Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Školní obědy
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Kačer 21.8.2007 13:51Re: Re: Re: školní obědy
|
|
|
Xerxová 21.8.2007 13:57Re: Re: Re: Re: školní obědy Jo - Andulka je chytrá psí babča. A Abbišek jí ty nahrané provokace naivně baští |
|
|
Myš 21.8.2007 13:31Re: školní obědy Všechny pozdravy moc ráda předám, Barvička trpí, jak už jsem psala včera, ukrutným absťákem a je jí po vás všech smutno. Občas zlobí a Gomez jí vyhrožuje, že jí k posteli přiváže popruhama |
|
|
Beda 21.8.2007 14:22Re: Re: školní obědy skákla jsem sem až zas teď - taky barvičku moc zdravím |
|
|
zana 21.8.2007 18:59Re: školní obědy Barvičku prosím pozdravovat a přivázat Jinak děsnej randál je i u nás v jídelně - a to je náš ústav, jak jistě uznáte, vrcholně ctihodný. Občas si připadám, že obědvám na nádraží mezi první a druhou kolejí. |
|
|
Myš 21.8.2007 21:47Re: Re: školní obědy Vyřídím vše a nechám přivázat. S tím randálem v jídelně je to u nás spíš jako na hřišti při důležitém fotbalovém utkání - to ty píšťalky a řev osazenstva, případný dusot a lezení pod stoly a podobné jiné akce |
|
|
Jakub S. 21.8.2007 23:02A pod těma stolama s nima lozíš taky? Já si to teda, víte, u t a k o v ý h l e klidně dovedu představit. No... akorát... teda - dimenzování těch stolů a té osoby není tak - zcela - kompatibilní... |
|
|
Myš 21.8.2007 23:16Re: A pod těma stolama s nima lozíš taky? Nelozím, já mám trpajzlíky vychované, ti vědí, jak se mají v jídelně chovat, to provozují záklaďáci |
. Chceš snad naznačit, že se pod stůl nevejdu???|
|
Heduš 21.8.2007 12:36stejně je hrozný jak do nás to všechno hnusné jídlo chtěli nacpat pomalu i násilím |
|
|
Jiřina z GB 21.8.2007 12:30připomínám neprávem opomenuté buchtičky se šódó - taková delikatesa, prosím... A taky jsem si vzpomněla na umění kuchařky vydávající jídlo, když měla máslem polít "něco" cukrem posypaného (např.žemlovku) Nabrala rozpuštěné máslo do mikrošufánečku, mistrně s ním zakroužila na potravinou, aniž by jí ukápla kapka oné tekutiny. Vystačila s malým kastrůlkem na všechny strávníky. |
|
|
Jiřina z GB 21.8.2007 12:39Re: připomínám neprávem opomenuté tak jsem napřed psala a pak četla diskuzi - buchtičky se zde již opěvují, takže nejsem sama... |
|
|
Kaštan 21.8.2007 12:49Re: Re: připomínám neprávem opomenuté Tak to u nás v jídelně všechno v másle plavalo. Tudíž si většina osvojila zvyk, ještě před tím, než to paní kuchařka stačila polít máslem, zařvat už z dálky: nemáslit!!! |
|
|
Jiřina 21.8.2007 14:58Re: Re: Re: připomínám neprávem opomenuté Pokud to teda bylo máslo... |
|
|
tapuz 21.8.2007 12:15Polední očistec Obědy, zvlášť na základní škole (léta 70-79), byla pro mě skutečný očistec a mohla bych podepsat každičké slovo v tomhle skvěle výstižném povídání. Například si marně vzpomínám, že by maso bylo alespoň jedenkrát skutečně "maso" - vždycky to byla nějaká úděsně prorostlá kližka, flaksa, kus odporného chvějícího se tuku, apod., umně zakrytá fujtajblovou omáčkou, takže na první pohled ta hrůza nebyla tak zřejmá. A k tomu nasáklé hadrovité knedlíky, nedobré brambory nebo zatuchle chutnající rýže. V rizotu často nasekaná kuřecí kůže a chrupavky - dodnes se při té vzpomínce otřásám. Ironií osudu byla snad jediným masitým poživatelným jídlem sekaná s bramborovou kaší a kyselou okurkou. Zato v časných odpoledních hodinách bylo možné vidět paní kuchařky odcházet ze směny domů a tašky, které si nesly, rozhodně nebyly prázdné. Kam asi přišly ty poživatelné kusy masa, které byly do školy dovezeny? Záchranou byly pondělky - to se dělala sladká jídla (tehdy totiž v pondělí