23.8.2019 | Svátek má Sandra


KOČKY: Chceme dát kočku do útulku...

9.10.2006 1:01

O riziku infekcí, virových onemocnění, proti kterým se kočky normálně očkují. Vycházím z předpokladu, že ten, kdo chce nalezenou kočku do útulku odvézt, jí chce pomoci, není mu lhostejná. Možná se pletu, možná ale části lidí jen schází informace.

Chataři na konci prázdnin…

Když jsem si před pár týdny udělala svůj malý "výlet" pro koťata, jela jsem za odporného deště ven z Prahy po D1 a pak na Benešov, proti mně popojížděla mnohakilometrová kolona aut, byla neděle večer a já začala počítat. Byli to "lufťáci", chataři, tedy lidé městští, rekreující se na venkově. Tak kolik z nich teď přes prázdniny krmí na chalupě kočku s koťaty? Kolik z nich bude volat do některého z útulků v září či v říjnu se slovy "Ona sem přišla kočka a ona se tu okotila a my je tu teda krmíme, my bysme tomu neublížili, ale v neděli odjíždíme a už by je tu neměl kdo krmit..." Každý třicátý, víc, míň? I tak dost na to, aby ta zvířata nebylo kam umístit.  kočka a děti

Útulky jsou různé, ale ty, které mají nekonečné řady kachlíků a klecí, ty se v téhle republice dají spočítat na prstech. Ty ostatní, ať už sídlí v jedné budově (jako např. Bona), nebo pracují na principu depozit, tak jako my, mají téměř vždy během léta a podzimu problémy s přeplněností a s karanténou. Nejde jen o to, aby nové zvíře neohrozilo původní chovance, ale také o to, aby zvířata původní nebyla zdrojem infekce pro nováčka bez protilátek. Některá zvířata přicházejí ve zbědovaném stavu, jiná zdravá..

Obyčejné virózy

Rozdělení zvířat do depozit v době, kdy je koček několikanásobně víc než místa, to je jako balancovat na hraně nože. Představte si dejme tomu deset depozit, s různými podmínkami, možnostmi a omezeními, desatero různých lidí, ochotných poskytovat azyl zvířeti v nouzi, a přicházející zvířata, o kterých nevíte předem nic. Přednostně jsou samozřejmě přijata zvířata po úrazu, vážně nemocná, příliš malá osiřelá koťata, kočky před porodem... a dál kočky s koťaty či koťata, která by venku zbytečně zdivočela a další... nemohou-li zůstat na místě déle. A právě ta poslední větička je důležitá.

Postrachem koček a především koťat nejsou FIP a další "efka", plíseň a podobně. Prvním a největším rizikem jsou totiž ty "obyčejné" virozy, ty, proti kterým se kočky především očkují, ty, co jsou v každé kombinované vakcíně pro kočky. Jsou v těch vakcínách proto, že se na ně umírá. Panleukopenie ("kočičí mor"), calicivirosa, infekční rhinotracheitida. Vždy jednou za několik týdnů, v lepším případě měsíců, si některé zvíře virosu "přinese" s sebou, do útulku. Inkubační doba "panleuko" je jen několik dnů, u calicivirozy mohou být první příznaky znát až za dva týdny. Léčba je náročná, výsledky nejisté.

Když do depozita přijde takovýto nešťastník a onemocní, očkovaných koček se to obvykle prakticky nedotkne. Rizikoví jsou ostatní nově přijatí, ještě neočkovaní. Proto jsou nově příchozí přijímáni vždy postupně, až po vakcinaci těch dříve příchozích. Proto se také snažíme udržet pohromadě na jednom místě skupiny koček z jedné lokality, nejen proto, že jsou na sebe zvyklé, ale i proto, aby byl přenos infekcí minimální. Ale vrátím se k našemu malému marodovi. Malý nešťastník se, v lepším případě, uzdraví, po rekonvalescenci se naočkuje a časem umístí. Někdy veškeré léčení nepomůže a zvíře umře. Depozitum se samozřejmě průběžně dezinfikuje, ale ono to depozitum je zároveň byt, ve kterém musíte vy i rodina žít. Nemůžete vždy po pobytu nemocného kotěte vyházet veškerý nábytek, vymalovat... a také tu máte další kočky, ať už své, či "erární", ještě neumístěné. Dokonalá sterilita není dosažitelná.

