26.11.2020 | Svátek má Artur


Diskuse k článku

ČLÁNKY S HŘÍVOU: Hokejová škola

Soutěživost, tlak, emoce, pravidla, bolest a dřina.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Zemanová 19.8.2020 18:09

Tak trochu se mi podsouvá, že tahle pěkná rekapitulace toho, co Ti hokej dal, možná souvisí s něčím, na co se chystáš. Ať je to cokoli, přeju Ti, milý Hřívnatče, aby se Ti to podařilo zmáknout stejně, jako jsi zvládl hokej a nakonec i tu autoritu, která se opírala jen o sílu a nadřazenost. A jestli se do žádného boje nechystáš, tak Ti stejně přeju, aby se Ti dařilo. :-) A těším se na další články.

E. Zvolánková 19.8.2020 11:26

Já jsem taky vděčná za to, že pořád existují skauti a jim podobní. Souhlasím s Tebou, že ty sportovní oddíly jednou na výkon a ten, kdo to chce dělat jen pro zábavu a nepropadne tomu se vším všudy, prostě nemá šanci se nikde chytit. Např. mou dceru by ten basket vlastně pořád bavil, kdyby ho mohla hrát pravidelně, ale jen rekreačně (žádný stres ze zápasů, žádné řvaní trenéra"co tam děláš, ty de.....le" apod.) Takže souhlasím i s tím, že kdo u toho závodního sportu vydrží, je fakt dobrý a jen tak něco ho asi nepoloží. Jsem taky hrozně vděčná, že třeba u nás máme Dům dětí a mládeže, který organizuje spoustu kroužků, včetně sportovních, kde se na výkon nejede, ale jen pro zábavu, nicméně se tam děcka naučí "to" dělat správně. Dcera tak půjde od září na badminton a hrozně se těší.

Z. Jenny 19.8.2020 9:43

Dobré a výstižné zhodnocení hokejového života. Byli jsme hokejoví rodiče,takže o tom vím své. Ta ranní vstávání, pozdní návraty s čekáním, co se zase tentokrát narazilo, zlomilo atd., ještě dobře pamatuji. A taky to není nic levného.Přitom škola a další povinnosti. To vše rodinu zocelí.:-) Při povodních v roce 97, MLP zachraňovala výzbroj ze sklepa a tatktak jsme zachránili jak MLP ,tak výstroj. Láska k hokeji v potomkovi zůstala a taky ho dosud živí, takže Hřívnatče díky a máš pravdu. R^V

D. Ruščáková 19.8.2020 9:16

Nebýt skautů a podobných oddílů, sousta dětí nemá šanci - právě kvůli zásadní orientaci jen na výkon - a špičkový výkon. O dětech individualistech radši nemluvím:)) Tam se mi líbilo karate, jak ho popisovala Matylda. Psychickou odolnost však děti mají získávat postupně, začínat to má v rodině. Všechny děti... :)

Obdivuju děti, které kvůli lásce k hokeji tímhle dokázaly projít :) I když maličko přemýšlím i o tom, co jim hokej v absolutním popředí pozornosti z dětství a dospívání vzal. Což je ostatně normální, pokud člověku vládně v životě nějaká vášeň :)

D. Ruščáková 19.8.2020 9:10

Se spoustou věcí souhlasím. Mám problém s absolutním podřízením se autoritě i v případě, že se autorita chová podle. To je totiž taky něco, co později do života vydrží...

E. Žampachová 19.8.2020 9:10

Prohře, empatii a schopnosti vytrvat tě naučí i kynologické sporty. Tam máš "sportovní náčiní" s vlastní hlavou, to je teprve sranda. Starání se o čtvernožce je samozřejmost (jinak by dlouho nevydržel :-)

E. Žampachová 19.8.2020 9:06

Pravidla přežití dokáže dát člověku nejen sport, ale třeba skautský nebo podobný oddíl. Také vodáci, i zcela amatérští, jsou odolní (nemluvím o uživatelích půjčoven lodí, to nejsou vodáci a "díky" nim se už na některé řeky nedá). Prostě cokoliv, kde mladý člověk "otuhne" je užitečné. Když jsme byli v horách na zakarpatí, byla cesta nahoru náročná. Fyzicky, ale hlavně psychicky. Plaočíš se do kopce a už vidíš vrchol, zajásáš, dorazíč tam a za ním je prohlubeň nebo kousek rovinka a další kopec. To celé několikrát. Někteří mladí, byť měli podstatně lepší fyzičku s tím měli větší problémy, než já, která jsem fyzicky zvládala tak tak, ale psychika vydržela. Sportovní oddíly jedou na výkon. Bohužel, ne všichni jsme sportovně nadaní (v naší rodině jsme snad až vzáporných číslech). Skautské a podobné oddíly berou i nešiky. A samozřejmě ne všechny, ale některé jsou ohromně fajn.

