T. Zana 20.2.2016 15:01

Ještě k tomu jídlu z trochu jiné strany

Máme na balkoně dvě lojové koule a krmítko, vypadá jako petka se čtyřmi otvory ze stran, každé s příslušným bidýlkem. No a tak pozoruju sýkorky, jak přiletí, párkrát si zobne na kouli a přeskočí na krmítko. Je tam směs pro venkovní ptáky. Sýkora sedne na bidýlko, strčí hlavičku dovnitř, zaštrachá. Přeletí vedle, zaštrachá. Totéž ještě jednou nebo dvakrát.

Úplně slyším, jak komentuje "Tohle není k žrádlu, tohle taky ne, co to sem ty lidi sypou, sakra, to nemají na ořechy?"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 20.2.2016 14:35

hihi, strejda skrblík

jojo, to napsala Verenka moc dobře, to jsem celá já :-DDDDDDD

tak nějak jsem vyrostla úplně od malička v celkem skromných poměrech, a tak neutrácím - a ani to neumím... řekla bych že na dnešní dobu někdy AŽ MOC neumím - prostě když to stojí já nevím, dejme tomu víc než stovku (berte trochu obrazně), tak to prostě nekoupím... z příjmu si moc vyskakovat nemůžu a když jsem tady měla nemocnou Nynyšku, bylo to docela nadoraz, takže to bylo vcelku dobře, že jsem kolenovrt

v tomto ohledu jsem myslím docela dobře vychovala Kačku - měla hodně brzo svoje vlastní peníze, moc jich nebylo a ona se naučila s nimi hospodařit... dnes je na tom lépe než já a tak to má všechno takové "volnější", ale myslím že umí udržet korunu a to je podle mě pro rodinu či domácnost dobře

samostatná kapitola jsou půjčky - říká se, že člověk nikdy nemá říkat nikdy, ale moc si neumím představit, co by se muselo stát, abych já si vzala půjčku... a vlastně mě docela "baví" ty nabídky půjček ze všech stran, hlavně když hovoří (a že často hovoří) o VÝHODNÉ půjčce... pro mě (v mém chápání) prostě půjčka NIKDY nemůže být výhodná, vždycky přece zaplatíte VÍC

a ještě by mohl následovat výčet prodejen, do kterých mi přece jen není moc radno chodit, protože tam jsem unesena, okouzlena, polapena a jen bych kupovala a kupovala... je to hlavně asi Řempo, papírnictví a pak taky drogerie, kde prostě nakupuju (a to všechno!!!) nosem, takže tam vždycky očichám půlku krámu - a čas letí a letí.... :-DDDDDDDDD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Verenka 20.2.2016 13:17

Ach jo,

ja som bliženec-takže sa pohybujem od mantinelu k mantinelu.Raz strejda skrblík,raz Rottschildova vnučka.

Dnes som skrblík:na papieriku mám napísané,čo mám nakupiť,vojdem do obchodu,nevidím,nepočujem,idem k príslušným regalom,zoberiem,prejdem k pokladni,zaplatím gastráčmi a tradá domov./cestou stretnem kamošku,v zápale rozšafnosti ju pozvem na kávu,ovocný pohár-a je to.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 20.2.2016 11:16

Teda zano, to jsi píchla

do vosího hnízda! :) Šetřit neumím. Hodně projíme (a to se právě snažím omezit), protože mě nebaví vařit a to je vždycky drahé. Za oblečení a jiné parádění a šlechtění neutrácím; kdyby bylo po mém, dožiju v něčem mezi pohodlnými džínami a tepláky a ve volném triku. :o) Jen botičky mám ráda pohodlné a kožené, nakupuju v Rieker a jsem tam spokojená.

Ale dokážu utrácet za vnoučata a za naše koníčky, tedy za šití a za muziku. A celkově za bydlení, protože můj byt je moje doupě a musím se tu cítit dobře.

Taky se vždycky snažím dávat desátek. Ať už v podobě práce a materiálu pro Deky z lásky, nebo finančně potřebným zvířatům a lidem. Kdybych to spořila, měla bych na důchod určitě víc peněz, ale já to nějak nedokážu.

