8.5.2024 | Den vítězství


Diskuse k článku

BTW: Místo pro dva

Vydáme-li se hledat místo, kde je člověk opravdu sám, kde skutečně platí, že pomocnou ruku nalezne jen na konci vlastní paže, nemusíme jezdit ani do nepřístupných hor ani na pustý ostrov. Stačí sestoupit na dno svého srdce, protože v jistých chvílích je každý člověk sám, bez ohledu na to, kolik lidí je zrovna s ním.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Vave 31.10.2007 10:52

Tohle

téma je jistě blízké mnohým z nás, jistě to nějak podobně prožíváme skoro všichni. Někdo má jasněji či dokonce úplně jasno, a jiný ještě hledá sám pro sebe podobu, tvar či charakter „toho druhého“.

Je zajímavé, že jako úplně malé děti to vůbec neřešíme, „ten druhý“, to je máma a to je táta. Pak ale dostaneme barevné pastelky a tašku a zjistíme, že je to je jinak, najednou je to všechno o autoritách, které nám vykládají o jiných autoritách, a ty skutečné nebo jen zdánlivé autority nás učí, jak jedna a jedna jsou vždy dvě a že se všechno dá vyjmenovat, změřit a zvážit a že na všechno je vzoreček. Jako by žití bylo jediné správné a jednoduché, když se půjde podle nějakých pouček a značek, a křižovatky jsou jen od toho, že tam je víc místa, aby si člověk přepočítal zisky. Nějakou chvíli to tak i může fungovat, zvláště když člověk je mladý a z toho titulu bez pochybností o sobě a svém vidění světa, ale časem se dříve či později dostává do situací, o kterých mluví Dede, srdce sevře ledová hrůza a člověk v sobě volá a hledá a občas naštěstí i nachází „toho druhého“. Pracně a dlouho „toho druhého“ někdy hledáme a někdy ho ani nedokážeme přiznat sami sobě a často s ním ani neumíme pořádně mluvit

Tak si říkám, jestli bychom se „o tom druhém“ neměli od dětství učit. Nemám na mysli nějaké hodiny náboženství nebo občanské nauky a estetické výchovy, ale výuku k člověčenství. Představuji si, že jednou z učebnic by mohla kniha, ve které jsou kapitoly s názvem „Jak se státi a býti ... Myší ... Bedou ... Štětinkou ... Tojefukem ... Dede ... Rputí ... Kardiakem ... Zdenou b.p. ...  Abyt ... Lídoškem ... wéwéwéčkem ... Blážou ... Xerxovou ... Hanou W. ... Jakubem ... „

Lída Š. 31.10.2007 10:49

Re: Ach Dede,

Pod Zdenu mohu vložit už jen svůj podpis VV

Jiřina z GB 31.10.2007 10:36

Jsem věřící...

...nevěřím v Boha, ale Bohu, jak to píšu v baneru na svých stránkách... Myslím, že je v tom trošku rozdíl. Dvakrát jsem si hrábla úplně na dno a kdyby ON nechtěl, tak už koukám na moje milované kytky ze spodu...Jsem ráda, že Jeho vůle byla zrovna taková a že mě ještě nechal tady...

Hezky to napsal Jiří Zmožek v jedné písničce... Kdo si nemůže pustit muziku, tak tady je text...

Dede, On opravdu umí dělat zázraky a je-li to Jeho vůle - dělá je.

MaRi 31.10.2007 10:15

od chvíle,

kdy jsem poprvé přečetla dnešní BTW, mám opět o čem přemýšlet. Je tam vše, co člověk VÍ, ale stejně zůstává na svůj  život sám. Přidám jen jednu úvahu: Nečekejme, AŽ... až dokončím tamto, až si nechám ušít nové šaty, až... , ale snažme se být co nejvíc mezi těmi, kdo pro nás něco znamenají. Pomůžeme jim aspoň chvíli nebýt sami a později, v našich vlastních těžkých chvílích, budeme překvapeni, jak jsme byli obohaceni.

EvaŽ 31.10.2007 8:50

Život

je těžký. To je dobré si uvědomit (formuloval to moc pěkně Scott Peck). Všichni tomu strachu rozumíme. Ale umět to vyslovit je známkou silné, neokoralé duše. Pomoci není, je nutné si to prožít. Přesto jsou s vámi a vašimi strachy desítky nás ostatních, se svými strachy, osamoceni a přece spolu. Brzké svítání po temné době přeji z celéhoVV.

Jiřina z GB 31.10.2007 8:45

Re: hezké ráno

Taky se přilípnu sem, protože těch vět a slov mám plnou hlavu, ale je to chaos. Třeba se mi během dne podaří vám předat něco z toho, co Bůh dává mě.

Zdena b.p. 31.10.2007 8:41

Ach Dede,

tohle je moc vážná věc. Nejsem táborový řečník a když se pokusím napsat, jak to vím a cítím, tak asi ztroskotám nad ubohými vyjadřovacími schopnostmi. Nechám si to trošku projít hlavou, třeba se mi podaří naformulovat srozumitelnou zprávu o stavu mé duše.

