28.3.2024 | Svátek má Soňa


PSI: A jejich bubáci

1.11.2021

Slyším specifické zabzučení a okamžitě se dostavuje panika. Vosa! Jsem na ně nejspíš alergická, po posledním štípanci do lýtka před víc než deseti roky mi zůstal na kůži velký rudý flek a pod ním částečně „vyžrané“ místo v podkoží. Ne, vosa ne, zběsile prchám a mávám rukama. I když vím, že se to nemá dělat. Marnost mi to stokrát vysvětlovat, akceleruji po neblahé zkušenosti automaticky, podvědomě a ihned.

Podobně to mají psi. Jedna špatná zkušenost s něčím, a je na problém zaděláno. Jenže psům člověk těžko vysvětlí, že se není čeho bát, že to jde nějak vyřešit. Někdy stačí jen nepříjemný zážitek třeba už u chovatele, drobnost, prkotina, které se štěně poleká a vtiskne si ji v útlém věku do hlavičky. Představte si 55kg rotvajlera, vyrovnaného borce, důstojného strážce nemovitosti, šampióna s mnoha zkouškami z výkonu, který se doma při vyměňování igelitového pytle v odpadkovém koši zneviditelní a klidí se co nejdále. Proč ta reakce? Netušili jsme a nedozvěděli jsme se příčinu. Ale pochopili jsme, že se bojí, takže jsme předem upozorňovali: „Bude to šustit, ať se nevyděsíš!“ :-) A pes spokojeně odešel do „bezpečí“, aby ho bubák nesežral.

Uprostřed strašpytel Bernáš, vlevo jeho dcera Dorotka a vpravo vnučka Amy

Někdy ale nejdou strašáci u psa tak snadno vyřešit. Nebo to nejde vyřešit vůbec. Můj první pes v životě, vymodlený erdelteriér Xenir zvaný Xen, byl toho příkladem. Vyškemrali jsme ho tenkrát s bratrem na rodičích (díky!). Bydleli jsme v paneláku, takže ve venčení a vycházkách jsme se střídali poctivě všichni. Jednou jsem se Xenem procházela zástavbou rodinných domků poblíž sídliště, když tu náhle něco plesklo v přízemním okně a Xen si ťapičkami začal šmrdlat čumák a oči. Po prohlídce jsem zjistila, že má hlavu od krve a metelila jsem domů.

V tu dobu jsem byla malá holka na základce, počkala jsem na rodiče (telefony nebyly) a jelo se na veterinu. Tam mu z hlavy, 2 cm pod okem, vyoperovali dvě diabolky. Ano, za bílého dne mi na ulici tenkrát ten orgán vzduchovkou postřelil psa. A orgán to opravdu byl. Když to rodiče řešili na VB (klidně to mohl napálit do mě, šla jsem pár kroků za psem), bylo jim sděleno, že „on je to dobrej kluk, hraje s náma fotbal“ – pomocník VB. Psal se rok 1985 a střelec nebyl nikterak potrestán, že „prý střílel na kočku“, ach, jaká omluva, jaké vysvětlení.

Xen a boxer Brit, kterého jsem cvičila

Ubohému erdelíkovi se ale touto epizodou obrátil život naruby. Do té doby nebojácný pes, kterému nějaká střelba (absolvovali jsme s ním svod mladých, kde se tenkrát střílelo, chodila jsem s ním na cvičák) byla šumák a na bouřky či rachejtle nereagoval. Vůbec jsme se nedivili, když se po svých hnusných zážitcích začal bát. Nejdřív šlo jen o petardy. Pak se přidal strach i z dalších zvuků – bouřka, tryskáče (pamatujete ty prdy od stíhaček při překročení nadzvukové rychlosti, jsem se teď dočetla, že jde o aerodynamický třesk), klepání koberce, bouchnutí dveří…

Čím byl starší, rozšiřovala se škála jeho „bubáků“. Generalizoval si hodně špatný zážitek na další a další oblasti, na stará kolínka se bál i silného větru. Vyvenčit ho bylo někdy nadlidským úkolem, chtěl prchnout do paneláku nebo z něj nevylézt. Silvestry trávil pod plechovou vanou v umakartovém jádru nebo omotaný kolem záchodové mísy. Párkrát dostal prášky na zklidnění, tedy ona to byla spíše sedace, po které byl ještě horší. Vnímal vše kolem, ale nemohl se odplazit na bezpečné místo. Dožil se téměř 14 let, život mohl mít bez postřelení mnohem pohodovější a veselejší.

