Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Crossette 1.11.2021 19:43Ještě dodám o zjevně nebojácné kočce. Dneska ráno jsem se při procházce dala do řeči s pánem ob ulici výš. Dům koupili před dvěma roky , chodím okolo jejich domu a dneska jsem ho viděla pozorovat veverku jak okusuje suchou kukuřici, kterou veverkám napichuje na krmítko. Po pozdravu dodal, jak rád je pozoruje no a tak jsme se dali do řeči. A brzy došla řeč na našo domácí mazlíčky. Oni mají dvě kočky (moc ven chodit se jim nechce, když už jdou, držení se u domu). Ale ta mladší- 5 letý kocourek - je prý jak pes. Když vidí pána brát klíče od auta, chce ven, vyskočí k němu do auta a jede s ním nakoupit. V autě v klidu počká až se pán vrátí s nákupem a po návratu domů zase vyskočí a spokojeně se vrátí do domu MMCH tihle manželé prý mají už 15 vnoučat a 17 pravnoučat !!!! Od kolika původních dětí jsem se zapomněla zeptat |
.
|
F. Ifijová 1.11.2021 19:58To je pěkný, kočka cestovatelská, určitě jí z nákupu vždy něco kápne. Kocour v botách, tedy v autě. :) Požehnej Pánbůh (babička by řekla), tolika potomků, to musí mít na Vánoce a další svátky veselo. |
|
|
A. Zemanová 1.11.2021 19:38Moc zajímavý článek, děkuju! Co se týče vosy, už je snad 25 let, co mě nějaká taková potvora ďobla v lese do lýtka a dodnes je poznat, kde to bylo. Červená, posléze hnisající bolestivý rána, která skončila taky propadem, čili ďolíkem. Anka nejdřív silvestrovské rachejtle neřešila, ale pak se to u nás na sídlišti zvrtlo tak, že bouchání začalo už před desátou ráno a končilo až ve dvě ráno. Do tří odpoledne to bylo s pauzami, pak už téměř nepřetržitě. Byli jsme šílení všichni a mít Tvou radu, asi jsem si zobla taky. Po pár letech začala Anka ztrácet sluch a to jí pomohlo. Neslyšela to tak silně a pak už vůbec. Moc hezcí psi, všechny fotky se mi líbí. |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 19:49Ano, ďobanec lýtkový jak přes kopírák, já tenkrát myslela, že mi noha upadne. A díky za pochvalu, psala jsem to hlavně kvůli bojavým čtyřnožcům, ať jsou letos více v klidu. Možná bych ještě měla dopsat, že u nemocného psa bych rozhodně podání bobulí nejdříve konzultovala s vetem. Já jsem se na to speciálně ptala po Troldově slinivce. Kloubní výživu nesměl nějakou dobu brát, tohle prý při jeho dávkování (1 bobule v krizi) nebyl problém. Ale i tak, radši se předem optat. |
|
|
A. Zemanová 1.11.2021 20:41Dík za radu. Andulka už bohužel několik let běhá za duhou a my jsme už téměř tak dlouho na vesnici, kde je toho bouchání naštěstí mnohem méně. I když teda v nové výstavbě a taky naši sousedi si prostě zabouchat musí. |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 21:06Já jsem to myslela všeobecně na zdejší čtenáře, kdyby dumali o bobulích pro nemocné zvíře. Měla jsem to upřesnit. Petardové nadšence nechápu. Tolik peněz to stojí, smradu a randálu z toho je, bordel zůstane (btw i ten je pro zvířata nebezpečný). No nic, jen povzdech, ať je letos bouchání co nejméně. |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 19:32Hodím odpověď pro Liku sem na začátek - ano, tyhle bobule jsou i pro kočky. |
|
|
Z. Lika 1.11.2021 19:40Děkuji - v článku je sice zmínka, jak jsem si vzpomněla, ale připomínka se hodí. Když jim to nebude chutnat, pobaštím si sama |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 19:50Jako jestli tohle nebude chutnat kočce, tak lituji veškerý kočičí lid. |
|
|
M. Crossette 1.11.2021 17:20Hudáci lekaví psi (moc hezké fotky) a je fajn, že prášky u Troldy pomáhají. Z našich současných koček je nejlekavější Rusty. Jak si jinak nechá cokoliv líbit, jakmila cinkne zvonek, někdo zaklepe na dveře, nebo slyší cizí hlas - prchá do ložnice za postel. Všechna tři kočky při zvuku cizím hlasům venku z vedlejších zahrad , také peláší domů, ale jedině Rusty při tom i protestuje - "huhňá" - vydává legrační bublavý zvuk jako "fufufu", přesně jako na cizí hlasy reagovala bývalá kočička Dixie. |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 17:48Maričko, s kočkami to musí být ještě těžší, když jsou od přírody "šelmy plaché". Musím Ti vyseknout poklonu a poděkování, Tvé články jsou pro mě vždy pohlazením po duši, strašně ráda Tě čtu. |
