20.9.2021 | Svátek má Oleg


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Vzpomínka na „Cow Parade“

Asi před týdnem mne ze spaní v noci za pět minut dvanáct vzbudila hlasitá rána.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Crossette 24.3.2021 18:41

Jitur, spadlá polička a rozbitý porcelán blízký mému srdci by mě hodně mrzely, obrečela bych to. Ale mnohem horší by bylo, kdyby to způsobilo úraz ba něco horšího některé naší kočce.

Krásné kravky, umělci se na nich pěkně vyřádili:-) Vlastně jsem žasla kolik talentů se zapojilo a nad jejich uměleckou fantazií. Snažila jsem se hádat, kde že všude post8valy . Předpokládám, že byly z nějakého silnějšího a stabilního plastu. Ale i tak rozvozit, sundat z auta a rozestavit takové stádo v životní velikosti po Praze rozhodně nebyla otázka pár hodin. A pak zase všechny kravky naložit a "vrátit z pražské pastvy do chléva" . O téhle akci jsem nevěděla a tak děkuji, že jsem se mohla takhle zpětně pokoukat. Měla jsi k tomu nějakou mapku, kde všude byly. Podle fotek to vypadá, že jsi obešla celé stádo, nevynechala ani jednu :-)

Z. Jitur 24.3.2021 19:29

Maričko, vezmu to popořadě: ano, daleko horší by bylo, kdyby police spadla na někoho ze zvířat. Kravky byly po celé Praze; tam, kde jistě poznám místo: 4. obrázek od začátku - před Karolínem; kravka s orlojem - před Staroměstskou radnicí; motýlí kravka - na Staroměstském náměstí; žlutý gepard a zrcadlová - u Filozofické fakulty; kravka pokreslená tím, co je za ní - před schody do Rudolfina; 4x kravky s květy... jedna cibulák - před Rudolfinem; světlerůžová s květy a nohami s břečťanem -nedaleko Masarykova nádraží; "23" - Smíchov, na místě tanku; trojice - Klárov; slunečnicová - Nám. Republiky; bleděmodrá s psacím perem - Kotva; poslední pětice fotek - Klárov. Některé z nich byly po výstavě zakoupeny a některé dodnes stojí např. ve firemních dvoranách... Možná i mapka byla, nevím. Ale já jsem prostě jen tak vyrazila různě po Praze - a hodně fotek udělal i "PŽ", můj bývalý muž; ale všechny jsme je myslím nestihli. A když zadáš na netu Cow parade - určitě Ti vyskočí výstavy v dalších světových městech :-)

M. Crossette 24.3.2021 19:59

Jé Jitur, jsi moc hodná, žes mi ta místa vypsala, protože ne všechno jsem sama poznala. Těžko by se mi kravky řadily do seznamu od nej k poslední, líbí se mi všechny. Ale asi nejvtipnější je "Cow cow boogie", vtipně "vpletené" nohy hudebníku do těch kravských. A nápaditá je třeba kráva coby "texaskový cowboy", nebo zlato červená kráva s kytičkami a samozřejmě ta s okýnkem a kočkou. A další a další ... :-)

Jsem ráda, že jich hodně našlo další uplatnění.

A všimla jsem si, že dole pod albem jsou další "podobná alba", tak se na ně později take kouknu

Z. Jitur 24.3.2021 20:34

;-):-)

Z. Hanča 24.3.2021 17:26

Taky si vzpomínám, že jsem barevné kravičky viděla v Praze "naživo". Ale netušila jsem, že jich bylo tak obrovské stádo. ;-D Na to, abys je všechny obešla, jsi musela mít mapku, ne?

Z. Jitur 24.3.2021 19:30

Odpověď je v reakci na Maričku :-)

E. Zvolánková 24.3.2021 13:23

Joo krávy v Praze pamatuju a líbily se mi. Souhlasím s Likou,po takové ráně bych asi taky vylítla jak čertík z krabičky až na strop;-D8-o A přesně rak,hlavně,že se nikomu nic nestalo,i když vím,že tyhle památeční věci zamrzí,když se rozbijou...

Z. Jitur 24.3.2021 19:31

Já jsem nejdřív prostě nějak ani netušila, co to bylo, co se děje...

