Přijela jsem do Mariánských Lázní za slunečného dne (takové už potom nebyly) a jak jsem tak pobíhala a zařizovala vše potřebné, nejvíc mě upoutalo, jak lidé chodí pomalu. Dostala jsem za úkol si načepovat pramen, tak jsem utíkala na kolonádu a rozrážela lidi jako kuželky. Postupně jsem se časem zpomalila, ale kolegyně mě musela stále trochu připomínat, že jsme v lázních. Čtyři týdny máte na starost jenom sebe sama, tak jsem se bavila pozorováním lidí a lidiček.

A co jsem viděla? Nejvíc rozpoznatelná je německá důchodkyně, oblečená do béžové bundy, kostkovaných kalhot, na hlavě šedivé vlasy s trvalou. Já nevím, v Německu asi neprodávají barvy na vlasy. Neviděla jsem tyhle dámy se zasmát, jsou vážné a seriozní. Ještě mě napadlo, že většina z nich má poruchu sluchu. Nebo jsem neviditelná. Vejdu do šatny, převléká se tam žena, pozdravím:"Dobré ráno!" Nic. No tak dobře, nevadí. Vejde další paní dovnitř, bez úsměvu, zamračená. Já pozdravím a zase nic. Propadla jsem obavám, když v tom vejde lázeňská a zve mě do bahna.

Tak jsem nadšeně zvolala: "Vy mě vidíte? Já už měla strach, že nejsem vidět ani slyšet". Nepoznám na nahé ženské národnost, nevím, zda mám pozdravit německy nebo rusky, ale proboha přece je snad jasné, že zdravím. Jsou jiní, mají jinou mentalitu. Seděli jsme s přítelem na víně v jednom hotýlku a byli jsme opravdu jediní Češi. Ostatní hosté byli ubytováni přímo na místě a kavárna vypadala jako obývací pokoj. Pozorovala jsem ty vážné obličeje německých hostů a trochu neslušně poslouchala a hele, oni se dobře bavili. Vyprávěli si, hráli stolní hry, karty. Byli tradičně dost hluční, ale pohodoví a spokojení.

Rusové tvoří další početnou skupinu v lázních. Nejsou tak poznat na první pohled, leda snad v obchodech. Nakupují a nakupují. Asi i díky nim potom stojí malé pivo 40,-Kč. Ženy bývají velmi hezké, štíhlé a urostlé, pánové jsou trochu ivanovití. Ale jsou veselí a sebevědomí. S jednou paní jsem se sešla "v plynu". Vyprávěla mi, že žijí v Německu, na podzim si jedou dopřát péče do lázní, v létě jezdí do Ameriky za dětmi, které tam studují. Pokud je hodně zima, zajede si do Dubaje, ráda tam kupuje dárky pro rodinu, která za nimi z Ruska jezdí dost často. Pak jsme se potkaly v parfumerii, kde ona platila asi dvacet tisíc za vůně a kosmetiku. Nevím, co dělala ona nebo její manžel, ale určitě to bylo výnosné zaměstnání.

Našinci jsou povětšinou špatně oblečení. Muži dokážou přijít na oběd v teplákách a trepkách. Velmi mě pobavila paní, která mi hned na první proceduře sdělila, že lázně už nejsou co bývaly. No, to fakt nemohu srovnávat. Prý ty procedury za moc nestojí, snad parafín na ruce je ještě k něčemu. Na můj dotaz, zda má kloubní potíže mi odpověděla: "Ne, proč? Já jsem tady s astma!" Prohlédla si bezostyšně moji kartu, spočítala mi procedury a spokojeně řekla: "No, vy jich máte málo." Pak ještě chvíli dumala a prskla:"Ale samý pěkný!" Zase jsem se nezavděčila. Výjimkou byla Marta, starší elegantní dáma s hůlkou a kloboukem. Měla za sebou mnoho operací, byla po chemoterapii a byla veselá a příjemná. Moc jsme se zasmály, i když v soukromí mi sdělila věci, ze kterých mi vstávaly vlasy na hlavě.

Zvláštní kategorií jsou lázeňští šviháci. Slyšela jsem předem od zkušených lázeňáků nějaké historky a byla jsem připravená na všelicos. Ale že k nám ke stolu přijde pán, kterému jsme přezdívaly Bechtěr a nařídí, že holky budou zítra připravené v jednu na nádraží a pojede se na exkurzi do pivovaru, to mě šokovalo. S rozzářeným úsměvem jsem to odkývala a moje kolegyně zděšeně šeptala: "Ty tam fakt chceš jet? Co tam budeme dělat?" No, to jsem samozřejmě neměla vůbec v úmyslu, jen jsem mu ještě nechala chvíli iluzi o jeho diplomacii a taktice. On to šel totiž vyřídit za kolegu, pána, který s námi seděl u stolu a byl prý úplně nemožný. Ne, byl jen slušný a zdvořilý.

Mariánské Lázně jsou krásné i přesto, že celý měsíc bylo ohavně. Samozřejmě, já jsem všechny upozornila, že mým příjezdem skončilo pěkné počasí. Jeden den svítilo sluníčko, tak jsem vám i něco vyfotila. Takže nejpříjemnější bylo chodit plavat. V bazénech je voda 32st. teplá a tak jsme se snažily být každý den v bazénu. Po tom se mi bude stýskat nejvíc.