Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: Co nám říká jméno?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Jenda 19.1.2009 23:17Jmena a jak nam zneji Na tom jak to ktere jmeno vzniklo celkem nezalezi, na cem zalezi je kdo ho nosi. Takze nejstarsi bratr kdysi pozadoval Helenku (podle kamaradky a nakonec se mame narodil Martin). Me se nikdy nelibilo jmeno Marketa presne do te doby nez jedna Marketa nastoupila do firmy. Nijak zvlast se mi nelibilo jmeno Veronika, prestoze se tak jmenuje sestrenice, a do ted nemam rad tvar "Verča" protoze se tak rikalo jedne odporne namyslene ... osobe. A pak jsem s jednou Veronikou co se ji taky rikalo Verca zacal tancovat a musel jsem vymyslet jak ji proboha rikat. Veronika je sestrenice, Verca tamta (samice hoveziho dobytka) ... nakonec z toho byla Veverka. Mi Ardilla. (coz je celkem sranda, protoze prijmeni ma dotycna taky ponekud zvireci. I barva celkem sedi. Jenom je to prijmeni trochu vetsi ;-) Kazde jmeno nam zni podle toho koho nam pripomene. A az (jestli) budu nekdy vybirat jmena pro deti, stejne bude v pozadi ten clovek ktereho si pod tim jmenem predstavim. Treba Mirka (nejhezci holka ve tride na zakladce), Veronika, Eva (pro zmenu gymnazium), Lenka ... Petr, Marek, ... co ja vim, nebudu na to sam. |
|
|
Velká kočka 19.1.2009 20:23Za pět minut dvanáct aneb s křížkem po funuse Všechna jména jste probrali, zbývá jen moje - Aglaia. Už jsem reagovala na příspěvek jajky a sdělila jí že i já jsem byla v dětství Jajka, Jája či Jájinka, byla to pro mne jediná možnost jak své jméno vyslovit dokud jsem byla hodně malá. Dost jsem pak v dětství pro své jméno trpěla, protože ve škole psala paní učitelka naše jména na tabuli a já ji musela vždycky opravovat : prosím, tam nemá být "ja" ale "ia". A celá třída za mnou sborově : "iá, iá, iá, iááááá" s nezakrývanou zlomyslností hýkaly všechny holky jak oslíci. Tenkrát byly třídy zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce asi na štěstí pro mne. Jak by reagovali kluci na mé řecké jméno si raději ani nepředstavuji. Tatínek už byl takový a dával nám všem podivná jména. Na jeho obranu musím řící, že jeho sestra která mi byla za kmotru měla stejné jméno. Moje první sestra dostala jméno po zemřelé tetě. Ale ta zemřela když jí bylo něco přes rok. Babička totiž porodila 12 dětí ale na živu zůstaly jen 4. S bráchou to bylo dramatické, rodina se nemohla dohodnout jak se bude jmenovat. Marian, Rafael, Adrián či jak, až se paní Hořčičková, porodní bába která nám všem pomohla doma na svět, rozčílila a resolutně prohlásila: A bude to Ferdinand po tátovi. A tak to byl Ferdinand. Než se narodila naše nejmladší, četl tatínek nějaký román, který se odehrával v Portugalsku. A když se narodila holka bylo mu hned jasné jak se bude jmenovat, jméno se jen trochu počeštilo koncovkou -a. Já se moc omlouvám, že jména mých sester neuvádím, ani jedné z nich jsem se nezeptala jestli mohu jejich podivná nečeská jména tady exponovat. Nevím jestli to bylo moje nečeské jméno které způsobilo, že jsem nebyla přijímána do kolektivu a že jsem stála vždycky trochu mimo. Spíš to přičítám době a stávajícímu režimu. Zvláštnost profese mých rodičů byla pro ně příliš do očí bijící. A můj odchod z rodné země? Tady by mi bývalo stejně nic nepomohlo. Ať už to bylo jakkoliv mám své podivné jméno ráda a už je jasné že bude vyryto i na mém náhrobku. |
|
|
