19.9.2020 | Svátek má Zita


KOČKY: Dámy a pánové ze Zrzků

14.12.2007

Zhoršuje se zápach z bytu i komunikace dotyčného s okolím. Zaznělo i cosi o koťatech mňoukajících z popelnice a odmítání "týrání zvířátka kastrací" bylo naprosto zřejmé. Žádný "asociál", "bezdomovec", "primitiv", jak mají lidé sklon olepovat ostatní nálepkami.Člověk na úrovni, řešící majetkové a právní otázky, stále pracující (a živící kočky…). Soukromě tomu říkám kočkobabismus, ale postihuje to i mužské, a on zjevně nevěděl, kudy z toho ven. Kolmanová - zrzci 1

Výsledkem bylo po jeho úmrtí nedefinované množství navzájem si příbuzných převážně zrzavých koček zděšených přítomností cizích lidí (policie, doktora), byt ve stavu "vytrhat podlahu a omlátit na cihlu" a i přes zjevnou snahu páníčka používat kočkolit hromady hoven po celém bytě, vše do výšky metru označkováno, či spíš prolito a prosyceno "kocouřinou". Koncentrace smradu a čpavku ve vzduchu na hranici "přežití" člověka. Téměř žádná koťata, tedy zjevně velká úmrtnost.

Tuhle "lahůdku" jsme si přijely užít s Marcelou a když jsme objevily téměř dvojnásobek zvířat proti původnímu, odhadem uvedenému počtu, bylo jasné, že to je fakt malér. Rudé oči s nepřirozeně velkými zorničkami, typické obličeje, kulhající kočka, zjevně březí kočka, v pelíšku živé kotě se svým mrtvým sourozencem… Velká část koček žila v jedné místnosti, jedna byla v kumbálu, kde pán spal zalezlá v posteli, další žily v pokojíku s menší místnůstkou a s koupelnou. Koupelna byla problém, měla díru pod vanou… Většinu čičin jsme ulovily a odvezly na první pokus, pak se začaly chytat ty "podvanové", bylo to několik různě úspěšných cest.

Nečekejte jen zářné a šťastné konce, takhle to nefunguje. Když výchozí stav stojí za h…., při veškerých snahách všech okolo nemůže být výsledek skvělý. Kočky jsme nouzově přijali "jak se dalo", části z nich byla propůjčena místnost normálně kočkám neurčená za velkých osobních "šachů" jejich "hlídačky" Terezky, další čičiny jsme rozdělili mezi čtyři obvyklá depozita (marodka u Marcely, porodnice u Jany Ch., Magda a já). Byly zděšené, nemocné, ve stresu. Jak to s nimi vypadá teď?

Jaffa

Jaffa, "kočka nejpracnější", byla zdravotně asi nejzdevastovanějším zvířetem. Hned během stěhování potratila. Plachá, vyděšená, nechytatelná číča, zjevně z kondice a zvláštně kulhající. Teprve prohlídka v narkóze spojená s kastrací ukázala důvod kulhání, Jaffa měla zastaralou zlomeninu zadní nohy. Kost se zlomila nad kloubem a její ostrý konec vlastně otevíral ránu a vyjížděl ven z nohy. Pokusili jsme se nožku spravit, byla to jediná možnost, jak plaché kočence nemuset tlapku amputovat, stále se hýbající zlomenina, nezfixovaná, to musel být dost děs. Bohužel velká část kosti byla špatná, mrtvá, kost velmi tenká a hlavně šlacha se za ty (nejméně) měsíce stihla příliš zkrátit. Kostičky tenčí než kuře. Zkusili jsme, nevyšlo, rána se zahojila hezky, ale odumřela a otevřela se tkáň na jiném místě… Kolmanová - Jaffa

Nastal tedy druhý úkol, tlapku amputovat a pak přesvědčit Jaffu, že bude kočkou domácí o třech nohách, tedy ochočit ji. Nechtěla žrát, a tak nám přišla dost draho, finančně i časově. Čekalo nás každodenní "násilné krmení" a také pašování léků do jejího těla. Jediný přijatelný způsob se pokusím popsat. Jaffa v límci mi leží na (svých) zádech na (mých) kolenou. Jednou rukou ji držím za krkem, Marcela "jistí" tlapky: K čumáčku a do tlamy jí strkám kousky jídla, ona je váhavě polyká, pak hltá, přitom se občas pokusí o výpad bokem a kousnutí do mých prstů, s vrčením. Nadává mi a žere Shiny cat tuňák s trávou. Nic jiného, vybrané lahůdky neuspěly, žrát sama nehodlala vůbec a v jiné poloze také ne. Časem jsme ji přiměly alespoň změnit i na některé jiné druhy "šínykatů – tří soust za velké prachy".