řezníci nepracovali - maso se prodávalo až od úterka). I když dávám přednost nesladké kuchyni, ty buchty, buchtičky, nákypy, ovocné knedlíky, apod. se alespoň daly sníst bez nebezpečí zakousnutí se do něčeho neidentifikovatelného a chutnaly dost dobře. Kapitolou sama pro sebe byla u nás ve škole snaha o saláty - obvykle šlo o zhadrovatělou okurku na nudličky nebo ty tužší listy salátu v takové nasládlé vodě. Radostnějším zážitkem byla nastrouhaná mrkev v nasládlé vodě s citronem, tu jsem měla docela ráda. A skutečně nezapomenutelným zážitkem byl pult, kam se vracely tácy. Tam stávala jedna z kuchařek v igelitové zástěře a jakousi stěrkou stírala z talířů a mističek zbytky do kovového kýble, který měla postavený před sebou na štokrdli. Tuhle chutnou směs v kýbli hojně prolévala zbytky nedopitého čaje. O kus dál jiná kolegyně utírala použité tácy "chutně" vypadajícím a zavánějícím hadrem a vracela je k výdeji jídla. Za tenhle odstavec se všem právě obědvajícím omlouvám, ale ta vzpomínka je tak silná ... |
|
|
tapuz 21.8.2007 12:33Re: Polední očistec - pokrač. I u nás se samozřejmě kontrolovalo, že si každý vzal všechno. Už u výdeje stávala učitelka a bylo naprosto nemožné nevzít si třeba polévku. Další "výstupní" kontrola byla před příchodem k pultu, kde se odevzdávalo použité nádobí. Zkontrolovala nejdříve, jestli je na tácu všechno nádobí, když chyběla třeba polévková miska (odstavená zpravidla někde v koutě jídelny), byl nešťastník donucen vzít si další polévku a na místě ji sníst - a to přesto, že byl už po obědě. Dále zkontrolovala, jestli je všechno dojedené, a když nebylo, byli jsme vráceni zpátky s příkazem dojíst. Samozřejmě jsme vymýšleli různé finty jako schovávat hnusné maso pod talíř, lepit je zespoda na stůl, odhazovat nenápadně do kouta tvrdé brambory, apod. Dělalo se to taky tak, že jeden se obětoval a s "výstupní" učitelkou se pustil do diskuze, a za jeho zády několik šťastlivců proběhlo i se zbytky na tácu. Jednou se mi stala v téhle souvislosti nechutná, leč pro mě velmi uspokojivá příhoda. Byla jakási mléčná rybí polévka, což je jídlo, které dodnes nejsem schopna ani ochutnat, natož sníst. Byla jsem donucena si ji vzít, ale nesnědla jsem ji. Několikrát jsem se pokoušela projít "výstupní" kontrolou, několikrát jsem byla vrácena. Pak se učitelka naštvala a šla si se mnou sednout ke stolu, aby dohlédla, že to konečně sním. Zašla až tak daleko, že vzala lžíci a tu polévku do mě chtěla prostě nalít. A to neměla dělat! Pro mě tahle vychladlá příšerná tekutina představovala spolehlivé dávidlo, takže celý oběd včetně té polévky rychle putoval ze mě na stůl a na klín téhle učitelky. Oklepala jsem se, nechala jsem všechno být jak to leží a běží a odkráčela jsem z jídelny. Byl to hnus, ale to zadostiučinění za to stálo. |
|
|
Dede 21.8.2007 13:03Re: Re: Polední očistec - pokrač. Milá Tapuz, to bude tím, že jsme chodily do školy ve stejnou dobu. A na ty tácy si také vzpomínám, ale až teď. nejen páchly, ale byly i pořád ulepené. Fuj! Jo a ta strouhaná mrkev byla fajn, to je pravda. Na tu bych zapomněla... |
|
|
Kačer 21.8.2007 13:09Re: Re: Re: Polední očistec - pokrač. ježíš, na tácy jsem taky zapoměla. Zato při zmínce o nich se mi vybavil ten pušák. Bleh |
|
|
Heduš 21.8.2007 12:33Re: Polední očistec jo jo jo!!!! Ty příšerné, smradlavé tácy mi úplně vypadly z hlavy - mozek asi vytěsňuje negativní emoce |
|
|