Dede, na tvoje rodiče moc myslím.  Ale moje modlitba většinou končí : "Buď vůle Tvá".

abyt 31.10.2007 8:30

Milá Dede,

VVVV, víc říct neumím.

Rpuť 31.10.2007 8:12

Ach Dede!

>>>>>((VV)) <<<<<

zkumavka 31.10.2007 8:10

Re: hezké ráno

S dovolením bych se připojila..Cítím to podobně.V

Hodně zdravíčka,hezkej den všem!VR^!!

Fallowa 31.10.2007 8:01

Přesně vím,

co toto téma obnáší.A čím víc stárnu,tím víc se strach hluboko ve mně drží.Za posledních 17 let jsem se setkala už třikrát se ztrátou milované bytosti,taky se zradou,která bolí víc než ta úmrtí,protože ti drazí zesnulí mě nezradili, jen odešli a vím,že mě milovali a byli v těžkých chvílích mou oporou.Jsem ráda,že můžu být tady na Zvířetníku,kde leckdy najdu i řešení některých problémů a hlavně hromadu hodných lidí a optimismu.Doufám,že až budu potřebovat palcodržnu,že stačím o ni požádat,protože už jen vědomí,že mi někdo drží palce,abych mohla být zase s nimi (byť virtuálně) pomáhá!DěkujuVVV!

YGA 31.10.2007 8:00

Drazí moji

- i já bezvěrec mívám hluboko v srdci místo ještě pro jednoho - neříkám mu bůh, ale naději, i když někdy je ta naděje zoufale sešněrována různými strachy. Dokud je naděje, třebas jenom malinká jiskřička, je to dobré, ještě je kam jít, ještě je čeho se zachytit. Všem potřebným přeji, aby světýlko naděje nikdy nezhaslo.

Dnešní BTW patří mezi ta přemýšlivá a já si je budu dnes v hlavě převracet zleva doprava - je stvořené pro dušičkový čas. Děkuju.

MaRi 31.10.2007 7:47

Re: Ach ano

VV 

LENK S 31.10.2007 7:36

ACH, DEDE.

AČ  SAMA  JSEM   ZARYTĚ  NEVĚŘÍCÍ V JAKÉHOKOLIV BOHA,  VĚŘ,  ŽE  VELICE  DOBŘE  TVÝM  SLOVŮM   ROZUMÍM.  I  JÁ  NYNÍ ČASTO  PROSÍM  O  ZÁZRAK.  TOHO   SE  U  NÁS  TOTIŽ  ZATÍM NEDOČKÁME. BOHUŽEL.  ŽIVOTY  NAŠE ANI  MÝCH  NEJBLIŽŠÍCH  ZATÍM KRITICKY  OHROŽENY  NEJSOU, ALE  KDO  VÍ DNES , CO  BUDE  ZÍTRA?MYSLÍM NA  TEBE  A  NA  OBA  TVÉ  RODIČE  STÁLE. NEJSOU  TO  JEN POUHÁ  SLOVA. KONSTATUJI   SKUTEČNÁ  FAKTA.  ZÁZRAKY  SE  VŠAK  DĚJÍ, I KDYŽ  NĚKDY  VELICE  ZŘÍDKA  A  ČEKÁME  NA  NĚ   VELICE  DLOUHO. NENÍ  TO  NIC  POTĚŠITELNÉHO, ALE  NADĚJE  UMÍRÁ  POSLEDNÍ A  TVÁ  MAMINKA  I TATÍNEK  JI  MAJÍ STÁLE.  VYDRŽ, PROSÍM JEŠTĚ  CHVÍLI  DOUFAT. MAMINKA  JE   PŘECE V  TĚCH  NEJLEPŠÍCH  RUKOU, I KDYŽ  JE  PRO  NÁS  VŽDY  JEN   JEDINÁ A  JEJÍ  ZTRÁTA  BY  BOLELA   VELCE.  VÍM, DOBŘE, O  ČEM  MLUVÍM. UŽ PŘES    20 LET NEMÁM   ŽÁDNÉHO Z  RODIČŮ A  ANI   ŽIVOT JEDINÉ  SESTŘIČKY   NEBYL  UŠETŘEN.

Olčava 31.10.2007 7:24

Ach ano

poslední dobou je strach můj častý společník...

Jakub S. 31.10.2007 7:19

Ano, paní Dagmar - jak tomu rozumím.

Xerxová 31.10.2007 7:02

hezké ráno

zase jednou článek, který je těžkým tématam. Bude se mi v hlavě motat sposta slov, ale složit z nich větu k tématu bude těžké...

Hezký den zvířátkům i Zvířetníkům. Držím palečky všem potřebným, Dede - stále věřím, že se zázrak stane a bude líp

Vave 31.10.2007 6:37

Beru si Tvůj

článek s sebou do autobusu, milá Dede. VVVV(moje autíčko je nemocné) Teď ještě nemám na reakci, ani myšlenku, ani čas.

Přeju všem krásný den. VV