27.2.2020 | Svátek má Alexandr


Diskuse k článku

BTW: Vicky

Strhující zájem, vášeň, opojení - to vše a možná ještě víc vídám prakticky každé víkendové ráno, když jdu se psy na procházku lesem a kolem pobřeží. Pravidelně totiž potkáváme Vicky, éterickou bytost zhmotněnou do podoby útlé pointří fenky.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 132, poslední: 5.2. 2008 22:08, přehled diskusí

5.2.2008 8:53

Re: Pohádka!

My jsme o patro výš, ale chová se úplně stejně. Snaha všechno zjistit má většinou za následek, že na práporech na uších a ocase a na kalhotách se zachytí kdejaká kulička, zašmodrchá se a nejde sundat.

Nejlepší na tom je sledovat, jak se plnou rychlostí ke mě blíží. VV I když pohled z profilu také není k zahození. ;-)VV

5.2.2008 9:00

Re: Pohádka!

Nojo, přece jen je rozdíl, mezi plnou rychlostí a "plnou rychlostí". Ája je rychlá, daleko rychlejší než labrador nebo golden, rychlejší než malí honiči (kamarádíme s barvářkou), ale na setra nebo dalmatina nemá ani náhodou. Už se s nimi ani nehoní.

5.2.2008 10:44

Re: Re: Pohádka!

To je fakt, tady je spousta různých setrů (převážně anglických a gordonsetrů) a ohařů, takže Nazgúlové nestíhají hodně často. Je to ale vyvažováno tím, že jsou dva a dokonale spolupracují. ;-) Popravdě z některých "jako štvanic", zvlášť, když před nimi utíká něco křehkého bílého, může mít nezasvěcený divák mrazení na zádech. Sympatie přihlížejících má ve většině případů ten honěný, protože Nazgúlové bohužel často v lidech probouzejí takové poněkud atavistické obavy (vlčí smečka), takže i bezvadnou honičku ukončují dřív, než se jí psi nabaží. Často to musím dělat tak, že je do her pouštím jen po jednom 8-o:-)

5.2.2008 10:48

Re: Re: Re: Pohádka!

Teď mě teprve při zpětném pohledu napadlo, že Nazgúlové vždy honí a nikdy nejsou honěni! Není to vlastně zvláštní???8-o8-o8-o

5.2.2008 10:59

Re: Re: Re: Re: Pohádka!

no - o něčem to svědčí - asi jsou opravdu smečka... Teď jsme fotili Betku při hře s mladým labradorem a na některých fotkách je kořist ona a na některých on... Děsně se vyblbli. Radost mám z toho, že pokud ji nechám chvilku vyběhat, tak se pak dá předpisově odvolat. A tak jsme tentokrát odešli i s labradůrkem, který zkrátka si ještě dost nepohrál. Musela jsem ho odlovit a odvézt zpátky páníkovi. Chudák se omlouval, že ho ještě od honičky nedokáže odvolat - a my se mu smáli, že to moc dobře známe - ale že se taky dočká...

5.2.2008 14:16

Re: Re: Re: Re: Pohádka!

Jednak jsou spolupracující smečka a jednak ovčáci obecně mají "honění" v popisu práce. To tak, aby je dobytek (ovce) honil. A pokud se nepletu patří choďáci mezi ovčáky? Lovečtí si hrají na lov a tam někdo kořist dělat musí, tak je to i u vlků. Nazgůlové by asi byli šikovní u stáda, co?

5.2.2008 16:12

Re: Re: Re: Re: Re: Pohádka!

To určitě ano, hlídat a honit stádo by se jim moc líbilo ;-D Kazan by pečoval a střežil, zatímco  Daník by chodil k ovečkám na táčky a zlobil berana ;-):-)

5.2.2008 8:22

Krásná je fotka

osminohé pointřice. Jak jsou holky v zákrytu, vypadají jak jeden pes. Znala jsem podobnou anglickou setru. Teď je z ní dáma důstojného věku (asi 12), ale běhá pořád, jen pomaleji a méně vytrvale.Je to krása, že se psi mohou vyběhat v takovém prostředí a nikomu zjevně nevadí.

