Vave 20.8.2008 13:02

Mám radost,

že se sem zase vrátil chlapec, který chtěl mít kamaráda.

Vzpomínání je vždycky svébytné a často bývá terapeutické. Vždycky vidíme události svou optikou a známe jen své pocity, a ještě navíc čas stírá hrany a milosrdně skrývá stíny ... jak to samé viděli jiní, to už se jen můžeme dohadovat.

A Marie se dohaduje moc krásně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 20.8.2008 11:42

Velice přitažlivý, velice obsáhlý a velice záslužný

odvážný pokus o zmapování několika stěžejních let v životě vlastního synka (?). Dobře uchopené - pochopené dětské myšlení! Chtěl bych vědet i o vás něco víc...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 20.8.2008 10:45

Události

viděné dětskýma očima jsou dojemné i zajímavé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

YGA 20.8.2008 10:43

Milá Marie

už jsem měla strach, že pokračování se někam zatoulalo - nojo, z Ameriky je cesta dlouhá a klikatá a písáníčka se můžou ztratit. Tak jsem ráda, že je zase tady. Moc se mi líbí a čekám na pokračování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 20.8.2008 8:17

Krása

A při zmínce o Jetřichovicích mě úplně zašimralo v břiše, taky jsem tam byla, ale o mnoho let později s mými dětmi, přímo v tom samým domě v lese...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 20.8.2008 6:41

Hurá!

Pokračování!!! Kdy bude další?! Už jsem se bála, žes skončila předčasně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 20.8.2008 0:48

Mila Marie

Zrovna jsem si nedavno rikala, kam se podela pokracovani. Opet musim zopakovat, jak krasne napsane ocima maleho kluka - vsechny ty drobne (pro deti vlastne velikanske) starosti, stesky i radosti. nadherne se to cte. Uz se tesim na pokracovani.

• reagovat
• nahlásit příspěvek