12.5.2024 | Svátek má Pankrác


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Rodinné stříbro (1)

Aneb pokračování Nostalgické tečky

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
E. Zvolánková 2.2.2022 10:01

Dodatečně jsem si početla.Ygo,piš dál,to se suprově čteR^;-D

V. Verenková 31.1.2022 22:19

Ach YGA to je tak krásne,ľutujem,.že až teraz som si to prečítala.A ten "lúpač turkyne" sme mali u babičky tiež,ale volal sa moržovák-kukuričné klásky sa moržovali a potom pri šporhelte dočisťovali .Vidím to ako dnes,tma/ elektrinou sa šetrilo/,zo šporheltu preblyskovalo svetlo z ohňa,babička nám vyprávali o Sibyle a aj príhody z ulice/kerá sa s kým prespala,čo na to pán farár,no škola života/Inak slovo prespanka sa mi velice páčilo,už ani neviem,čo som si podtým predstavovala

M. Crossette 31.1.2022 19:56

Milá YGo, to je zase krásné vzpomínání a fotky. Jsem moc ráda, že v probírání alba pokračujet :-)

Nádherná věta hned úvodem: " Pokračování jsem nazvala Rodinné stříbro, protože patří k tomu nejdražšímu, co mám...".V Je to přesně vystižené a mně je líto těch, tohle říci nemohou, nebo u kterých to je naopak - bohatí pravým stříbrem, chudí na vzpomínky. Jako ty, také bych neměnila.V Nedivím si ti, že sis na svět pospíšila. No pravda, hrozny pomohly, ale těšili se na tebe jak milující rodiče, tak dvě nedočkavé sestry. A podle vzpomínek jste musely být úžasná trojka.:-)

Bratr je jen o 14 měsíců starší než já, takže jsme vyrůstli opravdu svorně spolu. Sáňky, co jsou na fotce jsme také měli, vlastně myslím, že jsou ještě někde ve dřevníku na chatě. Mám maličkou fotku, kdy na nich sedíme s bratrem a maminkou za námi, zimě nabalení tím "co chata dala" a oba stejně velcí.Zato manžel je prvorozený a jeho první ze tří dalších sester se narodila až o sedm let později. Takže - jak třefně napsala Jenny - byla pro manžela "přílepka", nad kterou musel příkazem rodičů dozorovat, vodit ji do školy apod. A přesto si je s touhle sestrou dodnes nejblíž. Když k nám teď tahle švagrová často jezdí z Floridy, jejich vzájemné vzpomínky jsou někdy vskutku úsměvné - s odstupem času a záleží na tom, kdo je vypráví.:-)

Z. Yga 31.1.2022 20:29

Je mi docela líto, že tyhle všechny drobky našeho života si můžete jen přečíst - kdybyste je slyšeli v podání naší Marušky, to by teprve byla estráda! Ona je totiž hérečka a oproti jejímu podání jsou moje historky tak suchopárné! ;-D

M. Skálová 31.1.2022 19:37

Yvetko, tvoje vyprávění je kouzelné, moc se těším na další. VVVVV

Z. Jajka 31.1.2022 19:40

Já také V

Z. Asteris 31.1.2022 19:47

A já taky

Z. Yga 31.1.2022 19:49

Děkuju vám všem za přízeň.

Z. Hanča 31.1.2022 19:17

Milá Ygo, první díl seriálu je skvělý, též díky tvému podání a nářečí. Mimochodem, rodiče vypadají úžasně mladě a maminka i po třech dětech je štíhlá jako proutek (tatínek ovšem taky ;-) ). S těmi sáňkami jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi sáňkovala se svou mladší sestřičkou, jednou se mi to jaksi vymklo a skončily jsme na škvárou posypané silnici, sestřička ze sáněk vypadla a odřela si obličej. Tehdy jsem dostala pěkně vynadáno! Holt starší sestry to mají někdy těžké! :-)

Z. Yga 31.1.2022 19:21

Mamce bylo čtyři a dvacet a taťkovi devět a dvacet. Jinak ty saně byly dvousedadlové, takže já pravidelně seděla vpředu, kde už nebyla látka - v tzv. kakáču ;-D;-D;-D. No a my sáňkovali - kdo by to byl řekl - ze sklepů!

Z. Janaba 31.1.2022 15:31

Tss tss, vůbec nechápu, proč mi uniklo povídání o Máničce a Danušce z pátého ledna. Objevila jsem to až dneska a všechno dohromady jsem musela okamžitě přečíst, až jsem zapomněla vstříknout kocourovi do huby lék.

Je potěšením střípky tvých vzpomínek číst a když jsou ještě umocněné nářečím, to se až zapomene na kocoura! :-)

Z. Yga 31.1.2022 16:12

Tak doufám, že už na kocoura též došlo, to bych si neodpustila, že kvůlivá mně došlo ke zhoršení léčby drahouška. V

A. Zemanová 31.1.2022 13:17

Milá Ygo, to jsi mi udělala radost! V Čtu a hubu mám kolem celé hlavy. Krásné vzpomínání a ten jazyk! No prostě po obědě jsem lepší zákusek ani nemohla mít. V Děkuju a těším se na další.:-)

Z. Yga 31.1.2022 15:16

No vidíš - zákusek, po kterém se nepřibírá ;-D;-D;-D. Děkuju za milý komentář.

T. Zana 31.1.2022 11:22

O.T. 1 - sněží.