Ta pointří holka vypadá v běhu jak z Psí pohádky, tam taky byly psí víly. Nechtějí pak Nazgůlové vyhrabat psí království, kde je trůn z kostí a podobně? Ale takhle nějak bych si psí vílu představovala. Ona se nebojí, jen se ztrácí ve svém běhu mezi nebem a zemí. Tam nemá na naše pozemské starosti čas ani prostor, ona prostě letí vstříc NĚČEMU.

5.2.2008 6:55

tak tedy podruhé

tak jsme brzičko ráno vyplodila poměrně dlouhé povídání... a počítač se z ničehošnic restartoval... A tak jsme ho vypla a klusala do školy.

Tak tedy - moc děkuji za krásné povídání o psí atletce Vicky. Znám jednoho mladičkého (10 měsíců) žlutobílého pointříka - hrozně se bojí lidí, psů, jen by běhal po lese. Páníčky miluje, ale před každým jiným stahuje ocásek a celý se klepe. Mají ho od štěníka, špatné zkušenosti s lidmi nikdy neměl, do psí školičky chodí a nic... Možná, pokud by měl tu možnost, tak by taky brázdil přírodou a nikoho jiného by ve svém světě nepotřeboval...

Hezký den všem Zvířetníkům i zvířátkům

5.2.2008 8:01

Re: tak tedy podruhé

No ano, přesně taková je Eliška ;-) Vave jí sice moc hezky nazvala "stydlínek", ale ono to tak úplně není. Má ráda volnost a svobodu, při volných vycházkách je z ní pouze černošedý flek rychle, až splašeně se pohybující s úsměvem ve tváři. Nestojí o setkávání se s lidma, ani s pejsky. Když je okolnostmi donucena, pak má ocásek na břiše a vyděšené oči. Avšak toto pak neplatí pro uzavřené prostory. Doma, tedy v bytě návštěvy normálně vítá, v ordinaci u veta, ale i v čekárně se chová vzorně a nebojí se vlka nic. A je to tak i na výstavě. Venku v kruhu se krčí a naopak v Letňanech v hale, s kterou má problémy kde který pejsek, tak tam byla zrovna naše Eliška naprosto v pohodě a předvedla se skvěle. Dost dobře to vše nechápu 8-o;-P

Hezký den !!

5.2.2008 8:25

Re: Re: tak tedy podruhé

Stydlínku Élišku podrbej za ouškama... a pak že správný přístup dokáže z každého pejska udělat mazla... Tyhle zaručeně pravdivé výroky od psích "psychologů" miluju;-D8-o Protože ty víš nejlíp, jak jsi se Elišákovi od narození věnovala... Ale tento pointřík je takto bázlivý i doma - je u paničky na klíně a z mého pohlazení (po hodině pobytu v jedné místnosti, kdy byl trvale zalezlý pod křeslem nebou paničky ) se klepe jak ratlíček:-(

5.2.2008 8:54

Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Nevím, jak psí "psychologové" rozumějí psychologii, ale psům většinou vůbec. Bázlivost je buď vrozená a pak s ní člověk udělá jen minimum. Pes se sice bude bát, ale bude důvěřovat paničce (pánovi) natolik, že STRPÍ situaci bez bezhlavého úprku. Ale nikdy z něj nebude vyrovnaná psí osobnost, alespoň v některých situacích se bázlivost projeví. Pokud by se postupovalo tvrdě, změní se v agresivitu typu slabé hrozby a útoku ze strachu. Co se snad dá trpělivostí napravit je bázlivost ze špatných zkušeností. Ale každý pes je individualita a téměř nikdy nefunguje podle příruček. Ostatně jsou lidi, kteří by se ani za nic nezeptali někoho cizího na cestu. To je podobný případ a přitom člověk si dokáže situaci líp vysvětlit. Člověka psychologové považují za složitého, uvažují vše od porodního traumatu nebo prožitků matky v těhotenství, ale psa považují za automat. Dáš povel, vypadne chování. A diví se když nevypadne. Ani všichni veterináři neznají psy. S jedním velmi chytrým (bez úvozovek) pánem jsem diskutovala o závislosti psa na pánovi. Tvrdil, že jde o závislost na žrádle a že pes má nejradši a nejvíc poslechne toho, kdo ho krmí. To je úplná blbost. Bekinu jsem krmila málokdy, protože když jsem přišla z práce, už ji babička nacpala. A ta psice na mně doslova visela. Milovala i páníčka, ale v kritické situaci hledala mě. Ta psí duše je sice jednodušší a čitelnější než lidská (mimo jiné i proto, že pes nemluví a tím pádem nemlží), ale má své zákonitosti, svá temná zákoutí, city, nechutě, lásku, bolest. Nesnáším behaviorismus s jeho zjednodušením zvířete na pytel instinktů a naučeného chování.A znalce všehopsího vesmíru pod módním názvem psích psychologů, psychoanalytiků (nemělo bu se psát psichoanalytiků?). Pbávám se, že jde spíš o prachy, než o psy;-€

Fuj, to jsem se zase rozčílila. Ale když říkají blbosti člověku, který ví...