Z. Lika 24.3.2021 11:58

Popravdě řečeno, nejvíc mě asi zaujalo, že Jitur po té pekelné ráně až po chvíli otevřela oči a začala dumat, co to. Já bych byla asi připlesklá ke stropu jako komiksová postavička. Hlavně že se nikomu nic nestalo. A ano, ikeácké police nejsou dělané na zátěž, na knihy jedině český masiv R^ Ti pštrosi se mi moc líbí ;-D A na kravky taky vzpomínám vesele, bylo to takové dada :-)

Z. Jitur 24.3.2021 12:11

no, já nejdřív přemýšlela, co mi tím, kdo chce říct...8-o

Z. Lika 24.3.2021 12:21

No, to je právě ono - nejdřív přemýšlíš ;-D A někdy je doutník prostě doutník a růže je růže :-)

M. Crossette 24.3.2021 18:42

Já bych byla asi připlesklá ke stropu jako komiksová postavička ;-D;-D;-D Liko tohle přirovnání mě tedy odrovnalo ;-D

T. Zana 24.3.2021 11:52

Taky by mě v noci asi kleplo, čímž bych byla ušetřena lítosti nad tou spouští... Lity lity, to muselo být ošklivé.

"Historických" věcí mám minimum - po mečové straně nic nebylo a po přeslicové nic nezbylo (babička ovdověla, když byl mamince rok, takže občas se něco odneslo do starožitnictví :-P).

Ovšem fakt je, že se pomalu do kategorie "historické" přesouvá porcelán, který jsem dostala k svatbě ;-D.

Z. Jitur 24.3.2021 12:12

Ani, já jsem tam neměla vyloženě historické věci (snad až na ten pravý míšeňský cibulákový hrneček s talířkem - zůstal jen hrneček ;-(), šlo spíše o věci, které mi byly milé...

Z. Janaba 24.3.2021 11:33

Jitur, čestně řečeno, někdy bych si přála, aby se něco poroučelo a já se tak zbavila věcí, které bych mohla s čistým svědomím zamést a vyhodit. Ó ta úleva!

Ale chápu, že některé věci mají velkou vzpomínkovou hodnotu a jednomu je líto, že už nejsou. Takže lity, lity.

Já teď mám trošku lity lity po jednom snubním prstýnku, který byl s láskou nasazen na prsteník v roce 1906 někde u Čáslavi v Česku a svou pouť ukončil v roce 2021 v Oslo v Norsku. Dlouhá cesta!

Navlékla jsem si ho místo mého vlastního, skoro stejně širokého, protože můj mi začínal být těsný. Tenhle starý byl ale o kousek větší a při házení míčkem psékovi pro radost, uletěl i s míčkem. Nevím kam ani kde, všude plno sněhu a ještě se nikde nic nezablýsklo. Tak moc se neděje, jenom mám špatné svědomí vůči manželově babičce. Sem jí ho ztratila, no. Možná se někomu na ruce zase blýská a bůhví kde a jak jeho pouť skončí. Zajímavá cesta od českého oltáře do norských fjordů. Tak ať se blyští dál! R^

T. Zana 24.3.2021 11:55

Nezbývá než doufat, že udělal radost někomu dalšímu... Ale zamrzí to. Taky už svůj nenosím, nevejdu se :-P.

M. Crossette 24.3.2021 18:57

Jano, škoda prstýnku. Manželovi snubní prstýnek sklouzl z prstu jen pár let po svatbě v býv. Jugoslavii do moře. Zjistil to, až když z vody velezl. A já trochu podobně jako ty málem přišla o svůj snubní. Při procházce se švagrovou (bratr a choť šli za námi) nějak došla řeč na snubní prstýnky. Já tehdy před snubním nosila ještě jeden zlatý, protože snubní mi byl volný. Švagrové jsem popsala důvod proč a v čirém zatmění mozku jí to chtěla nározně ukázat. Zlatý prstýnek jsem sundala a rukou se snubním třepla. Snubní sklouzl z prstu, dopadl na hranu a jak ten koblížek se začal fofrem kutálet směrem k nedalekému kanálu. V hrůze jsem ho stihla zastavit sotva třicet cm před krytem kanálu. Muži za námi byli naštěstí tak zabráni do hovoru, že si mé záchranné akce ani nevšimli

T. Zana 24.3.2021 20:19

Mně takhle v moři sklouzly z nosu brýle (plavu s nimi, mám kolem 4 dioptrií a to už mi vadí). To jsem teda nepřehlédla, ale - jak byly byly docela vlny - tak už to vypadalo, že je nenajdu. No, nakonec se podařilo.

Z. Lika 24.3.2021 20:24

No Zano, to je tedy výkon!!

