Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Babička
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
zana 12.2.2007 10:31Re: Re: Re: Re: naše dvě babičky Týno, to musí bejt skvělá babička |
|
|
Vakandi 12.2.2007 10:24Re: Re: Re: Re: naše dvě babičky
|
|
|
týna 12.2.2007 10:17Re: Re: Re: naše dvě babičky no jo, jenomže moje bábinka donedávna byla jednooká. takových dobrých 60 let slepá na jedno oko - proto ten řidičák nemá z mládí. vloni v létě se ale rozhodla věnovat svoje slepé oko vědeckým pokusům. šla na nějakou operaci, a teď vidí líp, než my všichni dohromady. snažila jsem se jí vysvětlit, že na řidičák musí mít povolení od doktora, a to jako stará osoba hned tak nedostane. a když dostane, tak jí ten řidičák stejně při první doktorské kontrole seberou. jenomže naše bábinka stejně k tomu doktorovi šla. co se dělo v ordinaci neví nikdo. ale zazvonil telefon, já byla náhodou doma - bydlím totiž asi 250 km vedle, v pracovní dny se doma moc nevyskytuju - a tam náš vesnický doktor. když mě identifikoval, prásknul na bábinku, že ho chtěla zabít! vyhrožovala mu, že když jí nedá ten štempl, co potřebuje do autoškoly, když má to oko už přece opravený, tak ho podřízne jeho vlastním skalpelem. tak jsem musela bábince vysvětlit, že doktorovi se nevyhrožuje, do doktora se nepíchá sklapelem, řidičák stejně nedostane, a navíc se vždycky najde někdo, kdo jí bude suplovat taxíka. a pak nebuďte blázen, když vás vychovávala takováto kouzelná paní. bylo mi totiž skoro půl roku, když mě tahle bábinka dostala k výchově, protože máma šla do práce nějak brzo. omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale to babičkovské povídání mi spustilo vzpomínky. |
|
|
Rpuť 12.2.2007 10:15No, já vlastně babiček moc neužila... Když jsem byla malá měla jsem pro ně označení "bába honná" (byla opravdu moc hodná, leč raněná mrtvicí) a "bába metálová". Bába metálová nebyla, jak by se na první pohled zdálo ometálovaná hrdinka Sovětského svazu, nýbrž malířka a jako každý kumštýř náležitě praštěná, takže ještě v devadesáti letech zvládla být postrachem rodiny. A tudíž označení "bába princmetálová" bylo používáno dosti často a co dítko nezaslechne, že ano..... A pak jsem ještě vlastnila "babičku Boženku", což vlastně byla naše hospodyně, která se mnou cvrnkala kuličky a jednou na Petříně dostala pokutu, protože mě učila jezdit po klandru.... |
|
|
JanaBa 12.2.2007 10:13Diky za vzpominku. Ja si take v dusi uchovavam vuni na moravskou babicku, ke ktere jsem jezdivala na prazdniny. Na jeji 'almarku', ktera stala v sini a prazskemu diteti vonela cizimi vunemi. Na klid a tikani velkych pendlovek v jejim pokojicku, decky, na kterych staly muskaty a kvetly. A take tresnova alej a stodola se senem a vubec. A slunicko, ktere palilo, kdyz jsem sedela u mistniho rybnicku a poslouchala husi stebetani. A prijezd maminky, ktera privezla velke cucave bonbony. Ach jo, kde je dnes babicka a alej! Tresne kupuji za 80 NOK kilo! Ale na chvilicku se mi vune vratila v jednom skanzenu, kde mi jeden z venkovskych pokojiku zavonel tak zname, ze jsem se k nemu stale vracela, i kdyz kamaradi uz davno sedeli u piva a huceli, kam furt litam. Nebo 'teta' porodni asistentka, ktera me brala do sve vily, ucila me zpivat dlouhe,teskne balady a vyrabela pri tom fantasticky strudl. Jeste dneska, kdyz ten strudl patlam, se mi honi hlavou ...sumar Barta z horske dediny, v ruce hul, na zadech kolovratek, majetek to jeho jediny... Nebo Osirelo dite, jezis to byl veliky smutek pro malou holku s velkou predstavivosti. Doufam, ze na dnesni deti neco podobneho jeste zbylo. Ale ano, urcite ano, ma to jenom jine dimenze. Svet jde dal. |
