Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Babička
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
pecka 12.2.2007 14:28Díky Moc hezké povídání, souhlas z celé duše! Já si babičky užila málo, ale můj Kočkomil vzpomíná velice intenzivně na celoprázdninové pobyty "u dědy" - zajímavé: babička tam byla, ale jezdil k dědovi. A co se všechno naučil! A jak ho dodnes cituje. Těším se na vnoučata jako blázen! |
|
|
zana 12.2.2007 14:28Re: jen tak o babickach Moc doufám, že z nás babičky mají radost. Já jsem jako malá často chodila s babičkou na hřbitov, ale byl to vždycky takový zábavný výlet, nikdy mi to nepřišlo jako nuda. No, taky jsme chodily do Břevnova, kde to bylo ještě hodně venkovské - ovocný sad, louky, polozbořená Vojtěška, rybníček s kachnama. Dodnes si musím přeříkávat, že babička tam neleží, že je na Olšanech. Ona je tak nějak víc v tom Břevnově... |
|
|
kocourová 12.2.2007 14:26paní Ruščáková nádherný článek, mluvíte mi přímo z duše! Přesně - nic zvláštního jsme nedělali, ani nikam nejzdili, jen jsme tam byli a byli jsme jako šťastní. Mně bohužel babčika odešla hodně brzy a děda taky, ale vzpomínky zůstávají a jsou krásné. Babičku jsem měla ze všech lidí na světě nejraději. |
|
|
Lucka V. 12.2.2007 14:22Re: Re: Taky jsem dítě starších rodičů, Díky za dotaz, mamča se docela zlepšuje, už dokonce zvládá i pár kroků o berlích. Bohužel na návrat do našeho baráku plného schodů to zatím není. Ale už jen to, že může z postele někam sama dojít je šílený úspěch |
|
|
Vave 12.2.2007 14:09Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku:
|
|
|
WWW 12.2.2007 14:07Re: Re: jen tak o babickach Mila Vave. Dneska se to povedlo vsem !! Jeden prispevek hezci jako druhy, kazdy by vydal za pekny clanek. Tak jsem ani nechtel zadnou konktretni prihodu psat. Myslim ale, ze v minulosti uz jsem napsal. Dnes je zviretnik obzvlaste pekny, babicky z nas musi mit radost !! |
|
|
Vave 12.2.2007 14:02Re: jen tak o babickach Tak se Ti to zase dneska nějak povedlo, milé wéwéwéčko. Já taky nikam chodit nemusím, nedokážu, beztoho své mrtvé mám stále při sobě, v sobě. |
A s těmi hřbitovy, to má každý jinak. A nakonec, třeba i by ani Uwe nechodil, kdyby mohl, kdoví.|
|
Vave 12.2.2007 13:56Re: Re: Dede, děkuji Jo jo, taky tak! Škoda jen, že babičky byly tak daleko! A teď jsou ještě dál! |
|
|
WWW 12.2.2007 13:54jen tak o babickach Ja jsem ani dneska psat nechtkl. Uz je tady plno peknych clanku o babickach. To je takovy zvlastni vztah k babickam. Uzname, ze ten druhy mel bajecnou babicku, ale hned si v duchu rikame, darmo, ta moje babicka, ta byla jedinecna. Babicky a dedeckove jsou vubec strasne duleziti. Kdyz stvoritel rekl bezte a mnozte se, tak na tohle dozajista myslel, protoze to posichroval tak, aby za normalnich okolnosti mel kazdej babicky dve a zrovna tak dedecku. Jako by tusil, ze nekdy ani to nebude stacit, Ze lidstvo bude tak blbnout, ze bude nicit co mu prijde pod ruku, ze se budou lidi mordovat, A tohle vsechno nejvice odnesou dedeckove a babicky . Pak se lidstvo bude kat, postavi zborene a jeste hezci, bude se zaprisahat ze uz nikdy, ale jak bude mit po ruce dostatek dedecku a babicek, tak do toho pujde znova ! Ja mohu svedcit, ze v tech padesatych letech, bylo babicek a dedecku pomalu. Muj kamarad ve skole Uwe, nemel babicku ani jednu. Tedy mel, ale odsunutou nekde u Hamburgu a dedecka mel v zajeti na Sibiri. A tenhle Uwe me moji babicku strasne zavidel a chtel po me v prvni tride, abych mu svoji babicku pujcil, ze on me taky vsechno pujci .Nechal me zkusit i ledrhozny s padacim mostem, na ktere byly vsechny ploty kratky. Ja jsem mu taky vsechno pujcil, kdyz si zampomenul prezuvky, tak jsem mu pujcil svoje a chodil domu ve spinavych roztrhanych ponozkach. Ale u te babicky jsem se sprajcnul . A vsechno jsem to babicce rekl. Babicka se zamyslela a dal mi za pravdu, ! Lidi si WWW neco pujci a pak uz to nevrati v poradku, kamarad nekamarad. Ale prived Uweho, at si s nim alespon popovidam. A pak byl Uwe u nas pecenej varenej, Babicka mu opravovala ukoly z cestiny a on ji rikal Oma. Musim se priznat, ze byla leta, kdy jsem na dusicky na hrbitov nezasel. Jako bych tusil, ze me to babicka odpusti. Uwe to neriskoval, venecek z Nemecka ( kam v sedesatem osmem vysidlil) chodil pro Omu pravidelne ! |
