WWW 17.11.2006 13:15

Diky

17 .listopadu jsem pochopil, co znamena vyraz smisene pocity.

Obrokska radost, !Pochopil jsem uz ten vecer pri poslechu zprav, ce cas zacina oponou ne trhat, ale primo ji rvat. A zaroven obrovske zklamani, ze u toho nejsem .

Ja jezdim do Cech moc casto, slysim jak lidi nadavaji, ale doufam, verim, ze by uz nikdo pred ten rok 1989 nechtel zpatky !!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Eva 17.11.2006 13:10

revoluce

 já byla tou dobou ještě malá žába, tuším 7 - 8 třída, ale i tak jsem s mamkou na ten Václavák šla, bylo to ale až 18.11., cinkali jsme klíčema, dodnes si vybavuji, jak vypadaly. Lidi tam měli svíčky, byli děsně hodný. Zima jak v psírně, ale to tajemno a nadšení si pamatuji dodnes. Zvláštní čas, všichni mi říkají, že jsem z toho ještě nemohla mít rozum, což je pravda (nepálilo mě, že nemohu studovat za hranicema a že jsou zavíráni lidé pro politické názory), ale vnímala jsem velmi silně ty emoce a pocit, že se děje něco velkého

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 17.11.2006 13:05

Re: Milá paní Dé,

Milá Vave,mě nemrazí v zádech,ale brečím,když si vzpomenu,jak jsem se bála o syny,kteří byli někde v ulicích a teď chápu maminku,která se zrovna tak bála v 68,když jsem nebyla doma já.Doufám,že nebude v budoucnu  důvod bát se o naše vnoučata...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 17.11.2006 12:29

Re: Milá paní D., jsem za to vzpomínání ráda

Přiznám, že jsem neměla nejmenší představu, co může přijít potom. Také jsem si až postupně začala uvědomovat, jak jsem měla vymytý mozek. Nějak jsem si ten život bez nadvlády KSČ ani neuměla představit. To je jen konstatování, ne přání. My jsme totiž nebyli rodina, kde by se standardně poslouchala Svobodná Evropa, a já jsem o demokracii vlastně neměla ani ponětí. Ve školách jsem sice bez nejmenšího efektu absolvovala nekonečné Marxismy-Leninismy, Vědecké komunismy a věřila jsem, že když se to neučím a jen tak proplouvám, aby mě nevyhodili ze školy, že se mě to nebude moc dotýkat, ale později jsem poznala, že i život sám v těch podmínkách člověka nutně deformuje.

Ten listopadový týden jsme ale jásali, že komunisty konečně pošleme pryč od válu, že konečně budeme žít jinak, nevím, kdo kolem mě tu jasnou představu měl. Já rozhodně ne. Když byla generální stávka 27. 11., zrovna chvíli předtím měla pohřeb jedna kolegyně, které jsme šli na pohřeb. Šla jsem na Hrad a poprvé slyšela hluboký hlas zvonu Zikmund. Cítila jsem se povznesená. Také v té době jsem začínala znát jména lidí, jako byl Václav Havel a ostatní, o kterých jsem toho moc nevěděla. V každém případě jsem ráda, že jsem celou tu atmosféru zažila, takovou tu neuvěřitelnou slušnost a soudržnost lidí, která se u nás objevuje, jen když je moc a moc ouvej. Něco podobného jsem potom zažila až o povodních, ale to už je jiná story. Tak konec a jdu pracovat!!!!!!!!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 17.11.2006 12:29

hezký sváteční den všem

Dík za vzpomínkový článek - je to milé, nečekala jsem, že dnes něco vyjde.

U nás bude teď zahradopracovní odpoledne. Betka už začala - vyhrabala novou jámu na mamuty - uprostřed trávníku - a my půjdeme naposled posekat a tím se "vyluxuje" i napadané listí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 17.11.2006 12:18

Milá paní D., jsem za to vzpomínání ráda

Tak jsem dorazila na pár hodin do práce, protože mám co dělat, ale na Zvířetík jsem se podívala a ejhle povídání. Já si na to období dobře vzpomínám, už jsem sice VS v té době ukončila, ale bylo mi 25 let. To období i před revolucí bylo takové divné, taková latentní naštvanost lidí byla velká, ale já jsem byla pěkný strašpytel, navíc jako obyvatel centra Prahy jsem zblízka viděla zásahy SNB proti demonstrantům v období před listopadem. Bylo to tak šílené, že jsem tam opravdu nikdy nešla, to bylo pro otrlejší než jsem já. Na vlastní oči jsem viděla, jak byli demonstranri zléváni vodou, zaháněni do metra, takže když jsem chtěla 28.10. 1988 na Staroměstské vystoupit z metra, prostě to nešlo. Jen se pak dostat domů byl hlavolam, všude kordóny policajtů, někteří se psy BEZ NÁHUBKŮ, jen je pustit na lidi. Palachův týden, další hrůza pro mě. Opět voda, slzný plyn ....... Přitom v té době se všichni demonstranti chovali nesmírně slušně, všichni byli k sobě ohleduplní. Ono totiž, i když jsem na těch demonstracích nebyla, několikrát jsem se nechtěně přimotala do utíkajících lidí. Žlutobílé antony přichystané v Pařížské ulici, aby měli čím odvézt zatčené ..... Takže jsem se o demonstraci 17. 11. opravdu nezajímala, i když to bylo povolené, "čula" jsem nějakou zradu. Přiznávám, že jsem to odpoledne jezdila na koni, a večer jsme seděli s ostatními v hospodě a z nové stovky s portrétem Gottwalda jsme skládali E.T. Byl DOKONALÝ!!!!! Naprosto jsem nepředpokládala, že by mohlo dojít k převratu. Večer byly zprávy v televizi "standardní"  ani jsem to neposlouchala. Že to tentokrát nebude tak jako obvykle, jsem pochopila někdy během víkendu. Asi tak v pondělí jsem začala věřit, že by se možná mohlo opravdu něco stát, ale měli jsme strach z Lidových MIlicí, i z toho, že zasáhne armáda. Byl to ale první den, kdy jsem šla na Václavák. Báli jsme se až tak do středy, mezitím nás ale ovládla naprostá euforie, že se jich konečně zbavíme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JoVo 17.11.2006 11:37

Re: Re: Milá paní Dé,

Paní D.R. udělala jste dobře, že jste napsala sem k nám. Pokud budou nějaké příspěvky do diskuze, tak budou určitě kladné. Užijte si dnešní sváteční den

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. R. 17.11.2006 11:33

Re: Milá paní Dé,

Milá Vave, což o to, to já jsem si vzpomněla, jen jsem moc váhala, jestli něco psát. Je to téma spíš na velkého Psa než na Zvířetník, takže jsem se včera rozhodla, že psát nebudu. A dnes mi to prostě nedalo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 17.11.2006 11:27

Milá paní Dé,

moc děkuju, že jste si vzpomněla.

U domácí práce (v poledne přijede Tadášek s rodiči a moje maminka) se snažím sledovat ČT2 a dost často mě u toho mrazí v zádech. Vzpomínky mají stále velkou sílu.

Ať žije naše svoboda, byť má spoustu chyb, ale svoboda to je

• reagovat
• nahlásit příspěvek