Apina 21.8.2007 12:47Re: Polední očistec Tapuz, my musíme být zhruba stejně staré - má základní školní docházka byla v letech 1970-78. Šla jsem totiž z osmičky na gympl. Co se týká jídelny, asi byly všechny zhruba stejné, také jsem tam na druhém stupni chodila čím dál méně. Popisuješ to velmi přesně. Až na tu rybí polévku, ta u nás nebyla, to bych asi "soušku" také ohodila - tedy ta tvá si to zasloužila. Chodila jsem do dvou, obě byly v samém srdci Prahy. Kdyby jsi se chtěla sázet, že už tam nejsou, vyhrála by jsi. Je tam samozřejmě něco mnohem lukrativnějšího. Po převratu vydržely akorát chvilku. S tím odnášením jídla - má maminka léta pracovala v Praze na Albertově a z okna koukala na vysokoškolskou menzu. Sama tam nechodila, ale říkala, že po ukončení vydávání obědů často vídala kuchařky, jak se doslova kolébaly pod nákladem, který táhly domů. To byly bezpochyby ty kvalitní potraviny, které nikdo ze studentů neviděl. |
|
|
tapuz 21.8.2007 14:24Re: Re: Polední očistec Apino, to jsou přesně tytéž roky. Já jsem chodila do školy na jednom pražském sídlišti, tehdy fungl novém, nastěhovali jsme se tam v roce 1969. Škol tam bylo několik a všechny praskaly ve švech, tenkrát byla spousta dětí. Mívali jsme dokonce vyučování na směny, jeden týden dopolední, druhý týden odpolední. A když jsem nastoupila do první třídy (1. B), byly třídy až do F, po 32 dětech! Ta naše škola funguje dodnes jako základka, z některých jiných tam jsou právě ta různá lukrativnější zařízení. On by ale do nich neměl teď kdo chodit, i když teď se to zase trochu zvedá. Máš pravdu, na druhém stupni jsem na obědy taky už tak pravidelně nechodila. Jinak mám na tu školu, a vůbec na ta léta, hezké vzpomínky, i když to byla léta nejtužší normalizace a pořádného blbnutí. Dodnes mám doma schované dva své školní výkresy z výtvarné výchovy z těch let - sovětská kosmická loď s kosmonauty s rudou hvězdou na helmě a lepenou papírovou mozaiku kremelské zdi na Rudém náměstí! Ach bože, to byla ale témata! Kromě matiky a tělocviku se to táhlo snad každým předmětem, že? Občas na to tak zavzpomínám, jak nám blbli hlavy kde se dalo. Jenže nám dětem to bylo šumafuk, přilítli jsme ze školy domů, hodili tašku do kouta, vzali kolo nebo v zimě brusle a hurá na celé odpoledne ven. |
|
|
Apina 21.8.2007 16:03Re: Re: Re: Polední očistec Jo, jo, nám jinak velmi oblíbený učitel na branou výchovu (to už asi neexistuje?) poté, co nám na filmu ukázal výbuch jaderné pumy a následně vysvětlil, že to znamená destrukci celého světa, řekl, že 3. světová válka (kterou samozřejmě rozpoutají Američané) bude trvat asi tři týdny a že ji vyhraje Sovětský Svaz. Kdo by té zamořené pustině chtěl vládnout už jaxi neřekl. Nikdo z nás žáků neřekl ani popel, tak jsme byli vycepovaní, ale všichni jsme věděli, že nám říká hovadiny. I když po letech jsem si říkala, že zrovna tenhle učitel to tak možná udělal naschvál. Říci nám pravdu nemohl a tak to dovedl do takové absurdity, aby nám to došlo i tak, a nebo ne? Samozřejmě, Sovětský Svaz náš věrný přítel a socialismus nejlepší světové zřízení - to se táhlo celou školou, i když ti naši učitelé nám to zase do hlavy většinou úplně natvrdo nelámali. A soudružka vedoucí v pionýru, kam jsem díky rodičům povinně chodila, to také stálo za to. Na schůzkách jsme seděli s rukama za zádama a nesměli jsme hlesnout. Povinné absolvování 1. Máje samozřejmě v kroji, a když zrovna fičelo a pršelo, stejně jsme nesměli mít kabát. Jednou jsme v takové slotě byli dokonce na vedlejší tribuně (stafáž malých hezkých pionýrů mezi druhou garniturou papalášů), jen kousek od té hlavní s Husákem. Táhlo tam tak, že jsme onemocněli úplně všichni. A mé utrpení, když mě jako malou pitomou (a asi právě proto) zvolili vedoucí oddílu, privilegium ylo, že jsem byla pravidelně seřvávána několikrát každou schůzku. Alespoň jsem v 8 letech pochopila, že je v tom státě československém něco shnilého. Akorát jsem nevěděla co. Jóóó, to už opravdu není pravda. Ale to už jsem pěkně daleko od jídelny. |
|
|
Hanča 21.8.2007 17:26Re: Re: Re: Polední očistec Výkres s kosmickou lodí - to mi připomnělo, že na základce synáček namaloval kosmickou loď a nazval ji Apollo, což ovšem souška učitelka nestrávila, přeškrtala mu ji na Vostok a synáček dostal za 3. A to už bylo v relativně uvolněnějších 80. letech! Holt blbost některých kantorek byla přímo bezbřehá. |
|
|
Štětinka 21.8.2007 18:52Re: Re: Re: Polední očistec já vyrostla na Jižňáku, měli jsme třídy taky do F |
|
|
zana 21.8.2007 19:06Re: Re: Polední očistec Tatínek si někdy začátkem osmdesátých let jako invalidní důchodce přivydělával, asi na tři hodiny denně vydával lístky do závodky v jednom pražském podniku. On je takový skaut, čestný a spravedlivý. Ten jeho úžas, když prvně coby nejposlednější ze závodky nafasoval bez jakékoliv diskuze skvělé jídlo pro 3-4 osoby |
|
|
Zdena b.p. 21.8.2007 11:57Tak já jsem ve školní jídelně trpěla jen do určité chvíle. To má jisté pozadí. Můj bratr byl válečné dítě. Jednou maminka uvařila švestkové knedlíky a řádně je posypala makem a cukrem a řádně omastila. Bratříček se v nich jen ponimral a nejedl. Mamce to zvedlo adrenalin. Bafla bráchu a ty vzácné knedle do něj napěchovala. A to neměla dělat, jak zjistila druhý den. Chlapeček si pořídil vyprovokovanou žloutenku (prostě selhání jater). Dost ošklivá polízanice s vleklou dietou. Po letech jsem se narodila já a když jsem řekla, že něco jíst nebudu, tak přede mne byl položen suchý chleba a jablko, nebo mrkev. K mé náramné spokojenosti. Ve školce to věděli, tak mne nikdy netrápili. Až ve školní jídelně. Milovala jsem brkaši (bramborovou), ale nesměl mi ji nikdo znesvětit nějakým "hnusným omastkem. Měla jsem ráda ovocné knedlíky, ale jakmile mi na ně někdo napaplal to mastné bleble, tak jsem vyhlašovala bojovou pohotovost. Maso si mohli nechat. To jsem (zejména hovězí, ale vepřové taky) nejedla. Je zajímavé, že maso nejedly ani naše robátka. Mamka byla spravena o mém nepřístojném chování a zachovala se jako milující. I tam mi vyjednala nemaštěné a když jsem řekla ne nebudu, tak mne čekal čaj se šťávou, suchý chleba a mrkev. Od té doby jsem s jídlem ve školním stravování neměla problém. Výrazně ošklivé jídlo si v jídelně nepamatuji. |
|
|
Zdena b.p. 21.8.2007 12:56Re: ....si nepamatuji. Žeby ta skleněná kytka? |
|
|
Vave 21.8.2007 11:48To já jsem to měla milá Dede Nakonec jsem už někdy v osmičce skončila v Mléčném baru na rohlíkách se salátem. A i když jsem si stravenky pak už nekupovala, občas mi spolužáci donesli ke stolu polévku a semo tamo jsem získala i oběd, to když jsem dostala od někoho řádně neodevzdanou stravenku. Se rozumí, že v tomto případě nešlo o kulinářský zážitek nýbrž o sport. Díky tomu, že se doma moc nevařilo a v jídelně jsem je nejedla, chuť některých jídel jsem objevila, až když jsem si je uvařila sama. A kdoví, třeba mají chutnat úúúúúplně jinak! |
|
|
abyt 21.8.2007 10:58Člověk chce vždycky to co nemá. Do školní jídelny jsem nechodila neb jsem měla vařící babí, ale zase jsem tam hrozně chodit chtěla. Asi abych si mohla s ostatníma dětma povídat o tom, jak strašný ty blafy jsou. Ale pamatuju se, že buchtičky se šodó vychvalovali všichni. |
|
|
Beda 21.8.2007 11:05Re: Člověk chce vždycky to co nemá. dyk to řkám - já NEJSEM normální |
|
|
abyt 21.8.2007 11:17Re: Re: Člověk chce vždycky to co nemá. No, mně jednou spolužačka přinesla půl porce této lahůdky bych okusila a velmi, velmi jsem se musela přemáhat abych to pozřela, jelikož mi to vůbec nechutnalo. |