|
|
M. Crossette 1.11.2021 19:33Jé Fifi, moc děkuji za pochvalu, to opravdu potěší |
|
Z. Mawe 1.11.2021 16:19chudak troldik na te posledni fotce ma nosan jak nosal, obrovitej... jinak rotvajleri sampion s fobii z pytliku z odpadaku me docela rozesmal, takovy majestatni velky zvire, ze... ono jak to proste vubec nesouvisi s nicim takovyhle psi (i lidsky) nelibustky, ktery nedelaj dobre... jinak i ja sem pro feri calming (ne strong, obyc) vyzkousela a urcite taky trochu zabral - feri nema moc rada bourky, spis teda na ne hodne steka a ja pak nespim, no ale blby, ze vlastne presne nepoznam, jeslti ji vic uklidnilo zavreni okna nebo ne, ale v kazdym pripade na jare s tema obr bourkama pak celkem klidne spala. Ani ohrostroje nema vubec rada, tak jeste na silvestra asi vyzkousime... |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 17:46No, byl jak panáček Michellin, od tý doby slyší vosu, včelu, sršně a jde pryč. Ferinka s bobulema zvládne petardy určitě líp. A vlastně uvidíš, jak se bude chovat pan Karel, třeba bude Feri s nebojácným parťákem po boku klidnější. A kdyby náhodou ne, bobule pro oba to jistí. |
|
|
E. Žampachová 1.11.2021 14:39Fleti jsou obecně plšani, ale takovéhle bubáky nemáme. Stelbu nebo petardy neřečí, Balon také viděly. Ale je fakt, že jak se jim neco nelíbí, naježí se, plíží se k nepříteli a vůbec projevují značnou obezřetnost. Nepřítelem ́je třeba igelitka ve větry, strašbné strašidlo byl sněhulák. Ale od mala jsu k nebezpečné veci, sáhnu na ni, zatahám ji, nebo polplácám a nechám psisko si to prohlédnout zblízka. Když přijde a očuchá to, dostane pamlsek. Nikdy ho k tomu nelákám a nevolám.Nejvýš "pojď se podívat, co tu mám". Protože tohle děláme od malička (naučila nás to před lety bázlivá Bekina), Tak se psi při něčem nezvyklém dívají, co my na to. Pokud my nic, tak to zvládají. Šusta o tom píše skvěle (doporučuji i "jak naučit a jak odnaučit".." ale člověk si stejně musí přijít na to, jak na svého psa. Je s výhodou, když bubáci začnou už v mládí a v mládí se pes naučí, že je všechnu vyřešíme. Základ je dobře vybudovaný vztah. Ale někdy se stane něco neočekávaného a pes se zasekne. Takže nic nepltí na % u každého. MMCH, nemáte někdo recept na odstranění fobie z pavouků? To je můj bubák, bohužel v baráku neodstranitelný. Psy zvládám, sebe ne. I když mám prý jen lehkou formu - no dobře z těžší bych se zbláznila. |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 17:42Evo, to víš, Trolda je snem každého pejskaře. Zdravý, vyrovnaný a střední voříšek, taková byla má představa. |
|
T. Zana 1.11.2021 19:41Taky bohužel neporadím. V dětství jsem si (pod stanem) pořídila slabou fobii ze škvorů - ne že bych si myslela, že mi polezou do ucha, ale děsně jsem se jich štítila. Lety (asi tak třiceti |
) se to zklidnilo. Ale když tě to nepřešlo dodnes...
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 19:53Neee! Škvory ne, každoročně stanujeme a nemám je coby spolunocležníky vůbec ráda. |
|
J. Hlavsová 2.11.2021 0:23Tak tuhle fobii mám taky. Na každém parapetu mám lapací kelímek, v létě přemisťuju pavouky na živý plot ohraničující zahradu, v zimě na chodbu, kde soused zimuje nějaké keře. |
|
|
J. Hlavsová 1.11.2021 12:57Já jsem dřív netušila, že psi mohou mít takové bubáky. Nesetkala jsem se s tím u babiččiných psů a svého prvního psa, jezevku Dulinku jsem brala dívat se na ohňostroje, na akci Cihelna v Králíkách, kde se střílelo z tanků a děl, ona nic neřešila. |
Ovčajda Kimi se se střelbou potkávala na cvičáku, též v klidu. Problém měla Kora. Byla jsem ji venčit, když někde ve městě propukl ohňostroj, ona začala úplně šílet a od té doby se bála. Chodit venčit třeba kolem biatlonu, když byl trénink, to byl celkem problém. Složila dvě kynologické zkoušky, ale byly to ty, kde se nestřílí, na vyšší level to nešlo. |
|
F. Ifijová 1.11.2021 17:39Kimi, jen dobře, že je Goliášek bubákuodolný! Posílám mu velepodrbání a Tobě přání zdraví, věřím, že rekonvalescence postupuje na jedničku. |