Některá depozita mají štěstí a s takovýmto na první pohled zdravým, ale ve skutečnosti už nemocným kotětem se nesetkají roky, jiní svého prvního maroda "nafasují" během pár měsíců, další se programově starají o kočky nemocné. Zabránit přenosu infekcí se dá důsledným zavřením zvířete do "karantény". Ale míst, kde by byla místnůstka oddělitelná od všeho ostatního, je také moc málo. Místnost zvlášť, ze které se převlékáte a dezinfikujete, kterou můžete celou vystříkat, vymalovat, klece pro kočky vydrbat... takových máme opravdu jen pár. Minimum v karanténě je týden, ideální s ohledem na infekce by byly dva týdny. Pokud se ale sejde v karanténě koček moc z různých míst, karanténa ztrácí smysl. A to vám navíc musí zbýt i místo s klecemi na plaché kočky z kastračního programu, které v útulku pobývají jen týden po kastraci a samozřejmě je, plašanky z venku, nikdy nikdo neočkoval a nesmí se s nějakými infekcemi setkat.

Balancování na hraně nože

A jsme na té výše zmiňované hraně nože. Hypotetický příklad: Během jednoho týdne se od nás umístí dvě dospělé kočky a čtyři koťata. V ideálním případě by přišel stejný počet zvířat do útulku. Ale taky ze čtyř či pěti různých míst. Čili teoreticky potřebujete čtyři či pět "čistých" míst, tedy bytů či místností. Nereálné. Další variantou je pět klecí v karanténě a tiché doufání v zázrak, tedy v to, že nikdo z příchozích nepřináší nějakou nemoc. Ale ideální stav neexistuje, a tak jedno z koťat má ošklivý průjem, dospělá kočka má rýmu a jedno kotě je pětitýdenní. To nemůže bydlet v karanténě s péčí dvakrát denně.

Snad zdravé pětitýdenní kotě tedy přestěhujete do depozita, kde je zatím "bezinfekčno" a paní je celý den doma. To ale znamená, že až do jeho vakcinace (+ týden, tzn. do jeho devíti týdnů věku) tam nikdo další nesmí. Kotě z průjmem zavřete úplně zvlášť (je-li kam) na provizorní marodku, protože může ohrozit ty stávající nejvíce. A, samozřejmě, léčíte a čekáte "co z toho vyleze". Z původního osazenstva karantény přestěhujete ze dvou klecí čtyři zvířata, která už mají za sebou vakcinaci, na uvolněné místo v depozitu, tedy do bytu, kde mají číči veškerý komfort, ale kde nemusí být úplně bezpečno pro nenaočkované zvíře.

Do dvou klecí rozdělíte přírůstky, maroda s rýmou do jedné klece, dospělou kočku s dvěma koťaty, ačkoliv k sobě nepatří, do druhé klece, a jen tiše doufáte, že na ně ta odvedle nenaprská rýmu. Dezinfikujete si ruce, nemícháte misky, lopatky... Odčervíte, po týdnu naočkujete (pokud ovšem nemarodí) a za dalších deset dnů předáte do depozita. A mezitím uplynou další dva týdny, další kočky přibudou... "Je to jako hrát šachy, ale nikdy nevíte předem, jakou situaci budete muset řešit. Někdy je překvapivý klid, jindy vám "kočky padají na hlavu".

Z výše uvedeného vyplývá, že je obvykle (ne vždy) o trochu víc místa v bytových depozitech než v možných karanténních místnostech. V těch bytových depozitech, kde je koček víc, kde se střídají, odkud si je lidé berou. Jenže to jsou, logicky, právě ta depozita, u kterých platí "vstup povolen jen s platným očkováním".

O důležitosti vakcinace…

Očkování často lidé chápou jako automatickou ochranu proti onemocnění. To ale není pravda. Při vakcinaci se, zjednodušeně řečeno, do těla vpraví mrtvý (či oslabený) virus nemoci, proti které chcete tělo chránit. Tělo si proti němu samo vyrábí protilátky, a když pak nemoc skutečně zaútočí, tělo se má čím bránit. Na to, aby si zvíře vyrobilo protilátky, musí mít vhodné podmínky, jinak se protilátky nevytvoří, tělo zápasí s jiným problémem. Takže vakcinovat se mohou pouze zvířata zdravá, bez klinických příznaků onemocnění. Nemají být ve stresu, cestovat, podávat nějaké neobvyklé výkony, zkrátka by zvíře nemělo absolvovat nic, co není obvyklá zátěž, na co není zvyklé. Nemá se současně odčervovat, nemůže být krátce po léčbě kortikoidy... ale to už ví veterinární lékař.

