Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Jsme na cestě, zn. Pevné boty podmínkou
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
epulka 17.11.2009 11:46Re: tak už asi po pátý teď zrovna poslouchám Karla Kryla. ... Olčavo jsme starší, moudřejší zkušenější, zodpovědnější, svobodnější... Já jsem ráda, že vychovávám děti v této době. Že je nemusím vychovávat ve dvojím pohledu na svět kolem nich. Že jim nemusím říkat, co jsme si řekli doma, nebo poslouchali, prosím, neříkej to ve škole. Ano, jsem občas smutná z toho jak se k sobě lidé navzájem chovají, často ani neotevírám noviny... Ale před 20 lety jsem si jen tak Kryla pustit nemohla. |
|
|
Olčava 17.11.2009 12:48Re: tak už asi po pátý Karel Kryl, tak to se mi vybavila vzpomínka na skautskej tábor (převlečnej tehdy za pionýrský |
). Tenkrát jsme si psali na tenisky různý "moudra", nebo svoje idóly, no a já si tam chtěla napsat zpěváky. Tak jsem se rozmáchla, napsala Karel, a chtěla dopsat Gott, ale zrovna v tu chvíli někdo na jeho adresu pronesl nějakou pohrdavou poznámku, tak místo Gott jsem napsala Kryl. Přiznám se, že jsem tehdy vůbec netušila, jaké písničky zpíval, jen jsem zaznamenala souhlasné zabručení, že jako jo, že tento idol je schválen a že mi nikdo nedupne na nohu.... K.Kryla jsem si pořádně poslechla až po Listopadu...|
|
sempervivum 17.11.2009 19:01Re: tak už asi po pátý Slavím, slzím, dojímám se. Jsem ráda, že máme co slavit. Ani se mi nesnilo, že by se režim mohl změnit. Volby v Polsku, Několik vět, prchající východní Němci, pád zdi v Berlíně. Svět byl v pohybu a lidi se přestávali bát říkat, co si myslí. Čekalo se už nejen jestli to praskne, ale kdy. Děkuji za pěknou úvahu, milá Dede. Doma mi nevymlouvali školní světonázor. Jen mi maminka nikdy neodpustila, že jsem asi v devíti otrhala na předzahrádce narcisy. Potřebovala jsem je, Lenin měl nějaké výročí a stáli jsem pionýrskou stráž u jeho busty. Po revoluci jsem pochopila její znechucení. |
|
|
Louk 17.11.2009 8:30Ej, co já dbám na své pouti na psoty a sloty... Nojo, no, zase ty asociace - zato můžou pevné boty Milá Dede, díky Je to trochu legrační. Cirkus Humberto jsem jako holka měla moc ráda právě pro tu hrdost na češství. A byť mi s odstupem let připadá vyprávění přehnané a úsměvné, stejně když je mi zle, ráda se vracím ke starému dobrému Malinovi, Antonínu Karasovi, co si se vším dokáže poradit a malému Vašku, který se svou houževnatostí a pílí tak vypracoval... Jj, stále věřím, že dobrých a šikovných lidí máme spoustu - jen kdyby byli víc vidět. Hezký sváteční den všem |
.
Krásně napsáno 
. I když je někdy dřina při pohledu na současnou politickou scénu neremcat a nezoufat si, neměnila bych ani náhodou. Vzpomínky na listopad před dvaceti lety jsou hluboko zaryté a spojené s mnoha neopakovatelnými emocemi. 
