Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zano! Víš, jak trpěla princezna, a to ležela na JEDNOM hrášku - a já měla pod sebou dvacet kilo tvrdých kukuřičných zrn
Na té poslední fotce vypadáte úplně jako z plakátu na film o Supersilné trojce, ty postoje!! Mánička to má perfektně na háku :-) Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na Gabru a Málinku.
Polibovala jsem si, holt tři sourozenci, nepříliš věkově vzdálení, to má opravdu své kouzlo, to už je četa a ta leccos zvládne. Jo a ten kočárek, ten je opravdu pěkný - jak skončil?? Pamatuju se, že v tom svém jsem ještě řadu let vozila panenky (a stavební kostky...).
Ty černobílé usměvavé fotky mi přivolaly spoustu vzpomínek, díky, Ygo! A budu se těšit na další
Čoveče, ani nevím, kde skončil. Ale vzpomínám si na kočárek pro panenky z košatiny - ten byl tak velký, že mne v něm holky vozily ještě jako předškolačku. Škoda, že ho mamka posléze zrecyklovala - kolečka se použila na vozíček, který jsme využívali na nákupy a bužirkou opletla několik demijónů .
Inu, každá rodina něco má- tři holčičky v baráku jsou ovšem jiný kalibr mně dávali na hlídání mladšího bráchu, a ten kašlal na to, že za něj mám být zodpovědná. Ztratil svetr- a rodiče ho poslali hledat mě. Ztratil tašku s věcmi do plavání- a taky jsem hledala já, případně s ním (ztratil ji třikrát), což taky za nic nestálo, protože v šatnách šplhal po pletivu a na hledání kašlal. Je viditelně lepší být mladší sourozenec
No jo, mladšího sourozence zase srovnávají s tím starším, přičemž pravidla pro srovnání jsou čistě účelová a zhusta manipulativní
O hlídání mladšího bráchy by mohl vykládat Jeník romány ... nebo horory. Naštěstí naši nás navzájem hlídávat nenechali - což kvituju s povděkem. A ano - jako nejmladší jsem to jako dítko měla dobré, horší to už bylo v dospělosti. Ač už všechny jsme byly z baráku, ale když jsme se doma sešly, já byla za posluhu... mamka si totiž ani po dvaceti letech mého života jinde neuvědomila, že já už nejsem "domácí"
To jsi měla ještě dobrý - já jsem toho smrada musela vodit do školky, pak i do školy. Když něco provedl nebo zničil, tak jsem v lepším případě dostala vynadáno, v horším mě seřezali za něj, měla jsem na něj dávat pozor, přece. A pak s ním psát úkoly, a protože byl poněkud mdlejší, tak ho učit, co ve škole nepobral... Fajn dětství to bylo
Ano, ano, ano, děkuji za seriál a doufám, že bude květnatý jako Ulice. Vždyť co se na takové vsi najde příběhů! U nás tady je několik rodinných klanů a to je něco lidí a něco příběhů. A kolik generací se předávají z posluchače na posluchače. To my měšťáci bez vesnických kořenů neznáme
Ale Inko - určitě máte vlastní rodinné příběhy. Všecko to, co tu píšu, jsou jenom střípky obyčejných dnů, to se děje všude. Akorát na to člověk časem zapomíná
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům
Krásná trojka slečen A je vidět, jak se stále máte rády
Já nic nestíhám - za chvíli odcházím a je třeba vyblbnout štěníka - neb Pepa odchází v půl deváté a pak tu bude štěník sám (už byl cvičně sám v sobotu i v neděli půl hodiny - a v pohodě)
To teď budou krásná rána, když budou hlásání o nocích s mistrem Yodou .
A ano - máme se pořád rády, možná včil víc než když jsme byla děcka