Imunita vůči onemocnění nevznikne ze dne na den. Je potřeba dát zvířeti nejméně týden, lépe deset dní (ideálně dva týdny) na vznik protilátek. Tedy stěhovat ho do jiného prostředí a především mezi jiná zvířata až po těch deseti dnech. Nejhorší variantou občas je snaha lidí pomoci zvířeti tím, že ho vezmou na veterinu, nechají rovnou naočkovat a ještě týž den předají do útulku. Takové zvíře bojuje s vakcinací, stresem a případnou virózou a má největší šanci onemocnět.

Ideální šancí pro takové nalezené kotě je tedy ten nálezce, který si "kotíka" může ponechat dva týdny doma. Zjistit, zda nemá příznaky nemoci, druhý den odčervit, po týdnu naočkovat. Po dalším týdnu ho předat do útulku (nebo zjistit, že nalezenec zas není taková zátěž pro domácnost, zainzerovat to jistě milé zvíře a najít mu nový domov sám :-)). Ano, já vím, že většina lidí si nemůže a mnohdy ani nechce zvíře z ulice vzít domů. Důvodů je mnoho, partnerovým nesouhlasem počínaje přes podmínky nájemní smlouvy až po obavu o zdraví vlastních zvířat.

… a o důležitosti ochranné lhůty po vakcinaci

Asi si říkáte, na co tedy ten útulek je, když se stejně máme starat sami. Ale ty dva týdny ve vaší domácností zvíře chrání před nemocí, na kterou může i umřít a zároveň mu umožňuje "přeskočit" karanténu v kleci, "Čičina" se tedy může stěhovat rovnou do některého z bytových depozit. Do bytu, kde je jedna či několik vlastních a několik "erárních koček", kde lidé normálně žijí a věnují kočkám svůj čas a péči... Pokud váš nalezenec není rezavé či stříbrné dvouměsíční kotě, které si ochotně někdo vezme, ale cca osmiletá, trošku ustrašená bílomoura, může její umístění trvat i několik měsíců. Její kastraci, přeočkování, další odčervení, těch několik měsíců péče i krmení, to už jsme schopni zajistit.

Dostáváme se občas do situace, kdy musíme odmítnout přijetí nevakcinovaného zvířete přesto, že vakcinované "by se vešlo". Není to neochota, lhostejnost či šetření peněz, je to jen držení se pravidel, jejichž každé překročení by bylo bolestné. Každý z hlídačů někdy "vyměkl" a dal se přemluvit, riskl to a mezi stávající smečku vzal číču bez vakcinace, které hrozilo zůstat na ulici, utracení či všemožné jiné lahůdky. Za tohle risknutí se obvykle platí vysoká cena a nejhorší je, že neplatí tolik člověk, jako ta kočka, které jste chtěli pomoci. A tak nemá význam lidi z depozit přemlouvat, každý z nich už zažil svou bolest na téma "kdybychom ho radši nechali venku, tak by měl alespoň šanci" a ví, že pomoc, aby měla smysl, musí mít i hranice.

Podstatné je očkování proti kočičím nemocem. Není vůbec nutná vzteklina, není potřeba kastrace či čištění uší, dokonce, pokud zvíře není příliš začervené a času je málo, zvládneme odčervení už sami, podstatná je vakcinace a po ní deset dní strávených v bezinfekčním prostředí. Ty tři základní nemoci jsou snad v každé kombinované vakcíně pro kočky, ideální pro pobyt v útulku je čtyřkombinace ještě s chlamydií.

… a znovu chalupáři

Vím, že málokdo může vzít bezprizorní zvíře domů, ale vracíme se obloukem zpět, tedy k těm chalupám a chatám, konci prázdnin... Ta kočka s koťaty, co "lidi - krmiče" celé léto bavila svými kousky, kočka, co se mnohdy nastěhovala až do chalupy, ta tam je "doma", v klidu, ve svém, známém prostředí. Není problém ji naočkovat a počkat. Není důvod volat do útulku až poslední týden, před posledním víkendem, až tehdy, když už není co poradit či vysvětlovat. Není nutné volat až tehdy, kdy kočku cpeme do košíku s tím, že "ji tady přece nenecháme, chudinku malou".