|
|
Beda 12.2.2007 10:06Re: babička kluk no, to nejspíš budu já |
... teda to označení je docela zvláštní, ale pokud mě do té doby nepřejdou mé telecí a hovězí nápady|
|
Beda 12.2.2007 10:04zano to mě taky pak napadlo, že se často babičky rozlišují jaksi místně |
... dnes, kdy už rodiny bývají "rozprchnuté" - babička hradecká, radošovská, koutecká (dosaď co libo
)|
|
Xerxová 12.2.2007 9:59Re: Taky jsem dítě starších rodičů, Lucko, jak vlastně bojuje maminka? Je alespoň naděje na lepší stav? |
|
|
Beda 12.2.2007 9:58Re: Jsem doma a snažím se zkrotit chorobu, takže dnes můžu psát jo a doufám, že máš noťásek na klíně v posteli |
... koukej ji zkrotit
|
|
Vakandi 12.2.2007 9:55Re: Já si Joj to jsi o hodně přišla |
Ale ty to jistojistě vnučce vynahrazuješ |
|
Bláža 12.2.2007 9:48To jsem psala já, Bláža ! :o)) |
|
|
Zano 12.2.2007 9:47Moc ti držím palce aby jsi brzy chorobu vyléčila a byla zase fit. Odpočívej a opatruj se :o) |
|
|
Kaa 12.2.2007 9:46Re: Re: naše dvě babičky Jenom taková volná asociace - jedna moje ctihodnější příbuzná má trojkolku - takovou tu velkou jako kolo, protože na kole už ani při nejlepší vůli jezdit nemohla, ale přitom potřebovala. Lidi drazí, to je vám stroj! Nikdy by mě nenapadlo, jak moc se to od kola liší, vždycky když to my mladší zkoušíme, je to jak cirkus! Ono to nezatáčí, když by mělo a naopak zatáčí samo od sebe a různě se kýve... Jen sportovně nadaní hoši zvládají rovnou jízdu už v prvních pěti minutách. Ale tetička jezdí bez problémů a všechny nás potře! |
|
|
Fallowa 12.2.2007 9:46Já si bohužel dědečka nepamatuji ani jednoho -jeden padl v I světové válce,když bylo mému otci šest let,druhý zemřel,když mi byly necelé tři roky,babička"Michelská "zemřela,když mi byly tři měsíce.Druhá s námi bydlela,ale nebyla to babička,jakou tady popisujete.Vymohla jsem si na rodičích,abych mohla chodit do družiny a dostala js klíč na krk.Protože když mě babička hlídala,byla to pro mě nuda.Každý den v devět hod.jsme se vypravily na hřbitov,zkontrolovat hrob dědy a prarodičů,odtamtud jsme šly do kostela na Jiřák,tam se babička vydržela modlit dvě až tři hodiny(já musela tiše sedět a být hodná) a nakonec jsme šly k nějaké babiččině přítelkyni,kde jsem rovněž musela způsobně sedět a poslouchat šeptem pronášené řeči,jak jsou ty dnešní děti vedené,no hrůza!Babička ani nevařila,ani nepekla,od toho tu byla přece moje maminka.Takže ač s babičkami zkušenosti nemám,snažím se,abych byla dobrá babička a vždycky se aspoň snažím uvařit to,co má vnučka |
ráda,když vím,že přijde.|
|
jiný Honza 12.2.2007 9:45Re: Jsem doma a snažím se zkrotit chorobu, takže dnes můžu psát Zano, nepiš a raději se vylež a vyleč. Já jen ať se ti to nevleče jako mně. |
|
|
