Z. Matylda 31.10.2017 21:32

Re:

Krpole- Husitská...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 31.10.2017 19:51

i me se ty vzpominky moc libin dokreslily clqnek zasw z jine strany... vic takovych vzpominek bych cetla s chuti, ackoli to asi neni vzdy jednoduche na to vzpominat...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 31.10.2017 19:45

co to he za dum? pripadne ulice? to by me zajimalo i pro omrknuti tak z venku, hlavne sochu si nevybvuju ze bych znala...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 17:18

Re: Do podobného domu

No jasně, peníze můžou jít buď do baráků, nebo do ouřadu, obojí těžko...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Baty 31.10.2017 17:06

Re: Do podobného domu

To jste byli ještě větší frajeři!

Po převratu jsme nabádali spořku k restituci, ale nechtěla ani slyšet, přitom to muselo slušně vydělávat, jinak by si to kapitalisti neřídili. Stačil jim na všechny domy po Brně jeden pán v kanceláři na Jánské a druhý pán, co když neseděl v kanclu, tak obcházel domy. Pohovořil s domovníky a jejich žennami o údržbě, topení a úklidu, za to měli plat a byt v suterénu zadarmo.

Na pět domů tři manželské páry. Když pak jsme viděli tu skvadru na OPBH, to byl dav ouřednictva a baráky chátraly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Baty 31.10.2017 16:50

Re: Do podobného domu

Platily pouze návštěvy, obyvatelstvo mělo klíče. Jednou za měsíc přišel pán ze spořitelny, na toho už jsme číhávali, protože to bylo vzrůšo - měl speciální klíč,, kterým odemkl schránku na vnitřní straně dveří výtahu, ty dvacetníky vysypal do zamykací tašky, kterou měl na řetízku na zápěstí, zažertoval s námi a odešel na tramvaj, aby navštívil další "spořitelní dům".

Jo, a v chodbě v pžízemí u výtahu jsou do zdi zabudované chromované schránky, vyložené leštěným dřevem a uprostřed je mřížka domácího telefonu, nad každou schránkou se jménem tlačitko zvonku - ten systém přestěhovala už domovní správa před dům. Bylo to vynikající naq komunikaci s rodiči, když nereagovali na obvyklé vřeštění ze dvora "mamííííí, hoď mi chleba (jabko, medvěda, kyblík, balon, švihadlo, knížku - špagát s pytlíkem na "neházivé" věci měla každá rodina po ruce v kuchyni u okna) nebo když nebylo žádoucí jít rodičovstvu zrovna na oči ve příčině nějaké školní komplikace, tak se brnklo "su na dvoře". kdež se problém probral napřed s dobrovolnými poradci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 31.10.2017 16:40

Re: Do podobného domu

Druhý byt, kde jsme bydlela, byl postavený spořitelnou v téže době. Jen jsme neměli bazén na dvoře, ale na střeše, se sprchou a opalovací terasou. Komanči to celé nechali shnít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 16:01

Re: MIlý Jiří

Čest a sláva rodičům, kteří tohle dokážou!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 15:57

Re: Do podobného domu

Baty, když tak o tom uvažuju, cena za výlet výtahem byla skoro stejná, jako když se jelo tramvají, že?

Ale něco na tom je - u nás v domě brblají lidi z přízemí, proč musí taky platit opravu výtahu - takhle se to asi pokrylo tím jízdným.

Hm, kam se ty peníze dávali?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 31.10.2017 15:45

Re: MIlý Jiří

plastické povídání o Brně z Australie. Moc bavilo. I vzpomínky v komentářích.

Některé děti ani dnes nejsou ochuzené o praktično. Neteř a synovec znají jak práci se dřevem - od dobývání v lese, přes řezání, štípání, třískování a odnes přines, slož a zatop. Práci s uhlím. Práci se zvířaty. Mají máloco zdarma. Že by z toho vejskaly to ne :o). Ale pot z práce jim cizí není. Doma na to držkujou, jinde se tím vytahujou. Na dovolené sice většinou k moři, ale pod stan, takže jsou i táborníci.

Topení naftou ve vesnický bytovce v kamnech v obýváku taky pamatuju. Sice jen do první třídy, pak jsme postoupili do jiného bydla už s ústředním topením.

A nošení vody s mytím v micáku jsem užívala v prvním partnerství, valcha mě minula.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 31.10.2017 15:37

Re: Píšeš za mě paměti

"potom by možná i dnešní generace měla trochu jiný názor na život, než se jenom bavit"

Mluvíš mi z duše - dnešní absolventi vysokých škol (mám doma čerstvého, tak vím, o čem mluvím) mají pocit, že v životě ničehož neužili, jen chodili do školy, učili se... No přeci se nebudou vázat (mají hodně přes dvacet), plánovat nějakou budoucnost, nedej bože plánovat založení rodiny. Vždyť musí dohnat všechno, co jim během studia uteklo... Chjo, většina z nich se měla/má jak čuňata v žitě, hroutí se z naprostých prkotin (třeba špatný signál), řeší naprosté nesmysly šmrdlajíc celé dny prstem po telefonu...