Útulek si je, pokud to je technicky a časově schůdné (tedy nemáte chatu 100 km od nás a pod.), mnohdy schopen zajistit očkování i sám, ale musí o kočkách včas vědět. Tedy kde zvířata jsou, kolik jich je, jak moc jsou plachá či ochočená, jak dlouho ještě jejich dobrodinci budou na své chatě / chalupě bydlet či tam jezdit... Abychom si pro ně "udělali místo", počítali s nimi. Aby se číči mohly stěhovat rovnou do bytu, vynechaly karanténní klec a bez zbytečného marodění a prodlev nacházely nové domovy.

A tak s prosbou o pochopení tohohle asi dost nudného článku píši těm, kdo chtějí kočce skutečně pomoci, ne se jí jen zbavit "Ozvěte se prosím včas, zkuste sami pomoci, přemýšlejte, jak by věci mohly jít a ne o tom, jak nejdou..." My máme taky jen omezené možnosti, sami to nezvládneme.

P.S. Doteď jsem psala jen "kočka" nebo "zvíře"... já za tím ale vidím konkrétní obličeje, čumáky, oči. Například Sylva a Simonka z Příbrami, minulé léto. Odrostlá koťata. Jedno z nich kulhá.Téměř hned po příchodu mu necháváme operovat už starší (spěchá to) zlomeninu nohy. Po dvou týdnech jsou obě kočičky mrtvé, chytily virosu od jiného kotěte. Léčení, trápení, naděje... Měly zůstat na sídlišti venku? Kotě se zlomenou nohou? Neměly tam větší šanci? Jsou mrtvé. Chyběly jim dva (tři) týdny bezinfekčního prostředí, nebyl, kdo by je k sobě vzal.

Autorka je jednatelkou OS podbrdska, malé organizace, která se stará o opuštěná zvířata na Praze západ a v okolí Berouna (nabídka koček, nabídka psů k osvojení). Činnost organizace můžete podpořit příspěvkem na účet č. 152335352/0600 (veškeré dary lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu).

Bára Kolmanová


Diskuse


abc kockodan
7:48
22.1.2007

Naďa Špačková
9:01
10.10.2006

Rpuť
11:54
10.10.2006

Zdena b.p.
12:23
10.10.2006

trra
13:08
10.10.2006

terra
13:09
10.10.2006

terra
14:05
9.10.2006

Jana
14:19
9.10.2006

zana
14:56
9.10.2006

zana
14:57
9.10.2006

terra
16:24
9.10.2006

Jana
16:32
9.10.2006

abc kockodan
6:02
22.1.2007

zana
18:51
9.10.2006

Alena
12:24
9.10.2006

tosca
12:47
9.10.2006

PetraK
12:01
9.10.2006

Kačer
15:01
9.10.2006

PetraK
22:31
9.10.2006

Eva
16:48
9.10.2006

PetraK
22:29
9.10.2006

Beda
10:12
9.10.2006

Alena
10:38
9.10.2006

Beňa ml.
13:10
9.10.2006

Beda
13:16
9.10.2006

NOARET@seznam.cz
12:00
9.10.2006

Mirka - Houston
16:32
9.10.2006

Jana
17:06
9.10.2006

Beda
17:26
9.10.2006

tosca
19:21
9.10.2006

Mirka - Houston
4:50
10.10.2006

terra
10:35
10.10.2006

Bláža
19:27
9.10.2006

terra
10:26
10.10.2006

Alena
9:51
9.10.2006

tosca
10:37
9.10.2006

Alena
10:43
9.10.2006

Beda
10:58
9.10.2006

Alena Davidová
11:14
9.10.2006

Jana Bu.
10:42
9.10.2006

tosca
9:44
9.10.2006

Jana Bu.
10:33
9.10.2006

Vave
7:56
9.10.2006

evam
9:04
9.10.2006

zana
14:47
9.10.2006

Mirka - Houston
5:03
9.10.2006

Jana
8:52
9.10.2006

Beda
9:02
9.10.2006

tosca
9:31
9.10.2006

Jana
10:19
9.10.2006

Beda
12:45
9.10.2006

Beda
12:48
9.10.2006

Alena Davidová
13:22
9.10.2006

počet příspěvků: 79, poslední 22.1.2007 07:48