|
|
Rpuť 17.11.2009 10:29Re: Ej, co já dbám na své pouti Louk, on Cirkus Humberto vyšel za války - ta zdůrazňovaná hrdost měla zcela konkrétní účel. |
|
|
Louk 17.11.2009 11:13Re: Ej, co já dbám na své pouti Jj, vim. A myslím, že to muselo zabírat. Na všeliké obcházení cenzury jsme mistry Hmm, nemám ráda Švejka, nikdy mě neoslovil. Ale mám ráda zdejší humor, kolikrát pořádně černý - vnímám z něj laskavost a naději. |
|
|
krmič 17.11.2009 13:39Re: Ej, co já dbám na své pouti Kdo nebyl na vojně, ten asi nemůže Švejka pochopit. Já ho ostatně taky nemám příliš rád, ale geniální dílo to JE. |
|
|
Alex 17.11.2009 12:03Re: Ej, co já dbám na své pouti Milá Louk, přilípnu se pod Tebe. Je to tak, jenom kdyby bylo více vidět těch schopných a pracovitých lidí a hlavně v politických kruzích. Včera jsem nebyla vůbec na netu, takže jsem si dnes přečetla dodatečně Tvůj článek. Moc krásné shrnutí společného života s Pedrýskem. Fotky a popisky mě rozesmály. Díky. |
|
|
Xerxová 17.11.2009 7:43hezké sváteční ráno hezký sváteční den všem Zvířetníkům a zvířátkům Jdeme za chvilku hledat Naději... Tedy přehradu a ledovou jeskyni tohoto krásného jména. Sice vím, že dovnitř jeskyně se nepodíváme, ale když k Nadějím přihodíme ještě pár kamenů postavených na sebe (ahoj Jakube Už teď je 10 stupňů |
), přeji vše nej nej 
teplíčko a vlhko...|
|
Louk 17.11.2009 8:07Re: hezké sváteční ráno Ať se vám výlet povede! Cesta za Nadějí zní krásně |
|
|
Xerxová 17.11.2009 18:12Re: hezké sváteční ráno já všude koukám po měkkých trasách... Ale na Mikulášské si ještě upřesním s tebou pár parametrů zadání... Jinak cesta by byla pro frbulíka s láskou k studeným koupelím úplně ideální |
|
|
Olčava 17.11.2009 8:23Re: hezké sváteční ráno kolem Naděje jsme hrkali na kolech... loni, nebo že by uř předloni? |
|
|
Louk 17.11.2009 8:35Re: hezké sváteční ráno Vidíš to, potvůrko nepsavá - a kdepak je nějaké hlásání? Vždyť ty už jsi na bicyklíku i pěšmo taky poznala světa lán. Ha, kdepak je třeba nějaká zprávička, jak se ti letos líbilo na Kvildě? To sou lidi, todlencto... |
.|
|
Olčava 17.11.2009 9:01Re: hezké sváteční ráno hele, tak já to tady a teď napíšu: líbilo a moc. To by byl asi krátkej článek, já to nějak neumím.... píšu pátý přes devátý a ve finále zjistím, že jsem třeba vůbec nenapsala, kvůli čemu jsem psát začala. No a vždyť jsi měla hlášení (a velmi krásné!) od zany, to ti nestačilo? |
|
|
Louk 17.11.2009 9:26Re: hezké sváteční ráno No to snad není možný |
. |
|
Olčava 17.11.2009 9:37Re: hezké sváteční ráno tak já ti to někdy povyprávím na Pražení. Víš jak vypadá velmi rozvitá věta, a co věta, ale souvětí, když se napíše? To se pak krátí, upravuje a nakonec z toho zbyde věta holá. Jedna |
|
|
Bětuláskovo! 17.11.2009 6:53Svoboda nesvoboda, když máte v 6:14 drápek v lůžku palce u nohy, musíte vstát tak jak tak, i s tím reptáním, milá Velká... Vidím, že přes ulici, za smrčkama, svítí trafika, to neberte jako cosi dehonestujícího svátek, otvírají každou neděli a každý svátek dopoledne a hned si tam poklušu pro nějaké dobré pití. Odpoledne máme na náměstí sraz a mši, i když ještě nevím, zdali přemohu lenost; tři věčně se povalující holky jsou mi prašpatným příkladem. Tuhle jsem se nasmála: konzultoval starosta, koho pozvat na otevření výstav (k 50. létům a k 17.11.) a jak jsme tak seděli a já recitovala jména, došlo nám, že pivní i marjánkoví skauti jsou stále pivní a marjánkoví a z levicových myslitelů jsou ještě levicovější a ještě zelenější myslitelé a teď my jsme pro ně všechny (věčné reptaly) establishment, ale nakonec jsme vydumali dostatečně přijatelné a soudné (pro ně i pro nás) osobnosti, kvůli nimž snad nikdo ječet (reptat) nebude. Pusinka cpe pod gauč myšku, z každé strany ji zadumaně pozoruje po jedné další kočce, v ledničce máme mleté hovězí a smetanu, co Ty na to, Bětí? To jo, viď? To můžeme, tady se reptat nebude... A Ty bys byla Češka jak poleno, milá Dede, i kdybys psala z Anchorage nebo Havaje, a to Tě v mých okách rozhodně ctí. |
