Předchozí díl najdete zde.

Buch. „Mňa!“

No ano, Oriáš zas odněkud seskočil. Nebo spadl. Je trochu knedlička, chlapec statný, a každý střet se zemí okomentuje.

Oriáš. Přehoz přes akvárium.

Statný tedy rozhodně je. Mimochodem, zkusili jste vážit značně akční kocoury? Velká mísa postavená na váze se s nimi kymácí, a tak utíkají. Zkusila jsem vložit kocoura do thermomixu (s vloženým talířkem kvůli vrtuli), který umí taky vážit. Jenže thermomix měl hlasité digitální námitky proti vážení hmoty, která se hemží.

Oriáš. Funkce ochutnavače je důležitá.

Nakonec jsme zvážili Kubu a postupně mu vrazili do náruče Oriáše i Kiliána. Po mně nepochopitelných peripetiích na téma minimalizace chyby jsme došli k tomu, že v osmi měsících váží Kilián 3,9 kg (a vypadá jako radiátor) a Oriáš 4,4 kg (vypadá jako o něco delší a mohutnější radiátor).

Kilián. Portrét.

Poněkud jsem zaváhala – opravdu nám v útulku dali kočky? Rok budou mít v květnu – pokud porostou tímhle tempem, získám jednu pruhatou a jednu puntíkatou bojovou kočku, tedy kocoura – obranáře.

Kilián na hlídce.

Kilián má taky své zvláštnosti. Když se večer vracím domů, vyřítí se ke mně bílá šmouha a začne přede mnou tancovat, motat se, lehat si a vyskakovat mi na nohy. Následně mě doprovodí domů. Podobné chování si obvykle spojuji se psy, ale u nás doma mě asi překvapí máloco.

Není to s nimi jednoduché. Kilián mi pravidelně skáče po zádech nebo po hrudníku mezi čtvrtou a pátou ráno. Onehdy jsem už začala počítat, kolikrát ho musím shodit na zem, než ho přestane bavit do mě zatínat drápy. Dopočítala jsem se do deseti, a pak začal zvonit budík.

Dneska ráno to vzdal celkem rychle. Až jsem vstala a sešla dolů, zjistila jsem proč – kocour se blaženě válel v rozeskládaných puzzlích...

Foto: autorka