|
|
Vave 12.2.2007 13:53Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Teď mi to došlo! Ty máš krásné vlásky, nechtěj nové! |
|
|
jenny 12.2.2007 13:47Re: Re: Re: Dede, děkuji O.K. dalmatinku puntíkatý, není nad dobrou rodinku |
|
|
julča 12.2.2007 13:31Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Vavísku, babička Tě určitě hladí po vláskách každý večer a šeptá do ouška, že máš ty nejkrásnější vlásky ze všech holčiček na celým světě |
|
|
jiný Honza 12.2.2007 13:21Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Však jo, napřed jsou živý, ale skalpy jsou neživý. 8-))) |
|
|
Vave 12.2.2007 13:19Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Uffff, to mi odlehlo! |
|
|
Vave 12.2.2007 13:18Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Já vlastně ani takové dlouhé vlnité nechci, moc práce, a kaštan mi nesluší, mám teď svou úžasnou červenou, ale co je to za pořádky, že když to babička slíbila, že to není, že nemám vlásky jako Vlastička ... Ale Dalmatínku, jestli chceš, tak půjdeme spolu na nákup. |
|
|
Yezi 12.2.2007 13:16To povídání opravdu vyvolalo obrovskou vlnu vzpomínek a tak pracuju a myšlenky se mi zatoulávají k přísné babičce, u které jsem byla jako dítě a pak každé prázdniny ... Tož budeš poslúchat nebo nebudeš, kde mám tu vařeku...?! A říkám si: Zaplaťpřírodo, že je dnes šéf na služební cestě, jinak by se asi moc divil |
|
|
zana 12.2.2007 13:12Re: A ještě jednu: Jémine, nádraží - tohle malinko zažil synek: když jsme jezdívali do Č. Šternberka na tábory, tak jsme se pokamarádili s panem výpravčím na nádraží. Takovýhle věci si tam taky užíval. A přes koleje rostly maliny a my jsme tam směli |
|
|
zana 12.2.2007 13:09Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Ahojky, je ti doufám jasný, že by babička řekla, že sice až tak hnědý a vlnitý nejsou, ale že jsou ještě daleko hezčí, než ti plánovala |
|
|
dalmatin 12.2.2007 13:06Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Svět je nespravedlivej! Já je měla, hnědé vlnité, dlouhé...... a nemám. Tady mám, ale ani vlnité ani dlouhé a ta kafebraundozelena se mi nelíbí. Bláža má pravdu, koupíme si je. |
|
|
Bláža 12.2.2007 13:05Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Ale já myslela ty neživý, a ne živý |
|
|
Vave 12.2.2007 13:03Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Šiškote, Blážo! |
|
|
dalmatin 12.2.2007 13:02Re: Re: Dede, děkuji Sestru beru taky! |
|
|
Bláža 12.2.2007 12:57Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: No tak když si Dalmatin myčku koupila, tak si ty vlásky Vave taky kup... |
|
|
Hanča 12.2.2007 12:56Je to fantastické, že Dede mávne kouzelným proutkem, a my - aspoň na chvilku - zapomeneme na všednodenní starosti a neodkladné termíny a přeneseme se ve vzpomínkách o desítky let nazpět. Já a moje sestra jsme zažily dvě babičky a jednoho dědečka. Babička, která s námi bydlela, byla přes čtení pohádek, šití oblečků na panenky a taky s námi neúnavně hrála různé hry nebo karty - a nejvíc se u toho smála, nejvíc ječela, když si vytáhla Černého Petra, a snažila se, hodně okatě, švindlovat. Když vzpomínám na maminčiny rodiče, vybaví se mi především rodinné oslavy - svátky, narozeniny, Vánoce. Maminka měla 3 sourozence, a když se všichni sešli u babičky a dědy, bývalo hodně živo a veselo. Jejich byt byl velmi prostorný a v jídelně trůnil obrovitý jídelní stůl, takže jsme se všichni vešli. Když se nálada uvolnila, zasedl hudebně nadaný strýc ke klavíru a zpívalo se. My děti jsem ovšem nevydržely jen zpívat a v tom velkém bytě jsme se honily, hrály na schovku a když už jsme dělaly moc velký brajgl, zařval děda :"Že na vás vezmu čagan !", (což byla jeho parádní vycházková hůl). Děda byl totiž autorita každým coulem, tím čaganem sice nikdy nikoho nepřetáhnul, ale stačilo jej vyndat ze skříně a i naše kápo a syčák největší, můj stejně starý bratránek Peťa, se