M. Crossette 24.3.2021 21:21

Zřejmě lehké brýle neklesnou ke dnu tak rychle, takže v klidné vodě by se asi daly snadno zachytit, Zato šmátrat po nich v moři a mezi vlnami --- tak tos měla fakt štěstí, žes je našla !

Z. Jitur 24.3.2021 11:27

Apropó, moje nejmilejší je ta lehce růžová s květy a břečťanovýma nohama...V

T. Zana 24.3.2021 16:09

Mám ráda tu s mapou :-).

Z. Yga 24.3.2021 9:39

Jéjda - Jitur, to bylo nemilé probuzení - a je mi líto, že zrovna s památečním porculánem.

Já si vzpomínám, jak jsme s radostí přimontovali do kuchyně polici na kuchařky - pěkně jsem si je tam naskládala a s pocitem dobře vykonané práce jsem si sedla pod ní ke stolu a v jedné kuchařce radostně listovala. Po pěti minutách jsem maní zvedla hlavu a s úžasem sledovala, jak se police naklání a vyklání a vše se začíná sunout k zemi. Ještě jsem ale stihla vyskočit a zadržet jí nad hlavou, řvouce na Jeníka, an čuměl v obýváku na televizi (tenkrát jsme měli kuchyň od obýváku oddělenou poměrně velkou halou). Nakonec jsem se pomoci dovolala... Prostě jsme použili upevňovací systém IKEA, který evidentně nebyl konstruován na váhu českých kuchařek (tím myslím knihy, aby nedošlo k mýlce). Takže jsme opět vrtali, vkládali hmoždinky a tu prokletou polici poctivě přimontovali ke zdi... ještě tam visí ;-)

Z. Jitur 24.3.2021 9:44

No, tahle visela na hmoždinkách celých sedm let. Dcera už mi nějakou dobu říkala, co kdyby skříňka spadla, no nevěřila jsem jí - taky proč by padala, když celé ty roky v pohodě visí, no ne?! ;-(

T. Zana 24.3.2021 11:59

V panelácích bývají stěny střídavě sádrokartonové a panelové. Z neznámých důvodů je naše kuchyň udělaná tak, že "vršky", kde je veškerý porcelán, visí na tom sádrokartonu.

Když jsme kuchyň rekonstruovali, přemýšlela jsem, jestli by to nešlo přehodit. No... všechno jde, ale musela by se předělat voda i plyn. Tak to tam visí dál. A doufám, že i viset vydrží !!

Z. Matylda 24.3.2021 14:24

Taky to mám na sádrokartonu. Ale pokud je to chycené do té konstrukce pod sádrošem, mělo by to vydržet.

Z. Jitur 24.3.2021 12:14

To je škoda. Ale byla to nešťastná náhoda...

A. Alimo 24.3.2021 9:31

O těch pomalovaných kravkách jsem vůbec nevěděla, jsou hezké, přijde mi to takové vtipné zpestření městské šedi :-).

Nám takhle kdysi dávno spadla v ložnici dvoupatrové polička (spíš police) nad psacím stolem MLP. Měl tam všechno možné, mimo jiné krabici s doklady, kde byl i jeho vysokoškolský diplom. Police se znovu upevnila, věci posbíraly, vlastně se nic nezničilo. Uplynulo mnoho let, MLP měnil zaměstnání a jako doklad vzdělání potřeboval co? Diplom - je to taková knížečka. Byt jsme obrátili vzhůru nohama několikrát a nic. Nezbylo, než v práci vysvětlit situaci a požádat na VŠCHT o duplikát. Ten byl bez problémů vydán a vše se vyřešilo. Když jsme se po dalších mnoha letech stěhovali definitivně sem na vesnici, při rozebírání postele v ložnici jsem našla onen hledaný doklad. Pod tou postelí jsem nesčetněkrát luxovala, ale ta knížečka byla zašprajclá nastojato za nohou postele, tak tenkrát před lety spadla ta police, prostě nebyla vidět. No tak má doklady dva- dneska oba k ničemu;-D

Z. Jitur 24.3.2021 9:46

To je zákon schválnosti - vždycky, když se něco hledá, tak ne a ne najít. A když už to jeden nepotřebuje - věc je najednou zpátky na světě 8-o

Z. Matylda 24.3.2021 9:30

Spadlou skříňku ne, ale polici ano, to jsem zažila- a děkuji, podruhé nemusím. Porcelán v ní nebyl, ale štvalo mě to i tak :-)

Krávy si pamatuju, přišlo mi to veselé.