Ale je to moc pěkný a velmi zralý pohled, zvlášť vzhledem k mládí psavce

Z. Jitur 19.8.2020 8:24

R^

Z. Matylda 19.8.2020 8:13

Kuba dělal individuální sport (karate) a tam je to o tom, že trenéři nikdy nechválí (japonský přístup) a člověk musí ustát všechno sám a sám si za všechno zodpovídá- a nemá to ani na koho svést :-). Navíc se musí na tréninku naučit pekelně soustředit a ovládat, protože ze vzteku prokopnout někomu břicho je prostě na prd. Taky užitečné do života.

Z. Lika 19.8.2020 7:56

Tomu mohu jen přitakat. Sport je dobrá průprava pro život. Kéž by mohly sportovat i méně šikovné děti, v okolí jsem se setkala s tím, že pokud z nich nekoukala možnost uplatnit se na závodech, dítko vyšoupli. A to byl školní oddíl.

Jinak jsem slyšela, že sportovci nemají problém najít si "babu" :D To je taky dobrá motivace.

T. Zana 19.8.2020 7:38

Dobře napsané a poučné. Pro příští život je asi kolektivní sport vhodnější než individuální (synek plaval), ale nakonec asi hlavní je ten malý sportovec, to, že se naučí snažit, i když to nejde snadno, že se naučí, že i prohra patří k životu.

Díky, Hřívnatče.

E. Zvolánková 19.8.2020 7:11

zase hrubka..."mě to mrzí" ne "mně" 8-o

E. Zvolánková 19.8.2020 7:10

Zdravím všechny. Souhlasím s Xerxovou. Pěkně napsané zhodnocení přínosu kolektivního sportu pro mladé. Moje dcera hrála závodně 3 roky basketbal a je to v lecčems podobné, rozdíl vidím jen v tom, že basketbalová taška neváží 15 kg...Jinak je to ale v lecčems o tomtéž. Moje dcera vydržela jen ty 3 roky, protože trenérce poté nějak hráblo a začala se chovat i na trenéra opravdu nemožně. Dcera zároveň odmítla někam přestoupit, takže s tím definitivně sekla. Mně to mrzí, protože si myslím, že jí to mohlo do života hodně dát, ale teď už s tím holt nic nenadělám. Človíčka ve výbuchu puberty těžko přesvědčovat k čemukoli, tak jsem někdy ráda, že vůbec nějak fungujeme;-D

Z. Xerxová 19.8.2020 6:11

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

moc hezky popsaný vliv hokeje na pozitivní utváření mladého človíčka... A bude i vliv hokeje na negativní formování ;-) ??

R. Enatae 19.8.2020 1:33

K tomuto filozofickému náhledu ovšem dojdete až v dospělosti :)

Trochu bych rozebrala bod jedna - Starat se o výstroj. Popisovaný stav " Nezapomenout, nenechat zplesnivět, všude tahat" v prvních letech hokejové kariéry zastávají převážně Hokejové matky, občas i Hokejoví otcové. Bližší popis těchto živočišných druhů nechám Hřívnatci do nějakého dalšího článku, ale vězte, že začínající minihokejista (obvykle ve věku 7 -9 let) není schopen se sám do výstroje ani navléknout (je to opravdu složité), natož se o ni starat.

Každému rodiči, který uvažuje o tom, že "dá kluka na hokej" důrazně doporučuji, aby si rozmyslel, zda má v bytě či v domě prostor, kde se bude výstroj skladovat a sušit, případně si takový prostor pronajal. Některé součásti výstroje se totiž nedají prát a po čase smrdí jak rasův pytel. Ve chvíli, kdy se malí hokejisté stávají pubertálními hokejisty, je vstup do jejich šatny na domácím stadionu vskutku dechberoucí zážitek.

Hřívnatec ovšem Hokejovou matkou nedisponoval a proto se k některým svým poznatkům propracoval v poměrně raném věku :)