Po amputaci se jí zjevně ulevilo, i když se jako Richie musela učit pohybovat bez packy a stále se ještě učí. Papá už vše, oči se léčí a lepší a Jaffa má pomalu nakročeno stát se kočkou bytovou. Marcela strávila dlouhé hodiny jejím přesvědčováním, ošetřováním, uklidňováním a Jaffa se už nechá hladit, většinou jen na hlavičce, někdy i dál…

Ginger

Ginger byla "malér" už od pohledu, hubená a vysoce březí. Hezká kočička, bála se nás.

Přestěhovali jsme ji do "porodnice" k Janě Ch. a Ginger brzy začala rodit. Miminka ale nebyla moc životaschopná a Ginger na tom nebyla vůbec dobře. Následoval rychlý převoz na veterinu (depozit je za Poděbrady), sono, sál… Díky pečlivému ošetřování je z ní teď krásná číča, miminka nevydržela. Ginger čeká na nový domov.

Prcina

Prcina, ta nám a hlavně Marcele připravila pár bezesných nocí a vše bylo marné. Tohle malé mimi bylo nalezeno mezi složenou kuchyňskou linkou (téměř jediným nábytkem v bytě – Zrzci se zásadně pohybují při zemi, nešplhají) v "hnízdě" spolu se svým mrtvým sourozencem. Jeho máma zmizela pod vanou a nedařilo se ji ulovit několik dní. Přes umělé krmení a péči jiných koček malá a "vláčná" Prcina nevydržela déle než pár dnů.

Cifour a Clif

Cifour a Clif byli dva bílozrzci z kocourů přidělených "na výchovu" k Magdě. Cifour, velký kocour, dnes už mohutný, silný a v kondici, se velmi dlouho choval jako absolutní plašan, navíc vzteklý. Teď udělal ohromné pokroky, nechává se od Magdy hladit a už se i choval. Získává zpět důvěru v lidi a čeká na nový domov.

Clif mírnější, vyhublý a drobný kocourek, byl jednoho dne nalezen, "bez varování", mrtvý. Měl problém se žaludkem, který vypadal trochu jako vřed, zřejmě ale šlo o nádor.

Hardy a Filip

Hardy a Filip jsou "tmavé výjimky"mezi rezavou smečkou. Bílomour Hardy se původně nechal lapit do ruky, Filip byl naopak chycen mezi posledními "podvanovkami", šíleně vyděšený a vzteklý, když jsme se k němu chtěli přiblížit. Oba jsou velmi chytří a nemají "zrzčí" zorničky. Z obou se po získání kondice a váhy stala moc hezká zvířata. Hardy u Magdy stále čeká na ty své páníčky, Filip našel nový domov u tolerantních lidí. Kolmanová - zrzci 2

Mongol

Mongol – rezavý kocour, šílený z jakéhokoliv omezení a z přítomnosti lidí ve své blízkosti. Vyrazil dvířka u přepravky a běžel "vstříc svobodnému životu" autům a jinému nebezpečí. Na místě, kde utekl, hlady neumře (neb tam pečlivě zakrmuji), ale je zatím nechytitelný.

Pusinka

Pusinka, nejmenší bílorezka, něžná, křehká, jemná a mazlivá, našla nový domov jako první na výstavě "Sen zvířat".

Sabinka

Sabinka byla maminkou kotěte Prciny. Ve strachu vlezla pod vanu a několik dnů jsme na ni marně se sklopcem čekali. Nechápali jsme jak, ale bylo jasné, že zmizela. Posléze se ukázalo, že se zřejmě propasírovala škvírou pod dveřmi a utekla oknem z dost vysokého prvního patra a možná nebyla jediná. Ve strachu před neznámým prostředím (nikdy nebyla venku) vlezla do sklepa a tam byla po několika dnech objevena. Večerní výjezd, odchyt ve dvou sousedících sklepech… zkrátím to, po měsíci jí selhaly ledviny.

Rohlíček a Bagetka

Rohlíček a Bagetka – už skoro mazlivý, mírný Rohlíček a opatrná, stále vyplašená Bagetka se ještě léčí a vykrmují, jsou pořád hubení a ošetření očí komplikuje, hlavně u Bagetky, plachost. Bagetka má dojemný zvyk, ráda se schovává pod dekami, když se bojí, zaleze do postele a jako pštros schová hlavičku.

Koblih a Honzík

Koblih a Honzík jsou oba bílozrzci. Koblih je větší, mohutnější a klidnější, Honzík je zvědavější. Oba čekají na nový domov u Terezky, kde se z původně opatrných zvířat stávají mazlivá a společenská zvířata.

Zrzek, Pepina a Hammeritka

Zrzek byl milý, velmi mazlivý a komunikativní... zabil ho zápal plic.

