Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

u nás se nacpávaly husy šiškama (z těsta - šrot,vařený brambory,sekaný kopřivy atd..)

auuu, chudinky..ale husí játříčka.mňam..achjo a pak si vyber...

Velké farmářské trhy si pamatuji z našich výletů do Francie. Protože jsme tam z Německa jezdili hlavně o víkendech, velmi často se nám poštěstilo projíždět nějakým městem (vesnicí) zrovna v době takových trhů, které zaplnily celé náměstí a vjezd tam měli povolený pouze farmáři. Kromě různé lákavé zeleniny atd. tam stávaly i různé koše, kukaně či dřevěné "klece" z nichž vykukovaly husí či kachní krky, nebo v ohradách na seně byla jehňata a kůzlata.

Jinak krmení husy jsem jednou v dětství zažila u venkovské tety. Šla jsem po dvoře zrovna v době "krmení" Teta seděla na lavici, husu nějak pod sebou a přesně jak popisuje Jirka (a komentáře), jí do krku prstem po kouskách cpala jakousi kaši (tenkrát jsem nepátrala z čeho) a masírováním krku "posunovala dál". Protože husa seděla klidněa (možná byla zvyklá, možná jí teta držela fest). teta si při vykrmování se mnou povídala, po chvíli husu pustila - a hlavně mně bylo sotva deset - prostě jsem to jako pražské dítě brala jako "tak to na vesnici chodí", ten moment si pamatuji, ale ne jako něco hrůzného. Zato popis "rychlokrmení" popsaný v posledním odstavci, tak ten se mi nelíbí vůbec a určitě by se mi to nelíbilo ani v tom mladém věku. To už je prostě týrání.

Naši předkové měli k drůbeži vztah ryze pragmatický.Pamatuji si babičku přeslicovou, že takto krmila husu,či kachnu,kterou jsme si vysloužili jako family v Jakubčovicích, kde jsme brigádovali při žních,tedy rodiče, děcka byla nechána na pospas okolnostem. Na plotně ve statku hospodářů stálo mléko a buchty k dispozici celý den. Po žních jsme dostali výslužku,jako byla vejce,sádlo,drůbež atd. Rodiče úředníci si na to brávali dovolenou a my jsme měly úžasné prázdniny,bez dozoru. Drůbež babička dokrmovala v domečku,v kuchyni ,ve městě a cpala tomu ptáku kukuřici či co, do zobáku. Po vraždě ptáka jsem z toho měla trauma a v noci jsem lozila náměsíčně po kolínkách a volala " na pipipi" nebo tak něco. Samozřejmě jsem si to ubohé zvíře chtěla nechat a ne sežrat ale jináč bylo moc dobrééé, mňam.

Pokud nás traumata nezabijí, tak nás posílí, ještě ses s tím srovnala dobře, Jenny. A ty prázdniny musely být opravdu super

Jo, trhy... Zelňák je úžasný, vždycky ho v Brně obdivuji.

Jen bych podotkla, že My Fair Lady (ze Zelňáku) už roky dává Městské divadlo Brno a je to jejich majstrštyk (jakož i ostatní muzikály).

Jinak co se krmení drůbeže týče - je pravda, že u husí se snadno zaměnil dýchač za hltan a tím pádem hus rychle dodýchala. Takže u nás doma se husy nechovaly (teda jenom malá housata na prodej - v dřevěné bedně v kuchyni pod lampou ), chovaly se kačeny, které se též snadněji krmily.

Teda přece jenom na tom byly o něco líp než ty líšeňské husy - po dvorku pobíhaly až do konce své životní pouti, akorát se jednou denně krmily namočenou (a poslední týden i posolenou - kvůli játrům) kukuřicí. Kačena se chytla (to byl většinou můj úkol), posadila do korýtka (které taťka k tomuto účelu zrobil), strčil se jí do krku krmič (to byl takový plechový trychtýř se štěrchátkem) a nacpalo se jí vole - ano, hlazením po krku se jí sousta posouvala do volátka. Po exekuci se kačenka pustila opět na dvorek mezi ostatní družky.

Trhy mám ráda, spíše zeleninové a ovocné. U některých dopadám tak, že se pasu jen očima a nedokážu se rozhodnout, co koupit. Co se týče husí, bývaly u babičky tak často, že mi dělá potíž i je jen cítit. Pro domácí zájemce je samozřejmě upeču, to umím dobře, ale nejím. A to jsem se těch potvor bávala

Také všem přeji krásný den a díky za to nostalgické povídání. Já sice tyhle časy nepamatuju, ale odmala jezdím na vesnici a ještě ze svého dětství si pamatuji, jak mě strašně bavilo chodit na výroční trh do blízkého města, kam se sjeli zemědělští výrobci ze širokého okolí a kvalita jejich produkce tehdy taky ještě za něco stála. I dnes se občas ještě najdou lidi, co chovají a dělají poctivě. Než s tím kvůli věku skončil, měli jsme známého, který spoustu let kvalitně hospodařil na Šumavě a čas od času nám přivezl nějakého toho "dobytka". Husy, pokud se pamatuji, nechoval, ale za to krůty. Jednou jsme dostali takovou "obludu", která měla skoro 30 kg (krocan), byla pomalu větší (a rozhodně těžší), než náš pes. Myslím, že kdyby to bylo naživu, i Eda by se toho asi bál Má teta taky mívala hospodářství, krůty tam bývaly též, ale takoví "pštrosi", jako to, co nám tenkrát "přistálo" doma, to nikdy nebyli. Jó, když někdo umí Ale co vím, tak ani teta, ani ten známý nikdy tu drůbež nevykrmovali tím zrychleným způsobem, jak se píše v článku...Tuhle drůbež nikdo netýral nacpáváním do rovnou do jícnu...mohla se dokonce popásat po louce, rostlo to sice pomaleji, ale pak zas nebyli ti ptáci tak tuční a masíčko bylo křehké, i když bylo "vyběhané".

Podle toho, co vykládala kamarádka, která mívala hospodářství, je takového krocana problém ubezdušit. Prý nejlíp tak, že na něj opatrně překlopit kolečka, nechat ho vystrčit hlavu a šmik. Ale i tak na těch kolečkách dva seděli.

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

vzpomínky jsou to krásné, na časy ne až tak dávno minulé... Dnes týrání, dříve standardní "výroba" kvalitního tuku a masa.

Týrání to bylo vždycky! Ať se tomu říkalo jakkoliv.