5.2.2008 9:15

Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

s tím krmením máte pravdu, misky plním já, že by mě naši psi neposlechli, to se nedá říct, ale ta hlavní v naší lidsko zvířecí smečce je pro ně moje dcera. A psychologové? Neznám dobrého ani mezi těmi, co se věnují lidem..

5.2.2008 9:20

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Znám pár dobrých psychologů na hraní. ;-)

5.2.2008 9:19

Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

To nic, špatné zkušenosti poznamenají člověka stejně jako psa.

Já se s Filipem kdysi přihlásila do kursu základní poslušnosti a nestačila se divit. Nejdřív tvrdili, že pes nemá VŮBEC ŽÁDNÉ city a pocity, potom  že je dobré, když si na mě pes skočí pro piškotek (po měsících usilovného odnaučování, kdy jsem byla samá modřina a věčně jako prase, o škodách na oblečení nemluvě). Pak trvali na tom, že při přivolání mám rovnou naplno zařvat, ihned, ne až při opakování (už vidím "nadšení" sousedů, když to zkusím ráno ve 4). Když jsem k tomu připočetla, že Filip přestává zcela poslouchat, okamžitě jsem kurs ukončila. (Filip se během několika málo týdnů srovnal.)

Jak došli k názoru, že psi budou poslouchat, když je na cvičáku i hárající fenka, je mi dodnes záhadou.

5.2.2008 9:41

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

LFSHA - ale pes MUSÍ poslechnout i v přítomnosti hárající fenky! Mimo jiné cvičím agility, kam mají háravky vstup povolen - sice když běžím hned po háravce, tak to stojí za houby, přesto pes běží tam kam má a nezkouší za ní zdrhnout. Stejně jako když ji ucítí v parku - ty svého psa nepouštíš navolno? Pokud ano tak ti za ní prostě nesmí zdrhnout - mohlo by to být to poslední co udělá... (pro rýpaly - mám chovného psa a s krytím problémy nemá)

Bohužel jsi měla smůlu na špatný cvičák (podle tvého popisu VELMI špatný). Pes samozřejmě city má, má i nálady, chutě,... Proč by na tebe měl pes skákat nechápu - k čemu to jako mělo být? 8-o Povely je lépe vydávat tiše (nešeptat, ale taky neřvat), srozumitelně, jasně a JEDNOU. Moje stupnice - normálně, naštvaně, ručně (za předpokladu že pes povel ovládá, jen se mu nechce)... Fakt špatný cvičák... a to ještě buď ráda že ti při první hodině nedoporučili ostnáč, protože pes neposlouchá a po pár lekcích elektriku, protože na ostnáč už si zvykl - ano, i o takovém cvičáku bohužel vím - co poradí když pes přestane vnímat i elektriku, kterou tam používali naprosto bez rozmyslu a mnohdy i chybně, to jsem raději nechtěla vědět...

Jenže to neznamená že všechny cvičáky jsou špatné - jen je nutné opravdu dobře vybírat, ptát se - a pokud vám něco nesedí, prostě to nedělat, případně najít lepší cvičák.

5.2.2008 10:02

Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Filip poslouchal i v přítomnosti té fenky. Pro vysvětlení bylo to asi druhou nebo třetí lekci a většina psů tam ještě neposlouchala ani normálně.

Jinak psi venčím vlastně jen na volno, na vodítko se berou jen v situaci, kdy je to nutné. Vlastně chodím ven se 2 psi a jedním vodítkem.

Cvičák je to jediný fungující v okolí.

5.2.2008 10:12

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

"Vlastně chodím ven se 2 psi a jedním vodítkem."

