrdně zvířátku pomoci přejít Duhový most... Nemluvím teď o zájmech veterinářů - léčit a léčit - asi máme kliku, ale my máme opravdu skvělé veterináře, kteří z nás peníze netahají|
|
Rpuť 12.7.2007 7:46Obávám se, že se o tom ani moc diskutovat nedá. V konkrétních případech je na to rozhodování člověk stejně sám. Ještě ad stranění u koček - Moje máti měla kocourka, který měl s ostatními kočičáky zcela standartní vztahy. Pak mu začaly selhávat vnitřní orgány a přestal jíst. Ještě týden ho máti pomocí nejrůznějších injekcí držela při životě. Většinou polehával, ale zřejmě netrpěl. Ovšem pro ostatní kočky jakoby přestal existovat - ony věděly, že už je vlastně mrtvý.... |
|
|
Fallowa 12.7.2007 7:59Re: tak mě napadá, že to je na velkou diskuzi... Ano,to je velké dilema - jak odhadnout,zda léčit,nebo milosrdně ukončit trápení?Myslím,že důležité je,zda zvířátko má ještě chuť do života,nebo to už vzdalo.Musím si vzpomenout na drsňačku Lindu,která,pokud si vzpomínám,ochrnula na zadní část těla a Myš s Medvědem měli na vybranou - buď jí nechat uspat,nebo operaci páteře.Vet je upozornil,že výsledek operace je nejistý a bude to stát nemalé peníze.Rozhodli se pro operaci a Linda je s nimi dodnes,ačkoli je to už pěkných pár let zpátky. Stříbrné kočičky je mi moc líto,tak držím palce Aronkovi,aby se jen lepšil |
|
|
tosca 12.7.2007 8:21Re: tak mě napadá, že to je na velkou diskuzi... Jsem si jistá, že se neshodnu ani sama se sebou Každý případ je jiný, ka každému zvířeti váže člověka individuální vztah. A na jeho základě se pak dělají rozhodnutí. Prožiju-li se psem 10 let a on mi po úraze ochrne, je-li reálná naděje (byť nižší procento) že ještě bude chodit, podstoupím s ním operaci i rehabilitaci. Risknu ten rok (dva) nepříjemností a zkusím mu vrátit to, co mi za těch 10 let dal. U psů nalezených je to těžší, ale osobně se taky přikláním k názoru, že nemá smysl složitě zachraňovat opuštěné zvíře, které bude mít jako následek těžký handikep ... i když jsou případy, kdy prognóza je mizerná a výsledek šokuje i veterináře... od stolu se to píše snadněji, než se to realizuje v praxi. V každém případě, rozhodnutí je vždy na člověku, který má zvíře v péči, je s ním v kontaktu a je tudíž nejlíp schopen odhadnout, zda léčit nebo ukrátit bolest. |
|
|
alimo 12.7.2007 9:02Re: Re: tak mě napadá, že to je na velkou diskuzi... Tosco |
|
|
týna 12.7.2007 9:25Re: Re: tak mě napadá, že to je na velkou diskuzi... jen a pouze souhlas |
