WWW 14.2.2007 12:38

Valentyn pana Klimese

Kdyz jsem rano nakouknul na Zviretnik, tak jsem zavrtel hlavou

Utikal se podivat do kalendare. Nepletu se. Tak proc tu neni tema Valentyn ? Ale pak jsem byl rad, protoze tahle historka i kdyz je o Valentynovi, no ja nevim.

Ale sem, sem se bude hodit.  Zubar Cemr ( kdyz ji Klimes u Kance vypravel ) tak byl fialovej a zachranovali ho tri, Pana Cajthamla poslal druhy den doktor na kliniku s natrzenou branici . Rikal mi doktor Maeyr, kdyz me take prohlidnul, ze jsem to prezil, jednak proto, ze jsem mladej a taky proto, ze jsem strasnej vul .

To mi ale rekl, az kdyz jsem mu to prevypravel a jak se chechtal, tak mu vylitla nudle ale pan doktor Mayer ji bravurne chytil rukavem. Tak za chvilku, ke kave !!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Éfule 14.2.2007 12:38

Zdravím!

Zdravím z Prahy! Začal novej semestr... 

Jinak - vzpomínám na středoškolskej záchvat smíchu na hodině tělocviku. Skákali jsme přes tyč flopem - dodneška jsem nepochopila, jak se tam mám přerotovat, prohnout a zároveň skočit takovou vejšku. S kamarádkou jsme se začali chechtat v podstatě ničemu a byly následně vykázány z hodiny.

Svůj prozatím poslední záchvat smíchu jsem měla tuhle sobotu. Hráli jsme u sestřenice nějaký hry a její desetiletej syn už je velkej rozumbrada. Uzemnil mě svou poznámkou, když si znenadání pšiknul a poznamenal: "To byl mocnej pšík!"  Myslela jsem, že mě od hracího stolu vykážou, protože jsem málem všechny poprskala a sfoukla hrací karty ze stolu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 14.2.2007 11:58

Milá Dede,

článek jsem do dvou třetin četla sice se zájmem, aale v poklidu. Poslední třetina byla řádně prochechtána  a proslzena.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dede 14.2.2007 11:57

Vy Zvřetníci jedni!

Děkuju Vám všem za překrásná přání! Mám velikou radost a všechny ty květiny, srdíčka a sluníčka mi nádherně rozjasňují den. Díky!!!  

PS: je -1, zataženo a opět trochu sněží. ALE VŮBEC MI TO NEVADÍ!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jiný Honza 14.2.2007 11:55

Milí lidičkové Zvířetníkoví

co mi to děláte? Já se tady snažím pracovat a vy VŠICHNI mě tady rozesmíváte, bavíte a těšíte. Moc vám všem za to děkuji a přeji vám krásného Valentýna. Díky vám všem za to, že tu jste.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

PetraK 14.2.2007 11:09

Hahááááááááá

to jsem ráda, že v tom nejsem samáá! nedá mi moc práce si vybavit snad nejsilnější zážitek z tohoto oboru: co bylo podnětem už si nepamatuju, zato si moc dobře pamatuju, jak jsem ležela hlavou na stole v kanceláři, zmítaly mnou záchvaty smíchu, z očí mi lítala voda a já "štkala" jako blázen. Kolegyně na tom byla o fous líp, takže když vešel do kanclíku pan řídící s jakýmsi důležitým klientem, podařilo se jí předstírat, že jí něco upadlo pod stůl a nutně to potřebuje. Já jen bezmocně zvedla hlavu a upřela zcela mokrý, dočerna umatlaný oči v červeným ksichtíku na ty dva. Okamžitě oba o krok ucouvli a zcela zděšený klient se ptal, co se mi stalo a zda mi může pomoci. Podařilo se mi jen bezmocně zavrtět hlavou. Pan řídící se neptal, páč už mě znal. Pak oba odešli. Je zvláštní, že onen pán pak i nadále zůstal naším klientem. . Od té doby nám vždycky pan řídící řekl předem, že se na nás řítí návštěva

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JanaBa 14.2.2007 10:53

Taky se pridam.

Bylo by zajimave vedet, proc urcita situace, vetsinou vubec ne smesna, tenhle mechanismus spousti. Jeden z mych nejvetsich zachvatu zpusobil vykazani z hradu Zvikov, kam jsme s kamaradkou, v nasich nejlepsich telecich letech, byly v ramci prubezneho vzdelavani vyslany. Pripojily jsme se k jedne dustojne skupine a pravdepodobne hlavy, obracejici se kolektivne nahoru, dolu, do stran, nebo teleci neposednost pubertalnich holek vyvolaly tenhle des bes. Byla to hruza! Vyparovala jsem se do jinych mistnosti a pak se za nimi plizila, ale stacilo jen zahlednout kamaradcina poskubavajici se ramena a zachvat vypukl nanovo. Posleze se vsechny vazne hlavy karave obratily k nam a pruvodce nas jednoduse vyrazil. I v teto smutne chvili stala kamaradka pred porotou zhroucena, s nohama krizem a ja jsem visela na nejake vznesene klice a svijela se v kreci. Chechtaly jsme se jeste cestou dolu, i kdyz zadna jsme porad nevedela proc. Ale za tyhle chvile diky! Je z toho vpominka pro zbytek zivota. Jo, dodnes nemam Zvikov prohlednuty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Yezi 14.2.2007 10:50

Máme pro tyhle stavy s přítelkyní

už přes 20 let vymyšlen název Karlštejn, to už je potom to jediné slovo, které nás dostane spolehlivě do kolen. Naposledy ve cvičení při pokusech nezabít se při udržování rovnováhy na owerballech pravila ta dobrá duše: My bysme mohly vystupovat jako komické duo v cirkuse! A má nezřízená představivost mi okamžitě podstrčila žlutý plakát s nápisem: Duo padáto! A neopomněla jsem se tím promptně pochlubit, výsledek byl jasný, akorát ostatní cvičenky na nás hleděly jak zjara

• reagovat
• nahlásit příspěvek

alimo 14.2.2007 10:26

To znám....

To znám až moc dobře, a drží se mě to u hezkou řádku let, puberta v nenávratnu a dokážu se naprosto odbourat. Naposledy nedávno v tramvaji...to jsem  já, paní v letech, doslova probrečela smíchy celou 30ti minutovou cestu. A přitom dneska už vlastně nevím, co bylo příčinou, jooo už vím, ale ono to vlastně moc k smíchu není. Já neumím  žvýkat  žvýkačky- teda umím, ale pokud na to vědomě nemyslím, tak ji spolehlivě spolknu. No a říkala jsem, že jsem zase spolkla žvejku a to jsem si vzala dvě pecky. Potom říkám- k jinému tématu :"tak jsem si dneska udělala radost" a kolegyňka povídá "Že ty sis vzala tři žvejky ???!!!". No a bylo....Chápete to někdo?? 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JitkaS 14.2.2007 9:32

záchvat

Mě tohle potkalo naposledy na pracovní poradě. Bylo to o to horší, že sedávám hned vedle vedoucí a ta zase vedle ředitelky. A ta právě přišla na poradu později a prozradila, že si byla u policie vyzvednout nový řidičák. Já si v té chvíli ale vybavila náš rozhovor s kolegou, který před poradou povídal: Ředitelka přijde pozdě. Já: A proč? On: Je prý na policii. Já: Co tam asi tak může dělat? A on na to s naprostou jistotou : Nepochybně jí konečně zabavují řidičák, za to jak jezdí.

Tenhle rozhovor se mi pochopitelně vybavil a už to bylo. Cukání koutků jsem po chvíli zvládla, ale když emoce nemohly jít ústy, samozřejmě se snažily proniknout očima, takže pochopitelně začaly slzet. V té chvíli už se ovšem oznamovalo, že od nás odchází dva kolegové a já už jen odevzdaně čekala, kdy si toho někdo všimne a začne mě utěšovat, že si to nemám tak brát.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

týna 14.2.2007 9:16

dotaz

tak jak jsem ondymo slíbila, mám napsáno o kocourovi. jen bych potřebovala poradit, kam s ním?

a k tématu, záchvat smíchu mě skolil dnes ráno, když jsem přišla do koupelny, koukla do zrcadla, slušně pozdravila a v tu chvíli praskla žárovka. tak nevím, mám si to brát osobně? při plížení se z koupelny v absolutní tmě jsem si ještě navíc nakopla koleno a ukopla palec. což mě teda rozhodně neuklidnilo, do práce jsem přišla vysílená a o půl hodiny později. no a na chodbě jsem potkala šéfa s obrovskou boulí na hlavě - byl včera sportovat.  tento den začal opravdu skvěle

• reagovat
• nahlásit příspěvek