Vave 4.6.2007 6:50

To mi připomíná,

že někam v zapomnění upadl jeden můj byvší geniální vynález, že totiž o víkendu vařím jen v jednom dni, v tom druhém že se budou střídat syn a přednosta.  Díky, milá Dede! Alespoň ten mladý stromek budu muset znovu nějak zainteresovat!

Přeju všem krásný den i týden!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kolemjdoucí Kadlus 4.6.2007 6:08

Adrenalinové téma

Souhlas s Lenkou. Téma doslova adrenalinové,pokud bych zapnul kameru, bylo by vidět,jak se vznáším nad židlí,když si uvědomím další etapy vývoje muže jako kuchaře,čemuž se pí Dede (zřejmě záměrně ) vyhla.Láká napsat filipiku na obranu mužů-kuchařů amatérů, povětšinou nedůstojně nahnaných do této pozice(kuchaře profesionály do toho netahejte,statistiky o pozicích šéfkuchařů, nebo vítězů soutěží a převaze mužů jsou neoddiskutovatelné).Jen na přeskáčku-"Láska prochází- postupně jednotlivými částmi lidského organismu,zcela bezpečně zakotví u žaludku (ještě,že nemáme 4).Vaření jako výraz zoufalství v případě soužití s beznadějnou feministkou(sem lze dosadit ještě spoustu jiných- workoholičkou,zbožňovatelkou fauny atd, atd..)

Zaujímám postoj s vědomím,že Zvířetník je vlastně přefeminizovaný a s vědomím rizika,že většina dam teď začne hledat "pohlavní přikrývky"(nejen čepice)a začne do mne bušit, co si to vůbec dovoluju.Dovoluju, můžu, MLP sem většinou nechodí.Závěr : Dámy-muž většinou vaří z donucení- viz zmiňovaní mlaďoši,později s láskou a nakonec ze zoufalství.Tak, už máte ty čepice,potomkyně husitů? Hrrrr na něj!Nepřátel se nelekjte, na množství nehleďte,stejně je nás tady poskrovnu!

PS. Vynechávám ty,které se dokázaly zaopatřit tak perfektně,že denně mohou využívat služby kuchařů-profesionálů(maskulinum!!!),třeba je méně často večer "strááášně bolí hlava).Šťastná to žena- jak pravila,blahé paměti,soudružka kněžna Kateřina Zaháňská (taky neuměla vařit).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 4.6.2007 6:07

Moji kluci,

pokud jsou nuceni si něco uvařit,udělají jen to,co mají rádi - starší guláš,mladší řízky.Jinak využívají mražená jídla.Syn mé kolegyně si troufnul vařit podle kuchařky a zjistil,že každý recept na pokrm s masem začíná slovy "maso omyjeme" , takže když dostal chuť na karbanátky,neváhal a šel omývat mleté maso... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 4.6.2007 5:43

muž v kuchyni

se skutečně vyskytuje dost často - u nás se často "hádáme" kdo bude vařit - pozor, ne o to, kdo to má za trest - vařit chceme oba. Moje polovička začínala s vařením brzy - maminka měla časté služby (inu zdravotnictví), tatínek uměl jen čaj a starší sestřička tedy vařila mražené plněné papriky (jeden z mála socialistických polotovarů). A on je nerad - tak v deseti letech přebral kuchyni - a dobře :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lapil 4.6.2007 1:37

Milé žákyně, utřete česnek!

I chopily se dívky utěrky, a jaly se plnit pokyn...

Pravda, nelze vyloučit, že to měla být taškařice, ale bylo to v dobách, kdy žáci byli ještě slušní a kantoři přísní, ale spravedliví