Velká kočka 19.1.2009 20:33Re: Za pět minut dvanáct aneb s křížkem po funuse Jo a ještě můj nick. Po tom co mi někdo přejel Mourečku jsem nechtěla kočky večer pouštět ven. Sedávaly u dveří a hlasitě se dožadovaly vypuštění. A to k nim můj manžel vždycky přistoupil a vážně prohlásil: "Nikam se nejde, velká kočka zakázala." Tak teď to víte, kde se ta Velká kočka vzala. |
|
|
Dede 20.1.2009 12:43Re: Za pět minut dvanáct aneb s křížkem po funuse Milá Aglaio, máš překrásné jméno, ale umím si představit, jaké bylo s ním v dětství žít! V dospělosti se člověk obvykle se svým jménem sžije a bývá na jeho jinakost obvykle ve skrytu duše hrdý. Jen by mě zajímalo - jak to jméno dokáží vyslovit Švédi? |
Já v Norsku problém nemám, na Taiwanu to bylo horší, ale vzhledem k tomu, že cizinci (snad s výjimkou Poláků, Ukrajinců a Rusů:)) naše příjmení obvykle nejsou s to vyslovit, tak se nakonec s Dagmar nějak popasují 
|
|
Lenka 19.1.2009 10:18Hezké téma se svým jménem vycházím celkem dobře, i když mi vždycky přišlo takové obyčejné. A nick vysvětlovat netřeba :-) |
|
|
Magda 19.1.2009 9:38Moje jméno Jmenuji se Magdalena (s krátkým e - bylo to tak v kalendáři, když jsem se narodila, teď je dlouhé - asi ze slovenštiny). Doma mi říkali (a ještě stále říkají) Madlo nebo Madlenko, táta mi říkal Madli. Ale od cizích jsem to neměla ráda. Musela jsem si zvyknout, protože lidi mi říkají tak, jak to slyšeli od rodičů a už mi to zůstalo... Jako dítě jsem ho neměla ráda - říkali mi Madla Madla z okna spadla do plného umyvadla... Teď už se mi mé jméno líbí. Zajímavé je, že jsem skoro nikde nepotkala jinou Magdalenu, jen 2 Magdy. Ale v prvním - ženském - sboru, kde jsem zpívala a měl 25 členek, jsme byly 4, v tom současném - smíšeném - je nás 5... |
|
|
Dede 19.1.2009 12:07Re: Moje jméno To je zvláštní, Magdo nebo Majko ti neříkali? |
) |
|
Magda 20.1.2009 10:15Re: Moje jméno Magda se představuji a kdo mě nezná přes rodiče nebo z tábora, kam jsem jezdila s tátou, mi tak také říká. Pro mě zase je Majka zkomolenina Marie |
Také mi občas někdo řekne Majdo, třídní na základce mi říkala Magdalenko. Moje sestra se jmenuje Veronika, říkame jí Nika, asi podle knížky Veronika prostě Nika, ale už se mnohokrát stalo, že si lidé mysleli, že se jmenuje Nikola nebo Monika, Veronika je nenapadla|
|
Dede 20.1.2009 12:47Re: Moje jméno Škoda, že jsou lidé obvykle líní vyslovovat dlouhá jména - Magdalenka je přece moc pěkné a Magdalena jakbysmet |
|
|
Marcela 18.1.2009 22:42nesnáším Dostala jsem to jméno před 64 léty a ještě pořád mi vadí,. Jednou jsem si přečetla, že v době mého narození se tohle jméno dávalo holčičkám z takzvaně lepších rodin. Přesně. A když mi někdo řekne Marcí, což se mi taky stává, tak to bych vraždila. No, ale už to stím jménem asi dožiju. |
|
|
Apina 18.1.2009 22:59Re: nesnáším No já jsem své jméno také dost dlouho neměla ráda. Jmenuji se Gabriela a myslím, že na chuť jsem tomu přišla až v Itálii, kde mi tak prvně v životě opravdu říkali. Jinak jsem pro všechny Gábina, jeden člověk mi říkal Gába, ale to jsem se ohradila a pod čerstvým dojmem z Itálie jsem mu vysvětlila, že jsem Gabriela. Kupodivu to akceptoval. Taková Gabča mi ale taky leze na nervy, ale snesu to ač dost nerada. Jako malá jsem se představovala jako Gábinka Gabriela ..... to mi byla asi tak 5 let. Italové mi také říkali Gabri (psáno jak Gabri tak Gabry). To docela šlo. No amůj nick Apina tady - pro ten mám svůj zcela speciální důvod, ale už jsemse tu o tom kdysi zmínila. Pak je tu také Ap - chvíli jsem uvažovala, zda to není příliš podobné (přišla jsi s tím později než já), ale já jsem kočičí, i když se slabostí pro pejsky a Ap (což jsou zcela evidentně počáteční písmena jména a příjmní) výhradně psí a jinakzvířecí a dokonce k mému velkému potěšení koňská, tak jsem usoudila, že si nás dvě tady nikdo nesplete. A s těmi koňmi je to pro mě další sympatie navíc - také jsem si na koni něco užila. Jo a z vyprávění vím, že existoval také člověk, který se jmenoval Herybert Vocásek - to snad byla pomsta rodičů. |
|
|
Gábina I. 19.1.2009 16:50Re: nesnáším Já jsem taky Gabriela, prý po německé krasobruslařce Seifert, ale jsem z kraje Gabry a Málinky, takže se mi doma říkávalo Gabro či zdrobněle Gabrunko. A to jsem v dětství fakt nedokázala moc vydýchat. Když jsem odešla na střední školu do jiného města, tak jsem se všem novým spolužákům představovala jako Gábina, ale stačila jedna návštěva nových kamarádek u nás doma, a co byste řekli? Takže až poté, co jsem rodné město i kraj opustila natrvalo, se mi začalo říkat nějak rozumně, i když na pohlednice rodičům a prarodičum se stále podepisuji jako Gabra, aby vědeli, o koho jde.... |
|
|
Zdena b.p. 18.1.2009 19:58ACH JO, Musím si výrazně postěžovat. Ještě před setměním přinesla Mína malý opeřený úlovek. Mouryn vyrazil přes celou kuchyň a výsledek lovu jí zhabal jako financ. Tak jsem ho vytáhla za kůži na krku a smetáčkem zametla nebohého ptáčka a rovnou s ním do popelnice. No, netrvalo to ani 10 minut, když Mína měla dalšího. Asi jeho kámoše |
. Tak jsem jí zavřela okénko, aby ho nemohla znovu donést domů. Kdybych neměla strach, že mi uvízne za obojek někde na plotě, tak dostane na krk rolničku. Dělala jsemtrochu pořádek ve fotkách. |
|
jenny 18.1.2009 20:13Re: ACH JO, Ptáčci nebozí a fotky úžasný. Jen tak naokraj ti povím historku ze sousedství. Filip,dnes už 17 let, strašně miluje kočky i psy a tak vůbec. Jejich kočka jménem Divizna byla po koťatech špatná ba vypadalo to, že už nebude. Je to kočka venkovní a vesnická, takže loví. Filip věděl, že ptáčci jsou její hoby , vylezl v podkolní asi 4- 5m vysoko, vybral vlaštovčí hnízdo a Divizně donesl ty malé ptáčky aby se spravila. Vyšlo to, prý jí to pomohlo a kluk zůstal taky naživu.. Tak nevím ...... |
|
|
Jakub S. 18.1.2009 23:52Re: ACH JO, Kristepane! |
|
|
jajka 18.1.2009 20:21Re: ACH JO, chválím fotky, kočičí spací pozice nemají chybu |
|
|
YGA 18.1.2009 20:53Re: ACH JO, Zdeno - tvoji plyšouni jsou úžasní - já miluju tyhle hněděmourovaté kočky! A Mína je možná trošku šmrclá orientálními kočkami - má takový roztomilý kratší nosík ... a taky trošku nahoru A ty ptáčky bych snad ani neřešila - prostě máš šikovné kočky a proto se jim daří ptáky lovit - mají to v krvi a je dost pošetilé snažit se je to odnaučit |
|
|
Xerxová 18.1.2009 21:22Re: ACH JO, fotky úžasné, spaní pod jitrocelovým lupenem je moc hezké |
|
|
zana 18.1.2009 21:38Re: ACH JO, To jsou ale krásný fotky Jenny - je to pašák |
|
|
Bláža 18.1.2009 22:02Re: ACH JO, Zdeno, fotky kočičáků jsou úžasné! Však to jsou pěkné "kusy" kočičáků! |
|
|
Zuzka 18.1.2009 22:53Re: ACH JO, Zdenóóóó, zdravíííím! Hele,hele, ty tady děláš na skvělých fotkách z té své miloučké, přítulné a muchlací Míny nějakou netýkavku a bručounku! Buď ráda, že ulovila jen ptáčka, můj Míša tuhle rozverně vyletěl na bránu a z ní ulovil mě. Zásek všemi deseti na záda! Nesla jsem ještě žhavý popel do popelnice, takže jsem nemohla toho rošťáka ani shodit. |
|
|
JoVo 18.1.2009 19:55R O Z V E R N Í Č E K .