;-D tak to jsme na tom stejně

radši žádný cvičák než takový, při dobrém přístupu jde pes velmi dobře vycvičit doma (může chybět poslušnost v přítomnosti jiných psů, určitě pak chybějí překážky, ale základy naprosto bez problémů) - je tu ale základní předpoklad - páník nesmí být "kopyto" a takových kteří jsou rádi když poznají na který konec vodítka se pes připíná je bohužel hodně. Příklad za všechny - starší paní s hyperaktivní labradorkou: Povel se říká jednou - k noze, k noze, k noze - paní xxx, prostě řekněte k noze a jděte, pak už nic neříkejte - k noze k noze k noze... Přivolání: Pocem! Ke mně! Pocem ke mně! No tak ke mně! Pocem! Sempojď! 8-o... Případně oblíbená 100% poslušnost: sedni!, sedni!, tak sedneš nebo nesedneš?.. no a pes buď sedne nebo nesedne :-D

5.2.2008 10:34

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Já psi radši cvičím sama, můžu upravit rozsah a prioritu povelů, které se naučí. Jeden z prvních, které se štěně musí naučit je Auto!, tzn. přiběhnout, sednout a počkat než přejede. Zase třeba nepotřebuji učit psa jezdit tramvají.

A ten příklad je mi povědomý, soused psa nezvládá a navolno ho venku vůbec nepouští. Ještě ke všemu je na ostatní psi dost agresivní.

5.2.2008 10:44

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Já jsem raději naučila nelézt do cesty bez povelu - prostě automatické zastavení na kraji. Poslušnost taky cvičím sama, ale na agility cvičák potřebuju (a teď ho bohužel nemám).

Bohužel takových případů je všude spousta a v očích veřejnosti jsou pak pejskaři často posuzováni právě podle nich. Každý si totiž spíš všimne jednoho vyjíždějícího psa než 10ti kteří se chovají dobře :-(. Právě proto obecně neodsuzuji cvičáky, protože přesně tito lidé by je potřebovali jako sůl, problém je v tom, že ne všechny cvičáky jsou dobré. A bohužel právě tito lidé nepoznají že je cvičák špatný A to se pak člověk dozví věci: No, ona je agresivní.. ale my jsme s ní chodili na cvičák a nepomohlo to... ale obrany jí šly! No na zabití... ;-€

5.2.2008 10:59

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

My nemáme chodníky, je tam jen taková uježděná nezpevněná cesta mezi rodinnými domky. Auta tam jezdí minimálně (jen bydlící) a kvůli dírám jedou velice pomalu, jen závodníci to zkouší na dvojku. Jak já, tak naprostá většina tam žijících pejskařů, nechávám při procházce psy běhat volně po cestě. Auto včas uvidíme, jen se psi musí naučit stáhnout ke kraji.

Agility neplánuji, Filip je vetaj s velkým podílem jezevčíka a pochybuji, že by ho něco takového bavilo, on je spíš běhací (jako Vicky). Anežka je ještě štěňátko, ale pro cane corso mi překážky nepřijdou vhodné. Dostat se přes ně na procházce, to ano. Ovšem představa, že se pes takové váhy intensivněji věnoval skákání přes překážky, ve mě vyvolává obavy o jeho klouby.

5.2.2008 11:07

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

jj, měli jsme na cvičáku taky caníka - a i když jako malá neskákala vůbec a později jen nízké překážky, tak po zjištění DKK má se závody konec. Občas ténují na nízkých skočkách, fenku agi strašně baví a holčina se na ní dobře učí. Ale obecně jsem raději když agi běhají psi, kteří k tomu mají i fyzické předpoklady.. i když, měli jsme tam dvě jezevčice a byly neprosto skvělé, rychlé, skákaly bez problémů... páníkové se ale vloni pustili do přestavby domku a na agi už jim nezbyl čas :-(

My jsme z města, takže proto takhle...

5.2.2008 11:15

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Filip je lehký a má dlouhé nohy. Z jezevčíka má hlavně hlavu, páteř a tvrdohlavost. Jeho by to nebavilo spíš povahově. Má rád volný prostor, kde může běžet tryskem, případně se honit, skákání přes něco ho nebaví. Myslím, že je spíš typ na coursing, ale v okolí jsem nic nenašla. :-(

5.2.2008 9:23

Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

není psycholog jako psycholog...;-)

bázlivost odstranit JDE. Zvýšením sebevědomí, vzájemnou důvěrou a respektem, trpělivou prací. Správnou reakcí ve správný okamžik. Někdo se spokojí s tím, že se jeho malý pejsek velkých bojí a proto je raději obchází obloukem, čímž psa ještě více utvrzuje v tom, že se má bát. Někdo se raději snaží a psu postupně vysvětlí že nemá důvod k strachu(neznám vás ani vaše psy, píšu pouze v obecné rovině, je mi jasné že s některými to jde líp a s některými hůř).