• reagovat
• nahlásit příspěvek

madla 4.6.2007 1:17

Klíííííd! Dočkáte se

Moje drahé děti začínaly karamelem,pořád jsem hledala malé kastrůlky (ty na jíšku),když odjely na tábor a já při velkém úklidu našla pod válendou nejen tři kastrůlky,ale i plech s připáleným karamelem,taky tank z hlíny,který se rozsypal,no radost.Když bylo synečkovi tak kolem deseti,pozvali jsme na večeři známé.Ráno jsem vyndala s mrazáku svíčkovou, odpoledne jsem málem exla,protože  nebylo čím po psovi hodit.Syneček mne předběhl a bifteky si udělal sám.Aspoň že servíroval i sestře,teprve později razil zásadu "Sám mám málo".Rychlou improvizací jsem zachránila večeři i pověst,synkovi vysvětlila,že svoje kulinářské choutky i umění může realizovat kdykoliv,krom již naplánovaných večeří pro pozvané,no a od té doby začal vařit.Velmi se mu to hodilo v prvním manželství,kdy jeho žena nespálila vodu jen proto,že už byly konvice s vypínáním.Vaří skvěle,na rozdíl od mého muže ani nezapráská kuchyň a nepoužije všechno nádobí,protože je jinak od přírody líný a ví,že by si to musel umýt.Už jako dítě byl v rodině jmenován vrchním salátníkem,protože jen on dokáže namíchat salát tak,že si můj muž nedosoluje a nedooctovává,já neřvu,že je přesolený a ocet se přidává po lžicích,nikoli po lahvích,prostě senzace.Úplně nejlíp mu jdou bifteky (má holt dlouhou praxi),ryby a masové směsi na způsob číny nebo indické kuchyně,ale gulášek taky nemá chybu.Asi to má po mém bratrovi,který rovněž skvěle vaří,knedlíky dokonce dělal lepší než máti.Dcerunka zase je specialistka na mexickou a středomořskou kuchyni, tatíkův majstrštyk je zelňačka a alsaské zelí.No a já jsem na to ostatní, masové polévky,které všem připadají příliš dlouho se vařící,ale pak skuhrají,že ty jejich nemají tu moji chu't, na domácí nudle,knedlíky (ty zatím ani jeden neuvařil),na buchty a koláče.Ale je to nádhera,když se tak sejdeme na chalupě,někdo z nich vaří a já nemusím nic (tedy mohlo by to být častěji,zas tak moc si té nádhery neužiju).Ale přijde to,nebojte se,jak jednou čuchli k vařečce,už to půjde samo.Tak ať Vám chutná

• reagovat
• nahlásit příspěvek

madla 4.6.2007 1:17

Klíííííd! Dočkáte se

Moje drahé děti začínaly karamelem,pořád jsem hledala malé kastrůlky (ty na jíšku),když odjely na tábor a já při velkém úklidu našla pod válendou nejen tři kastrůlky,ale i plech s připáleným karamelem,taky tank z hlíny,který se rozsypal,no radost.Když bylo synečkovi tak kolem deseti,pozvali jsme na večeři známé.Ráno jsem vyndala s mrazáku svíčkovou, odpoledne jsem málem exla,protože  nebylo čím po psovi hodit.Syneček mne předběhl a bifteky si udělal sám.Aspoň že servíroval i sestře,teprve později razil zásadu "Sám mám málo".Rychlou improvizací jsem zachránila večeři i pověst,synkovi vysvětlila,že svoje kulinářské choutky i umění může realizovat kdykoliv,krom již naplánovaných večeří pro pozvané,no a od té doby začal vařit.Velmi se mu to hodilo v prvním manželství,kdy jeho žena nespálila vodu jen proto,že už byly konvice s vypínáním.Vaří skvěle,na rozdíl od mého muže ani nezapráská kuchyň a nepoužije všechno nádobí,protože je jinak od přírody líný a ví,že by si to musel umýt.Už jako dítě byl v rodině jmenován vrchním salátníkem,protože jen on dokáže namíchat salát tak,že si můj muž nedosoluje a nedooctovává,já neřvu,že je přesolený a ocet se přidává po lžicích,nikoli po lahvích,prostě senzace.Úplně nejlíp mu jdou bifteky (má holt dlouhou praxi),ryby a masové směsi na způsob číny nebo indické kuchyně,ale gulášek taky nemá chybu.Asi to má po mém bratrovi,který rovněž skvěle vaří,knedlíky dokonce dělal lepší než máti.Dcerunka zase je specialistka na mexickou a středomořskou kuchyni, tatíkův majstrštyk je zelňačka a alsaské zelí.No a já jsem na to ostatní, masové polévky,které všem připadají příliš dlouho se vařící,ale pak skuhrají,že ty jejich nemají tu moji chu't, na domácí nudle,knedlíky (ty zatím ani jeden neuvařil),na buchty a koláče.Ale je to nádhera,když se tak sejdeme na chalupě,někdo z nich vaří a já nemusím nic (tedy mohlo by to být častěji,zas tak moc si té nádhery neužiju).Ale přijde to,nebojte se,jak jednou čuchli k vařečce,už to půjde samo.Tak ať Vám chutná

