Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Nejsou to jen vzpomínky
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Xerxová 2.11.2008 16:07Re: Přijměte prosím pozvání hezké cesty tam i zpátky |
A ten výběr lesů 
Tak ještě nějaký ten čtyřnohý doprovod 
, aby člověka netahalo ven jen sluníčko|
|
Dede 2.11.2008 16:20Re: Přijměte prosím pozvání Milá Dalmatin, to je ale krása! Jak vy tam ale máte roztříděné ty lesy - tomu říkám pořádkumilovnost |
Kdy bude nějaký štěkavec, aby ti potěšil duši a rodině pomohl kolektivně a příjemným způsobem zeštíhlet? 
|
|
R 2.11.2008 16:48Re: Přijměte prosím pozvání Lesy jsou roztříděné proto, že jsou jednotlivé druhy vysázené v pruzích. Hezky je to vidět z letadla i z některých rozhleden. A některé cesty skutečně vedou po rovině |
|
|
Hana W 2.11.2008 16:43Re: Přijměte prosím pozvání Dalsi kousek Ceska, ktery vubec neznam. A ty lesy jsou opravdu nadherne tajemne a fotky z Cesty - krasa. Hlavne ty podzimni modriny a souhra barev a odpoledni slunko.... jak jsem na to koukala, tak jsem skoro citila vuni podzimniho lesa. |
|
|
dalmatin 2.11.2008 19:42Re: Přijměte prosím pozvání Opravdu to v lese krásně voní. Však si to zasloužíme - po letech hrozné devastace, po mnoha pokusech o zalesnění, po tisícovkách zabitých stromů exhalacemi. Les je krásný, plný zvěře, zvuků a vůní. Ale není to tak dávno, co během jedné zimy umřely všechny borovice - díky elektrárnám |
Snad je tomu konec! |
|
zana 2.11.2008 19:02Re: Přijměte prosím pozvání Dalmatiiin! Já chci do lesa, nejlíp k tobě To jsou ale krásný lesy |
(a jak jsou pěkně nafocený). Tady bylo dneska ošklivo, pošmourno, nevzhledno
.|
|
RenataE 2.11.2008 19:15Re: Přijměte prosím pozvání Na fotkách je to fakt pěkné, v reálu pouze pokud jdeš po cestě. Když v Krušných horách odešly lesy, nově se zalesňovalo tak, že zbytky se buldozerem nahrnuly na takové valy a na vzniklých plochách se vysázely nahusto ty pruhy modřín-bříza-kanadský smrk. Ty se v posledních letech probírají opět systémem podříznuté stromky naházené na sebe. Výsledkem je téměř neprůchodný les, naštěstí houby rostou i na cestách |
|
|
dalmatin 2.11.2008 19:33Re: Přijměte prosím pozvání Přijeď |
|
|
Pitrýsek 2.11.2008 19:09Re: Přijměte prosím pozvání Dalmatin, máte to tam moc krásné. S radostí vzpomínám, jak jsem, tam u Vás, prožila (ve velice milé společnosti) fantastický víkend. Fotky podzimního lesa se sluníčkem jsou moc krásné. Jen jsem čekala, při tom rozdělení, ještě nějakou exotiku. |
|
|
tapuz 2.11.2008 15:47Já nemám hroby Všichni mí blízcí, kteří už tu nejsou s námi, se rozlétli s větrem kamsi do neznáma, jsou všude a nikde, tady i jinde. Možná o to víc jsou pořád se mnou, jako by jen na chvíli odešli z domova a zase se vrátí. Ten definitivní nápis, to datum s křížkem, které tak krutě potvrzuje konec, nikde napsané není. Možná mě někdo odsoudí, možná mi někdo rozumí. Když mi před několika lety zemřel táta, řekla jsem, že nikdy nechci chodit na hrob svého táty. A tak si na ně vzpomínám kdykoli a kdekoli, zas sedím s dědou v divadelní šatně, s babičkou v kuchyni u dortíčku a s tátou prožívám tisíc různých dobrodružství. Někdy je mi ze vzpomínky smutno, jindy veselo. Byli moc fajn, měla jsem je ráda, dokud žiju, nejsou zapomenuti, i když se s větrem rozlétli kamsi do neznáma. |
|
|
dalmatin 2.11.2008 16:04Re: Já nemám hroby Ano, cítím to podobně. Nechápu pomníčky kolem silnic, na místech, kde někdo zahynul. Nechápu květiny na těchto místech. Připadá mi to paradoxně jako oslava. Podle mě by pozůstalí už nikdy to místo tragedie neměli chtít vidět, ale naopak ho vymazat z mysli, když už to nejde ze světa. Mám to nějak otočené, ale je to můj pohled. |
|
|
xz 2.11.2008 17:10Re: Já nemám hroby Ale nemas.Kazdy je jiny a tak i jeho "ritualy". Na miste, kde zahyne pri nehode dite, neni jen krizek a svicky, ale cele hrackarstvi, psanicka od kamaradu a pod. |
|
|
Pitrýsek 2.11.2008 19:29Re: Já nemám hroby Nene, hřbitov ani pro mne není příjemná zahrada. Kdyby táta nezřídil mamce a bráchovi urnový hrobeček, skončila bych, jednou, také pod korunou nějakého stromu. Volná a rozevlátá do větru, nebo skrytá v kořenech. Každá cesta do Břeclavi znamená, jet přes místo, kde bráška odešel. Nemohu zapomenout. První rok to bylo dost tvrdé, než jsem si zvykla. Teď, po letech, už je to takové smíření. |
|
|
Apina 2.11.2008 15:03vzpomínání Dušičky je opravdu zvláštní čas. Včera jsem došla ošetřit náš hrob na Olšanech. Od té doby, co je tam i teta tam chodívám já nebo maminka udržovat místo, aby bylo v pořádku. Byly a dnes jistě jsou tam prvody lidí, jinak je tam klid. K většině hrobů příbuzní zajdou opravdu jen na ty dušičky, je to poznat. Nepatřím mezi ty, které se nějak vyžívají v chození na hřbitovy, ale je to úkol, který mi svěřila teta a pak i táta. Vždy, když tam poklidím, věnuji jim tichou vzpomínku. Dělám to z úcty k nim a i k nikdy nepoznaným prarodičům z tátovy strany. Tato úcta bohužel chybí druhé části rodiny, druhá živá teta někdy na jaře prohlásila, že tam chodit nebude, že to tam nebude chodit umývat jako domovnice schody, přitom je v hrobě její manžel (tetin a tátův bratr) i oba její rodiče. Řekla toho ještě mnohem více a hodně ošklivého na naši adresu, bylo to spojené s dědictvím. Těžko říci, zda tam vůbec přijdou, ale možná lépe, když se neukáží. Je lepší, aby si přišly vzpomenout tetiny kamarádky, než někdo, kdo ji vtěžkých chvílích opustil. V poslední době jsem se dozvěděla o osudech mých příbuzných, těch, z předchozích generací, mnohem více, než kdykoliv předtím. Hodně často na ně myslím a přemýšlím o jejich nelehkých osudech. V létě jsem se Olšany často procházela, nikdy dříve jsem to nedělala, jsou tam hroby jednoduché i velmi honosné, hroby, které jsou ošetřené, které jejich příbuzní dobře udržují, i hroby nenavštívené celá léta. Některé náhrobky jsou pravá umělecká díla. Ve staré čáti hřbitova jsou i naše osobnosti z doby národního obrození, v této části hřbitova ja ale evidentně už jen velmi málo lidí, kteří by za svými blízkými přišli. Je to tam hodně zanedbané, a pokud není zrovna sluníčko, tak to působí hodně tísnivě. V každém případě je to velmi zvláštní zážitek. |
|
|
Jakub S. 2.11.2008 14:23To víš, ono to chce se rozkývat, sebrat odvahu a vůbec - já o tom vím svoje... |
|
|
veram 2.11.2008 13:39Jozefe a babi, je prima, že jste se tu objevili, vítáme lidi, co mají chuť si tady popovídat. Doufám, přátelé, že se tady budeme "vídat" častěji. |
|
|
Medvídek 2.11.2008 13:15Byl jsem před časem na dovolené v Jeseníkách, bylo to na podzim a narazil jsem tam, v mlze, na jkousi zahradu se zanedbanou kaplí uprostřed, byl to prý kdysi evangelický hřbitov. Hroby už nebyly vidět, jen náznak ohrady, ta kaple a kolem skloněné stromy, všechno se utápělo v mlze naprosto nehybné. Posadil jsem se ke zdi a snažil se si pro sebe popsat slovy tu atmosféru, která tam panovala - zajímavé bylo že jen tam, v prostorách té zahrady. Nehybnost v čase - čas se tam zastavil - nějaký dávný smutek po něčem co už není a nikdy nebude, smutek velmi dávný, který už naprosto vyprchal - proto to místo nepůsobilo depresivně, jen jakási nehybná ozvěna smutku, a ten zastavený čas. Hm, zamotal jsem se v tom...prostě to co jsem tam cítil se popsat nedá. Mám dvě fotky odtamtud, ale z těch ta atmosféra znát není. Bylo to tehdy taky na Dušičky... |
|
|
zana 2.11.2008 14:29Re: Byl jsem před časem Medvídku, v Bohnicích jsou hřbirovy dva. Ten, co o něm píšu dolejc, a pak tzv. hřbitov bláznů. Nevím, jestli ten druhý hřbitov, co leží úplně mimo zástavbu, daleko za hranicemi obydlí, byl opravdu založen až společně s bohnickým Ústavem, podle mne je starší. Podle ústního podání se ale lidé z blázince, které nikdo jiný nepohřbil, dávali sem. Dneska už se tu dávno nepohřbívá, z kaple je ruina a hřbitov zamčený. Když se ještě mohlo dovnitř, ráda jsem tam chodila - musel jsi koukat, kam šlapeš (propadlé hroby) a co je nad tebou (prastaré stromy, případně ta rozpadlá kaple), ale atmosféru to místo mělo úžasnou, přesně tu, co píšeš. |
|
|
xz 2.11.2008 14:42Re: Byl jsem před časem Velky smutek z opusteneho a zanedbaneho hrobu me prepadl , to jsem byla sedmilete dite. Rozhodla jsem se na miste jednat a premistovat z jednoho hrobu, kde to mel neboztik preplacany, na hrob toho chudaka na ktereho uz vsichni zapomneli. Samozrejme si meho konani vsiml jeden deda a byla mela - pracky useknout, co z toho spratka jednou bude, uz ted okrada mrtve a ja jen hulila a nebyla schopna ze sebe vysoukat kloudneho slova. Ted uz to nedelam, ale zapalim aspon svicku (koupenou !) a je mi hned lip. |
|
|
Medvídek 2.11.2008 15:51Re: Byl jsem před časem Vy jste hulila coby sedmileté dítě ? |
|
|
Xerxová 2.11.2008 16:04Re: Byl jsem před časem já myslím, že bulila |
|
|
xz 2.11.2008 16:23Re: Byl jsem před časem bulila, ale nehulila |
|
|
Medvídek 2.11.2008 17:16Re: Byl jsem před časem jejda, promiňte.... |
|
|
Dede 2.11.2008 17:48Re: Byl jsem před časem Milá xz, tohle jsme jako děti občas dělali s bratrem a bratrancem také. Babička s dědou měli zahradu kousíček od královédvorského hřbitova a my jsme tam byli pečení vaření. Kromě neplech (nahlížení do rozpadajících se hrobů, pálení voskových kytek apod.), za které jsme byli trestaní (když se o nich někdo dozvěděl |
|
|
xz 2.11.2008 19:02Re: Byl jsem před časem Byla to vlastne vzpominka na babicku.Ta nas deti vzdy srdnate branila, na ni bylo vzdy spolehnuti. |
