29.5.2024 | Svátek má Maxmilián, Maxim


Diskuse k článku

KOČKY: Dámy a pánové ze Zrzků

Vezmu to od začátku. Celý tenhle malér vznikl tak, že dvě číči (kocour a kočka) jednoho pána žily na zahradě u domku. Po výtce na téma - kočky kadí malému (vnoučeti) do pískoviště - je pán odnesl a odstěhoval do bytu do patra, kde bydlel. Kočky se vesele zabydlely a rozmnožily. Další roky si umím představit.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Lucka V. 14.12.2007 15:04

Re: Re: Tak ale v tom případě sme v podstatě na jedné lodi, přece.

Je to bohužel lidský svět a proto jsou ti ostatní nuceni žít podle lidských pravidel. Ale pak by jim člověk měl poskytnout možnost opravdu žít, ne přežívat. Tj. když si pořídím cokoli živého, od té chvíle mám za to zodpovědnost. Kdyby se podle toho chovali všichni, nemusí pak tyhle problémy řešit na vlastní náklady - citové i finanční - řešit lidičkové jako Beda, JanaBu a mnoho dalších. V jednom má ale Jakub pravdu: Cokoli přemnoženého je průšvih. Počínaje sarančaty a konče slony. Osobně se děsím, co by nastalo, kdyby se v takovéto kočičí kolonii třeba vyskytla vzteklina. Zažila jsem jako malá, když se u nás kolem školy toulalo vzteklinou nakažené kotě. Naštěstí se našel zodpovědný člověk, který už mrtvé kotě vzal na testy. Výsledek - třetina školy skončila v nemocnici na očkování, což není tak úplně sranda.  Ale o to víc si vás vážím za to, co děláte. VOno si to moc lidí neuvědomí, ale ani pro vás to není bez rizika.

tapuz 14.12.2007 12:31

Re: Tak ale v tom případě sme v podstatě na jedné lodi, přece.

"Nechci myslet na ty miliony mikrobů, červů, cizopasníků, nebezpečí zlých nemocí po pohlazení kočičky děckem"

"tohle je  l i d s k ý  s v ě t , a zvířátka tu beru, pokud... atd."

No promiňte, ale tohle jsou tedy názory! Ani se mi nechce věřit, že čtu Zvířetník! Víc ani nechci komentovat.

Valentina 14.12.2007 21:04

Re: Tak ale v tom případě sme v podstatě na jedné lodi, přece.

V našem vnitrobloku v Praze žilo bylo cca 7 koček. Lidé z přízemí je krmili, přespávat mohli ve starých kůlnách. Pak se pár lidí někde ozvalo, kočky se odchytaly, údajně proto, že budou kastrovány a znovu vypuštěny, ale už je nějak na dvorku nikdo nikdy neviděl. No a od těch dob se po dvoře místo koček prohánějí potkani. Co máte radši?

Zdena b.p. 14.12.2007 11:23

Re: Re: Re: Re: Řekl bych, že jste svatí.

Jani, já se obávám, že se jedná o nedorozumění. Jakub je dost lapidární ve vyjadřování, ale srdce tvrdé nemá. Já mu přitakala, protože jsem ho pochopila trošku jinak. Je opravdu těžké rozhodnout, kdy ztrápené zvíře už nemá naději. A to rozhodně dokáže zvážit jen člověk s vaší zkušeností a velikým citem pro utrpení zvířete. Už jsem viděla a ošetřovala  několik tuláků marodů, ale před tohle rozhodnutí mne ŠÉF nepostavil. Jsem za to vděčná. "Kočičí bídu" se kterou bojujete vy, já jen četla a je mi z toho smutno, až to bolí. Jak já bych věděla co s penězi, kdybych vyhrála. Takhle drobím pár korun, které mohu postrádat, jen ve svém okolí tam, kde na to opravdu čekají a já to cítím jako neodvolatelný závazek.

Vave 14.12.2007 19:33

Re: Re: Re: Re: Řekl bych, že jste svatí.

Já jsem taky měla problém s léčbou Ondráška. Moc jsem o tom přemýšlela, největší rozdíl je asi v tom, že vy to malé zvířátko, kterému buší srdce, držíte v ruce, pak prostě nastoupí emoce, a pokud zvířátko bojuje o život, vy bojujete jako lvice s ním. My sedíme někde daleko a racio nám říká, že dát deset patnáct tisíc za uzdravení jedné kočičky je příliš, že by se za ty peníze dalo pomoc víc zvířatům, nakrmit je, vykastrovat. Jana mi tehdy napsala, že na to chybí lidské kapacity. Moc jsem se nad tím natrápila. A dnes zase, když jsem četla ten článek, sváří se to ve mně. Ale je mi jasné, že kdybych měla odvahu do toho bytu vejít a vidět to, že bych dělala totéž, co Jana. Jenže já tu odvahu prostě nemám.

Mám jen neskonalou úctu před vámi, před Janou, Bedou, Rputí, Bárou ....., úctu a hluboký obdiv. VVVVVV

Petra Philadelphia 14.12.2007 16:30

Re: Re: Řekl bych, že jste svatí.

Prosim, aby bylo jasno, tohle nejsem ja. Petra P. bude jiny zabukista.

K tematu - v podstate souhlasim s Jakubem, tak veli zdravy rozum a pud sebezachovy. Ale dovolim si tvrdit, ze pokud by se ocitl tvari v tvar trpicimu tvorovi, tak neodola a pomuze, co se da. Stejne jako my vsichni. Na svete je tolik utrpeni... sklanim hlavu prede vsemi lidmi jako je pani Kolmanova.

zana 14.12.2007 17:15

Re: Re: Re: Řekl bych, že jste svatí.

Petro, ve vedlejší hospodě to pěkně napsala MaRi. A ty už nejsi zabukista, ne?;-)

Dana J. 21.12.2007 18:54

Re: Řekl bych, že jste svatí.

Jakube, to je tak - to zvíře nemá jiný život, jen ten jeden. A když nám ho někdo přinese, nebo nám dá někdo zprávu, že leží někde u silnice, a když ho pak máme již doma, tak se pokusíme ten jeho - jediný - život zachránit. A někdy to jde, někdy, bohužel, ne. A pokud musíme řešit, zda zvíře uspat, je to opravdu bolestné rozhodnutí. Ale někdy je nutné se rozhodnout i pro uspání, a je to jen na každé z nás. Mám stále v duši ta zvířata, která byla u mě doma a svůj  boj o život prohrála. Nikdy jsem o nich nepsala, ale v mém srdci jsou stále, takže ani jejich krátký život nebyl bez lásky. Léčila jsem a potom je nechala odejít, někdy musel pomoci lékař, aby odešly bezbolestně, někdy zemřely samy. Ochrana zvířat spočívá i v tomto - alespoň se pokusit.