Tři grácie - Amy, Baz, Agáta, ty se nebály ničeho

No a současnost. Troldík, vořech pruhatý (ten s letošním akutním zánětem slinivky), měl také coby mladé zvíře ošklivý zážitek. Přitom taková blbost, řekli byste. Extra velký horkovzdušný balón, který poněkud klesl nad naší vesnicí. Přes dům přelétal pak docela těsně, hukot z hořáku, halas z koše (tam bylo snad 10 lidí), výkřiky a tleskání, když se jim podařilo vystoupat výš. Pruhy absolutně nepochopily, co to je za monstrum, které plive oheň, mluví, je obrovitánské, plove ve vzduchu bez motoru a strašlivě hučí.

Trolda ječí na balón v dáli

Troldík začal panicky obíhat dům, vytřeštěný zrak, nevnímal. Když se mi ho povedlo doslova odlovit a zavřít v domě, byl strachem bez sebe a zklidnil se až dlouho poté, co mimozemšťan odletěl, hlava mu to nebrala. Od té doby si začal kontrolovat oblohu a stejně jako Xen si začal generalizovat původního bubáka na další věci. Naštěstí jen v omezené míře. Bouřkami se kocháme na zápraží. Petardy ho rozčilují, ale nebojí se jich. Letadla a vrtulníky ho nechávají v klidu.

Svou špatnou zkušenost přenesl na cokoliv na obloze, co nemá motor (létající drak, rogalo a samozřejmě balóny), dále na opravdu silný, déle trvající vítr a různé zvuky v domácnosti. Jakmile zasyčí kapka vody z hrnce na keramické plotýnce, odchází. To samé, když bublají brambory v hrnci nebo se cinká s nádobím při mytí.

No a vichřice, to je nejukrutnější nebezpečí. Zvuky v noci, kdy se orkán opře do oken, až to domem skoro zacloumá, nedej bože, když to trvá víc dní. Přitom přes den vichřice zvládá, postaví se do „průvanu“ mezi domy, že ho to téměř odfoukne, větří, kochá se. Jeho „větrní bubáci“ se prvně projevily naplno v únoru 2020 při orkánu Sabina a následně při Julii, nebo jak se ta navazující únorová šílenost tenkrát jmenovala. To bylo hodně zlé.

E.T. volat domů :D

Panika, stoupající stres, funění, klepání se, nepřijímání vody, potravy či pamlsku, nevnímání i oslovení, vyčůrat se nepřicházelo v úvahu, oči navrch hlavy, pochodování, neschopnost usnout, zvracení, průjem, zkrátka takzvaný eustres přerostl do distresu. Stresové hormony překročily jistou úroveň a Troldův organismus to přestal zvládat. Tyto termíny nejsou moje, znám je ze seminářů a úžasných knih RNDr. Františka Šusty, PhD. Vřele doporučuji k četbě všem, kdo vlastní nějakého živočicha, nemusí to být jen pes, najdete tam plno inspirace, nápadů a vysvětlení. Link: https://www.treninkjerozhovor.cz/

Jenomže tak, jak zátěž na živočicha roste (nebo dlouho setrvává), přestává jeho výkon pomalu narůstat a najednou přechází do tzv. distresu. To už je fáze, kdy výkon klesá, ale ne proto, že by se živočich uklidnil. Spíše se jeho organismus hroutí. Už se nedokáže ovládat, už nevnímá slovní povely, snaží se prostě jen přežít. U psa se distres projevuje vyvalenýma očima, intenzivním zrychleným dýcháním, často i třesem, poklesem v nohou nebo přímo zhroucením na zem.“

