Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: Ke kořenům
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Velká kočka 21.3.2009 12:41Laila Donesla jsem Lailince vodu a ona pila dlouho, dlouho. A pak jsem ji odnesla na její záchod, ona se vyčůrala a poctivě zahrabávala, šmudlinka moje. Teď už zase spí, dala jsem ji do přenosky vyplněné polštářem. Ještě potom zkusím jestli by přece něco nesnědla. Nevypadá že má bolesti, ale to pochopitelně nevím. To že přede neznamená že je jí dobře. Kočky předou i když bolest mají. Zavolala jsem veterináře a dozvěděla jsem se, že by Laila musela zůstat na klinice několik dní což stojí 2.300 SEK denně a to nejsou započítané léky, kapačky, zkoušky a vyšetření. Malá naděje je že by to bylo možné léčit, ale znamenalo by to velice drahé léky do konce života. Pravděpodobnější je že se po vyšetření zjistí, že už stejně není pomoci. Asi mě máte za bídáka, že takhle uvažuji, ale těch mých 10.000 korun penze měsíčně mě k těmto úvahám nutí. Moje hedvábíčko poslední roky nejvíce pospává, no jako já, vím jaké to je zestárnout. Rozhodně měla větší štěstí než většina mých kočiček, vlastně než všechny mé kočičky a dožila se rozhodně nejdelšího věku, vloni v prosinci jí bylo 15 let. Když budu chtít Laile pomoci od trápení injekcí, bude mě to stát 1.100 korun. A v soboty a neděle je příplatek 590 korun. Myslím, že ji nebudu mučit všemi vyšetřeními. Ani mi nic jiného nezbývá, skutečnost je taková. Ale chci dát možnost synovi aby se s ní rozloučil. Zatím jsem se ho nedovolala, asi spí. Včera byl ještě na koncertě tady v Göteborgu po předvčerejší cestě na koncert v Oslo. Tak tak se věci mají. Co já jsem se za těch téměř 73 roků nabrečela, to už by snad bylo celé móóóře slz. |
Zase bude trochu lépe, možná....jestli Pán Bůh dá. 
Dej Pane Bože, dej !!! |
|
MaRi 21.3.2009 14:04Re: Laila milá Velká kočko, Lailince je tak jako tak dáno odejít z pozemského života - dnes, zítra nebo za pět let. Rozumím tvému bolestnému rozhodování, ale jestli je jen velmi omezená šance na život bez trápení, bude lepší nechat ji odejít. A tvoje bolest může vyústit v záchranu jiné kočičky, třeba už starší... |
|
|
Velká kočka 21.3.2009 15:08Re: Laila Tak si představte, šla jsem s Garykem na procházku do slunného dne a měla jsem v plánu se s ním vyškrábat až na kopec, což je jeho jediná možnost volnosti. Lailu jsem zavřela v přenosce abych ji zase nemusela hledat až se vrátíme. Příznám se že proutěná přenoska už má něco za sebou a dvířka nejsou dobře zajistitelná. Ještě jsem se vrátila pro ruksáček psích věcí a najednou se mi kolem nohou mihne černý stín. Po hodince procházky nás Laila čekala na schodech zpod kterých vylezla když nás slyšela. Zbodla zbylou trošku trošky a teď leží na svém oblíbeném místě. Má u čumáčku vodu i jídlo, zřejmě to přeháním, vzdyť se procházela venku. Syn se mi ještě neozval. Chci aby se mohli rozloučit, když jsem odjížděla do Čech bydlela u něho a za něco se mu mstila počůráváním polštářů na křesle. Tak ať si to ještě vyříkají. |
Cože??? Laila si umínila oslavit první jarní den. Nezaháněla jsem ji domů, třeba je to naposledy. První 4 roky žila v bytě, kde ji zavírali do šatny, když přišla návštěva. A že těch návštěv v té rodině rabína bylo. Když se stěhovali do Kanady převzala jsem Lailu jako kamarádku k Puňťovi, černobílému kocourkovi, který před tím ztratil psího kamaráda Brumlu. Kamarádství z toho nebylo, Laila bydlela nahoře a Puňťa v přízemí, ale nebili se. Pak se dvanáctiletý kocourek ztratil a z Laily se stala vládkyně domu. Pomohla mi vychovávat dvě štěňata, nejdříve Einsteina a s tím po několika letech spávala na dece, leželi pěkně vedle sebe. Tak daleko se ovšem nedostala s Garykem, on je ještě moc potrhlý a vnucuje se jí.|
|
Xerxová 21.3.2009 13:57Re: O jiných kořenech
|
|
|
Vave 21.3.2009 8:51OT Láskovo Jani A pak ještě: když jsem četla včera titulek "špatné zprávy" (nebo tak nějak), tak jsem se vyděsila, že má Pusinka nějakou hroznou vrozenou vadu a čeká jí bůhvíkolik operací nebo že ani operace není možná. Ale jsou to "jen" koťátka a ke všemu možná! Tak to zas tak zlá zpráva není. Tak nebuj nic, Láskovo, všechno to dopadne dobře! |
Mně by se líbilo mít koťátka, ale obávám se, že od vomelíčků ani od Aničky se jich nedočkám.
