T. Zana 31.10.2017 11:56

O.T.

O víkendu jsme byli v Litoměřicích - mám pár fotek z řemeslného jarmarku v Úštěku s návštěvou pana prezidenta (Masaryka!).

http://1234zana.rajce.idnes.cz/28._10._2017_Ustek_remeslny_jarmark_ve_stylu_1._republiky/

Bohužel na výlet na Ronov nedošlo - nedělní počasí bylo toho rázu, že jsme raději s ořechovými tyčinkami poslední záchrany vyčkali do večera, kdy se počasí trochu uklidnilo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 31.10.2017 11:54

Re: Píšeš za mě paměti

Baty, díky za příspěvek. Že území okolo Babího lomu osvobozovali Rumuni vím, kdysi jsme jezdili na koních okolo památníčku v lesích, který byl věnován padlým Rumunům. Musela to být hrozná doba. Já byla pilně "živena" vyprávěním prarodičů a maminkou a tatínkem, ten zase bydlel v Chrlicích, na jih od Brna. Myslím, že to bylo moc dobře, že mi tyhle postřehy sdělovali. Dnešní děti neví nic. V dějepisu je kulový a doma jim nikdo nevypráví. Je to na škodu, protože potom by možná i dnešní generace měla trochu jiný názor na život, než se jenom bavit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ž. Petrs01 31.10.2017 11:43

Re: Vzpomínky

Ač vylíhnutá v paneláku, zuby si celý život myju ve studené, stejně jako obličej. A ač doma byly všechny vymoženosti (nevím odkdy byla Tatramatka, ale ve sklepě byla společná prádelna s velkopračkama, ždímačka a mandl), tak většinu popsaného jsem zažila - a ráda zažívám - na chatě u našich. Voda ve studánce, nádobí ve dvou škopcích ohřátých na kamnech, voda se vylívá do lesa, krb + kamna... Tohle bych nevyměnila!

A svobodné dětství jsem si taky ještě užila - nechtěla bych být dítětem dnes, hlásit mobilem každý pohyb, nesmět ven bez dozoru... pak se divíme, že jen sedí u počítačů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 31.10.2017 11:28

Re: Píšeš za mě paměti

Baty! Pár řádků, ale naprosto fascinujících. Utržený spodek šatů ve skříni... drobná zmínka, ale sedím tu úplně ztuhlá. Díky, že jsi to sem napsala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Baty 31.10.2017 11:05

Píšeš za mě paměti

Díky, Jirko, jako jeden z posledních ještě předválečných materiálů (stihla jsem to o měsíc a tři dny) Tě nadšeně zdravím. Sedávala jsem v Kéniku v podobném sklepě a hráli jsme si na hromadách uhlí (jednou jsem způsobně seděla vedle maminky v centrální místnosti a pohnula se mi za zády zeď, když dostala bombovou šlehu kavárna Na Slovanech sto metrů od našeho, od té doby jsem klaustrofob). Koukali jsme z okna z našeho kopce na váš kopec, do smrti budu vidět na vaší straně fosforové "stromečky" amerických bombarďáků, které měnily noc v den, aby bylo vidět, kam bomby letí - ony stejně letěly jinam. Pamatuješ, v rádiu - "kuku, kuku, nepřátelské letecké svazy nad Klagenfurtem", sirény a valilo se do sklepa... O ten závěr jsem přišla, naši nás sbalili a utekli jsme k příbuzným do Lelekovic "do bezpečí", protože ségře byly dva měsíce. A tam ztvrdli pod palbou těch kaťuší o čtrnáct dní dýl ve skále v řeznické lednici, protože Němci se zakopali pod Babím lomem. A pak v půlce května přišli Rumuni a tancovali s holkama v krojích před hospodou na návsi a za pár dní jsme šli pěšky po silnici do Brna a kolem byli mrtví koně, na stromě mrtvej Němec v uniformě, všude rozbitá auta a tanky a doma byla v bytě pod náma díra od šrapnelu od jednoho konce na druhý a paní Zmatlíkové to ve skříni utrhalo spodek od všech šatů... Zahradodvůr pro celý blok s početnou tlupou různého věku jsme měli taky a nosila jsem odtud nejen písek až za ušima, ale taky "dvorní móresy", jak říkala maminka, je to vůbec ještě pravda všecko?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 31.10.2017 10:48

Re:

V Nymburce měla teta vypouštěcí díry normálně se špunty. Tam byly ty dřezy děsně hluboký a velký

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 31.10.2017 10:31

Těžká doba

a přesto hezké dětské vzpomínky. Užili jste si lítačky po venku i dobrodružství a nástrahy, je na co vzpomínat a vzpomínáš milý Jirko moc hezky, správný Brňák.

Jsem narozena hned po válce ale vzpomínky na dětství krásné, mi taky zůstaly, však jsem o nich napsala dost.Zůstala mi z té doby věčná touha po přírodě ,po prostorách v polích,lukách a lítando grando v ulicích, tenkrát ještě bezpečných.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 10:31

Vzpomínky

No jo, jsem sice taky o těch +/- dvacet let mladší, ale hodně z toho, o čem , Georgi, píšeš, jsem zažila. Kamna na uhlí (měla jsem to potěšení chodit pro něj do sklepa), později na naftu. To byl taky zážitek, chodili jsme pro ni asi dva kilometry k pumpě u Písecké brány. Měli jsme pro ten účel něco jako kufr na kolečkách, akorát místo kufru tam byly dva kanystry.

