Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Místo pro dva
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Jakub S. 31.10.2007 15:03Nó proto... už sem myslel... tak i já, i á... Ale to ono by nebylo v nejmenším o co stát. Pokud de o mě. Mnou by teda v celé široké rodině nechtěl být nikdo, pámbu chraň, takový lúzr. A eště - jak se státi jiným dalmatinským toscánským medvídkem atd. atd. ... |
|
|
Jakub S. 31.10.2007 14:49To je už celkom bohovské: koľko tých chalanov a ženičiek bude tuná ešte tak bohovsky tárať - naozaj sa táto nákaza už javí ako nezvládnuteľná - ! Kedysi vraj také dačo mohlo aj zachrániť život - v. Šeherezáda... |
|
|
LFSH 31.10.2007 14:41Re: Re: Ach otce, proc jsi mne opustil ?! Je to samota a strach provázející celý život a vědomí, že se ho nikdy nezbaví. V tu poslední chvíli přichází spíš útěcha, že se konečně něco změní k lepšímu. |
|
|
vampir 31.10.2007 14:29Re: Re: dede preji silu nedokazi se vzdy presne vyjadrit,nemyslela jsem "je to jen historie", lidi jsou furt stejny, aspon ve sve podstate, a to vsude, a to ,cemu rikame civilizace, moralka etc ,je jen velmi krehka skorapka, zalezi na situaci, a jde vsechno k certu dablu modleni, teda omilani s ruzencem, ma pry taky lecebny ucinek na psychiku - jako meditace, ale musi se na to verit existenci bozi nelze dokazat a taky nelze dokazat opak, tak je to fifty, fifty a nikdy bych proto netvrdila, ze verici v boha se myli |
|
|
JanaBa 31.10.2007 14:29Re: Ach otce, proc jsi mne opustil ?! Tohle téma se těžko diskutuje mezi pracovními povinnostmi, leč... WWW, naděje umírá poslední a ten zlomený člověk s oprátkou na krku se právě k ní upíná. Co kdyby... Samota sebevrahů chvilku před tím... Já se domnívám, že to už není problém. Samota musí být strašná v procesu, který člověk podstupuje, než se rozhodne svůj život ukončit. Ten dialog sám se sebou, to tiché, neslyšené volání na člověčenstvo kolem! A nakonec výkřik do neznámého prostoru, odkud většinou také žádná odezva nepřijde. V rezignaci, která se dostaví, už sama samota asi není strašná, zbyde jen touha právě tuhle samotu už ukončit. Nevím, málokdo z nás ví. |
|
|
vampir 31.10.2007 13:53Re: Re: dede preji silu s tim centrem - to jsem si vazne nevymyslela, precetla v odbornem tisku, kdyz chybi, tak nepomaha zadne snazeni, a se zakrnelym nebudete papezem to mate jako s temi geny,mne osobne zajima, ale znam lidi, kteri to "zerou" jako drive lidi verili, nekteri jeste veri, ze kazdy ma predurceny osud, tak to se holt neda nic delat jinak - jsou ruzne strachy, vetsinou pomaha se z toho vykecat, nebo porozumeni a pomoc lidi, kteri maji odstup , zkusenosti, dovedou poradit, a drzi palecky mam na mysli situace, kdy clovek musi jit tim hororem sam, a ten STRACH je k nevydrzeni, takovy strach je vzdy podoba lasky(jakekoliv), tak se nemusime tak bat ten druhy v nas - ano, ale to je vira v sebe ne v boha, ale v nasi silu,zdravy pud sebezachovy |
|
|
MaRi 31.10.2007 13:53Re: Re: dede preji silu Jiřino, napsala jsi ta důležitá slova k víře v (křesťanského) Boha, která cítím i já. Doplním jen jednu tvou větu: Věřící nemusí být nikde organizován. Skutečně nemusí, protože pro člověka věřícího v Boha je Bůh všude, nejen v chrámech a modlitebnách. Jakákoliv světská organizace, tj. útvar vytvořený lidmi, určitým způsobem omezuje ty široké možnosti, které byly člověku dány. Já "organizována" jsem - ovšem hlavně proto, že můžu být s lidmi, kteří mají podobný životní postoj a mohou mi pomoci nést situace, do kterých se dostávám. A nejen mohou, ale také to činí. |
|
|
Dede 31.10.2007 13:43Re: Re: dede preji silu Máš pravdu terro-san, věřící ateista je zajímavý termín! I já to cítím podobně. Nejsem věřící, aspoň v tom smyslu, jak se to běžně chápe. Nevymezuji se vůči žádnému náboženství, jen já sama se k žádnému nehlásím, možná i proto, že nemám ráda dogmata. A ještě něco... tenhle článek jsem chtěla napsat už dlouhé měsíce, Vave to ví, ale teprve teď jsem to napsat dokázala |
|
|
WWW 31.10.2007 13:35Ach otce, proc jsi mne opustil ?! Ano, v jistych chvilich je clovek sam, bez ohledu kolik lidi je okolo nej. Myslim,ze neni malych a velkych samot, ze to je nezmenitelne, ale take, take nesrovnatelne. Snad po letech nam pripada nas pocit samoty, ktery jsme tak tezce kdysi prozivali az smesny, Zivot nam prinesl jine problemy, ale tenkrat, tenkrat jsme byli proste sami se svym trapenim. A kdyz pisi, ze jsou samoty nezamenitelne, ale take nesrovnatelne, tak musim myslet treba na samotu lidi, kteri byli odsouzeni nevinne, odsouzeni k hrdelnimu trestu. Ne omylem, za prirknutou vrazdu, ale za nazor, za politicky postoj. Jaka asi byla hrozna samota tech lidi, kdyz je vedli k sibenici ?! Obklopeni houfem tech, kteri je meli vlastne chranit. Prokurator, ktery mel estebaky vykopat s kancelare, protoze nemeli jedineho dukazu. Sel k sibenici i soudce, ktery mel zbabelemu prokuratorovi hodit spis na hlavu, nebo vynest osvobozujici rozsudek. Vezensti dozorci, kteri meli hlidat skutecne zlocince a misto toho asistovali u sproste vrazdy. Nikdy jsem nemohl pochopit, proc lide, nevinne a zlocinne odsouzeni, proc mnozi z nich pod sibenici, kdy uz bylo jasne, ze je smrt nemine, proc jeste tam nekteri se absurdne priznavali k tomu, co nikdy nespachali, ba provolavali mnohdy ( zvlaste v SSSSR) svym vrahum slavu. Napada me ted, ze to mozna byl ten hrozny pocit samoty, ktery nesel unest a ten je dohnal v posledni chvili k tomu, aby se nejak zaradili zase mezi "lidi", treba jako "spravedlive" odsouzeni, vzdyt za chvilku sve "provineni "odpykaji . Jaka je asi samota sebevrahu chvilku pred tim, nez si sahnou na zivot. Kdo tohle vi, kdo je muze soudit. ? Rikaji verici, ze se ti lide odvratili od Boha, kdyby v nej verili, vedeli by, ze je v kazde chvili s nima. Opravdu ? A kde v ten nejtezsi moment sveho zivota meli najit k tehle vire silu? Kdyz i Kristus v zoufale samote na krizi zvolal -" Ach Otce, proc jsi mne opustil " !!!! |
|
|
Rpuť 31.10.2007 13:34Bedo, teta Liduška tenkrát pronesla geniální větu: "A vod čeho máš ve sklepě dveře..." Z každýho sklepa vedou nějaký dveře... jen je najít... |
|
|
Beda 31.10.2007 13:29Re: Pokrač. i zasmát se potřebujeme, díky |
|
|
Jiřina z GB 31.10.2007 13:09Re: dede preji silu Víra je dar... a v Bibli se píše, že ho( ji) každý dostane do srdce jako semínko. A je na člověku, co s ním udělá. Jestli ho udusí, nebo zalívá a ono vyroste... Věřící nemusí být nikde organizován. (Naopak - Bůh říká, že nepřebývá v kamenných chrámech). Kdyby mi někdo dal podepsat nějakou přihlášku někam, byla bych ateista dodnes. Nepotřebuju kostel ani panáčka k tomu, abych sdělila Bohu, co mám na srdci, nebo co jsem provedla..."Běž do své komůrky a tam se modli." Pro mě je Bible živé Boží slovo, které mě oslovuje dnes a denně... Nemyslím, že je to historie, naopak. Když si koupím nové video, tak pečlivě prostuduju návod, abych ho nepokazila neopatrným zacházením. V Bibli vidím taky návod k použití - ale svého života. Proto ji čtu a snažím se podle ní žít. |
|
|
baty 31.10.2007 13:08Re: Re: Ach Dede, a ještě jeden podpis. Dede, |
|
|
Vave 31.10.2007 12:59Re: Re: Re: Re: Tohle To jistě, Xerxová |
, určitě to bylo bezvadné a zaslužné, o tom žádná! A kněz se spoustou dětí mi je už z principu nějak bližší. |