|
|
|
jenny 18.1.2009 20:05Re: R O Z V E R N Í Č E K .
|
.|
|
Jakub S. 18.1.2009 23:54Re: R O Z V E R N Í Č E K . No kvalitní obchodník, to se hned vidí! |
|
|
jajka 18.1.2009 19:37Moje slovanské jméno
Jasna se v těchto zeměpisných šířkách moc nevyskytuje. Přesto jsem s další chodila do Sokola a další chodila na průmce o ročník níž.... Jako malou mne to jméno trochu štvalo, ale to už je dávno. Co nesnáším dodnes, jsou jeho zdrobněliny. Bohužel od natočení jisté pohádky k tomu má občas někdo sklony. Moje jméno je běžné v Chorvatsku a okolních zemích a otamtud ho taky mám. Děda s babičkou tam žili do konce druhé světové války, máma i její bratr se narodili ve Splitu. Máma byla Zlata a její spolužačka a kamarádka se jmenuje Jasna..... Když jsme vybírali jména pro děti, chtěli jsme krátká a jednoduchá – v příjmení máme r a zdvojenou souhlásku, tak máme Evu a Janu. A můj nick? Tak mi říkal táta |
|
|
Velká kočka 19.1.2009 18:49Re: Moje slovanské jméno Milá jajko, máš moc krásné jméno, Jasna se mi moc líbí a zrovna tak jméno tvé maminky Zlata. A tvůj nick? Tak mi také říkali, když jsem byla malá, to jsem byla Jája, Jájinka a nebo Jajka, což muselo vzniknout tím, že jsem ještě nedokázala vyslovit svoje jméno a nejlehčí bylo opakovat jenom poslední slabiky. Asi se tohle všechno nikdy nedozvíš, protože se sem už nevrátíš, tahle diskuse je uzavřená. |
|
|
Dede 18.1.2009 18:58DŮLEŽITÉ UPOZNĚNÍ! :)) Ke čtení zítřejšího Zvířetníku velmi silně nedoporučuji cokoliv připíjet nebo přikusovat - kdo neposlechne, bude muset počítat s následky |
|
|
Rpuť 18.1.2009 19:19Re: DŮLEŽITÉ UPOZNĚNÍ! :)) Príííma! Že by náčelník "Zrzavá Huba"? |
|
|
Fallowa 18.1.2009 19:48Re: DŮLEŽITÉ UPOZNĚNÍ! :)) Už se těším - poprskaný monitor eventuelně umyju,mě většinou hrozí spíš zadušení -stává se,že mi zaskočí drobek,nebo kafe.Dík za varování,ale už se nemůžu dočkat |
|
|
Lili a Brix 18.1.2009 18:21Další Ludmila Kdybych byla kluk, byla bych Karel po tátovi, ale na holce se rodiče nedokázali shodnout. Narodila jsem se dřív, pěkně fofrem a vynervovaná mamka (už o jedno příliš brzy narozené mimi přišla) mi musela dát jméno. Protože vůbec netušila jaké, pojmenovala mě po sobě, Ludmila. Nastal problém, toho času jsem byla v rodině již pátá. Nick jsem tedy získala okamžitě, od narození jsem Lili. Zatímco Lili mám ráda, to jsem opravdu já, na Ludmilu, Lídu, Lýlu jsem byla pěkně alergická. Ještě jsem snesla Lidku (nick oblíbené pratety), Lidunku (tak mi říkala babička) a Důdu (vlastní zkomolenina Ludmily z útlého dětství). S Ludmilou jsem se smířila až poté co jsem změnila příjmení z Musilové na Mládkovou. Ta u na začátku křestního a příjmeního jsou dohromady strašně tvrdá, zkuste to vyslovit se šarmem, to fakt nejde. Ludmilu dnes používám pro pracovní a oficiální příležitosti, jinak jsem pro rodinu a kamarády Lili. Brix je můj skoťák, proto jsme Lili a Brix. To není všechno. K Ludmile mi při křtu přidali ještě Vlastu (narozena 13.3. na Vlastu, kmotra mámina sestra Vlasta). A pak se rodiče divili, že jsem svéhlavá a paličatá. Copak to jde s takovými jmény jinak? |
