Hana W 24.11.2007 8:35

Re: hezký den

Jojo, to znam, ten rychly pohyb vpred. To jsem ja, s prestavkama, vetsinu zivota. Je to zajimave, kdyz jdeme nekam s prednostou. On se pohybuje velmi rozvazne, spis teda sune, a jak se pohybuje, takovou rychlosti i mluvi. Oproti nemu ja mrnous kmitam a mluvim rychle a hlavne nereknu vetu bez vyrazne asistence rukou. Musi to na nas byt pohled, kdyz jdem, ja neco povidam Chetovi, mavam rukama a on zatim nekolik metru za mnou. Pripadam si jak pejsek - predbehnu Cheta, dobehnu Cheta, zamavam ruckou, predbehnu...Ted co jsem na berlich, tak je Chet svym zpusobem spokojeny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 24.11.2007 8:24

Re: Jo, Marianky

Hersvec, inzenyra nedoroval, ale doroloval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 24.11.2007 8:21

Jo, Marianky

Ja jsem v Mariankach byla 2x na leceni v polovine 70. let. Prvne v Balneologickem ustavu na studii lidi, co se narodili s tezkou luxaci kycelniho kloubu.Tam nade mnou kroutili hlavou, neb jsem mela jednu z nejtezsich diagnoz ale byla jsem jedina kdo ve srovnavaci skupine nejenze chodil bez opory nebo voziku, ale sportoval, tancoval a vubec jednal jako rapl. Poklona byla vyseknuta memu tatovi za to, ze nedal na doktory, kteri hrozili, ze to dite musi furt sedet. Napred jsem se peti tydnu v laznich se "staryma" lidma desila, ale bylo to moc fajn. Byl krasny slunny teply podzim, chodila jsem na prochazky na jedno misto s lesni restauraci nad Mariankama, uz si to jmeno ale nepamatuju. Nasla jsem v Balnaku partu srdcaru - taky na porovnavaci studii, ti nejak se vetreli do prizne personalu, takze meli klice od zadniho vchodu a tudiz jsme chodili obcas vecer zaparit - to se jinak nesmelo. Balnak mel v budove vlastni zridlo a tam jsme museli odpoledne cirkulovat a pit vodu z poharku. Parta srdcaru to obcas plnila bilym vinem a to se nam to pak korzovalo. Ke konci meho pobytu se tam prijel lecit pan Seifert a parkrat  jsem s nim sedela u vecere. Kdyz jsem prekonala rozpaky, ze sedim s velikym basnikem a vydolovala ze sebe kloudnou vetu, tak se s nim moc pekne povidalo.

Druhy pobyt v Mariankach asi tak za rok na doleceni odstraneni ledvinoveho sutru. Jeden z mych veselych kamaradu z Prahy mel v te dobe sluzebni cesty do okoli ML. Jednou rano mi poslali vzkaz z recepce, at tam okamzite prijdu. V hale stal (tycil se) kamarad Egon a zbytek lidi doslova ziral. Egi se slovy Hanci, zde ti k noham kladu inzenyra doroval do puli recepce do kozelce svazaneho a masli opatreneho chlapa. V rannim frmolu pacientu odchazejicich na procedury jsem musela inzenyra rozbalit. Byl docela sikovnej. Ja jsem se kratce pred tim rozesla s laskou prevelikou a tak mi Egon chtel poridit nahrazku. Nic z toho nevzeslo, ale s/r/anda to byla velika.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 24.11.2007 7:51

Ranní pozdrav

Zdravím všechny z pošmourné a zavlhlé Prahy.  Nenechte se otrávit počasím a užijte si krásný den! A kdo musí do práce, ať mu to odsejpá od ruky a oracovní doba utíká!

Z Prahy zdraví kocouři, mouři i nemouři!

