Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Spinaway
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Medvídek 15.1.2007 12:36Ten Daník je opravdu znatelně menší... |
|
|
Kačer 15.1.2007 13:58Re: Ten Daník Moje Major je taky o řácký kus menší než Ánulka. Jóó a Major je teď navíc zraněná, v sobotu se mi málem zabila při honičce s "fantomem" - kámošem, bílým boxerem. Běžela tryskem a chtěla proběhnout skrz takovej plůtek s železnými tyčkami. Vrazila tam hlavu a tělo se ji obrátilo na záda, chvilku tam ležela břichem nahoru, ale hlava byla úplně otočená a já myslela, že mám po psovi |
naštěstí ji nic není, má jenom krvavý šrám pod okem a těsně u očního koutku a seřízlé horní bříško u přední tlapy!|
|
Xerxová 15.1.2007 14:10to jsou nervy ty třeštiprdla ulítaný nepozorný - to je za trest..... Já chci vědeckej typ, bééééé......Jen mě těší, že v tom nejsem sama. Že si Kačírek taky užívá. Teď jsme se vrátily z procházky - sluníčko svítí, strakapoud buší do kmenu, sýkory a kosáci řvou jak pominutý a taky byla v lesíku celá školní družina a všechny maminky s dětmi a důchodci a psi z celýho okolí.... a Betka má mít klidový režim - zmítala se na vodítku a se všemi si chtěla popovídat.... Ruce mám jak orangután... |
|
|
Kačer 15.1.2007 14:18Re: to jsou nervy no, to je nejhorší udržet prďoly v klidu, co? Andula je sice takovej zádumčivej vědec, občas u přemýšlení usne i v sedě, Major zase ty myšlenky nestačí ani zachytit, protože ji letí hlavou minimálně stejnou rychlostí, kterou se pohybuje venku...ale teda musím říct, že mně v sobotu strašně vyděsila...ty 3 vteřiny co tam ležela jako hadrovej pes byly hnusný. Že zdravíme Betku! |
|
|
Xerxová 15.1.2007 14:36Re: Re: to jsou nervy Já myslela, že ji procházka trošku unaví.... Co jsme se vrátily - tak přestěhovala vlastní pelíšek půlkou bytu až k botníku, rozházela všechny hračky, píská nejhorší a nejhlasitější obludou... a to si mě chtěla přikousnout a rozjela se tak, že jsem opravdu zle ji musela seřvat. Nevadí, vynechala mě a řádí dál.... já chci vědeckej typ, bééééé..... :o) Já potřebuju začít pracovat na PC a s ní se momentálně dá tak Zvířetnit, ale ne dělat něco hlavou.... |
|
|
Kačer 15.1.2007 14:51Re: Re: Re: to jsou nervy Neboj se milá Xerxová za 5 měsíců to bude lepší. Major teď vraždí pískáky pouze občas, jinak více méně lenoší s Andulou, vyčerpána venčením a sbírá síly na to, aby mně mohla zase vláčet směr les. Ona se Betka uklidní, a hlavně, jestli má jakoby klidový režim, že se nevyběhá tak jak normálně, tak to bude tím! Neplač, nenaříkej, nejsi jediná kdo má doma třeštipsa. |
|
|
Vave 15.1.2007 17:58Re: Re: Re: to jsou nervy Xerxová, neplakej, však ona zvědečtí, viď, že zvědečtíš, Betynko? |
|
|
Lucka V. 15.1.2007 17:15Re: Re: to jsou nervy A mít doma potřeštěnýho Arguse a k tomu stejně rozumnou Péťu, to je teprve terno! Co ti dva spolu dokážou, z toho občas zůstane rozum stát! A občas i vlasy hrůzou na hlavě |
A co teprve, když se k nim přidá páníček a začnou se honit z pokoje do pokoje. Pravidelně někoho z nich napadne to vzít v protisměru.....
