Z. Jenny 1.11.2021 11:19

Máš bezva psí galerii. Je jasný,že jsi pejskařka tělem i duší, jak se říká. Dobrých rad na "bubáky" ,těch není jakživ dost a když něco odzkoušeno a zabírá a ještě při tom nezatěžuje (teda kromě rozpočtu) tak je to fajn, že to vědí i ostatní. Díky ! Já jsem měla štěstí, naše boxerky byly bezbubákové a nevadilo jim vůbec nic, spíš byly ještě na všechno úplně nejvíc zvědavé. Dnes malá Jenka,ruská barevná bolonka, bouřky moc nedává a jde se schovat pod schody do pelíšku ale hodně se to zklidnilo, když jsem donesla kerrynku Cony,které je to všechno fuk a nereaguje, takže se jí malá přizpůsobí. Veterina hodně pokročila od mých dřevních dob ,což vítám. Moc hezky vše napsáno,na dálku hladím pruchatého.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 1.11.2021 10:10

Tedy já se pejskovi nedivím - lítá to, řve to, hučí to, oheň to chrlí... vlastně takovej psí drak! No a třeba to žere i psí princezny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 1.11.2021 8:55

balon na obloze a občasné dopouštení, které doprovází zvuk KSSSST..to zvedá Chinooka na Beaveru a jednou ho z toho klepne..nenávidí ty balony a ten zvuk...a když je měsíc v úplňku,nadává i jemu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 1.11.2021 8:51

Psa nemajíc, posloužím jen osobní zkušeností: když kolem mě projíždí kvílející sanitka třeba, tak se musím vší silou ovládat, abych nezačala ječet taky. A psi mají lepší sluch, kolem hlučných aut jsou opravdu chudáci.

Fifi, děkuju za zajímavý článek, hlavně s tou nadějí na pomoc na konci.

Psi jsou to všichni krásní, pokochala jsem se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 1.11.2021 8:01

Psi se nebojí, pokud jsou s námi. Střelba ve vinohradech je nezajímá- ta je na podzim dlouho. Silvestr je jim šumák, pokud sedí nebo leží na pohovce s námi, pak klidně i o půlnoci spí. Horší je kocour, ten se bojí, ale ten by zas nic nesežral (protože to vybleje), tak má smůlu. Kočce je to šumák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 1.11.2021 7:34

Ahoj všem při pondělku,

Fifi, díky za poučné povídání. Já mám, zaplaťpánbůh (klepu na dřevo) teď psa, co skoro žádné bubáky nemá s výjimkou bouřky a náklaďáků. Z bouřky Eda nemá paniku, klidně vydrží ležet na pelechu, ale vidím na něm, že úplně dobře mu taky není. No a na náklaďáky a kamiony začal cca ve věku 2 let útočit a já dodnes nepřišla na to, proč. Pokud ta obluda stojí, třeba i s nastartovaným motorem, je Eda v pohodě, ale jak to jede a jede blízko, tak má tendenci se s tím vyrovnat tím, že to chce zakousnout. Udržet ho proto v klidu sedícího u nohy na přechodu u nás přes dálnici, mě stojí často dost energie (hodit se vědomě do naprostého klidu, aby pes byl taky). Chce to samozřejmě v ruce držet i něco strašně dobrého a nestát přímo u silnice, ale nějak to jde. Předchozí pejsci měli ale taky své bubáky. Hlavně útuláček Griffča. Ten se bál bouřky a silvestrovských petard. Té bouřky asi víc. Pokud jsme ale byli s ním, zvládl všechno rozdýchat. Já sice byla Griffčova "máma", ale s páníčkem se nakonec cítil víc v tom bezpečí, tak si ho jednou na Silvestra vzal manžel do práce. Paradoxně v tom uřvaným provozu byl Griffča prý v pohodě a ležel mu pod židlí a spal. Dokonce se prý byli podívat i v noci ven na čurací vycházku. Griffča byl s páneškem v pohodě a byli svědky toho, jak hlídací NO od ostrahy, který byl ke střežení objektů cvičen, se strachem z rachejtlí krčil u hlídače v budce, zatímco Griffča vrtěl ocáskem páneškovi u nohy a všechno to tam tomu "hlídačovi" označil. Pánešek byl v klidu, pes byl taky, cítil podporu.

Pokud má pes ale fakt hodně velkého bubáka, tak to se jen tak "klidem páneška" asi fakt řešit tak snadno nedá a je fajn, že existuje něco, co zabírá. Takže ještě jednou díky Fifi za užitečné info. Budu si to pamatovat, kdybychom to, nedejpsíbože, někdy potřebovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 1.11.2021 6:34

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Hezký článek - a moc dobře vím, jak se ti ulevilo, když bobule zabraly a jsem ráda, že fungují stále. A máš skvělou fotogalerii - je vidět, že tě chlupáči různých plemen provází už od malička. A že to s nima umíš. Tvoje fungující smečka 4 velkých fen služebních plemen pro mě byla tak trošku zázrakem.

Strachy u našich dog - Arona nenáviděla sněžné skůtry, motorky, traktory, motorové pily a taky balóny a rogala. Ale vůbec se neklepala, nezalézala... ona ŠLA PO NICH... Musela se hlídat, hodně chodila na vodítku. Xerxes se bál hladkých lesklých podlah. Jeho plazení celou celnicí na Gibraltaru (a že je dlouhá...) byl zážitek veliký pro všechny místní ozbrojené i neozbrojené složky... Smály se, až byly zcela neobranyschopné Betka těch strachů a obav měla málo. Snad jen bouřku neměla v pokročilém věku ráda (ano - strachy s věkem narůstají). Night je obecně takové psychicky slabé zvířátko - ale kupodivu konkrétní strachy nemá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek