Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Záchvat smíchu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
dalmatin 14.2.2007 18:26Re: Re: Re: Re: pěkně děkuju:-(( Ještě bych poradila TANTUM VERDE na vyplachování pusy. S trháním mám taky malé zkušenosti, chybí mi zatím jen jedna osma, ale vůbec jsem neotekla a vůbec to proběhlo v poho. Tak přeji totéž. |
|
|
Štětinka 14.2.2007 18:58Re: Re: Re: Re: Re: pěkně děkuju:-(( Puntinko, chci jít v tvých stopách. Tak pevně věřím, že to tentokrát zvládnu. Žádné záněty, žádné dodatečné zákroky. Tamtum doma mám pro kluky, tak ho jednou kdyžtak použiju taky já |
|
|
Štětinka 14.2.2007 18:56Re: Re: Re: Re: pěkně děkuju:-(( teda, ale teď už se bojím vážně! OK, nakoupím "šavli a hřebíky",zmrzlinu a prášky na bolest? S těma si moc nevím rady, dřív jsem si občas vzala Brufen, ale bolel mě z něj žaludek. Poptám se v lékárně. |
Ale jestli jde jen o 3 dny, tak to přežiju, myslím tím nějaké následné problémy.
|
|
zana 14.2.2007 20:59Re: Re: Re: Re: Re: pěkně děkuju:-(( Štětí, osmičku rostoucí pod sedmu jsem měla taky, myslím, že už jsem to tu kdysi psala. Dělali mi to v lokálce, bylo to jen nepříjemný, následně jsem měla na protilehlé (!) tváři modřiny (bylo to těsně po svatbě, takže se spousta lidí moc dobře bavilo...) Jinak to ani nebolelo, ani neoteklo, ani nic jinýho. Je to individuální, nemůžu ti nic slibovat |
|
|
kocourová 14.2.2007 15:10Ahoj Zvířetníci, zatím jsem neměla čas číst příspěvky,jen článek, ale určitě je zde spousta úžasných vzpomínek na nevhodné záchvaty smíchu a chtěla bych také přispět svou troškou do mlýna. Můj nejnevhodnější záchvat smíchu mě stihl na babiččině pohřbu, kterou jsme měly my vnoučata moc rády, ale v té chvíly nervy pracovaly, navíc to byl ještě ten klasický vesnický pohřeb, kdy je rakev s nebožtíkem doma, pak se vynese a průvod se řadí před domem, hned za rakví stojí vnoučata, tedy já + sestřenice. Když po sežazení spustily plačky, které příšerně a falešně vyly, my se sestřenicí na sebe mrkly a už to jelo - otřásaly jsme se, rudly, slzely, štkaly a nemohly přestat. Naštěstí to nejspíš vypadalo jako pláč, ale byla to hrozná situace. Nesměly jsme se na sebe podívat, protože to to jen zhoršovalo. Cestou jsme se trochu uklidnily, ale nad hrobem, při kondolenci, když jsme se na sebe podívaly, tak všechno začalo nanovo. Věřím, že snad všichni to považovali za pláč, jen moje mamka nás prokoukla a sykla na nás, že jestli toho okamžitě nenecháme, že nás vyliská, ale to jen přidala vodu na mlýn. Teď po letech už si nevzpomínám, kdy nás to nakonec přešlo a jestli mamka svoje hrozby splnila, ale v takovéto situaci bych si to už nerada zopakovala!:-) |
|
|
Hana Williamson 14.2.2007 15:20Re: Ahoj Zvířetníci, To mne se taky obcas stava va takovych vypjatych situacich. |
|
|
Kaštan 14.2.2007 15:29To samé..... pohřeb dědečka, obřadní síň plná lidí, my se sestrou v druhé řadě... Před rakev nastoupila paní s profesionálně tragickým výrazem ve tváři a začala monotónně umrlčím hlasem přdčítat nějaké děsivé verše. Jen jsme se na sebe se ségrou podívaly a a už to jelo. Kapesník taky zachraňoval situaci... |
|
|
Kačer 14.2.2007 15:54Re: Ahoj Zvířetníci, šmankote, já se takhle složila smíchy s tátou na pohřbu strejdy, když nastoupila zaměstnankyně pohřebního ústavu, pronést řeč k pozůstalým. Já věděla, že jak si sednu vedle táty, že to bude peklo, pak se dostavila tahle osoba v růžovo-bílém svetru s bambulema a začala hovořit, chudák měla vadu řeči, ten svetr do toho, táta furt do mně šťouchal, to už jsem byla brunátná, kapesníkem přidušená a nakonec se ta paní uklonila a třískla hlavou o stoleček.... |
|
|
Olčva 14.2.2007 20:18Re: Re: Ahoj Zvířetníci,
|
|
|
týna 14.2.2007 14:36další vzpomínka a zase na žárovku. Rupla mi takhle jednou žárovka v kuchyni, pod linkou, takový to světýlko pod horní skříňkou., jak to má plastový hranatý přiklopení a barevný rámeček kolem dokola. při své absolutní manuální tuposti jsem se odhodlala k výměně. doma mám jenom kladivko, dva šroubováky, izolepu a vteřinové lepidlo. odšroubovala jsem kryt od světýlka, vyměnila žárovku. pak nastal problém. nešlo to našroubovat zpátky! mám totiž dost malou ruku, takže když jsem nasadila kryt a rámeček, tak mi na opačné straně spadnul a prostě to nešlo. ale já se přece nevzdám. tak jsem umyla nádobí, utřela dřez, sundala kalhoty ( aby se náhodou nenamočily ), sedla do dřezu a přidržela jsem si ten padací konec nohou. nasazeno, přišroubováno. a teď mi došlo, jak to asi může vypadat, kdyby někdo koukal z protějšího domu. řehnila jsem se jako kůň při té představě, slzy stříkaly kolem, nebyla jsem schopná se z toho dřezu vydrápat ven. představte si, že si jdete v jedenáct večer třeba zakouřit na balkon a jak tak koukáte, vidíte v protějším bytě ženskou ve spodním prádle, sedí ve dřezu, má zvednutou jednu nohu , v ruce šroubovák a pláče |
|
|
Fallowa 14.2.2007 14:43Re: další vzpomínka
|
|
|
baty 14.2.2007 15:06Re: Re: další vzpomínka poslechla, Týno, vždyť ona je načisto sepisovatelka. Kdepak je ta kočičí story??? |
|
|
týna 14.2.2007 15:26Re: Re: Re: další vzpomínka ještě dohledat fotky, opravit hrubky a pak už je to na vás |
|
|
Štětinka 14.2.2007 16:00Re: Re: Re: Re: další vzpomínka hurá! už se těšim, máš pestrý život |
|
|
alimo 14.2.2007 15:47Re: další vzpomínka
|
|
|
Kačer 14.2.2007 16:09týno! to je taky dobrý! |
|
|
terra 14.2.2007 17:21Re: další vzpomínka Týno, já jsem nekuřák, ale pro něco takového bych snad i vyšel na balkon předstíraje kouření... dokud bych z toho balkonu smíchy nespadl. |
|
|
Jakub S. 14.2.2007 20:59Někdo už neví co by roupama... že jsem tak smělý, slečno, kdy bude příští představení? |
|
|
zana 14.2.2007 21:03Re: další vzpomínka Dobrýýýý |
|
|
YGA 14.2.2007 14:27Moc hezké zamyšlení o nemožnosti zadržet návaly smíchu - jo, tím jsem doma proslavená (protože navíc začnu zcela regulérně chrochtat). Dcera s mužem se na sebe podívají svým vědoucím pohledem a prohodí - jo, mamku to už zas bere, volej Černovice - a to mě odrovná úplně. Vzpomínam si na mladá léta, kdy jsem jako postpubertální dívka šla s kámoškou do kina. Je sice pravda, že jsme šly na Stepující stonožku - tedy komedii - ale nikdo nepředpokládal, že mě přepadne záchvat už při počátečních titulkách, který se přerušoval jenom v okamžiku akutního nedostatku kyslíku (většinou v těch chvílích, kdy se pro změnu řezali ostatní) a okamžitě nastupoval v naprostém tichu, kdy ostatní nabírali dech. Po skončení produkce se na mě kámoška podívala a zcela zhnuseně pronesla - S tebou jsem byla v kině poprve a naposledy - ty by ses chechtala i při Rudé záři nad Kladnem! Jo, dodnes nechápu, co mi bylo na tom filmu tak k smíchu - tak komický zas nebyl. |
|
|