|
Jiřina z GB 31.10.2007 12:58Re: Dede, jéé.. ráno jsem na ni koukala... |
|
|
abyt 31.10.2007 12:51Re: dede preji silu To není centrem v mozku, myslím. Víra je tajemství. |
|
|
terra-san 31.10.2007 12:38Re: dede preji silu Taky jen můj názor, vampírku - ale ty nemáš (a já nemám) v hlavě centrum pro "náboženství". A to není totéž jako jakkoliv pojmenovaná "vyšší moc", cosi, co nás přesahuje, co se nás dotýká mlčky a v soukromí, když voda stoupá, ze sklepa táhne na cemr (viz Rpuť) a myšlenky se nám halí do černého. Zašeptáme-li v tu chvíli "Pane, pomoz mi", ten, koho oslovujeme, nemá tvář a jméno a chrámy a mešity a apoštoly. Je to prostě ten druhý v nás. Silnější, lepší, trpělivější... Alespoň pro mne. A proto tvrdím, že jsem věřící ateista |
. Nesmysl, možná. Ale mně vyhovuje.|
|
Xerxová 31.10.2007 12:23Re: Re: Re: Tohle To určitě, ale on opravdu ty děti (tedy studenty |
) neučil náboženství (a určitě nebyl katolík, když měl doma kupu dětí|
|
Myš 31.10.2007 12:23Nejsme sami Beda to napsala úplně přesně. Každý máme trápení, strachy, těžké úkoly, ale i radosti a úspěchy. Nikdo je za nás nevyřeší, ale pokud kolem sebe máme lidi, kteří nás mají rádi a my je a vzájemně si naprosto důvěřujeme. Vyslechnou nás, poradí, řeknou svůj názor, dodají odvahu, radují se s námi nebo pláčou a nebo jen podrží za tlapku, obejmou. To je strašně důležité. Tady je takových lidí hodně. Moc děkuju |
|
|
Štětinka 31.10.2007 12:08Dede, to bude dobrý, uvidíš. Společně to zvládnem. Máš nás, nejsi sama. Bude to dobrý,opravdu! |
|
|
vampir 31.10.2007 12:06dede preji silu Jsou situace v zivote, kdy si peklem musi projit kazdy sam.Rika se, ze co nas nezabije, udela nas silnejsimi.Jak kdy.Stejne tak s tou nadeji - nekdy umira zatracene rychle, to neovlivnime. Zavidim lidem, kteri maji pevnou viru v boha a jistotu, ze je v tezkych chvilich podrzi a pomuze. Ja proste nemohu, neni ovlivneno vychovou, casto slychavam - uvidis a bude pozde - a pod. vyhruzky.Bibli jsem cetla, nektere kapitoly nekolikrat, ale nevidim v tom slovo bozi, ale historii a zkusenosti lidi.A sepisovali to samozrejme muzsti. Nedavno jsem cetla k tematu zajimavy clanek,mj., ze existuje v lidskem mozku centrum pro boha, nabozenstvi. Centrum mam asi naprosto zakrnele,nebo mi chybi, snad nutne drazdit elektrodama |
|
|
Rpuť 31.10.2007 12:06Pokrač. Opatrně a dlouze se napil. Dinečka znovu zakňučela. „Kdepak, holka moje zlatá, chcípnu tady“ začalo se mu chtít brečet a honem si znova loknul. Venku zabučela Stračena. „Kdepak, kravičko moje, tebe už taky nepodojím. Propadnu se docela dólu, zlámu si nohy a zabiju se. A příde ta moje stará a bude říkat, vidíš ty starej vo/le, já ti říkala, že máš ty prkna vyměnit a já už ji neuslyším. A pak si s Očkem udělaj ten bůček, jestli ho koupěj a já už nevochutnám“. Vyhrkly mu slzy a raděj se znova napil. „Taková dobrá ženská to byla… a pravdu měla… a já trouba neposlech … a teď to mám…. V láhvi už pořádně ubylo a Frantovi se chtělo spát, ale držel se prken jako klíště. Když otevřel oči uviděl v šeru obličej své ženy. „Tak už se konečně pusť!“ Překvapeně zamrkal: „Jo, já se pustim, spadnu dólu a už se votamtaď nedostanu!“ Teta Liduška spráskla ruce a strašlivě se zachechtala: „Tak ho vidíte, vo/la starýho …. A vod čeho máš ve sklepě dveře…já ti zatím vohřeju vodu do vany, dyť seš celej zmrzlej…“ |
|
|