jiný Honza 12.2.2007 9:42No, nevím, jestli je to s tím odkládáním tak horké Ono dnes se prodlužuje i aktivní věk, takže by problém být neměl. Pamatuju si z dětství, že jsem měl výhodu - hlídacího dědečka. Byl o 11? let starší než babička (učil ji na gymnáziu a pak si ji vzal). K tomu se váže krásná historka - když se mí rodiče seznámili a seznámili i své rodiče navzájem, zjistilo se, že oba dědečci se dvořili té samé babičce. Ta druhá jí to až do smrti neodpustila. Ale zpět k tématu - moje děti mají nejen všechny prarodiče, ale mají i prababičku (její oblíbená hláška je: to, že je mi 85 není tak hrozné jako to, že mám vnuka po čtyřicítce). A vlastně z prarodičů je v penzi pouze ČTN (časovaná tchýně nášlapná) a můj otec, který sice nemusel, ale ze zravotních důvodů jaksi... dělá už jen 3 dny v týdnu. Takže hlídacího prorodiče mají mé děti jen jediného. Tak jako já před třetinou století. |
|
|
zana 12.2.2007 9:42Re: Hečte Jo, Veram, tebe tvým vnukům naprosto neomaleně závidím |
|
|
Jaryna 12.2.2007 9:40Moc hezká vzpomínka na baičky.... Já měla také dvě moc hodné babičky....Ta starší, to byla taínkova maminka uměla moc krásně a poutavě vyprávět...Doslova jsem hltala její povídání o tatínkových lotrovinách, které společně se svými pěti bratry dělával...Samozřejmě, že nezapomněla dodávat, jak její kluci byli potrestaní, nebo někdy dokonce pochváleni, když se jim povedlo něco, co bylo k blahu celé rodiny...Druhá babička byla přísnější, ale nás voučata měla také ráda...Pořád vyžadovala především čistotu, jak v domácnosti, tak i naše oblečení muselo být jak z cukru...Ještě dnes si pamatuji na její připomínku, že domů z her a lítání můžeš přijít ušpiněná, ale z domova musíš jít velmi čistě oblečená...Tento slogan zdědila i moje maminka a kolikrát jsem se přistihla, že jsem ho u svých dětí používala i já, když byly malé.......Jó, to je potom tradice....! |
|
|
zana 12.2.2007 9:40Re: naše dvě babičky My jsme měli babičku (tu, co s náma bydlela, a babičku Letenskou - tu jsem si moc neužila. Až v dospělosti jsem ale pochopila, že se nejmenovala Letenská, ona na té Letné bydlela |
|
|
zana 12.2.2007 9:37Re: Re: DEDE, DÍKY ! -POKRAČOVÁNÍ LENKO, TVOJE BABIČKA MUSELA BÝT MOC FAJN. |
|
|
týna 12.2.2007 9:32Re: naše dvě babičky u nás taky bábinka a babička. ale obě vesnický. bábinka je od mámy, babička od táty. ze všech prarodičů už mám jen tu bábinku - ale ta je naprosto kouzelná. minulý týden jí bylo 85 a rozhodla se, že si knarozeninám pořídí řidičák aspoň na babetu. to aby nemusela pěšky na hřbitov. to byste nevěřili, jak bylo složitý jí to vymluvit. ale podařilo se a bábinka snad bude capkat po svých dál. ona totiž chodí na děsně vysokých podpatcích - dáma naše |
|
|
zana 12.2.2007 9:23Re: Moje babička No jo, Štětí, halt se musíme každý nějak porvat s tím, co nám život nadělil.... A povídat poněkolikáté - zvykej si, nejen že to k tomu patří, ale v dnešní době se to stěhuje do nižších věkových kategorií. Řekla bych, že máš před sebou ještě tak deset - patnáct let a začneš taky - i bez vnoučat |
|
|
evam 12.2.2007 9:21Dede, máte velikou pravdu miluji svoje vnoučata i když mne sousedka utěšovala, že až z nich zešedivím, ona mi udělá barvu. Často vzpomínám na ty časy kdy byly děti malé a že jsem si to mohla s nimi více užít. . Vaše vzpomínky jsou krásné až jsem uronila nějakou tu slzičku. Hezký den! |
|
|
zana 12.2.2007 9:18Re: Všem babičkám a děděčkům, Neviděla, ale tuším, co myslíš. Přednosta má kamaráda z dětství, který se oženil na Moravu. Pravidelně chodí za jeho maminkou, té je dnes už přes osmdesát, ale když vypráví, jak byla "s holkama" v parku .... |
