Je tedy jasné, že každý z nás se musí nějak s problémem autority vyrovnat - a to na mnoha úrovních. Měli bychom zkusit pochopit, kde jsou kořeny autority, z čeho doopravdy vychází.

Formální autorita, daná úřadem či pracovní pozicí, může nebo nemusí být spojena s autoritou neformální. Neformální autorita potom vychází z osobnosti člověka, z jeho znalostí, zkušeností, odpovědnosti a vůdcovských schopností, stejně jako z jeho zájmu a péče o lidi, kterým je autoritou. To je nesmírně důležitá podstata autority, na kterou se často zapomíná! Takový člověk musí umět uznat svoji chybu a snést kritiku, stejně jako by měl umět kritizovat a žádat nápravu, aniž by své svěřence ponižoval nebo dokonce týral.

První zkušenosti a autoritou získáváme v rodině a je to zkušenost, která nás ovlivní na celý život. Když vyrosteme, dostáváme se do kontaktu s mnoha dalšími pravidly a sami se stáváme autoritou - minimálně pro své děti a třeba i pro svého psa:)) A proto bychom s ní měli umět zacházet, i když jsme třeba povahou spíš přizpůsobiví spolupracovníci, než vůdcové, hledající nové cesty a bojující za svoji skupinu.

Protože i kdybychom nikdy nevychovávali žádné děti ani zvířata, musíme být do jisté míry i autoritou samo sobě a to je zatraceně těžké! Kolikrát už jste si sami poručili, že musíte začít sportovat, hubnout a konečně se naučit anglicky, ha?

Lidská společnost, ostatně stejně jako jakýkoliv útvar společensky žijících zvířat, se prostě bez uplatňované a akceptované autority neobejde. Takže dnes mě zajímá, jaké jsou vaše zkušenosti s autoritou?

Diskutovali s vámi vaši rodiče? Jak se lišil přístup rodičů a prarodičů - dvou různých a velmi důležitých autorit v životě dítěte? Potkali jste v životě nějakého charismatického učitele nebo šéfa? V čem podle vás spočívalo jeho kouzlo? Umíte vy sami být autoritou? Za jakých okolností jste ochotni autoritu akceptovat? Kde si myslíte, že se bere přirozená autorita člověka a proč jí ve společnosti (doufám zdánlivě) ubývá?

Pojďme si povídat o autoritě...