Odkaz: https://www.treninkjerozhovor.cz/data/10_bojacny_pes_brix_plna_verzetxt16007.pdf

Trolda byl ukázkovým příkladem. No, teorii známe, jenže co s tím v praxi? V zoufalství jsem zkoušela i antistresovou bandáž, která ale neměla u Troldy valný úspěch.

Odkaz: https://www.pesweb.cz/cz/2914.a-zase-ty-petardy

Měla jsem o jeho zdraví skutečně velké obavy, takže jsem po orkánu Sabina kontaktovala kamarádku veterinářku s prosbou o radu. Ach, jak jsem šťastná, že jsem to udělala. Doporučila mi tři přípravky: Alavis Calming, Aptus Relax a Zylkéne. Přečetla jsem si složení a zapochybovala, že by tohle mohlo fungovat. Nicméně tonoucí se stébla chytá. V době loňského lockdownu jsem sehnala Alavis Calming Extra Strong (dle váhy psa). Když přišel další orkán po Sabině, dostal Trolda první „bobule“.

V souladu s radami veterinářky jsem při prvním podání dávku navýšila o jednu bobuli (je to voňavá, měkká kostka hmoty, kterou pes s nadšením sežvýká jako pamlsek). Skepticky jsem Troldu pozorovala, co to s ním udělá. Světe div se, ono to zabralo až neuvěřitelně. Pes, který se začínal vytáčet do stresových obrátek, se asi po půl hodině zklidnil, zvláčněl, začal klidně dýchat, i přes zvuky vichřice se v pohodě nažral, vyvenčil, dokonce provokoval rotvici Růženu ke hraní.

Od té doby nedám na Alavis Calming dopustit (určitě podobně fungují i další dva přípravky). Nejsem dealer, ale doporučila jsem ho už pár pejskařům. Kamarádova fena německého ovčáka, která má paniku z petard a bouřek, zvládá již své strašáky s nadhledem. „To byl první Silvestr, který netrávila v koupelně!“ :-)

Trolda sněží aneb česání bez stresu

A Troldík? Pro něj je Calming opravdovým požehnáním, v únoru 2022 to budou dva roky, co si zobnul první dávku. Vyrovnal se se svými „větrnými bubáky“, sám přijde oznámit, že se mu některé velmi silné poryvy nelíbí a chtělo by to bobuli. Abyste mě dobře pochopili – Alavis Calming nezbaví psa strachu z bouřky, větru, rachejtlí či střelby. Umožní ale, aby stres nepřerostl určitou hranici, aby se zvíře nezacyklilo ve své panice a strachu, aby se lépe vyrovnalo se situací, která toto vyvolává. Není to všespásná záležitost, ale z mé zkušenosti je výsledek u některých psů velmi překvapující, pozitivně myšleno. Zároveň jde o přírodní doplněk, který nelze předávkovat, lze ho používat celoživotně, pes není oblbnutý jako po např. Sedalinu a po aplikaci se nekonají žádné absťáky nebo propady v psychice.

Omlouvám se za román, já to jinak neumím. Kdo by měl psa/kočku s podobnými trably, neváhejte a pořiďte jeden z výše uvedených přípravků. Uleví se především Vašim zvířátkům, vlastně i Vám. :-)

Teď ještě sehnat něco na mou fobii z vos. :-D (Jo, těch se Trolda také vlastně bojí, coby malý skousnul spadlou meruňku a nedopadl dobře.)

Sršeň nebo vosa v meruňce

A z Troldy byl šarpej (Zyrtec po doporučení veta, a do hodiny splasknul)

Klidný podzim bez rachejtlí a stresů přeje

Fifi

Foto: Fifi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Fifi Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !