2.12.2021 | Svátek má Blanka


Diskuse k článku

PSI: Prázdniny na Šeráku

Tady se pořád píše o Jeseníkách, to se snad ani nedá vydržet!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jenny 20.2.2017 21:36

Re: Jakpak je asi Derče?

Jo, já taky, přesně.

V. Glover 20.2.2017 20:47

Hory

To jsou krásné vzpomínky Rputi. To je štěstí moct trávit tolik let na horách, já jsem byla jenom jednou, ale vzpomínám na to často. Ozdravovna Karkulka ve Špindlerově Mlýně celý únor a březen, bylo mi 12. Sněhu tolik moc, že byly závěje dvakrát vyšší než já, každodenní vycházky po okolí, tma ve čtyři hodiny odpoledne, světýlka že vzdálených chalup na horských stráních, no krásný to bylo.

Z. Rpuťová 20.2.2017 20:24

Re: Rputi,

Já pamatuju Červenohorské sedlo, když tam stály tři chaty! Dneska je tam pomalu město!

Z. Xerxová 20.2.2017 19:57

Re: Jakpak je asi Derče?

musí být hodně unavená - fyzicky z nevyspání a psychicky ze všech těch hupů nahoru a zase dolu... Snad už se to zlomí.

Z. Vave 20.2.2017 19:44

Na hory jsme nejezdili (tedy nejezdily),

ale celou zimu jsem lyžovala u nás na "Strážáku", případně na Jedlové, nebo u babičky sestřenice na tanvaldském Špičáku. A na bruslích jsem taky stála odmala, nejdřív za domem na hřišti proměněném v kluziště, pak na "kluzáku" a ještě později na rybnících. Všude jsem chodila sama, resp. v bandě dětí odmala. Stejně jako jsme od 2. stupně chodili sami na koupák nebo k rybníku.

Byl to jiný svět a byl lepší. Pro nás děti určitě.

T. Zana 20.2.2017 19:16

Re: Jakpak je asi Derče?

Taky na ně myslím a přemýšlím, jestli to, že se Eva neozývá, je dobře nebo špatně. Doufám, že dobře...

Z. Jitča 20.2.2017 19:07

Re: Jakpak je asi Derče?

Také sem pořád nakukuji, zda je tu nějaká zpráva... Palce držím moc a moc pořád!!!

Z. Rpuťová 20.2.2017 18:53

Re: Díky Rputi,

Darmo si předstvuju, jak asi vypadá kříženec bernardýna s kolií - to se fakt asi blíží lvovi. Na zasněžených svazích Krkonoš se musel obzvlášť dobře vyjímat! :)))

Z. Rpuťová 20.2.2017 18:21

Jakpak je asi Derče?

A mimísům?

M. Crossette 20.2.2017 17:26

Rputi, moc hezké vzpomínání

a je mi jasné, že na podobné zážitky (hlavně když v nich figurují zvířata) se celý život nezapomíná.

Zrovna nedávno jsem si snažila vybavit alespoň jeden celý den z dětství - zopakuji si ho. Tedy jako že se dívám na film a "vidím se" od probuzení do noci. A víte, že se mi to nepodařilo. Tedy vidím se vstávat a běžet do školy. Nebo jak vstávám a snídám na chatě. Nebo večery. ALE ty další denodenní activity (po škole - vlastně i ve škole, den na chatě), ty v souvislosti jak proběhl celý den, už nedám dohormady. A při tom těch různých nárazových vzpomínek se mi vybavují tisíce, někdy stačí jen naťuknout a už se sypou - i ty třeba na čas zapomenuté. No a právě vzpomínky podobné té tvé, ty hluboké zářitky, ty se vybavují snadno.

Z. Rpuťová 20.2.2017 16:43

Re: pábitelské rputěníčko

"opravdu MATIČKA štrikovala rukavičky?" - jj, opravdu štrikovala!

Měla k tomu celkem dobrý důvod. Ona totiž v mladším věku byla tuze chytlavá na bradavice. Takové ty vnitřní potvory. Takže nastoupila do tramvaje, chytla se tyče ... a uuuž ji měla! Takže v tramvaji zásadně jezdila v rukavicích. Doma pak přeprala a bylo. Měla jich docela spotřebu, takže háčkovala každou chvíli.

Kupodivu ji to v pozdějších letech pustilo. Možná taky všeobecná hygiena byla trochu vyšší. Ale dřív ji to docela trápilo, jediný způsob odtraňování bylo vypalování elektrickou jehlou - nic moc zážitek!

O. Joklová 20.2.2017 16:23

pábitelské rputěníčko

moc hezky jsem si početla, díky Rputi!!!

"půl Fildy shánělo po Praze nočník, aby Zuzanka mohla na hory" - jo tak Zuzanka aby mohla, ježišikriste, já nemůůůůůůůůůůžu... ehm, pardon, já se fakt nesměju...

ty poslyš - opravdu MATIČKA štrikovala rukavičky????? nějak ti mě to rozesmálo, ani pořádně nevím proč, ale... když ono mi to tak nějak neštymuje :-DDDDDDDD

čuvač je nádherný pes a stejně jako komusi tady mi prostě vyvstane Bella a mám tu představu pso-dětského spojenectví a přátelství, muselo to být moc fajn

jinak cesty na hory vlakem, na zádech ruksaky, kytaru, lyže a další propriety - moc dobře pamatuju!!!! i jednoho Silvestra jak jsme šly asi čtyři holky věku gymnazijního na jakousi chatu, dost hodně kilometrů do kopce se vší bagáží a sněhu nad kolena, nebylo to jednoduché, ale vůbec jsme to neřešily... totéž vlek - prostě se nahoru šlapalo... a tak bych mohla pokračovat - a býti nařčena ze staromilství :-)))))

Z. Yga 20.2.2017 13:58

Re: Rputi, díky

Anebo moje neteř - když její dcerka dosáhla devíti měsíců, stěžovala si zdravotní sestře, že nemůže dcerku pořád naučit lézt (malá jako malička prodělala černý kašel a tak měsíce nemohla ležet na bříšku, protože se dusila). Když se sestra udiveně ptala, proč že se o to teď tak snaží, tak neteř pronesla, že všude se píše, že dítě musí nejprve lézt a až potom se může učit chodit. Na to ji ta dobrá žena odvětila: "Maminko, mám pro vás jedinou radu - NEČTĚTE!"

Z. Inka 20.2.2017 13:47

Re: já nevím kde se vzalo to povědomí,

no právě - musí být přece všude bezpečno, když jde o ty děti. A pokud není - a to není - tak tam prostě to dítě nepustíme. Ještě chvíli a nepustí ho ani do školy, i to se tu již děje.

Z. Inka 20.2.2017 13:45

Re: Rputi, díky

Hele, připomíná mi to moji neteřku, která, pochopitelně podle dnešního trendu matka 30+, se složila po porodu, protože týden nespala, neb chtěla všechno udělat SPRÁVNĚ. Skončila na psychiatrii

Z. Rpuťová 20.2.2017 12:45

Re: Rputi, díky

Nj, Alex, nalezlo to sem s tím bláznivým neomarxismem ze západu! Všechno co bylo, je out a chceme nové a lepší! Jenže..... nevíme co! A tak ty bláznivé matky dopadly jak chudák Bikira, co je sice strašně hodná gorila, ale mládě vychovat neumí, neb to neměla kde odkoukat. Ty matky taky neměly kam koukat, když to všichni dělaj postaru a špatně! Všechno má být bio, jen děti instantní! A tak v tom lítaj jak nudle v bandě a ta nejistota samozřejmě plodí úzkost. V neposlední řadě pod intenzivní mediální masáží, co všechno se dětem může stát a co je tedy nutno zakoupit a na děti nainstalovat, eventuelně nalít!

Jo běžky a courat ....

Mimochodem, ty zaváté "patníky" na fotce z Keprníku jsou právě ty čouhající vršky 2metrových tyčí :)

Z. Dalmi 20.2.2017 12:35

Já, která nemám ráda zimu

si taky zavzpomínám. Ono to tak nebylo vždycky. Tedy zimu jsem neměla v oblibě nikdy, ale smiřovalo mě s ní lyžování. To jsem opravdu milovala a na svahu byla každý víkend. A s tátou na prázdniny na horách, to bylo bájo.

Protože jsme bydleli u Labe, brusle jsem si obouvala v teple doma (aby mě nezábly nohy) a v chráničích došla přes silnici na zamrzlé Labe. Tam se odehrávaly sociální kontakty :-) Jo, i rande.

Hezká vzpomínka Rputinko. Taky jsem na horách dostala lekci od jedné kolie - Nevyrušovat při žrádle!!!

Z. Asteris 20.2.2017 12:08

Moc pěkné povídání.

Co mi to jen připomíná. Ale Jeseníky bohužel skoro neznám. Nojo, jako děti jsme musely být samostatnější, ještě i můj syn si užíval dětství bez ustavičného dozoru. Pravda, když jsem se pak dodatečně dozvídala o jeho výpravách s kamarády, byla jsem moc ráda. že to všichni přežili ve zdraví...

A. Lex 20.2.2017 11:36

Rputi, díky

za kouzelné vzpomínky z dětství. Ano od školního věku jsem vyrůstala na ulici (maminka plakávala, jenomže museli s tatínkem chodit do práce). V družině jsem nevydržela, ty nesmyslné zábavy mně nic neříkaly. Běhala jsem venku s partou dětí, stále jsme něco vymýšleli, hýbali se a opravdu nechápu, že jsme to přežili.

Stále pátrám, která generace rodičů nasadila tenhle úzkostný, neurotický výchovný trend.

Jeseníky (kromě nějakých školních výletů) jsem objevila až díky mému manželovi. Začali jsme do Jeseníků jezdit v zimě v létě skoro před padesáti lety. Opravdu nádhera. Před 40-ceti lety jsme sundali sjezdové lyže, sehnali jsme si (tenkrát se shánělo, nepořizovalo se) běžky a od té doby holduji běžkám. Jeseníky z běžek jsou nezapomenutelné! Zvlášť tehdy, kdy se všichni tísnili na sjezdovkách u šleprů a my ještě s pár nadšenci brázdili zachumelené lesy a pláně v bílé stopě, kterou jsme si museli vyšlapat. Ach, úplně mi zvlhly oči.

Přede dvěma lety jsme po skoro třiceti letech opět navštívili Jeseníky :-(. I mimo prázdniny (září) tam bylo tak narváno, že se nám svíralo okolo žaludku. Jsem ráda, že mám tak krásné vzpomínky, na tak přívětivé hory.

A. Bytová 20.2.2017 11:29

Díky Rputi,

připomnělas mi mé zimní dětské prožitky, akorát to bývalo v boudě Na vyhlídce u Skalníků v Peci pod Sněžkou.

Smečku tam hlídal kříženec bernardýna s kolií (vypadalo to jako lev) Baryk a ten když nahoře na Kolínský došlo máslo či něco, stačilo mu to říct a on tam doběhl. Máslo připnutý na obojku místo soudku s rumem.

A - řítí s jak jezdci z Apokalypsy s Červenou karkulkou uprostřed - vidím vskutku jasně a plasticky. :D

J. Jovo 20.2.2017 11:12

Re: Hory a nočník

Hory a nočník je krásné téma. Při cestách v létě po Krkonoších to byla nezbytná pomůcka. Týden ve Špindlu pak změna ubytování a cesta na Klínovou boudu. Při balení batohu se jako první kontrolovala přítomnost nočníku pro tříletého synka. (:-)

Z. Rpuťová 20.2.2017 10:55

Re: já nevím kde se vzalo to povědomí,

Já myslím, že právě naopak se křičí, jak je všecko straaašně nebezpečné a děti nic a nikam nesmí, protože co kdyby...

My jsme nějaké rozbité koleno vůbec neřešili, modřin bylo za léto hafo a platilo "že nešikovné maso musí pryč"! :)

Z. Inka 20.2.2017 10:41

já nevím kde se vzalo to povědomí,

že svět je bezpečné místo. Nejsem proti ochranným prvkům, ale vede to k tomu, že spoléháme na jejich všespasitelnost a sami se nesnažíme snižovat riziko. To samé s auty a prakticky se vším. Navíc jak jsou děti stále méně pohyblivé, roste nebezpečí úrazu. Když si vzpomenu na sebe - a to jsem byla nešikovná koule - co my jsme se navyváděli. Vůbec jim to bezpečné dětství nezávidím

T. Zana 20.2.2017 10:27

Re: Na Šeráku jsem byla

Jj, my to měli ze Špindlu do chalupy 5 km do pořádnýho kopce. Lyže a lyžáky jsem měla po mamince, jezdilo se v tom líp než dneska, protože starej dobrej kandahar umožňoval i chůzi.

Se synkem jsem jezdila na bigfootech (takový ty krátký lyžičky) - nemohla jsem mít dlouhé, protože on tehdy ty svoje ještě neunesl a já bych dvoje taky nezvládla. No a pak jsem si na nich zlomila nohu a něco pokazila na koleni a lyžovat jsem přestala. Dodnes mi to trochu chybí.

