22.10.2020 | Svátek má Sabina


Diskuse k článku

ČLÁNKY S HŘÍVOU: Hokejová škola

Soutěživost, tlak, emoce, pravidla, bolest a dřina.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
E. Žampachová 19.8.2020 9:06

Pravidla přežití dokáže dát člověku nejen sport, ale třeba skautský nebo podobný oddíl. Také vodáci, i zcela amatérští, jsou odolní (nemluvím o uživatelích půjčoven lodí, to nejsou vodáci a "díky" nim se už na některé řeky nedá). Prostě cokoliv, kde mladý člověk "otuhne" je užitečné. Když jsme byli v horách na zakarpatí, byla cesta nahoru náročná. Fyzicky, ale hlavně psychicky. Plaočíš se do kopce a už vidíš vrchol, zajásáš, dorazíč tam a za ním je prohlubeň nebo kousek rovinka a další kopec. To celé několikrát. Někteří mladí, byť měli podstatně lepší fyzičku s tím měli větší problémy, než já, která jsem fyzicky zvládala tak tak, ale psychika vydržela. Sportovní oddíly jedou na výkon. Bohužel, ne všichni jsme sportovně nadaní (v naší rodině jsme snad až vzáporných číslech). Skautské a podobné oddíly berou i nešiky. A samozřejmě ne všechny, ale některé jsou ohromně fajn.

Ale je to moc pěkný a velmi zralý pohled, zvlášť vzhledem k mládí psavce

D. Ruščáková 19.8.2020 9:16

Nebýt skautů a podobných oddílů, sousta dětí nemá šanci - právě kvůli zásadní orientaci jen na výkon - a špičkový výkon. O dětech individualistech radši nemluvím:)) Tam se mi líbilo karate, jak ho popisovala Matylda. Psychickou odolnost však děti mají získávat postupně, začínat to má v rodině. Všechny děti... :)

Obdivuju děti, které kvůli lásce k hokeji tímhle dokázaly projít :) I když maličko přemýšlím i o tom, co jim hokej v absolutním popředí pozornosti z dětství a dospívání vzal. Což je ostatně normální, pokud člověku vládně v životě nějaká vášeň :)

E. Zvolánková 19.8.2020 11:26

Já jsem taky vděčná za to, že pořád existují skauti a jim podobní. Souhlasím s Tebou, že ty sportovní oddíly jednou na výkon a ten, kdo to chce dělat jen pro zábavu a nepropadne tomu se vším všudy, prostě nemá šanci se nikde chytit. Např. mou dceru by ten basket vlastně pořád bavil, kdyby ho mohla hrát pravidelně, ale jen rekreačně (žádný stres ze zápasů, žádné řvaní trenéra"co tam děláš, ty de.....le" apod.) Takže souhlasím i s tím, že kdo u toho závodního sportu vydrží, je fakt dobrý a jen tak něco ho asi nepoloží. Jsem taky hrozně vděčná, že třeba u nás máme Dům dětí a mládeže, který organizuje spoustu kroužků, včetně sportovních, kde se na výkon nejede, ale jen pro zábavu, nicméně se tam děcka naučí "to" dělat správně. Dcera tak půjde od září na badminton a hrozně se těší.