30.4.2024 | Svátek má Blahoslav


Diskuse k článku

105 PLUS: Svatomartinská husa

Mé zkušenosti s husami sahají do doby, kdy jsem byla ještě malé dítě.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Zemanová 12.11.2020 9:15

Dnes je doba krabičková, třeba má v úmyslu založit si novou živnost. Nebo chce roznášet výslužky po obci. :-) Mně by teda taková krabička potěšila. :-P

Z. Lika 12.11.2020 9:24

No, Evo, jestli přestaneš snášet i česnekovou vůni, tak to bude jasné;-D Houby moc ráda sbírám a moc ráda je házím do polívky nebo pod kuře garam masala, ale to čištění, to je bolačka. Kór když jsme jich donesli nůši a půlka toho musela na kompost. Mimochodem jistý druh klokánků houby miluje :-)

T. Zana 12.11.2020 13:16

Pan ředitel Bobek z pražské ZOO jim je prý sbíral ;-).

Z. Matylda 12.11.2020 7:34

Na husu bývám pozvána na Vánoce, ale bývá jaksi... vysušenější. Na Martina občas upeču nějakou husí součástku, přece jen jsme doma jen dva. Letos ale bude asi kachna, husa se jaksi nedostavila do mrazáku, zatímco kačena jo...

A. Zemanová 12.11.2020 9:13

Matyldoooo! To zní skoro, jako bys byla pozvána k nám. ;-D

J. Fialová 12.11.2020 7:03

Vave, Tvůj popis, kterak husu 15 hodin mumifikovala jsi, mi velmi prosvětlil den!

Ale pak Tvůj recept na husu z hospůdky... Se mi znovu vrátily chmury. Páč jsem chtěla uplatnit podobný, nepříliš náročný, někdy v Mlsotníku: "1. zjistíme, že v oblíbené závodní & rodinné domácí jídelně je v nabídce pečená husička na dvojce, 2. zakoupíme si stravenku s příslušným číslem, 3. s touto a s prázdným jídlonosičem kráčíme k výdejnímu okénku." A teď mám po žížalkách ;-(

A. Zemanová 12.11.2020 9:04

To mě moc mrzí, Jarko. ;-( Asi mi nezbude než Ti poradit, abys takhle zkusila uvařit nějaké jiné náročné jídlo. Neboj se to, chce to jen trochu odvahy - a ono to půjde. :-)

A. Lex 12.11.2020 10:53

Jarko, my jsme měli předevčírem husí hody z "okénka" v Globusu. Dvě barevná zelíčka a dva druhy knedlíčků jistily vypečená stehýnka....

Z. Xerxová 12.11.2020 6:39

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

u nás husička bude v sobotu. Husička domácí, s láskou chovaná i zabitá na statku, ze kterého máme i vajíčka a králíky i kačeny. Už se na ni těším, bude se dlouho píct, aby byla měkoučká... neboť husy, které mají přirozený prostor jsou přeci jen "vyběhanější" po trávě a vyplavanější, než z velkochovů.

J. Fialová 12.11.2020 7:06

Bude se dlouho píct... 15 hodin, když to tak píše Vave, jo?

A. Zemanová 12.11.2020 9:12

Domácí jsou úplně jiné, mňam. Třeba i kuřata, která mají větší stehna a menší prsa - na rozdíl od těch z velkochovů, protože ty chudinky tam nohy skoro na nic nepotřebují.

Což mi připomíná, že se budu muset stavit v nedaleké obci v trafice a objednat si tam domácího králíka. :-) Takhle my si tu žijeme. :-)

Z. Jenny 12.11.2020 16:46

Ano,ano, dědina má svoje kouzlo,za měsíc bude domácí morák! ;-D

A. Alimo 12.11.2020 17:21

Heč, já vím co to je ! To je ten od krůty...sakryš...krocan ;-D. Mám pravdu?

Z. Jenny 12.11.2020 18:29

Bingóóó! Je to ON ! ;-D

Z. Janaba 12.11.2020 10:52

S láskou chovaná a s láskou zabitá... Xerxová! Nevylučuje se to ? 8-o

Husu s láskou chovanou a... jsem jídávala u babičky, potom s našima v restauracích. Maminka ji nepekla, asi jsme měli malou troubu :-). To vše ovšem v minulém století. Húú, to je děsivý časový skok!

V Norsku husy nevidět, prodávají se jen kachny a krocani. Naštěstí s tím nemám problém, maso neoblibuju, takže martinského u nás nebylo nic. Vlastně ani ten sníh!

J. Polák 12.11.2020 13:38

Co století ? Tisíciletí !

Z. Janaba 12.11.2020 14:15

Ježišmarjá, to je eště horší!!

R. Enatae 12.11.2020 1:01

Taky se chystáme na husu v krabičce. Ale mnohem radši bych si na ni k Matěji zašla.

Když nám bylo 13-14, jezdily jsme s kamarádkou na jejich chatu na Vysočině. Byla to vesnice, kde jedinou známkou civilizace byla pojízdná prodejna jednou za týden. Pozemek nebyl oplocený a korzovalo po něm cizí hejno husí, tak 10 jich bylo. My, městské holky, jsme se jich ze začátku trochu bály - než jsme zjistily, že nejlepší obrana je útok. Pak už jsme jenom sbíraly peří, které z nich občas vypadávalo a dělaly jsme si indiánské čelenky, na které padl jeden děravý povlak na polštář.

A. Zemanová 12.11.2020 9:07

Co pamatuju, měla babička jen ten párek husí, pak už snad ani housata nemívaly. Jen když jsem byla úplně malá. Peří na pozemku bývalo zejména v době přepeřování hojnost. Když jsem byla starší, pokoušela jsem se psát brkem, ale moc mi to nešlo. :-)