Pamatuji si jen jméno hlavní hrdinky. Elsie Silverová. Třicet let unavuju své přátele vyprávěním obsahu - povím ti stručně oč tam jde - (děj se odehrává za povstání ve waršavském ghettu), a žádám je, aby si vzpomněli jestli to četli. Vypátrala jsem dokonce kamaráda, který mi to kdysi půjčil, mezitím zmizel v daleké cizině, ale ten si nepamatoval vůbec nic.
Skoro stejně tak dlouho pátrám po další knize, kterou jsem ztratila. Tichá hrůza, první antalogie hororů co tu vyšla někdy v 67. roce, jsou tam naprostý perly jako Malý vrah od Bradburyho nebo Amirstanský beránek. Léta prolejzám antikvariáty a kvílím na prodavače, že ji prostě po-tře-bu-ju. Marně.
Na Štrosmajeráku na rohu je antikvariát. Chodím tam v polední pauze očumovat tak 2-3x týdně. Mimo jiné i proto, že je spojený s bazarem, kde je sekce  starých plechových krabiček od kávy, cikorky, čajů atd. Doma je už nemám kam dávat a tak se tam chodím kochat.
Minulý týden jsem tam mířila a říkala si, že je to ten nejblbější antikvariát co znám. Knížky tu nemají srovnané ani podle autorů ani podle žánrů, jen tak nastrkané v policích a po zemi. Tady aby člověk něco našel, tak by ho to fakt muselo přímo a doslova trknout do čela. Nebo o to zakopnout. A při této úvaze, jak tak zírám do police před sebou, jsem zjistila, že se už delší dobu dívám na knížku s titulem Sláva Elsie Silverové.
Nepříčetně jsem ji vyrvala z regálu. Badatele u okolních polic to začalo zajímat. Omámeně jsem si ji připlácla na prsa, a odkráčela do přilehlé alkovny uklidnit se pohledem na krabičky. Pod vitrínou ležela další bedna s knihama.
Automaticky, ze zvyku, jsem zvedla tu horní. A pod ní, no věřte nevěřte, ležela Tichá hrůza. Dodatečně si uvědomuju, že jsem nebyla ani moc překvapená. V každým případě jsem si musela sednout na bednu a chvíli zhluboka dýchat. Mírně otřesena jsem se odvznášela směr práce. Dvakrát jsem minula ulici, kde mám zabočit.
Večer jsem už v 8 hodin byla v posteli. Na rodinné dotazy jestli už budu spát jsem tichounce odpovídala, že ne, že si budu číst. Nečetla. Seděla jsem v posteli a zírala na ty dvě knížky.
"Co to bylo? Proč? Co je to za vzkaz, a od koho?"
Na náhody nevěřím. A na takovéhle už vůbec ne.