Fallowa 14.2.2007 15:12Re: Moc hezké zamyšlení No,my jsme říkali Rudí zuří nad Kladnem - povinně jsme každý rok museli (nejen)tento film shlédnout. |
|
|
Štětinka 14.2.2007 14:18Tosko,kočkařky mám tu toho venkovního neočkovanýho kocoura? Pomůže to, zdravej snad je |
|
|
Jaryna 14.2.2007 14:10Těžko ovladatelný smích je na různých, vážných místech nepřekonatelný zmatek...I mně se stává, že si umím třeba při smažení cibulky na něco moc veselého vzpomenout a už je to tady...Vypadám pak jako bláznivá babka nad cibulkou. Je fakt, že mám možnost se třeba rozchechtat na plné kolo, když na mně nechápavě kouká jenom pes.......Ale mám také příběh, který se mi stal, když jsem dojížděla vlakem do jedné okresní nemocnice. Do vlaku jsem si brala někdy křížovku a spíš to byla kniha.....Měla jsem rozečtenou knihu Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana.....Co to se mnou dělalo ve vlaku, když jsem narazila na nějaký ten kousek poručíka Goodbodyho a jeho čety...Do čtení se umím tak zabrat, že nevidím , neslyším okolo sebe a slušně si představuji to, co se píše v knize.....Smála jsem se na celé kolo, vůbec nevnímajíc, že jsem ve vlaku...Když jsem si to uvědomila, knihu jsem sice odložila, ale smích nepřestával a nepřestával...Moje zvědavost nad dalším vývojem děje byla tak silná, že jsem ji zase otevřela s tím, že budu smích dusit, abych nerušila spolucestující...Huronský smích se opakoval a tak jsem se raději postavila už ke dveřím, aby mne to nenutilo se znova začíst.......A to jsem dávno nebyla pubescent, ale matkou parádně dospívajícich dcer..................... |
|
|
terra 14.2.2007 17:18Re: Těžko ovladatelný smích Neznám nikoho, kdo by tuhle knihu dokázal číst na veřejnosti, aniž by hnul brvou. To prostě nejde. |
|
|
Jakub S. 14.2.2007 21:04Re: chechtot v prostředcích MHD Takhle se poznalo začátkem dvacátých let v tramvajích a vlacích, kdo byl tak šťastný, že se mu ještě podařilo ulapit Švejka. Běžná otázka na někoho, kdo se najednou začal svíjet a lapat po dechu: Vy čtete toho Švejka, že? - Ještě ho mám skovanýho. To první vydání. Teda po dědečkovi, ale to je jedno. Jako bych u toho byl. |
|
|
tosca 14.2.2007 14:00O.T. SOS od Vakandi !!!! Velká prosba na všechny kočkaře v Praze a blízkém okolí. Vakandi nutně potřebuje pro Garfielda kočičího dárce krve. Pokud Garfield nedostane dneska krev, tak s velkou pravděpodobností zemře. Kočkaři, nemáte doma zdravou kočku, která by mohla pomoct? Krev by odebírali na Veterinární klinice Erika v Praze na Palmovce (Praha 8 ??) a to dnes do 19.00. Vakandi je momentálně v Praze 9, pro kočku si přijede kamkoliv v Praze a zase ji doveze domů. Pokud je někdo ochoten pomoct, ozvěte se mi na e-mail tosca74@tiscali.cz, pošlu Vám telefon na Vakandi. |
|
|
Vave 14.2.2007 14:04Re: O.T. SOS od Vakandi !!!! Sakra, bohužel nikoho s kočkou neznám, |
. Garfe, drž se! 
|
|
Dede 14.2.2007 14:15Re: O.T. SOS od Vakandi !!!! Tosco, máš tam maila s telefonem na Andyho. Ať se s ním Vakandi domluví, naše kočky jsou mladé a zdravé. Bohužel bude doma až po páté, ale třeba se ještě domluví jinak. Ahoj D. |
|
|
KláraS 14.2.2007 14:15Re: O.T. SOS od Vakandi !!!! ježíš to ne PS: a teď musím zmizet a budu na netu až ráno.... snad bude líp |
- nevím bohužel o nikom.... tak jen držíííííííííííííííím |
|
Alča 14.2.2007 14:15Re: O.T. SOS od Vakandi !!!! Tak mi nezbývá, než držet moc a moc palce - ať Zrzáček od naší barvičkové Vakandi rychle vyzdraví! |