|
|
Apina 2.11.2008 15:13Re: Byl jsem před časem Podobné pocity jsem měla, když jsem prvně zabrousila na olšanský židovský hřbitov. V jeho staré části jsou poslední pohřby z roku 1942, poté ž byli všichni židovští obyvatelé odvezeni do koncentráků a zplynováni včetně maminčiny spolužačky, které nebylo ani 13 let. Hřbitov je dnes zarostlý břečťanem, náhrobky pomalu podléhají zkáze. Jinak jsou tam stromy a ten břečťan. Informovala jsem se, je to naschvál, aby ty hroby, ke kterým nemá kdo přijít, byly upravené, což svým způsobem opravdu jsou. Jen občas některý hrob je udržovaný. Mezi nimi samozřejmě ten Kafkův. Je to ale velmi zvláštní pocit tam jít a vidět, že se tady nenarodily celé generace lidí jenom díky zvůli jednoho příšerného systému. Celý hřbitov na mě nakonec udělal větší dojem než Starý židovský hřbitov na Starém Městě, tam už je pouze komerce. |
|
|
Medvídek 2.11.2008 15:59Re: Byl jsem před časem Já se bojím že to není přesně ono...tam tehdy nebyl vidět už ani jediný hrob, byla tam po nich pouze ztuhlá ozvěna v zastaveném čase...já vím, těžko se to popisuje. Nikde jinde jsem tohle nezažil. |
|
|
Apina 2.11.2008 16:32Re: Byl jsem před časem Asi to není přesně to, co jsi prožil ty. Souhlasím, jde o dvě různá místa a jiné souvislosti a možná i trochu jiné vnímání mé a tvé. Na tom tvém hřbitově jsem nikdy nebyla, takže těžko srovnávám, ale ty pocity jsem z toho židovského měla přinejmenším velmi prazvláštní. ... ztuhlá ozvěna v zastaveném čase ..... na tom je něco i na tom židovském hřbitově, i když ty náhrobky jsou dodnes dobře zřetelné, dokonce i jména zemřelých se většinou dají přečíst, ale ozvěna v zastaveném čase .... mylím, že to je tam také. Tam se čas opravdu zastavil, staří tam jsou noví se nenarodili. Je am zřetelný konec celé jedné lidské pospolitosti. Až z toho mrazí. |
|
|
Jakub S. 2.11.2008 21:03Ano, Apino! Velice přesně chápu tvé pocity. Procházel jsem jej 1967 a ten rok posledních pohřbů - a pak nic, nic, nic - Tehdy taky jsem tam hrál v Ditušce Saxové - nó, aby to nebylo cajchnování, ale - po boku Pepíka Abrháma... byl tam takový pohřeb, Ditiny kamarádky. Byl tam dokonce dr. Iltis a další z Obce. Jojo... |
|
|
Hana W 2.11.2008 17:09Re: Byl jsem před časem Medvidku, v tech Jesenikach je takovych opustenych hrbitovu, z kterych jsem mela podobne pocity jako ty. Jeden je v Nove Vsi u Rymarova (vysoko nad Rymarovem), kde nasi meli starou chalupu v dobe, kdy to nebylo modni. Koupila se hlavne pro celorodinnou vasen pro bezky a tam bylo na bezky perfektne. Kousicek pod chalupou je jeden takovy hrbitov. V dobe, kdyz jsem tam travila nejvic casu, to bylo opravdu velmi opustene misto. Vis, jak to vypada, kdyz se snasi vecer nad zasnezenou krajinu a obloha je zatazena - takove sede pritmi. Sjizdela jsem k chalupe z kopce a stavila se u hrbitova. Byla jsem tam uz pred tim mockrat, ale tohle bylo zvlastni. Bylo ticho a sedivo, snih decentne zahalil ruiny horskych statku. A naraz jako bych tu vesnici videla jejich tehdejsima ocima. I tech, co tam pochovani nejsou, jen maji jmena na nahrobcich. Zahynuli na ruske fronte. ... |