|
|
Beda 12.2.2007 9:18Re: lodičky z borové kůry no jo, jasně |
|
|
Štětinka 12.2.2007 9:15Moje babička z Prahy nebyla příliš k dětem. Ona není zlá, nebo nepříjemná, ale měla za manžela dost despotického (Zkumavka promine)a o víc jak 20 let staršího muže, který už měl rád svůj klid. Proto děti byly vždycky moc hlučné, málo pracovaly a byly drzé. Nikdy jsem nezažila, že by mě babička vzala na klín a něco mi vyprávěla. Dokonce když nás mamka potřebovala na chvilku pohlídat, musela nás doslova tajně propašovat. Větší a rozumnější děti už byly tolerovány. Druhá babička byla po většinu mého dětství Jehovistka, tak jsme se ani moc nestýkali. jednou jsme omylem dorazili na vánoce : stromek žádný, dárky žádné a k večeři chlupaté knedlíky. Občas si myslím, že i moje problémy s přijmutím mých dětí spočívají v tom, že jsem vlastně nevěděla, jak na ně.Žádné babičce nic nevyčítám,chraňměpámbu, jedna mi loni zemřela a já měla to štěstí, že jsem se s ní trochu skamarádila po jejím procitnutí od Svědkůch Jehovových. zpětně jí docela obdivuji, jak se dokázala prokousat životem v nuzných podmínkách a se sedmi dětmi. S druhou babičkou si zase ráda popovídám, občas sice mi něco vypráví již po několikáté, ale nepatří to náhodou k tomu? |
|
|
zana 12.2.2007 9:13Re: Taky jsem dítě starších rodičů, Synek si tohle taky moc neužil. Přednostovi rodiče ho sice měli moc rádi, ale byli hrozně zvláštní - já nevím, jak to říct, prostě nic pro malé ditě. No a moji ... vždycky mně to bylo líto. Maminka od jeho asi čtyř let už byla nemocná natolik, že mu mohla maximálně číst pohádky, aspoň že tak, ale už tehdy ji pohyblivost opouštěla). Tatínek měl všechny předpoklady být skvělým dědou, ale jak šel čas, musel se o maminku starat víc a víc, až už neměl čas vůbec na nic jiného... |
|
|
zana 12.2.2007 9:05Jsem doma a snažím se zkrotit chorobu, takže dnes můžu psát a hned na začátek i slzička ukápla. Babičku jsem si užila jen jednu, ale ta s námi bydlela a žila až do mých osmnácti let. Byla to úžasná ženská, to co popisuje Dede, ale v městské podobě, takže skvělá kuchařka, sečtělá paní, co znala všechny divadelní hry, ale hlavně - neobyčejně tolerantní, klidná a absolutně nesebestřená. Taky to neměla v životě snadné, ovdověla, když byl dceři (mojí mamince) rok, vzala si k sobě svojo matku a tak se ty tři ženské probíjely životem - někdy líp, někdy hůř. Hodně mi vyprávěla, učila mě zpívat si při práci Dědečka (z tatínkovy strany) jsem měla jen do čtyř let. Ale plně ho zastoupil babiččin bratr. Nesmírně vzdělaný vtipný a laskavý člověk, miloval děti, ale sám je neměl - mojí mamince zastupoval tátu, mně dědu. Dovolil mi všecko, až se divím, že mě s ním naši pouštěli, byl navíc úžasně nepraktický - nechával mě vyřezávat lodičky z borové kůry a pouštět si je (a párkrát mě na poslední chvíli lovil z vody), hrál si se mnou s panenkami na "tábory"... Jo, vzpomínky |
|
|
Beda 12.2.2007 9:04Re: naše dvě babičky uch, tam samozřejmě patřilo, že já byla tehdy ještě moc malá |
|
|
Beda 12.2.2007 9:03naše dvě babičky nebyly babičky, ale babička a bábinka jediné, co mě mrzí snad dodnes - to je děda (měly jsme jen jednoho, toho od babičky), který se sestrou prochodil okolí, dlouhé výlety, kde statečně šlapala celé kilometry a když už opravdu nemohla, nosil ji na ramenou |