Z. Rpuťová 20.2.2017 9:22

Re: Na Šeráku jsem byla

Matyldo, v těch dávných dobách jezdil na hory jen ten, kdo měl hory opravdu rád, neb pro ostatní to bylo příliš nepohodlné. Lyže po dědečkovi, lyžáky po babičce, ta moje kombinéza taky byla asi 5x děděná.

Dneska se jede na sjezdovku, nikoli na hory a žádá se komfort, aby se jeden neunavil...

Myslím, že my jsme si to užili mnohem líp!

Z. Jenny 20.2.2017 9:18

Rputi,

krásné vzpomínky.Do Jeseníků jezdím i teď i když Ramzovské sedlo vypadá nyní úplně jinak, možná dobře pro hotelový kšeft ale pro mně nééé. Jezdili jsme na Petříkov,na Ramzovou, Ostružnou atd.Znám v létě i v zimě.Také jsme nezažívali žádné vleky a upravené trasy.My i následně naše děti jsme byli spokojení.Vánici jsem zažila jednou o Velikonocích , sněhová bouře přišla náhle,překvapila nás cestou na Paprsek, zbloudili jsme, synátor a já jsme měli zimní věci, takže dobrý, ostatní šli poněkud nepřipraveni, sranda to tedy zrovna nebyla. Jinak v dětství to bylo krásné všechno, ničeho jsme se nemuseli bát, rodiče si žili taky v klidu a vylítané děti mívaly spokojený spánek. :-) Díky, krásně jsem si zavzpomínala.

Z. Rpuťová 20.2.2017 9:11

Re: Hory a nočník

Zano, naši tam tu barokní vázu nechali - vyjadřovali se ve smyslu, že nic na světě by je nepřinutilo, aby se s tím krámem ještě tahali zpátky. Prý se jich lidi na nádraží ptali co to mají a k čemu to mají atd... :)))

Aspoň jsem na Šeráku měla svůj domácí nočník a možná tam, někde v koutě na půdě, sladce sní své nočníkové sny....

Z. Matylda 20.2.2017 8:25

Na Šeráku jsem byla

na lyžáku v sedmičce a dodnes ho mám spojený s hnisavou angínou. Naprosto mě nezaujal :)

Ač nelyžař, řekla bych, že dneska se jezdí na lyžích vylepšených tvarů mnohem rychleji a díky trendu "hlavně si to JÁ musím užít" mnohem bezohledněji. Je to jeden z důvodů, proč nelyžuju- ten první je, že jsem se to nikdy pořádně nenaučila a je to pro mě vopruz :) Vyjedu nahoru, vyděsím se, sjedu strašně opatrně dolů s několika pády v průběhu, vyjedu nahoru...

T. Zana 20.2.2017 8:23

Hory a nočník

To vyvolává jisté souznění. Já takhle jezdila do Krkonoš a - protože jsem byla dítko více povolné - jezdila jsem bez nočníků. Strach byl tentýž.

Oprávněný, já tím záchodovým prkýnkem fakt projela, na Vrbatově boudě, a ten záchod nebyl pěknej domácí, ale šerednej h... s hnědým flekama. Brr, do dneška si na něj vzpomínám :-)

Rputi, viděla to správně.D

Krásná vzpomínka, díky.

Z. Yga 20.2.2017 8:16

Milá Rputi,

Je vidět, že Rpuťka - Rtuťka jsi byla už od malinka.

Já Jeseníky našla až ke čtyřicítce (ne teploty, ale let) a zamilovala si je velice velmi. Šerák jsem slezla několikrát - v létě, v zimě se svým lyžařským uměním jsem si netroufla (na sjezdovce v přítomnosti nastává zvláštní fyzikální jev - ačkoli jsem na svahu nejrychlejší jezdec, všichni ostatní mne předjíždějí!).

Já sice na hory coby dítko nejezdila, ale prázdniny jsem si užívala podobně - furt venku - lítala jsem po sklepech nebo po Hajku, když byl hlad, ukrojila jsem si krajíc chleba (myslím, že už jako předškolák jsem to uměla) nebo oloupala erteple z kotla (tam se vařily pro prasátka). Po děckách se doma začali shánět až před večeří - to jsme už musely (my tři holky) být doma. A ještě jsme reptaly, že chodíme dom jako první, že všichni ještě lítají po venku. Krásné časy dětství ...