|
|
J. Hlavsová 2.11.2021 0:33Díky za přání, bojuju. Beru nějaké dost nechutné léky, ale snad pomáhají. Už nemusím být v úplném klidu, začínám chodit ven, ještěže mám Goliáška, jako senioři si naprosto vyhovujeme co do náročnosti vycházek. Taky kamarádky hodně pomáhají. |
|
|
T. Zana 1.11.2021 12:44Moc užitečný článek, moc pěkné fotky, díky a zdravím Troldu Vlastní zkušenost - bojím se chodit po krajnici rušných silnic, ale to mi přijde spíš jako známka zdravého rozumu než fobie Bojím se jezdit na motorce - chudák tatínek si se mnou užil, když měl motorku na chalupě kvůli ježdění na nákupy do Liberce. V těch serpentinách jsem se prostě nedokázala naklonit, respektive nakláněla jsem se na opačnou stranu v hrůze, že si ta bestie lehne. To byl následek zážitku z dětství, kdy jsem viděla pád z motorky - dnes si uvědomuju, že tomu člověku se prakticky nic nestalo, normálně vstal a šel, ale měl sedřenou tvář. Jenže...dělá se mi blbě, jen když si na to vzpomenu... |
|
|
E. Zvolánková 1.11.2021 14:04S tou motorkou jsi mi připomněla...Serpentýny na Liberecku velmi dobře znám. Jednou jsem šla (bylo mi asi 16) o prázdninách babičce nakoupit. Chalupa v Proseči nahoře, krám dole ve vsi, takže jsem během 15 min seběhla dolů kopce a nahoru jsem pak byla připravená lézt s těžkým batohem. Ušla jsem ale nahoru jen kousek a zastavil u mě kamarád na pincku a že mě nahoru hodí. Pamatuju si, jak ten chudák pincek do toho kopce strašně prskal a kuckal a já se musela ke kamarádovi (chtě nechtě) strašně přitisknout, protože jinak by mě ten batoh stáhnul dozadu. Když jsme dojeli, kámoš tehdy povídal, že kdybych mu řekla, že poveze metrák šutrů, že by se na to vykašlal |
|
|
Z. Janaba 1.11.2021 15:24Jéje, motorka! Tu už jsem zapomněla. Motorku jsem měla od svých osmnácti let. Tedy jen Javu 125, krásnou, červenou, lesklou, zakoupenou za dva tisíce od kamaráda Íši, jinak Františka. On měl zálusk na větší kubaturu, tak do koupi uvrtal mne. Maminka šílela, ale já s kamarádkou jsme si užily moc pěkných jízd s větrem ve vlasech. Hlavně do Bechyně, kde Marie měla příbuzenstvo. Páni, my tam byly za hvězdy! Exotikum, holky z Prahy a ještě jezdí na motorce! U místních šviháků jsme byly ve velikém kurzu. No jo, kde ale ty loňské sněhy jsou?! Teď už by mi nepomohl ani krásný, lesklý Jaguár! |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 17:37Zano, Troldík děkuje za pozdrav. |
|
Z. Asteris 1.11.2021 11:51Pěkný článek a je dobře, že ty bobule fungují, už jsem je taky někomu radila. Arinka se naštěstí nebojí ničeho, ale před ní Asta - ta se bála výstřelů, bouřky a samozřejmě petard. Dvakrát se mi stalo, že na procházce po Dívčích Hradech se ozval výstřel a Asta mi zdrhla, našla jsem ji nakonec před barákem, ale ty chvíle než jsem to zjistila nikomu nepřeju. Je zajímavé, že nás jednou chytla venku bouře, ale v pro ni neznámém prostředí a to naštěstí neprchala bezhlavě v dál, ale přiběhla ke mně a tiskla se mi k noze jak nikdy. No a období kolem vánoc a hlavně silvestra bylo taky výživné. |
|
|
F. Ifijová 1.11.2021 17:32Asteris, psí úprky v panice jsou mou noční můrou. Jak jsem viděla u Troldy, pes přestane úplně vnímat, koukat kolem sebe, vlítnout pod auto nebo vlak je otázkou pár vteřin. Brr, radši nemyslet. |
|
|
Z. Janaba 1.11.2021 11:48Díky za článek o tvých psech a za odkaz na možnost zahnat bubáky. Jestli se ještě letos dostaneme do Prahy (máte to tam čím dál tím horší), navštívím Alavis a zase jim tam nechám půl výplaty. Scott s námi první Silvestry chodil obdivovat rachejtle na balkon, ale pak se něco zlomilo a teď s ním půlnoc trávím ve sklepním pokoji. Kamarádi áchají na balkoně se šampaňským, já se třesu ve sklepě strachy o psa. Nový rok já a pes začínáme třesením |
|
|
E. Zvolánková 1.11.2021 13:58Tak pokud máš sama s těm rachejtlemi problém, asi pejsovi moc nepomůžeš, i když jsi s ním...ten strach z tebe bude cítít. Tak to chce začít cíleně trénovat to "házení se do klidu" v této stresové situaci. Anebo si ten něco na uklidnění dejte se Scottem oba |