Přítelův pes se bojí petard - zaleze pod stůl a klepe se. Tak jsem o silvestru (prvním společném) trošku zapracovala - pejsan se klepal, ale zalézt nemohl a zjistil že "na to neumře" a chvíli po poslední petardě byl v pohodě (nešel do útlumu!). Zatímco když jsem jeho reakci viděla poprvé, tak odmítal opustit "bezpečný úkryt" jště pár minut po JEDINÉ petardě...  Ještě pár lekcí a snesl by to klidně... a za dalších pár by jen líně otevřel jedno oko jako to dělá ten můj. Reakce přítele? Já ho týrám (když ho nenechám schovat) a za pár dní v reakci článek v novinách o ztracených psech - vidíš že je normální že se pes petard bojí 8-o no co na tohle chcete říct ;-€

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen nemám ráda slovíčko "nejde" - všechno jde, jen něco ne hned...

5.2.2008 9:45

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Ono to není zase až tak jednoduché ;-) S Eliškou jsem absolvovala celý cvičácký kurs. Omrkla to tam a pracovala naprosto suprově, při interních závodech v poslušnosti dokonce získala první místo, což je na kavkazáka slušný, ne?  :-P přesto v ní plachost ostala. Možná je to tím, že na svět přišla císařem? Ale to Darlenka taky a v jejich povahách, ač jsou spolu a mají stejné vychování je propastný rozdíl...Eliščina máma Boomča je zcela nebojácná holka, vyrovnaná a klidná, navzdory tomu, že na bonitaci získala známku povahy "cholerik" ;-D

5.2.2008 9:46

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Ne - všechno nejde... nemám ráda 100% soudy. Spousta věcí se dá zlepšit, upravit, nakonec i zvládnout... ale něco třeba nejde a je někdy lepší, se s tím naučit žít a nelámat to přes koleno (tím nemyslím ty petardy, zrovna u nich je lepší se je pokusit zvládnout, než nechat psa šílet). Pořád musíme vidět toho konkrétního psa a musí se pracovat s ním individuálně. A hodně záleží i na člověku - co jeden zvládne, druhý nedokáže...

5.2.2008 10:02

Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Li, Xerxová - ano, máte pravdu, jen se na to každá díváme trošku z jiného úhlu. Já právě také nemám ráda 100% soudy - 100% soudy že to nejde. Je to právě o individuálním přístupu, o prioritách a - co si budeme povídat - o člověku. Ano, někdy je asi pro oba lepší nechat to tak - pokud pes nikdy nepojede vlakem, je ti úplně jedno že se ho bojí, ale pokud jezdíš 2x týdně, nejspíš na tom zapracuješ. Nepožaduji po psu aby nadšeně každého vítal, ale pokud by se měl klepat strachy když má kolem někoho projít, tak mě to prostě "naštve" natolik, že s tím něco udělám a raději se postarám aby měl důvod každého vítat. Prostě mě psí strach vždycky vyprovokuje k odnaučení. Taky se psa většinou neptám jestli někam chce - do výtahu, do vlaku, do lodi. Prostě já tam jdu a ty jdeš taky. Až tam budeš, tak zjistíš že tě to nesežralo a příště půjdeš ochotněji.

Omlouvám se že zas předhodím přítele, ale on je fakt učebnice chyb. Celé 4 roky obcházel jezdící schody po těch normálních, pes k nim už z dálky táhnul z hrůzy aby ho náhodou nechtěl zavést na ty jezdící (zapracovalo podvědomí páníka, že pes se toho přece MUSÍ bát). Při první procházce na kterou jsem šla se psy bez něj jsem to psa naučila... takže teď táhne k eskalátorům a nadšeně na nich vrtí ocasem - 4 roky zažíval trauma pokaždé když jen procházeli kolem - a úplně zbytečně.