|
|
terra 15.1.2007 14:55Re: to jsou nervy Milá Xerxová, neříkej, že chceš vědeckej typ - já chtěl kocoura, hedvábnej polštářek na nožičkách, důstojně spočívající na podušce, v krajním případě předoucí do klábosnice. I pořídil jsem si proti obvyklému zvyku kocoura "von" s metr dlouhým rodokmenem. Pche. Teda hedvábnej, to by byl. Nožičky má taky - příšerně rychlý a drápkatý. Na polštářku vydrží přesně deset vteřin. No nic. Jednou vám toho svého milášššška představím. Já jen, že se nás ti naši exempláři málokdy ptají, jak jsme si je vlastně představovali |
|
|
Beda 15.1.2007 15:07terro jaké JEDNOU??? |
... tak - sem s tím
|
|
terra 15.1.2007 16:21Re: terro Bedo, šel jsem trochu do sebe a povídání o počátcích kočičí dynastie u nás už se prodralo drátama do Norska k paní D. Je to spíš vzpomínka na to, jak má úžasná a hodná "první kočka" v životě usilovala o život mé úžasné a hodné babičce... Slibuju, že pokud se bude líbit....bude to podle hesla: Vévoda zděšeně vykřikl: POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ |
|
|
Dede 15.1.2007 16:35Re: Re: terro Vyjde to zítra... těšte se! |
|
|
terra 15.1.2007 16:53Re: Re: Re: terro Díky za zprávu, jdu si hledat úkryt... |
|
|
Xerxová 15.1.2007 15:18vědeckej typ Terro, já si přesně neuvědomuji, jestli pamatuješ našeho Xerdu. On byl prostě obdivuhodně klidnej a poslušnej. A já po jeho odchodu KAŽDÉMU vysvětlovala, jak mi nezáleží na pohlaví a barvě a předcích... jak chci tu klidnou povahu. No a místo výběru štěníka ze dvou vrhů byla jen Betka a bylo rozhodnuto. A mně se všichni kolem smějou... Že mám konečně tu klidnou povahu, ten vědeckej typ.... Aspoň si doma mají z koho dělat srandičky... |
|
|
terra 15.1.2007 16:29Re: vědeckej typ Bohužel, Xerdu už asi nepamatuju, motám se tady po Zvířetníku asi tak od loňského května... Ale umím si představit ty pohledy. Vždyť já to svému kocouřímu domácímu taky občas předhazuju, že měl být ozdoba salonu noblesně se pohybující od krajkové podušky k misce a na pohovku... A že jsem si tu ozdobu nepředstavoval dusající po schodišti, visící na bytových textiliích a okusující zázvor v kuchyni (a to má, prosím, svoji čerstvou kocouří trávu!). Popřípadě inzultující mého venkovního kocoura, který je sice bitevní, ale marná sláva, o dvě váhové kategorie níž... |
|
|
Medvídek 15.1.2007 14:29Re: Re: Ten Daník Jauvajs. |
|
|
Beda 15.1.2007 15:09pro Majora teda, to muselo bejt... |
hůůůůůůů, foukám bebííí|
|
terra 15.1.2007 16:32Re: pro Majora Major, foukám a lituju... Obě - tebe to bolelo a panička byla blízka infarktu... |
|
|
Vave 15.1.2007 17:54Re: Re: Ten Daník Pánijáni, chůďátko Růženka malá bláznivá! Posílám pofoukání a podrbání! |
|
|
Kačer 15.1.2007 18:26Re: Re: Re: Ten Daník my tady taky máme mladýho staffíka Árese, jenže páníček se přestal kamarádit, když Áres byl před pubertou, chodí s ním na nějaký drsný cvičák, takže jsme přišli o jednoho kamaráda na běhání, ale stejně když ho náhodou potkáme, tak chudák píííískáááá a chce za holkama. Holt páníček nechce, vnucovat se nebudeme. A pak tady máme štěňátko asi 5 měsíční a to je pitík, ale toho nepouští k žádnému psovi, prý jeho rodiče byli agresivní a že nechtějí, aby se pral....to nechám bez komentáře. Takže se kamarádíme s jinačíma, většinou taky mimoněma a je nám dobře. P.S. Růžu jsem podrbala a že zdraví tetu Vave |
|
|
Xerxová 15.1.2007 18:51Bojový pitík Já jednou četla článek, a tam psal nějaký odborník pitbulí (a měla jsem pocit, že věděl co píše), že jsou i linie pitíků, které jsou lidumilné, poslušné, ale že téměř nejdou "udělat" psomilné (geny psích zabijáků v čisté formě...) A že pokud je má neprofesionál, je snadnější je naučit na bezpsí život. Lidská smečka je pro ně vším a psi pro ně musí být vzduch. A proto jim zakazují kontakt, aby se nikdy nezkusili poprat....Aby to pro ně byla velká neznámá a geny se neprobudily... Tak možná odtud vítr vane..... Nejsem schopna říct, jestli je to tento případ, ani jestli to tak má být.... |