|
|
Beda 21.3.2009 9:38Re: Mně by se líbilo mít koťátka Vavísku, ráda ti je dodám řekni si - kolik to množné číslo je krásný příslib |
a jaké barvy
|
|
Vave 21.3.2009 12:19Re: Mně by se líbilo mít koťátka No co! Koťátka, to jsou třeba dvě .... nebo čtyři? |
|
|
štětinka 21.3.2009 12:33Re: OT Láskovo Bětuláskovo, není problém. Od toho je tu Pelíšek!! Stačí mi nějak dodat Pusinku, ještě březí, aby si líp zvykla a já už to pak zařídím. Nebuj!!! |
|
|
zana 21.3.2009 8:35Zahrada.... jakkoliv jsem totálně pražská a bytová, vyrůstala jsem se zahradou ... no, zahrádkou. Naši si těsně přede mnou pořídili chatu na Řevničovsku. Ten pozemek byl nějakých 400 m, naši nebyli žádní zemědělci - takže pojem galeje mě nemohl ani napadnout. Pak jsme jezdili k Liberci, tam bylo, pravda, půl hektaru. Ale zase - prudká kamenitá stráň (divizny, heřmánek, zmije No, bohužel, přednosta ty galeje zažil, takže když jsme se dostali do situace, že naši už tu chalupu nemohli utáhnout, tak nechtěl... Takže mně se po kousku vlastní hlíny stejská. Ještě - nemám potřebu něco moc pěstovat. Chtěla bych si obcházet svůj strom a dívat se, co dělá |
|
|
Louk 21.3.2009 9:30Re: Zahrada.... Zanó, asi by si naše pozemky byly dost podobné |
|
|
Vave 21.3.2009 12:39Re: Zahrada.... Ano. A taky ještě chození potokem! |
|
|
Dede 21.3.2009 13:30Re: Zahrada.... A padání do něj... |
|
|
Xerxová 21.3.2009 13:54Re: Zahrada.... odlesky ledu - čistá voda, proudící voda a vodopádky... ty jsi byla dneska s náma na Plakánku |
|
|
Vave 21.3.2009 16:36Re: Zahrada.... Hele, Xerxová |
|
|
Dede 21.3.2009 16:47Re: Zahrada.... Že se ptáš! |
|
|
zana 21.3.2009 17:19Re: Zahrada.... Jéé, zavidím |
|
|
Louk 21.3.2009 19:26Re: Zahrada.... Xerxová, to sou praštěný dotazy |
|
|
Vave 21.3.2009 8:23To je krásné téma, milá Dede! Ale moje babička přeslicová byla kytičková, celý byt měla plný květin a všechny se jí krásně vedly, pamatuji, jak mě okouzlovala begónie se stříbrnými tečkami na listech a drobnými růžovými kvítky, begónie královská, abychom zůstali pohádkoví. A taky vánoční kaktusy, těm se u babičky moc vedlo. A já jsem před pár lety dostala od kolegyně kousek kaktusu a pojmenovala jsem ho po babičce přeslicové, Mařenka mu říkám. Později se babička vrátila zpátky. Ani ne do domku, ono to bylo půl domku, vlastně jen jedna místnost, bývalá zámecká kaple s klenutím a černou kuchyní, ke které patřil opodál svažitý proužek zahrádky pod kadibudkou. Ten byl plný kytiček a rybízů na miniteráskách, maličký kouzelný svět ve svahu. |
|
|