Pepina je stará číča a výjimečné na ní je, že ač je ze zrzků, je mourovatá  :-). "Matka rodu" byla pro jistotu testovaná na leukozu a je negativní.

Hammeritka nám připravila dost starostí, když z "pokoje koček" od Terezky uprchla škvírou na větrání v okně, čímž porušila fyzikální zákony :-). Naštěstí byla po pár dnech lapena, přestěhovala se na marodku, ještě se "dává do kupy" (útěkem prošvihla očkování) a bydlí a rozumí si s kocourem Trefou.

Zorničky

Dlouho nám vrtaly hlavou rozšířené a pomalu reagující zorničky Zrzků. Vidělo je několik veterinářů a nikdo neznal příčinu, považovali jsme to za rodový problém vzniklý příbuzenskou plemenitbou. Houbičky houby.

Minulý týden jsme byly s očima různých čičin u MVDr. Beránka, očního specialisty, a vzaly jsme s sebou jeden "průměrný vzorek" Zrzků, kočičku Hammeritku. A diagnóza byla na světě. Prý se to dnes už skoro nevidí a dřív to bývalo časté. Kočičky měly v době růstu nedostatek taurinu, aminokyseliny, kterou pes nebo člověk dokáže "vyrobit", ale kočka ji musí přijmout v potravě. (Průmyslově vyráběná strava pro kočky taurin obsahuje.) Teď už není co dohnat přímo přidáváním taurinu, máme "jen" krmit kvalitní kočičí stravou a oči se trochu zlepší. Krmíme "o sto šest"a Zrzci se pomalu dostávají do kondice.

Skóre

Pro větší přehlednost jsem Zrzky zanesla do následující tabulky:

Přijato: 18
Umístěno: 2
Čeká na umístění: 7
Stále se léčí: 3
Zemřelo: 5
Uteklo: 1

Prosím žebrám…

Zrzci se pomalu "trousí" do inzerce a nechali po sobě "vydatné" resty, převážně na veterině. Dvě operace Jaffy, léčení, kastrace, očkování, depotní antibiotika pro zděšené a téměř neošetřitelné plašany, operace Ginger. Nutnost kvalitního krmení, odčervení, léky do očí… Každá nečekaná vlna rozhodí "rozpočet", ale Dámy a Pánové ze Zrzků byli například oproti "Modříniným dětem" nesrovnatelně horší. Je to logické – podmínky, ve kterých žili…..

Ještě zdaleka nemáme všechnu nutnou veterinu za sebou a už jsme jen "v Zrzcích" v mínusu o dvacet tisíc. Při letošním děsném podzimu se spoustou nemocných koťat už přestáváme zvládat a tak tu teď znovu a doufám, že letos už naposled, žebrám o pomoc. Nezbytně nutné je zaplatit veterinu, ale Zrzci potřebují i kvalitní granulky, stelivo, látky do pelíšků, vitamíny..

Vím, že by bylo nejjednodušší a vlastně i logické tuhle průšvihovou partu vzniklou "úzkou příbuzenskou plemenitbou" zkrátka utratit, ale když vidím, jak pomalu "roztávají", získávají kondici i radost ze života… Zrzci dostali šanci na nový život a třeba Pusinka, první umístěná, jí podle zpráv z nového domova využila dokonale. Pomůžete nám? (Číslo účtu je 152335352/0600 (další kontaktní údaje), příspěvky jsou odečitatelné ze základu daně.)

Modříniny děti

Téměř ve stejnou dobu jako Zrzci přišly k nám i "Domi" kočky – "Modříniny děti". Byly výsledkem "bezpapírového chovu" údajných (i mourovatých) britek, následovalo nutné stěhování (telefonát den předem...) a kočky se za pláče paničky pozdě večer vezly k nám. Kondice úměrná způsobu chovu, maminy s koťaty, kočička těsně před problematickým porodem, ale alespoň všichni zvyklí na lidi. Nekastrovaní, neočkovaní, zablešení, ...

Rozdělili jsme je mezi Františku, marodku a depozit v Liberci. Mámy kočky neměly mléko – nejmladší koťata "Skřítci" nevydržela, nejstarší Modřína rodila císařským řezem mrtvá koťata a až poté jsem se od původní majitelky dozvěděla, že už byl problém s minulým porodem, ale "Kdo to má uhlídat"...

Většina "Modříniných dětí" už našla nové domovy (namátkou: Paní Modrá, Lord Vetinari, Filda, Kamikaze, Prouženka...), čeká už jen černá Domi, ze které se stává moc krásná kočka.

Bára Kolmanová


Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19
Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19

Naše kolegyně a bývalá šéfová eMimina Hanka v úterý 8. září porodila zdravou holčičku Emičku. Plánovaný porod císařským řezem zkomplikoval Covid-19...