Markétko , protože jedeme na nákup, počtu si až ke kafíčku!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 24.11.2007 7:51

hezký den

tak máme dneska příjemné lázeňské ráno - Dalmatinku - děkuji. Já bych taky stále utíkala, nejsi sama. Když jsme na jedné dovolené byli bez psa, tak švagruše plakala, že stejně jsem kilometr před ostatníma - že si myslela, že za to vždycky může ten pes

Hezký den Zvířetníkům i zvířátkům. Tady pokračuje obleva, zelené plochy trávníku začínají vítězit na bílými fleky sněhu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 24.11.2007 7:12

Já pamatuju ještě staré Marijánky,

z dob svých studentských brigád, kdy jsem tam jezdila co průvodce zájezdů, takže to byly lázně zejména odborářské - taky nic moc. Na druhou stranu si tam ovšem jezdili přivydělávat různé skupiny a umělci na které by se člověk jinde nedostal, ba o některých se stěží dozvěděl - ke své škodě.

Těm německým dámám se nediv - ony přijely do Marienbadu a německá společnost je velmi kastovní. No a Rusové jsou Rusové, zejména ti noví a zbohatlí....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lapil 24.11.2007 1:35

Jé, to znám

Já s jednou takovou chodil na rande. "kam letíš? Brzdi, jsi na procházce..." Během tak dvaceti minut jsem ji ale už míval zpacifikovanou. Ale jinak skvělá holka, onehdy jsme tu měli jakousi veselici, a zatímco poránu docházelo k exhumaci, děvenka mi vybílila sklep. Myslím opravdu vybílila, štětkou a vápnem.

Taky si mě nevzala. Teď mají půlroční mimino, a je asi po ní. Když jsem se stavoval na kafe, měl jsem dojem, že by se mu nejvíc líbilo, kdyby ho maminka čapla za nohu a točila s ním nad hlavou jak vrtulí, vzorné sezení na klíně nebo dokonce klidné ležení v kočárku evidentně holčička nepovažuje za dostatečně stimulující.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 24.11.2007 1:11

Re: Milá Dalmi,

Zřejmě to dál funguje, ale jmenuje se Ostrov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 24.11.2007 0:27

Milá Dalmi,

moc moc přávidím! Pro mě jsou lázně pořád jenom kulisa ze starých krásných filmů (i z některých novějších, pravda - třeba jedna scéna z Kopytem sem). Na jednu stranu bych se opravdu chtěla celý měsíc věnovat jenom sama sobě - ach!!! Na druhou stranu jsem ráda, že lázně nemám indikované - ťuk ťuk na dřevo. A tak si počkám, až budu tou rentiérkou, jak jsem onehdy zmínila - a pak si to dopřeju.

Zatím jsem byla v lázních jenom na exkurzi, a bylo to moc zajímavé. Vlastně to ani nebyly opravdové lázně. Byla to léčebna pro děti se (zjednodušeně) respiračními chorobami ve Sloupu (Moravský kras). V tom zařízení se provozuje speleoterapie, to znamená, že děti tráví část dne v jeskyních. V jeskyni se nevyskytují pyly ani jiné alergeny, je tam hodně vlhko a chladno. Děti jsou nabalené v oteplovačkách a věnují se různým činnostem od výuky přes odpočinek až po lehký sport. I zdravý člověk - neřku-li kuřák - po třech hodinách v jeskyni jinak dýchá. Efekt je neuvěřitelný. Nevím, jestli to zařízení stále funguje, byla jsem tam v dávnověku, ale bylo to úžasné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jiný Honza 24.11.2007 0:18

Tak ať je ti to ku prospěchu

Já si letos taky "užil" nějakých těch rehabilitací a klidně potvrdím, že když nikde jinde, tak v tomhle oboru zlaté české ručičky pořád platí. A zapšklíků si nevšímej - bývají zapšklí,protže si nemají na co stěžovat. Ti, co by si stěžovat mohli, jsou si toho moc dobře vědomi a právě proto to bývají pohodáři. Tak jako ty, milá Dalmatin.

• reagovat
• nahlásit příspěvek