5.2.2008 9:52

Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Musím ti dát za pravdu, je to o přístupu páníčka a o vzájemné důvěře. Neříkám, že to funguje vždycky, ale základ je nebát se, že se pes bude bát. Měla jsem v posledních letech dva psy poznamenané předchozím životem. Fakt je nejdůležitější osobní příklad. ,,Ty se bojíš? Já ne, nic to není, půjdeme se podívat spolu a uvidíš sám.Ne, nepůjdeš se schovat, nesežere tě to, mě to taky nesežralo!“ Jen je důležité, aby v těchto chvílích zvíře neudělalo špatnou zkušenost. Nejlépe se mi tenhle přístup osvědčil s koňmi, kteří jsou opravdu lekaví a nedůvěřiví od přírody. Všechno ,,strašně nebezpečné“ ukázat, být tím, který půjde první a dodá důvěru. Ale pokud člověk od svého čtyřnohého kamaráda tu důvěru dostane, nesmí ji nikdy zklamat! Ale nikde není psáno, že čtyřnožec, věřící svému člověku, bude stejně věřit i těm ostatním.

5.2.2008 11:02

Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

Musím trochu oponovat. Jedna z mých fen byla takový inteligentní neurotik. Některých věcí se bála a pak zjistila, že ji to nesežere a dál chodila ochotně. Ale nikdy jsem ji nenaučila chodit klidně pře lávky, které se jen trochu hnuly. Samozřejmě jsem měla její důvěru, takže vždy přešla sama bez donucení. Ale do půlky se plazila po břiše a od půlky vystřelila šíleným cvalem. Pes se nikdy ničeho nebál. Jedinou hrůzu měl z lodí a vody a tam jsem ho opravdu jen donutila. Sice ho to nesežralo, ani kapka vody na něj nespadla, ale loď nebo voda byla vždy hrůza všech hrůz. On tam šel, ale jen na důrazný povel a s hrůzou v očích. Poslušnost a důvěra byly silnější než strach, ale ten strach tam zůstal, protože byl zásadní. Ne jen strach z neznámého. Ten se odnaučí poměrně snadno. Mluvím o strachu, který se u lidí jmenuje fóbie. Psi ho mají také. (Já třeba vím, že mi pavouk nic neudělá, ale prchám před ním). A když se neovládne člověk, tak i ten pes s tím má zákonitě potíže.

5.2.2008 11:26

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tak tedy podruhé

ale i ty fobie se dají odstranit (u lidí i u psů). Lávka - pokud by fena byla ochotá žrát, tak by šla u nohy a v půlce lávky extra dobrá mňamka. Opakovat při každé příležitosti tak dlouho až by se mi fena sama řadila k noze a se slintáním čekala na odměnu. Pokud by nebyla ochotná žrát, tak bych prostě na lávce často cvičila, s pochvalou, s klidem, ale s naprostým zákazem nějakého úprku. Poprvé je projít u nohy, příště v půlce sednout, pak  ve třetinách sed a leh, pak obraty unohy... prostě vytěsnit z hlavy strach a nacpat tam "je to tady stejné jako jinde".

Loď - no já nevím, prostě to "nějak" udělat tak aby v lodi bylo vždy líp než jinde... teď mě nic nenapadá, naši psi se v lodi nebojí... velkej se bojí koupelny a obzvlášť sprchy... tak občas večeří ve sprcháči... malej zase chodil do vody vždycky jen po kotníky, ale přes ty letní vedra se naučil že ve vodě je fakt líp, takže jsem schopná ho do vody poslat povelem, on tam vleze tak daleko aby dosáhnul, ale aby měl pod vodou záda. Na přivolání připlave ke mně, ale nikdy ho nevolám daleko, ani ho k tomu nenutím nijak často (2-3x za sezónu), protože vím že on je snad opravdu schopný se utopit - když si trošku nabere do ucha, začne třepat hlavou (a nabírat čím dál víc) a zapomene máchat nohama - už jsem ho 2x vytahovala když jel po zadku pod hladinu 8-o. Sice by se nejspíš vyhrabal i sám, ale neriskuju to. Jenže tohle není o strachu, ale o tom že VÍ že mu plavání moc nejde, tak tam neleze. Ale neklepe se strachy už 10 metrů od rybníka, nedělá mu problém přejít potok, tak vlastně není co řešit.