Vave 21.3.2009 8:33Re: To je krásné téma, Moje babička mečová přišla do města na kříži z Pusté Rybné, z chudého kraje. Kus za městem získala domek z červených cihel a k tomu kus luk a políčko na obilé, řepu a brambory, a taky k domku patřil kus potoka. Ten tatínek v jedmom místě rozšířil v tůňku, snad tam chtěl i ryby chovat, můj tatínek, ale nevím, nikdy jsem tam ryby při koupání nepotkala. Díky domku skoro na samotě jsem si dlouho myslela, že zahrada je něco, co skoro nekončí, a kde není plot. Nač? Z jedné strany cesta, dole potok, nahoře pole JZD, kam se dalo chodit na to, co tam zrovna rostlo, a nejvzdálenější hranice od domu vlastně hranicí nebyla, naše mokřina tam přecházela v mokřinu sousedů, taky to byla jejich nejvzdálenější hranice, a nikdy o ní nebylo sporu, nikoho ani nezajímalo, kde přesně je. U domku ale byla na boku malá zahrádka stíněná nádhernou lípou, ta plot měla z planěk, a obrubníčky záhonů z kamenů a byla to ta nejpravověrnější venkovská zahrádka s pivoňkami i šnytlíkem, záhonem mrkve a vedle lilie a kousek jahod. Na té lípě nad nejkrásnější zahrádkou na světě byl nápis z březových větviček, tatínek tam napsal ALJAŠKA. |
|
|
Vave 21.3.2009 8:43Re: To je krásné téma, Ještě jsem měla třetí babičku, to byla babička Haratická, babička mé sestřenice. Rodina mívala kdysi zahradnictví, což dosvědčovaly zbytky skleníků ve svahu, a taky snaha babičky pěstovat pro vnoučata v horách jahody. Celé dlouhé záhony jahod, které jsme my, nebohé poddané, musely do zemdlení těla i ducha neustále okopávat, plít, sbírat slimáky a zralé jahody. Zpívaly jsme u toho Černý muž pod bičem otrokáře žil, ale milovaná babička nedbala a vařila nám oukrop a čaj se šťávou do velikých hrnků s malými barevnými kvítečky. Tyhle tři babičky se ve mně nějak prolnuly a vytvořily mou předpanelákovou zahrádku. To po nich mám nutkání strkat prsty do hlíny a zahánět kopřivy pryč, to ony mě nutí nosit kameny a měnit svůj mikrosvět. Byly to báječné ženské. A vůbec, až se znovu narodím, vím přesně, čím budu! |
|
|
Dede 21.3.2009 9:18Re: To je krásné téma, Babičkou! |
|
|
Louk 21.3.2009 9:39Re: To je krásné téma,
Jinak,nevím čí je přísloví "Chceš-li být šťasten den, dobře se najez a napij. Chceš-li být šťasten rok, ožeň se. Chceš-li být šťasten celý život, staň se zahradníkem". V obklopení betonem a dalšími civilizačními výdobytky roste tesk a touha po vlastním kousku zeleného azylu. S vílama a skřítky. Ale kdybych ho měla, tak už by mě odtud nikdo nedostal a rozmazlená domácí zvířena by bez granulí hlady zhynula |
|
|
Velká kočka 21.3.2009 10:27Re: To je krásné téma, Milá Louk, to je čínská moudrost, kterou sis zapamatovala. |
|
|
Rpuť 21.3.2009 6:35Jéžiš, Dede, ty mi dáváš! Po renovaci domu vzala zahrada komplet za své. Vlastně z bývalé zahrady zbyly dvě jablůňky a vistárie na zdi. Takže jsem ve stadiu zrodu a jak vypukne jaro (to opravdové) tak mě to všechno čeká. Ale už na podzim jsem zasadila tři růže a dva rhododendrony - takže jsem, takříkajíc, v naději |
|
|
Rpuť 21.3.2009 7:58Re: Jéžiš, Dede, ty mi dáváš! A zapomněla jsem na cesmínu, kterou jsem vysadila k sousedovic shnilému plotu. Ale mám samé holky a ještě potřebuju cesmíního kluka, že aby byly na zimu červené bobulky. Jednak je to hezké a dvojak je co zobat. Tak kdyby někdo věděl... |
|
|
