Olčava 31.12.2008 8:21

Panečku, to je nádhera!

Já to na vlastní kůži nikdy nezažila, ale jako bych tam byla... ta vůně, ta radost, smích, pobíhání sem tam s tím či oním... a uždibování, jo to by mi šlo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ejška 31.12.2008 7:36

což tak si dát jitrničku

já bych taky brala na chviličku se vrátit do babiččiny kuchyně ke chladnoucím jitrničkám na prknech v koupelně, mňam tak chuťově barvité povídání o masových dobrotách se po ránu špatně tráví, su v práci, až se rozední tak půjdu po stopách jitrnice, sned jí tady někde budou mít nebo něco podobného, škvarky ... aúú

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 31.12.2008 7:14

já chci masóóó

mám ještě kus poslední vánočky... ale po přečtení tohoto článku jdu alespoň na kousek uheráku...

Protože se u pubertální dcerky mojí sestry vyvinula podivná potravinová nesnášenlivost na některá E (vzbuzují šílené záchvaty dlouhotrvajícího kašle) a kromě jiného nesmí nic s "umělým kouřem" - tj. všechny kupované uzeniny, včetně špeku i uzených sýrů, tak za svůj nový domeček do překrásné alpínky plné kytiček postavili udírnu  a nakládají maso a klobásky... Moc dobře to  umí... Takže vůně čerstvě vyuzeného bůčku či špíčku už není u nás výjimečná

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LA 31.12.2008 7:12

To je sprosté

takovéhle chutě člověku dělat po ránu. Do oběda daleko, k obědu jen salát, letos žádné normální prase a Anežka je ještě příliš malá. A i tak z ní moc sádla a škvarků nebude.

U nás je zabijačka vždycky společenská událost. Máme dlouholetého osvědčeného řezníka v příbuzenstvu, v posledních letech chodí i se synem (připravuje se předání štafety). Maso chladne jen do druhého dne - ve stodole v zimě vychladne celkem rychle. Při jitrničkách a jelitech se vždycky nejdrív uvaří 1-2, ochutná se, prodiskutuje, upraví se směs dle výsledků diskuse a pak teprve se udělá zbytek. Jen rum se moc nevyužije, přednost má pivo a slivovička.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Yezi 31.12.2008 6:41

Huauuuuu

to je teda mučení takhle po ránu na Silvvestra před pracovním procesem

Přeji všem šťastný a spokojený nový rok a hlavně hodně zdravíčka

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 31.12.2008 5:43

ptakopysku!

Ty zvíře - co mi tohle děláš?! Mám dojem, že jsem týden nejedla, dostávám křeče a kde mám takhle po ránu shánět jelito nebo uzený! To lze snad srovnat jen s právem útrpným!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 31.12.2008 5:19

Tak tohle je

rána pod pás - coby člověk od narození městský, jsem nikdy neměla šanci se takovéto akce zúčastnit - slintám tu jako Pavlovův pes a protože mám slušnou představivost,skoro cítím vůni domácího uzeného se zelím a knedlíky.A výroba chlebíčků a jednohubek na dnešní večer mě skoro přestala bavit.Nicméně děkuju za rozšíření poznatků o typické české kuchyni a přeju autorovi i jeho rodině všechno nejlepší v roce 2009!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 31.12.2008 4:10