Náš byt byl v domě ze stejné doby, o jaké píšeš,ale jiný typ - jenom 1 + 1, ale veliké místnosti, však nás tam bydlelo pět. V koupelně taky válec na teplou vodu, pod kterým se zatápělo - jednou to mamince bouchlo a koupelna byla vymalovaná. Později naši pořídili maličkou karmu, teplá voda stačila na velmi rychlé umytí, ale člověk fakt tu hygienu nesměl přehánět. Franta, který vyrostl v paneláku, nechápal, jak si můžu mýt zuby ve studené vodě :-)

Měli jsme "moderní" kuchyňskou linku, takže neměla ten vytahovací dvojdřez... čili se nádobí mylo v plastovém dřezu a vylívalo do výlevky v kuchyni.

Vzhledem k tomu, že tou dobou měli naši chatu, kde nebyla elektrika a pro vodu se chodilo (se = já) do studny, připadalo mi to docela pohodlné :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 31.10.2017 9:51

takhle to mela moje babicka takze i my deti na prelomu tisicileti jsme to meli denne o prazdninach na ocich a jak si clovek doma vazi drezu a topeni :) vim, ze sem uplne nasnasela ty veljy tezky musy plny vody nosit ven do kanalu, aby na me nevysplichla hnusna voda :D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2017 9:20

MIlý Jiří

Krásně se četlo o tvém dětství. I když doba to byla nehezká, vy jste si ji užili (tím myslím vy děcka).

Jinak, i když jsem o generaci mladší a žila jsem výhradně v zapadlé vesnici v rodinném domku, některé věci si pamatuju - ohřev vody v lázeňských kamnech (tudíž celková očista těla probíhala taktéž jednou týdne v sobotu, jinak se člověk ošplouchl v mise vody ne moc teplé), v kuchyni športhelt na tuhá paliva (tam se spálilo kde co) a umývací stůl s vytahovacím šuplíkem, ve kterém byly dvě mise (jedna na vodu a druhá na odkládání umytého nádobí) a malá misečka na čistící prášek, akorát jsme tu náčeňovou vodu nevylívali do záchoda (drahně let jen suchého na dvoře - ale byl zděný!), ale na hnojiště (:o)). Všichni jsme spávali ve světnici, kde se topilo petrami (stařeček spali v kuchyni a ložnice byla bez topení, tam naši spávali jen v létě). Jo vzpomínky, aspoň ty nám zůstaly (;o).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ž. Petrs01 31.10.2017 8:46

Piš dál!

Georgi, skvěle se čteš, navíc zrovna tohle jsou věci, které si i já těžko představuji - pro dnešní mládež to musí být sci-fi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 31.10.2017 8:13

tak já žila v Praze myslím tak +-20 let

po Tobě, ale naše bydlení si pamatuju podobné - měděný kotel v koupelně, záchod těsně u hlavy koupajícího se. V kuchyni kamna nebyly, jedno umyvadlo, nádobí se mylo ve vytahovacím dvoudřezu a voda se lila do záchodu. Pralo se v kuchyni, sušilo na půdě. Kamna byly v obýváku CLUB, které hravě vytopily celý byt. Ten byl na rozdíl od vašeho fakt velký, pokud mohu soudit tak pokoje měly určitě přes 20m2. Při velkých zimách se dalo zatopit v ložnici, tam byly velké bílé kachláky. Čtvrté patro, bez výtahu, uhlí, popel, roční dítě ve strojku, máti musela být vzpěrač.....Jinak jsme bydleli v Římské ulici, hned na kraji nad Muzeem. Babička měla garsoniéru v bloku pod námi, v domě Nad Muzeem naproti vlakům. Tam to bylo vybavené IA, výtah ( tehdy na 25 hal ), maličkatá kuchyňka, obří koupelna se záchodem stavebně odděleným. Ve sklepech obří prádelna s bubnovými pračkami a dokonce i mandlem. Tam bylo i ústřední topení a teplá voda kolik kdo ráčil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 31.10.2017 7:24

Skvele ranni cteni, moc za nej dekuji! jako rodacka z brna, uplne jine generace, tyto vzpominky velmi ocenuji a nekdy jsem se i zasmala. vyrustala jsem v "modernim" dome v centru, ze ktereho byl vyhled na dum s rozstrilenou fasadou, coz mi v detskych letech evokovalo ruzne desive pribehy. Na strechu si hrat na stare klepadlo, to pro nas deti byl vzdy svatek, a chodili jsme jeste jako hodne maly do pradelny na strese, kde byla velka obri umyvadla, kde jsme prali, kdyz nesel proud...

opravdu moc me to potesilo a pomohlo nahlednout do minulosti meho mesta i ocima maleho kluka :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 31.10.2017 6:33

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Je fajn, když staří vzpomínají a vzpomínky uchovávají. Věřím, že i australská vnoučata dobře ví, jaký byl děda rošťák a jak se žilo za války...

• reagovat
• nahlásit příspěvek