zklidnil. Tenhle děda byl vůbec zajímavá persona. Miloval hudbu, hlavně klasickou, na rádiu měl naladěnou Vídeň, poslouchal zejména opery a když jsme přišli na návštěvu, museli jsme vyslechnout v jeho podání árie za poslední období, které ho nejvíce zaujaly. Taky výborně vařil - babička byla na běžné denní vaření a děda na slavnostní příležitosti a speciality. Každý týden pekl dort, měl jich na repertoáru značné množství, a v neděli dopoledne navštívil obě své dcery, chvíli poseděl a poklábosil a předal každé půlku dortu, aby bylo co zakousnout k nedělní kávě. Ty jeho dorty byly excelentní a dnes vážně lituju toho, že recepty na jejich přípravu zmizely kdesi v nenávratnu. Zrovna bych si ke kafíčku jeden takový dědův sachr nebo doboš dala ! |
|
|
Vave 12.2.2007 12:50Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: No to je moc hezký, milá Puntíkatá, ale teď mi poraď, jak to mám udělat s těma vlasama? Kde si je nárokovat, když mi je babička slíbila? |
|
|
pro dalmatin 12.2.2007 12:50Re: Dede, děkuji Tak přemýšlím, jestli ty nejsi spíš moje sestra než neteř, pod to co jsi napsala se můžu téměř podepsat, zejména o tom vztahu s matkou a přilnutí k babičkám a taky není dne kdybych nevzpomínala. |
|
|
dalmatin 12.2.2007 12:37Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Vavísku, můžu připomenout slib mojí babičky a trochu to zlehčit? Nevadí? Já jsem strašně nerada myla nádobí, je to podle mě neblbější domácí práce. Tak jsem vždycky, ale vždycky měla tisíc řečí. Babička mi tu práci sice neodpustila, ale říkala - mlč, děvče, až budeš velká, budeš mít myčku na nádobí. A to byl můj nejhlavnější argument, když jsem ji obhajovala před přednostou - babička mi to slíbila a já si ji tedy koupím. Basta fidli. |
|
|
Vave 12.2.2007 12:36A ještě jednu: hluk, pískání, sykot páry, cvakot bot na dlažbě, a nádražní rozhlas, ve kterém praskalo a syčelo, a ten podivný pach nevymetených rohů a záchodků vzadu v chodbě. Ale za okýnkem s kytičkovaným závěsem je ticho, voní tu čaj se šťávou a schrány na jízdenky rozpínají křídla daleko do místnosti s velkými a vysokými okny . Tady se nesmí ani běhat, ani křičet, a když jsem hodná, mohu vybalovat z celofánu dlouhé sloupce malých hnědých kartiček. Babička mi vždycky ukáže, kam je mám dát. A panečku, když zaťuká na okánko známý, mohu vsunout jízdenku do takové kovové paže a strčit do ní, ale pozor! To se musí umět, jinak jízdenku zlomíte! A když odjede vlak, sedíme a moje přeslicová babička vypráví, jak byla jednou z prvních ženských průvodčích po válce. Vy už to nemůžete pamatovat, ale tehdy prý dlouho na tom našem nejhlavnějším nádraží visel obrovský portrét krásné ženy v železničářské uniformě, jako nábor. To už měla babička čtyři děti, páté teprve přišlo později ... |
|
|
julča 12.2.2007 12:26Je to krásný článek Dede, je to krásný a nostalgický čtení, vzpomínám na svoje babičky.... Myslím, že vzpomínky na ně jsou jedny z nejkrásnějších vzpomínek na dětství. A hodná babička by se měla přidávat vnoučatům do povijánku |
|
|
Vave 12.2.2007 12:10Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: otevřený vikýř bez žebříku, vysoko, koukáme přímo do západu Slunce, sedíme na dřevěných schodech, které voní teplým prachem, vůbec to okolo voní, dřevem, slámou, senem a starými časopisy. Vzduch se třpytí prachovými hvězdičkami. Sedím za svou babičkou mečovou, obličej má měkký a krásný, vějířkový, a češu jí vlasy, delší, už řidší, stříbrné, suché, hebké. Dělám ji znovu drdůlek a přichycuji ho malými hnědými hřebínky a pak nastrkuji babičce před obličej upatlané zrcátko, aby viděla, jak jsem jí udělala krásnou. Pak si přesedneme a babička češe mé krátké světlé myší vlasy a vypráví, jak její holčička Vlastička, která umřela ve čtyřech letech - to bylo tak, Vlastička šla po dvorku a černý kohout vylétl na špalek a přimo nad zakokrhal a Vlastička pak do týdne umřela - tedy ta holčička měla krásné vlnité kaštanové vlásky, a já, já určitě budu mít také tak krásné a dlouhé vlasy, až budu větší. Milá babičko, už jsem docela velká holka, ale víš, na ty vlasy stále čekám, babičko moje. |