Téměř zabíjačka

Milý Mr Owcrop, to je báječný popis zabíjačky který u mne vyvolává silné slinění, přesto že jsem nikdy při zabíjačce tohoto druhu nebyla. Průběh je tak poutavě podán, že jsem ani nestačila želet smrti toho inteligentního zvířete. Prý jsou vepři chytřejší než naši pejsci. Moje první ale také poslední téměř zabíjačka probíhala v Göteborgu v našem tehdejším bytě na Bangatan asi v roce 1969-1970. Společnost emigrantů se tehdy usnesla že si vyrobí jitrnice a jelítka, už dva roky po jmenovaných silně přesilně toužili a tady nic takového neexistovalo. V tržnici se tedy zakoupilo potřebné včetně vyčištěných střev. Můj manžel měl vše pečlivě zapsané, ingredience, množství či proporce i potřebné koření. Kde ty důležité informace získal nevím, žeby v kuchařce paní Santnerové?. Tato akce byla výhradně mužská záležitost, já byla pochopitelně podávátko a přinašečka vyžádáného ať už to bylo cokoliv. Co byly ostatní zúčastněné ženy jsem při tom pobíhání nestačila postřehnout. Vlastně si ani nepamatuji jak se práce vydařila, na mysl mi vytane jenom atmosféra a nadšení panující ve společnosti těch zoufalců toužících po domově a to jak postrádali podle nich svaté zvyky země kterou opustili ne zrovna dobrovolně. Vím jen že můj manžel tehdy propadl panice a velké množství krvavé hmoty připravené na jelítka putovalo do záchoda. Jako šestnáctiletý měl totiž nějaké úděsné zážitky z posledních dnů pražských bojů v roce 1945. A tak ty krvavé ruce při výrobě očekávaných dobrot mu připomněly hrůzy konce války a jeho nervy to nevydržely. Už je nás pomálu pamětníků této jelítkovojitrnicové události, zůstaly jsme tu tři ženy a jeden muž, to jest můj syn, který byl tehdy pětiletý. Deset jitrnicových a jelítkových nadšenců už spřádá kdovíjaké plány za Duhovým mostem. Moc by mne zajímalo, jestli tam potkali toho tehdy zpracovávaného vepříka a jak to setkání asi dopadlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

redneck Mike, Mississippi 31.12.2008 3:56

K popisu zabijacky opravdu neni co dodat,

jenom vzpominka jak jsem v predskolnim veku chodil "krast" uzene zavesene v komine u me hanacke babicky. A jak jsem krvave cerveny rez zacernoval sazemi... Posledni zabijacka ktere jsem se zucastnil - South Korea 1990, na plazi. Behem 24 hodin bylo po vsem, nezbyl ani drobek, a jak se mi korejsti spolupracovnici oblizovali. Po pravde, hlavni slovo pri zabijacce meli mi britsti kolegove, ja jsem jen zabranil barbarskemu cinu - odrezani nejtucnejsich casti a jejich naslednemu vyhozeni spolecne se vsemi vnitrnostmi do popelnice.

 Stan uz stoji, dokonce uz ma i osvetleni, ohrivani i chlazeni, uvnitr stanu z jedne tretiny polni kuchyn se vsim vsudy, zbytek je party prostor pro pripad spatneho pocasi, pred stanem ohniste s rostem, dvema zavesy na kotliky a s rotiserii. Ctyri veprova kolena nalozena, vino pro damy i pivo pro pany radne podchlazene, rano pouze dodelam prave ceske chlebicky a jednohubky. Dnes jsem jenom prijel na noc domu, zkontrolovat smecku, dat si poradnou koupel (v obytnem privesu to neni tak uplne ono a na venkovni neni dost teplo) a doplnit zasoby. Musim priznat - fotak zustal porad jeste nevybaleny z duvodu nedostatku casu.

 A tak zbyva v tomto roce uz jenom takova mila povinnost a to poprat vsem zviretnikovym priznivcum, vsem tem prijemnym a milym damam, panim a divkam a tem nemnohym panum... Nejdulezitejsi novorocni predsevzeti jsem splnil s casovym predstihem - uz pul roku nekourim, ted jeste zbyva shodit, co jsem kvuli tomu pribral a kdyz to bude o neco vice - taky dobre. Nejmene dulezite predevzeti me splnit teprve ceka - napsat par clanecku do Zviretniku a naucit se ovladat fotoaparat...

 Preji Vam vsem vsechno nejlepsi a hodne uspechu a radosti a lasky... Diky, ze jste, pratele... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 31.12.2008 0:33

Drahý příteli,

vše potvrzuju a podpisuju. Tak přesně ta mše probíhá, vše znáš! Šak Yva či Pitrýsek potvrdí. Nádhera... a nostalgie. Žádné zabijačky se již nikdy, ah, nikdy více nezúčastním. Už není kde, u koho - Tohoto čuníka již zrak neuzří tvůj, až zajde za onou v obzoru skalinou - hergot to mě z toho přepadla přímo pézie! A šak co je zabijačka iného?

A cpaní tlačenek a nekonečné míšání (o)škvarků v kotli nad ohněm si ještě dovoluji připojit.

Roby, máme tady dalšího Mistra. No nedá sa... těžká konkurence. Tož zatopíte s ním?

• reagovat
• nahlásit příspěvek