Prolezl padacími dvířky na dvůr a rozhodl se, že si s paničkou bude hrát na schovávanou. Rychle tedy proběhl do garáže, jenže Jana si toho všimla. Došla si pro Ferdu a chystala se ho vzít do náruče, ale kocourek se jen tak nedal. Přece si nenechá zkazit hru.

Ferda udělal rychlou kličku, vyběhl ven a schoval se pod auto. Teď ovšem Jana nemohla odjet. Bylo nutno nejprve kocoura odchytit a zavřít doma. Po chvíli se to Janě nakonec podařilo, aniž by musela podlézat auto.

Odnesla lapeného Ferdu do obýváku a zavřela dveře do předsíně. Pak mohla konečně otevřít vrata a vyjet na ulici. Měla jen malé zpoždění, to klient jistě omluví. Po pár kilometrech jízdy zahlédla Jana ve zpětném zrcátku nějaký neobvyklý pohyb. Co se to děje?

Na zadním sedadle seděl Indy a tvářil se naprosto nevinně. Ve zmatku při nahánění kocoura Indy nějak proklouzl ven a skočil otevřeným okénkem do auta. Hned se pro jistotu zašil na zadní sedadlo a tvářil se nenápadně. Prostě úplně placatej pejsek, skoro jako předložka u postele.

Jana sice v duchu nadávala, ale domů už se nevracela. Pro tentokrát jel Indy za klientem s ní. Ovšem příště si už bude jistě dávat větší pozor, zda si některé ze zvířátek náhodou nehraje na černého pasažéra. Přece jenom je solidní pojišťovací agent a ne nějaká pojízdná zoologická zahrada.

Další příběhy o zvířátkách najdete na stránce Pavla Steinera