Jak říkal můj prastrýc - bídu na vás...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Baty 31.10.2017 15:18

Re: Do podobného domu

No, my jsme s odpadky na chodbu chodit museli, náš dům měl popelnici v průjezdu, uklízečka ji měnila ještě hluboko do sedmdesátých let, až se přistěhovali členové provazochodecké dynastie, narvali do odpadu krabice od stěhování a navrch sypali normální kuchyňské odpadky. Až začala mokvat zeď, tak se to prošťouchlo a zrušilo, pro jistotu i v ostatních domech, kde to vzhledem k dispozici bloku měli na balkonech. Spořitelna města Brna investovala do své nemovitosti hodně invence, je to takový umírněný funkcionalismus, ale - už v roce 1936 ústřední topení ve výklencích pod okny, jištěné komínem v každé místnosti (jak se hodilo za komančů, když nebyl koks a mrzli jsme, prostě se postavila kamna a jelo se dál, zato teď zasedli inteligenti komínová ústí střešními nástavbami).Velké koupelny s okny, záchody zvlášť, teplá voda. Nahoře vytápěná prádelna a sušárna (SVJ ji zatím ubránilo před zachtivci jako technický prostor na schůze a pro řemeslníky při rekonstrukcích) se záchodem - pradlena přece nebude lítat kdovíkam a na podestě před ní mandl na kliku s dřevěnými válci. Samozřejmě výtah na dvacetník a na klíč, jezdilo se jen nahoru, když člověk dojel, tak zavřel a odeslal ho dolů, pokud se chtělo jet dolů s kočárkem nebo někdo starší, muselo se mu "jít pro výtah", což byla výsada dítek, starších dvanácti let. Dostat v tomto věku svůj klíč od výtahu (stejně jsme chodili pěšky) bylo větší znamení dospělosti, než v patnácti od komančů občanka.Na dvoře zahrada, v ní tehdy obrovská hromada koksu, o níž domovník pan Merc vyprávěl pověsti: "děcka, až ten koks vytopím, bude po válce a pod ním je bazén a já vám ho napustím." Byl tam a napustil ho. Komanči nám ho zasypali. A došlo i na úúúmění, na exponovaném nároží máme gutfreundovský haut - reliéf matičky s kasičkou a synečka v roláku, jak si právě spoří korunku.

Už jsme v tom bloku asi se sedmdesáti byty poslední čtyři předváleční nájemníci, chicht.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 31.10.2017 15:04

Re: MIlý Jiří

tak u nás se zase říkalo "myčák"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 31.10.2017 15:00

Re: tak já žila v Praze myslím tak +-20 let

bydleli jsme s rodiči v podnájmu v rodinném domě, v podkroví, v bytě 4. kategorie (v letech 1960 - 1980), v jedné místnosti o 16 metrech čtverečních, v místnosti byla kamna Petry, a potom ještě kamna na vaření. Petry vytopily celý prostor a zvládly ohřát ještě předsiňku, ve které byl stůl a židle, výlevka a za ní pak wc a špajzka, kde byl právě i ten vytahovací dvoudřez, koupelna chyběla, takže hygiena na lavoru s vodou ohřatou v hrnci na kamnech, na kterých se i vařilo. Žili jsme tam čtyři, rodiče a já se starším bratrem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 31.10.2017 14:46

Velmi

zajímavé vyprávění o těžkých dobách, byť z dětského pohledu nejspíš ne až tak těžkých, jako to museli vnímat dospělí...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 31.10.2017 14:01

Re: MIlý Jiří

Depak Petro, vůbec to není špatně!!! U babičky mečové jsem musela chodit do lesa na "korábky" na topení. Tenkrát lesáci každý poražený strom ještě v lese očistili od kůry, kvůli škůdcům (kdepak ti hospodáři jsou?) a tak si na tu kůru chodili lidé ze vsi, dobře se s ní topilo i v létě ve šporheltech. I když dítě z města byla jsem nekompromisně zařazena do procesu přežití ;-) a vůbec mi to nevadilo. Všichni jsme byli takhle vychovávaní. Kluci navíc, když něco provedli tak i s fackami, nebo s tatínkovým páskem. Pokud vím, (srazy spolužáků z devítiletky), tak to na nich nezanechalo žádné negativní následky. Naopak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ž. Petrs01 31.10.2017 13:56