Jenda 21.3.2009 22:10Re: Jéžiš, Dede, ty mi dáváš! Cesmina se ji? Pro me to bylo vzdycky cosi z Ransomovek, nejaky strom nebo snad krovi co roste v Anglii a nic vic :-) |
|
|
Xerxová 21.3.2009 6:16hezkou sobotu hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům a zahradníkům Byla jsem dítko panelákové, ale kousek od domu jsme měli pronajatou zahrádku. A s dědou a babičkou jsem tam trávila snad každý den (v životě jsem nebyla v jeslích či školce - kupodivu na asociála nevypadám Dneska kupodivu je podstatně větší zemědělec moje polovička. Třeba naše domácí květena (a že jí je) je téměř výhradně jeho zábava. No a velký dar k zahradNIČENÍ má i Betuše Užívejte víkendu - tady vstává jasný zmrzlý den. Světe div se, páník včera sám od sebe slíbil Betce (no spíš mně) nějaký výlet |
|
|
RenataE 21.3.2009 1:01galeje i radost opravdu veleobsažné téma. Zažila jsem oboje. V dětství ty galeje u dědečka mečového, na chatě kousek od Prahy, na vyprahlém břidlicovém kopci téměř bez vody. Děda (a později můj otec) se pokoušeli pěstovat všechno. Rybíz, jahody, okurky, hrášek, fazole, jablka, broskve. Víceméně se jim to dařilo (až na ty broskve), ale vynaložené úsilí bylo (a je stále) naprosto neúměrné. Už několik let jsem poctěna důvěrou jezdit v létě na tuhle zahradu zalévat a při té příležitosti si sklidit to, co zrovna dozrálo. Věřte, že dilema "proč bych sakra měla oždibovat ty centimetrové zaprášené jahůdky, když si v tržnici koupím krásné, velké a čisté za pár korun" mě trápí pokaždé. Zatím jsem ty mrňavky vždycky sebrala, protože existuje ještě horší práce, a to stříhat plesnivé či nahnilé mrňavé jahůdky. A tak jsem se kdysi dávno zařekla, že nic užitečného nikdy pěstovat nebudu, i kdyby bylo kde. A svůj slib jsem dodržela, na zahradě nad Dalmatinovem, která vlastně patří mé extchýni, pěstuju jenom odolné okrasné rostliny. Půlku jich vždycky sežerou jeleni nebo prasata, ale i tak mám dobrý pocit. Muškáty v prvním patře jsou vždycky krásné (tam jeleni nedosáhnou), na přízemních oknech mám diascie, které jim zřejmě nechutnají. Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala zatnout tipec rododendronům. Těm se totiž nad Dalmatinovem nadmíru daří a hrozilo, že nás vytlačí z venkovního sezení někam pryč. Léta jsem rododendrony pracně umravňovala nůžkami, pěkně větvičku po větvičce. Pokaždé jsem si uhnala zánět šlach, zkuste ostříhat 30 běžných metrů keřů o výšce 150cm! Předloni jsem na podzim slyšela za sousední zahrady elektrické nůžky na živý plot. Zaběhla jsem na konzultaci a naše rododendrony jsem elektrikou ošmikala taky. Vypadají báječně. |
|
|
HanaW 21.3.2009 0:58OT Betulaskovo - jak podat pilulku Obdivuju dlouhy prispevek Vave o podavani prasku. |
|
|
Bětuláskovo! 21.3.2009 1:27Re: OT Betulaskovo - jak podat pilulku Hani, jsem opravdu zvodpovědná osoba a snažím se optat na všechno: tenhle prášek, když se rozdrtí, tak kočkám páchne, želbohu, musejí to být kousky. :-/ Ale velice děkuji za snahu pomoci a ještě více za pobavení. :-) |