|
|
Kačer 15.1.2007 20:21Re: Bojový pitík Doufám, že to nebyl pan chovatel Kryštof. Ono je to složité. Teoreticky by to tak fungovat mohlo, ale třeba Andula je "Samsa" psi z téhle linie jsou psožraví, všichni bráškové Anči a její sestra, nemohli psy kolem vystát, jedinej její bráška, který byl poslední a stejně zbarvený jako Anča byl v pohodě. Ale říkám u pitů, je to stejné jako u ostatních psů, je to v lidech. Když psa izoluješ, jako štěně, tak bude asociál, pit je tak trošku asociální od přírody, má tendenci se na ostatní psy vytahovat a pořád je to kdo z koho, i ve hře. Já jsem u holek hodně opatrná s kým je nechám běhat, a platí to dvojnásob když jsou venku obě dvě. Ty lidi co mají toho štěníka, tak předtím, žádného psa neměli a nic bych za to nedala, že se prostě bojí ho pouštět. |
|
|
Štětinka 15.1.2007 12:14Kruci, proč vždycky, když je tu živo, nemám čas číst? Celý dopoledne jsem s oběma klukama seděla v čekárně u mého dr. Mám od něj pěkné silné antibio(od vánoc třetí), tak už snad konečně tu angínu vyženu. Zatím vás všechny zdravím a slibuju, že až to tu trochu poklidím a něco povařím, přečtu všechno! |
|
|
zana 15.1.2007 12:36Re: Kruci, proč vždycky, Hele, kočko, tak se opatruj a napiš, jak je. |
|
|
dalmatin 15.1.2007 12:45Re: Kruci, proč vždycky, Štětinko, nemáš mononuklozu? Odebrali Ti jaterní testy? A měla jsi na anginu penicilin? Obyčejný, starý dobrý penicilin? |
|
|
Štětinka 15.1.2007 13:13Re: Re: Kruci, proč vždycky, Dalmantinečku, nemám. Už jsem jí měla jako teenager. Penicilin jsem měla jako první, pak Azitrox a teď Augmentin. Jaterky mi tudíž nedělali. Ale zítra jdu na výtěr z krku (atb až pak), jinak ale se moc angínově necítím. Žádná teplota, bolest v krku minimání, v podstatě normál funguju |
|
|
julča 15.1.2007 14:43Re: Kruci, proč vždycky, Štětinko, a co kluci? Jak dopadli u dra? |
|
|
Štětinka 15.1.2007 14:47Re: Re: Kruci, proč vždycky, Julčo, nic novýho, Vojtík má od pátku angínu a Ondráš je beze změn |
|
|
Dede 15.1.2007 12:04Víte, největší legrace je v tom, že já jsem na takovéhle cvičení nikdy nebyla. Ne, že bych nesportovala, ale když se no podívám "historicky", tak jsem se věnovala spíš těm romantičtějším disciplínám -- mnoha druhům tance (včetně džezbaletu... jak se tomu říkalo kdysi , dnes třeba orientálním tancům :)), jízdě na koni a později józe. Tělocvičny jsem nesnášela a je to legrace, když si uvědomím, že na tom baletu nás hodinu a půl nelidsky dřeli, abych potom půl hodiny tancovali a mně to nikdy nedošlo... |
Jenže jak jdou roky, tak jsem zjistila, že ani četné vycházky se psy, zahrada a výlety na kole mně kondici neudělají. Duše se potěší, ale tělo nedostane zabrat tak, jak potřebuje. Navíc jak není fakt hezky a já se zadýchám, okamžitě onemocním. Takže ta tělocvična je dobré řešení. Ale tady je to tak výjimečně propracované a skutečně tak pro všechny, že se člověk vůbec necítí zle nebo trapně a může mít z pohybu opravdu radost. Navíc bych nikdy nestavěla spinning proti jízdě na kole. Je to jiné, spíš ta příprava na sezónu. Víte, co píší na plátno po spinaway? Be fit for adventure...|
|
terra 15.1.2007 12:38Re: Víte, největší legrace je v tom, že Když ale mě strašně potěšilo, jak snadno jste "přistoupila na hru", na to závodění, byť sálové. Všechny sporty, o které jsem se kdy pokoušel, byly přísně individuální, ale naučil jsem se "kousnout" a nepustit, takže i nějaké ty endorfiny byly ( to jsou ty bestie, které způsobují, že se nám ta tortura líbí a jsme spokojení, jak jsme se krásně urvali, takže nás všechno i daleko míň bolí.) Teď už víc trénuju jiné a ti mi spíš zvedají adrenalin... |