|
|
George 17.11.2009 6:21NA ZDRAVÍ všichni Zvířetníci a ostatní v zemičce, kde slavíte 20 let svobody. Dede patří díky, že to tak krásně sesumírovala. Ano, ke svobodě patří v prvé řadě povinosti občanské, zůčastnit se na správě státu když už ne jinak tak účastí na volbách. Lidi kteří nevolí si nezaslouží ani tu svobodu. I když se třeba volí jen to menší zlo. V Klokánii vám všem od roku 1989 držíme palce a přejeme aby jste měli brzy společnost na kterou může být každý hrdý. |
|
|
Velká kočka 17.11.2009 5:07Taky si s vámi připíjím Na zdraví milá Dede, všichni Zvířetníci a celý ureptaný národe. Děkuji Dede za tvá moudrá slova. |
|
|
HanaW 17.11.2009 1:26Mila Dede Vystizne receno. A dekuju, ze jsi to rekla a jak jsi to rekla. Podstatne lepsi nez mnohe uvahy na toto tema ve "velkem" tisku. vzpominam jak po tom srumci s berlinskou zdi mi nekdo volal, at si pustim CNN, ze je nejaka demonstrace v Praze. Sedela jsem u televize jak prikovana (i kdyz jsem mela zkousku na pravech pristi den), tekly mi slzy a modlila jsem se, at ty deti nezmasakrujou. A pak mi doslo, ze ja snad do toho Ceskoslovenska budu prece jenom moct nakonec prijet., a , abych nebyla sobecka, mne zaplavil pocit nadeje, ze ta moje synovcata a neterinky maji nadeji na slusnejsi a rovnejsi zivot. Mela jsem velikou nadeji pro moji sestrenici, jejiz manzel po navratu z kriminalu krajem 70. let nemohl najit praci ve svem oboru a sestrenice pracovala od umoru do umoru v nejake okresni nemocnici kus za Prahou, aby uzivila rodinu, az z toho onemocnela, a taky jsem doufala, ze jeji manzel bude mit prilezitost dokazat, ze je jednicka ve svem oboru. Takhle jsem vlastne u te televize stravila cely prosinec a modlila jsem se za celou zemi a rodinu a i za sebe. A ono se to nejak vyplnilo. A k te soucasne situaci - jo, jiste, taky se mi tu a tam i na dalku dela koprivka. Ale to neubira nic z velkeho obrazu. Je asi neco zakotveneho v kolektivni ceske psyche, ze furt musime kusnit, ale skutek nekdy utek. Takze, lide volte. Mensi zlo je vzdycky lepsi nez vetsi zlo. Obracejte se na sve volene zastupitele, i kdyz se jevi, ze vam nevenujou pozornost. Bude-li vas vic.... A hlavne si ten svatek uzijte. |
|
|
ika 17.11.2009 2:14Re: Mila Dede Článek jsem ještě nečetla, jen jsem nahlédla. Nechám si ho na zítra. Milá Hano,popsala jsi krásně ty pocity které jsme v té době měli. My seděli v roztapetovaném bytě, fascinovaně koukali na televizi, přitom poslouchali rádio a občas i přilepili jeden pás tapety na zeď. Mezi tím občas jeli do Prahy na manifestaci. A to, když dávali na Nový rok přenos papežova požehnání z Říma jsem obrečela, to byl pro mne doklad toho, že už nic není zakazované. A ještě jeden střípek je ve mně schovaný. Někdy na přelomu zimy a jara jsem šla ráno do práce, takový ten první hezký den, kdy zima začíná vonět jarem a mne najednou zaplavil pocit fantastického štěstí. Říkala jsem si Pane Bože my už jsme opravdu svobodní. Bylo to nádherné a člověku to opravdu docházelo v plné šíři až postupně. |