• reagovat
• nahlásit příspěvek

madla 4.6.2007 1:17

Klíííííd! Dočkáte se

Moje drahé děti začínaly karamelem,pořád jsem hledala malé kastrůlky (ty na jíšku),když odjely na tábor a já při velkém úklidu našla pod válendou nejen tři kastrůlky,ale i plech s připáleným karamelem,taky tank z hlíny,který se rozsypal,no radost.Když bylo synečkovi tak kolem deseti,pozvali jsme na večeři známé.Ráno jsem vyndala s mrazáku svíčkovou, odpoledne jsem málem exla,protože  nebylo čím po psovi hodit.Syneček mne předběhl a bifteky si udělal sám.Aspoň že servíroval i sestře,teprve později razil zásadu "Sám mám málo".Rychlou improvizací jsem zachránila večeři i pověst,synkovi vysvětlila,že svoje kulinářské choutky i umění může realizovat kdykoliv,krom již naplánovaných večeří pro pozvané,no a od té doby začal vařit.Velmi se mu to hodilo v prvním manželství,kdy jeho žena nespálila vodu jen proto,že už byly konvice s vypínáním.Vaří skvěle,na rozdíl od mého muže ani nezapráská kuchyň a nepoužije všechno nádobí,protože je jinak od přírody líný a ví,že by si to musel umýt.Už jako dítě byl v rodině jmenován vrchním salátníkem,protože jen on dokáže namíchat salát tak,že si můj muž nedosoluje a nedooctovává,já neřvu,že je přesolený a ocet se přidává po lžicích,nikoli po lahvích,prostě senzace.Úplně nejlíp mu jdou bifteky (má holt dlouhou praxi),ryby a masové směsi na způsob číny nebo indické kuchyně,ale gulášek taky nemá chybu.Asi to má po mém bratrovi,který rovněž skvěle vaří,knedlíky dokonce dělal lepší než máti.Dcerunka zase je specialistka na mexickou a středomořskou kuchyni, tatíkův majstrštyk je zelňačka a alsaské zelí.No a já jsem na to ostatní, masové polévky,které všem připadají příliš dlouho se vařící,ale pak skuhrají,že ty jejich nemají tu moji chu't, na domácí nudle,knedlíky (ty zatím ani jeden neuvařil),na buchty a koláče.Ale je to nádhera,když se tak sejdeme na chalupě,někdo z nich vaří a já nemusím nic (tedy mohlo by to být častěji,zas tak moc si té nádhery neužiju).Ale přijde to,nebojte se,jak jednou čuchli k vařečce,už to půjde samo.Tak ať Vám chutná

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S 4.6.2007 0:52

DEDE, TAK TOHLE JE ZASE TÉMA...

MÁM SIC  DCERY  DVĚ, ALE KAŽDÁ JE  ZCELA  JINÁ. TA  STARŠÍ  KUCHYNI  POVAŽUJE  ZA  MINOVÉ POLE, PLNÉ NEBEZPEČNÝCH MIN, KAM NEVSTOUPÍ ANI ZA  NIC. JENŽE  HLAD JE NEJLEPŠÍ KUCHAŘ, TAKŽE I  NOUZE  NAUČILA  DALIBORY HOUSTI A PETRA  SE VAŘIT KONEČNĚ  ODHODLÁVÁ. PROTO JSEM TAKY  PRO NI  SESMOLILA  SVOU  KUCHAŘKU  PRO ÚB. VÍM Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI, JAK TĚŽKÉ  JSOU   ZAČÁTKY, A JAK  ČLOVĚK V TOM  ZÁKULSÍ KUCHAŘSKÉHO UMĚNÍ  A NEURČITKŮ PŘI POJMENOVÁVÁNÍ  MĚR  A INGREDIENCÍ  BLOUBDÍ  A   SLEPĚ  TÁPE. MLADŠÍ   IMPROVIZUJE  A NEDOTAZUJE  SE. KDYSI JSEM   ROSTLA Z TĚCH  JEJICH  DOTAZŮ, JAKO  I TY, DEDE. MNĚ  SE POŠTĚSTÍ  NEVAŘIT JEN VELICE  ZŘÍDKA. MLADŠÍ  DCERA  ŽIJE  DALEKO,  SPOLU S  PŘÍTELEM A  DOMŮ JEZDÍ  JEN SPORADICKY. STARŠÍ ZAS  NEHODLÁ VAŘIT NIC. JEN  RÁDA PŘIJME  KRMI Z MÝCH HRNCŮ A JE  OCHOTNA TAK NANEJVÝŠ  PO  JÍDLE  UMÝT  NÁDOBÍ.

• reagovat
• nahlásit příspěvek