Rpuť 31.10.2007 12:05Když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší – aneb ještě jedna příhoda ze Šeráku. To se takhle jednou přihodilo, že strejda Franta zůstal na chatě úplně sám. Kočí ráno zapřáhl do saní Kaštana a Micku, aby z Ramzové přivezl nějaký ten proviant, teta Liduška se svezla s ním na obligátní půlroční trvalou a kuchař Očko potřeboval nové kalhoty. Hosty čekali až v sobotu a tak Franta jen tak trochu poklidil, nanosil uhlí, narazil sud, odmetl sníh a jinak nebylo moc co dělat. Tedy ono by bylo bývalo bylo, kdyby se chtělo – ta dvě prkna u výčepního pultu holt byla shnilá a měla by se vyměnit. Jenže se nechtělo. Ve Španělsku se říká „maňana“, Franta spíš: „No jo, porád…“ A jak tak nevěděl čeho se chytit, chytil slinu a usoudil, že takovej frťánek rumíčku by před obídkem udělal jednomu dobře na žaloudek. Udělal dva kroky, prkna zapraskala, tak tak stačil chytit tu flašku a už vězel až po pás pevně zaklíněný mezi prkny. Zkusil se pohnout a tříska ho parádně bodla do zadku. „Do pr…..“ zaklel, odšpuntoval flašku a loknul si na to leknutí. Rozhlédl se, ale nebylo čeho se chytit. Zkusil se vzepřít na rukou, ale nehnul se ani o píď. Zkusil se natočit, ale výsledkem bylo, že se propadl ještě o něco hlouběji. Dostal strach a na čele mu vyrazil pot. „Pomóc“, zařval, co měl sil. „Zatracená baba mizerná, taky musí k holiči zrovna dneska. A Očkovi by ty staré kalhoty taky stačily, roupama neví, kdyby aspoň pořádně uvařil, to budu mít dneska studenej voběd…“ Hodiny na stěně odbyli poledne a jemu vzápětí mu došlo, že oběd asi nebude vůbec a orosilo se mu čelo. „Pomóc“, zařval znova. „Kdyby aspoň ten starej sanktusák vod koní…“ Z kuchyně přicapala Dinečka, sedla si před pána a zakňučela. Franta se rozlítostnil: „Vidíš holka, ty jediná seš tady se mnou a pomoct mi nemůžeš!“ Ze sklepa pod ním studeně foukalo a on si uvědomil, že mu táhne na cemr. „Krucifix“, dožral se, „lumpové mizerný, musej dneska někam jezdit!“ Rázně se pokusil vzepřít a v tom momentě vězel v díře až po podpaží. |
|
|
Štětinka 31.10.2007 12:01Re: Re: Tohle jj, Vave by měla mít čestné místo v učebnicovém katalogu. Krásně jsi to řekla |
|
|
Vave 31.10.2007 12:01Re: Re: Tohle To určitě bylo skvělé a potřebné, ale já měla na mysli širší záběr, přece jen tohle je katolická optika, a naše kultura stojí i na starších náboženstvích a kulturách, a ovlivněna je i mladšími a jinokrajnými. |
|
|
abyt 31.10.2007 11:55Re: Tohle Ještě v té učebnici chybí kapitola Vave. |
|
|
Beda 31.10.2007 11:55Dede rozumím ti, rozumím tvému článkui tvým pocitům ale věř, že nejen ve starostech a radostech, ale i ve strachu člověk NENÍ sám... ne pokud má přátele... oni sice nervyřeší za něj nic, neodstraní ten strach, ale pomohou nést část té tíhy... a to MÁ smysl... myslím... |
|
|
veram 31.10.2007 11:54Dede, tohle je teda téma na období Dušiček !!! A dnes se za velkou louží slaví Halloween. Nelíbí se mi, je zkomercionalizovaný, hlučný a vůbec, ale na mých oblíbených stránkách jsem se o něm i něco dozvěděla. |
|
|
Xerxová 31.10.2007 11:34Re: Tohle Když naše mladá nastoupila do primy gymnázia, měli místo dějěpisu předmět Dějiny evropské kultury. Učil je kněz - táta od hromady dětí, takže zvládal v pohodě i ty ve třídě. Neučil je náboženství, ale vyprávěl jim o Vánocích, Velikonocích, prošel s nimi Starý i Nový zákon. Nakousli i architekturu, proč je v kostelích to a ne ono. Myslím, že to bylo moc dobře a že jim to dalo hodně |
|
|
Vave 31.10.2007 10:54Re: Tohle Jsem přesvědčená, že někteří lidé „toho druhého“ v sobě nacházejí snáze, přes sebe samé. To proto, že žijí ne za druhé, a nedá se ani říct, že žijí pro druhé, oni žijí, jak to má být, pro sebe a za sebe, a taky žijí skrze mne a pro mne, skrze tebe a pro tebe a pro tamtoho a tamty taky. Dokud budou takoví lidé, strachu bude vždy méně a „ten druhý“ se bude nacházet snáze.
|