Ač se živím "počítáním", tak mě totálně ochromují pojišťováci a bankéři, úplně stejně jako lékaři. Takže mám stále stejnou spořitelnu, stejně jako mám první zdravotní pojišťovnu a mobilního operátora.

Přeju všem dobrý den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 20.2.2016 9:59

Od doby

co jsme se stali penzisty, si moc nemůžeme vyskakovat, i když něco našetříno máme. Také jsme oba byli vychovaní ke spořivosti a na co nemám, nemůžu koupit. Jedinná půjčka, kterou jsme měli byla na svépomocnou stavbu domu. A když jsme ji v šedesáti letech MLP splatili, výrazně se nám ulevilo, takže do žádné půjčky už jsme nešli, nepůjdeme a ani nemůžeme, že, hi, hi!

V domácnosti razím zásadu, že za každý nový koupený krám, musí ten starý, nefunkční pryč, do Ekodvora, aby se neshromažďovalo. Bohužel, tohle mi podrývá MLP, který trpí psychickou poruchou "sběratelství", ale to už je jiné téma.

Banku také neměním, vím, že je zajištěná státem a to mi stačí. Zatím mně nerozžhavili doběla. Co jsme měnili asi na potřetí, jsou služby a platby u některých pojišťoven, zjistili jsme, že za nehoráznou cenu pojištění, jsou stejné platební podmínky při plnění, než u jiných pojišťoven, které nejsou tak předražené. Také jsem začala rozlišovat slova "je to drahé" a " je to předražené" . To co se mi jeví (a to většinou) jako předražené, tak pokud nejde "o život" tak ZÁSADNĚ nekupuji.

Zano díky za článek!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 20.2.2016 9:00

Výživné téma!

Napadá mě spousta věcí, například že pokud chci/potřebuji šetřit, musím nechat doma všechny platební karty. V době internetových obchodů to není definitivní řešení, ale tam mi stačí počkat s eventuálním nákupem do rána: a hle, ráno zjistím, že věc nepotřebuji. Zde opravdu platí, že ráno moudřejší večera. Pokud jde o nakupování potravin, pak nejenže nesmím do obchodu hladová, já nesmím hladová ani vykročit ze dveří. Velmi se mi osvědčilo najíst se brambor, parádně zasytí a nedovolí nastoupit pažravým chutím. Což mi připomíná Scarlett O'Hara - ta myslím postupovala podobně: před odchodem na večeři se doma najedla brambor. A utáhla šněrovačku :-)

Pokud jde o odchod od banky, tak jsem opravdu odešla poté, co mě rozzuřili doběla, a že si na tom dali záležet! O správnosti mého rozhodnutí mě jen utvrdili při nepříjemné rozlučkové proceduře, kdy byli až osobní. Je to teda už pár let, dnes se tak asi v žádné bance nechovají.

Pokud jde o šetření - nedávno jsem dopřála deset let staré pračce náhradní díl (neoriginální, avšak plně funkční), a jsme spokojené obě dvě.

Venku je krásně! Budu chodit pěšky po Praze a kolem Vltavy a pokaždé, když uvidím tramvaj, můžu si udělat čárku do šetřicího deníčku :-) Pěkný den přeji!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 20.2.2016 6:53

hezký den

hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Chicht - mám tady právě teď ty vyšší finanční nároky :o) A jsem za to moc ráda...

Ochucené mléko k snídani, bioplnotučné mléko k snídani, kvalitní šunčička od kosti, svačina na lyžák, (on i ten lsamotný yžák pro mrňata - ale tam došlo ke kumulativnímu financování z více stran :o) ) , parkování v centru hor na zítřejší závody mrňat (vítězí každý, cílem projede každý - byť třeba "nesen" trenérem)

No a ten náš čokl je taky velký finanční nadstandard. Ještě se sem vrátím, ale teď jdu vzbudit lyžaře... (dítek rodiče včera plesali, takže mají dospávací dopoledne :o) )

• reagovat
• nahlásit příspěvek