O.T.2 - pár lednových fotek: https://1url.cz/XKblf

T. Zana 31.1.2022 11:13

Tak ty jsi hroznová :-), ale to je přece krajově přiměřené (já mám synka jablečnýho, ale ten metrák jablek jsem jedla tři čtvrtě roku ;-)).

Krásný vzpomínání! Co se týče: "zajímavé, o mne se už mamka nebála tak jak o Máničku" - aby ne, rodiče se každým dítkem trochu obrousí, já třeba nestačila koukat, co všecko bráchovi tolerují.

Ygo, doufám, že toho stříbra pořád v rodinných vzpomínkách kus zbývá V.

Z. Lika 31.1.2022 11:55

Tři čtvrtě roku? To je akorát na miminko :-)

Z. Yga 31.1.2022 12:02

Je fakt, že Maruška nám vyšlapávala cestu ;-D. O co ona musela těžce bojovat (však určitě i o tom bude řeč - časem), to nám prošlo prakticky bez povšimnutí. Však nám to hořce vyčítá ;-D

A. Zemanová 31.1.2022 13:21

No jo, na prvním se člověk učí. A když přijde druhé, tak už není tolik času a energie a hlavně je tu zkušenost, že děti jsou šikovnější a chytřejší, než jsme si dříve mysleli.

Z. Jenny 31.1.2022 11:00

Kdybych věděla,že si tu dneska ty, tak to pecko otevřu dřív. Ale jak jsem přečetla,tak už jsem natěšená na celý den. Hroznová víla;-D se fakt povedla a mamka odvedla dobrou práci.R^ Ty taky. V Tři sestry, střípky dnů, to musí být celá kniha příběhů. Recyklační mamka , moc hezké, na dědině bylo pořád co dělat,i když nebyly ty osevní a sklízecí práce. Vím, že jste musely zapojit ale ty vzpomínky Ti nikdo nevezme. My bydleli na kraji města ,zahrádky a malá políčka bramborová,byla taky s povinností, na konci zahrádky byla vrátka, vedla rovnou k rybníku a Bečvě, páni, to se prchalo. Pro bráchu jsem byla otravná přílepka, já ho zbožňovala ale opačně to tak nebylo. Ygo díky,fotky ještě prohlédnu.R^VMám vzpomínky spíše na babičky a tetičku,na rodiče však velmi sporadicky.

Z. Yga 31.1.2022 11:54

Jenny - jestli někomu něco závidím, tak dětství s přímou vazbou na vodní živly. To jsem na Vrbici neměla - ač ještě mamka pamatuje několik "moří" (minirybníčky), za mne už byla jenom Luža (vodní nádrž - a teď už je tam park) a Kalub, který taky brzy vzal za své. Za to les jsem měla přímo před očima a tam jsem trávila hodně času.

A. Lex 31.1.2022 10:11

YGO, někteří živočichové jsou vysezeni, ty jsi byla vyležená. Moc ti přávidim tvoje sestry a mamka, to byla skvělá žena ;-(. Taťku jsem neznala.

Z. Yga 31.1.2022 11:50

Já se svými sestrami ráda chlubím :-). Ano, mamka byla úžasná žena a taťka též. Oba byli nesmírně řemeslně zruční a pracovití a s jasným pohledem na svět. Odešli příliš brzy V

Z. Jenny 31.1.2022 19:58

VV škoda,tak už to u hodných a pracovitých lidí někdy bývá....achjo.V

Z. Lika 31.1.2022 8:55

Ještě mě zaujal ten pád do bedny lupače turkyně - já to vidím tak, že sestřička pečovala o tvoje všeobecné vzdělání, ukazovala ti, jak takový stroj vypadá... dobře to myslela! (Teda nevěřím, že se chtěla splet sourozenecké konkurence!)

Z. Yga 31.1.2022 9:48

No, opravdu se mne nechtěla zbavit (asi). Prostě špatná technologie v zavinutí povijanu na peřince - proklouzla jsme dnem ;-D;-D;-D.

Jinak - víte, jak takový lupač vypadal? Vlastně vypadá - pořád se to prodává 8-o. Ten náš byl přidělaný na boku dřevěné bedny - shora se do toho nacpal klásek, točilo se klikou (posléze taťka přidal motor a hnací kola - tak jak na všechno), zrní padalo do bedny a kočičky (šulky) lítaly po celé kuchyni (turkyň se lúpala v zimě, když se nedalo pracovat venku).

Z. Lika 31.1.2022 10:00

Tyhlety stroje měli spíš u babičky, pamatuji si jen řezačku na řepu a kopřivy, měla obrovské kolo a měla jsem dovoleno jím někdy točit (pokud jsem už dosáhla do horní úvratě ;-D ) ale hlavně jsem mohla přinášet ty kopřivy a lámat řepové listí.

Z. Yga 31.1.2022 10:07

Jo - té řezačce se u nás říkalo sečkovica a byla velikým pomocníkem v hospodářství. Jako malé jsme sedávaly na té ručce a houpaly se ;-D

T. Zana 31.1.2022 11:15

Hodná sestřička, do měkkýho tě uložila ;-D.

Z. Yga 31.1.2022 12:05

Zano! Víš, jak trpěla princezna, a to ležela na JEDNOM hrášku - a já měla pod sebou dvacet kilo tvrdých kukuřičných zrn ;-D