Re: MIlý Jiří

Nevím jak to naši udělali, ale (až na to nádobí) mě to bavilo a brala jsem to jako normální. Naopak, "povýšení" na větší kýbl, nebo připuštění k nějaké "velké" práci bylo... no ne za odměnu, ale prostě povýšení. Hurá, už jsem velká! Co na tom, že jsem půlku kýble cestou vybryndala a že kdyby to tou obloukovkou řezal otec sám, měl by to rychleji a líp. Ale dítě se zapojilo a naučilo. I ty polní práce jsem dělala když ne ráda, tak smířeně - prostě se jelo k babičce na brambory, tak se jelo na brambory a makali všichni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 31.10.2017 13:55

Re: Píšeš za mě paměti

Yvetko, a co teprve koně, jak trpí ve válečných stavech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 31.10.2017 13:03

Re: Do podobného domu

Za mě už nebyly funkční, protože domovní důvěrník přece nebude tahat popelnice. Ale když jsme se odstěhovali do bytu pro bankovní úředníky z podobné doby, tak dvířka ke shozu byla na balkóně, aby Máry nemusela chodit s odpadky na chodbu :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2017 12:59

Re: MIlý Jiří

No ono to opravdu špatné není - ovšem jako děcko jsem se na to dívala úplně jinak (:o)))! To jsem byla přesvědčená, že su největší otlúk na světě (:o))))) - a nenávist k polním pracem (ne tak k polnímu pychu - cheche) mi přetrvala až dodnes!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 12:58

Re: MIlý Jiří

Petro, neřekla bych, že to bylo míněno negativně - já v tom spíš cítím údiv, že tohle všechno dnešní děti míjí - jak se vypořádají s životem? Přece jim nebude nikdo věčně odstraňovat z cesty i ty nejmenší překážky...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 12:55

Re: Do podobného domu

Jé, o shozech na odpadky mi vyprávěl tatínek - narodil se na Letné a měl kamaráda, který bydlel v Molochově (velikánská funkcionalistická budova z 30. let, na tehdejší doba supermoderní vybavení a luxus).

Ty shozy na odpadky mi pak léta vrtaly hlavou :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2017 12:53

Re: Píšeš za mě paměti

I já znám tuto dobu z vyprávění rodičů a stařečka (které bylo obzvlášť výživné, však jsem o tom kdysi psala). Boj o Vrbici trval tři dny a byl taky hodně krutý - s nálety a tak. Taťka, tehdy devítiletý klučina, na něj vzpomínal takto "Tři dny jsme byli zalezlí ve sklepě u sůsedů, akorát ráno a večír chlapi vylezli ven popravit zvěř (dát jí nažrat). Ve sklepě byl s nama aj súseduj pes a tenkrát jsem poprvé viděl psa bečet - jak začaly nálety, tekly mu slze jak hrachy." A právě tento moment mi bude napořád připomínat, jak hrozná je válka nejenom pro lidi, ale pro vše živé - chudák, chudák pes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ž. Petrs01 31.10.2017 12:46

Re: MIlý Jiří

"Holt prázdniny jsem si musela odpracovat ;-) ."

A je to špatně? Tedy v rozumné míře, samozřejmě. Každý dělal na co stačil - dřevo, voda, nádobí, kýble malin (na sirup), i to prádlo na valše jsem se naučila přeprat - samo se to neudělá a máma není otrok. A postupně se přešlo od utírání nádobí k umývání, od malých kyblíků s vodou k velkým, od sbírání klacků na oheň až po kácení a štípání (dnes máme motorovku a štípačku, ale dřív se to jelo ručně, holt makala celá rodina).

Já jsem naopak za tohle všechno dost vděčná - nejsem (doufám) rozmazlený spratek co čeká na pečené holuby do pusy, umím vzít běžné nářadí a nejen že si neukopnu nohu, ale dokážu udělat potřebné. Jsem vděčná když někdo uvaří a ráda umyju nádobí. Když je nejhůř, umím vzít i tu motorovku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 31.10.2017 12:32

Do podobného domu

jsem se nastěhovala v revolučním roce, ale znala jsem život v něm dobře, protože tam žili mí prarodiče. Malinká předsíňka, koupelna se záchodem, kam se kvůli lázeňskému válci nevešlo umyvadlo a dveře s evždycky zarazily o mísu. Obývák s "kabinetem", kde spával táta se strýcem na gauči, později se z toho stal kuchyňský kout a z kuchyně nevytápěna ložnice. Byly to domy pro chudé stavěné ve třicátých letech, uvnitř pavlač, ale na tehdejší dobu vybavené, páč na záchod se nechodilo na společný na pavlači. Je to přesně tenhle dům: http://www.bam.brno.cz/objekt/c341-mestske-malobytove-domy?filter=code

Na tom dvoře si táta hrával, domovník je honil a praděda tam měl zápasnickou arénu. Ale i když to byly byty pro chudé, na každém patře byla šachta na odpadky, kudy se sypalo smetí a popel do popelnice postavené dole. Tu domovník měnil za prázdnou, kdykoli to bylo potřeba.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 31.10.2017 12:19

Re: MIlý Jiří

tyhle dva vytahovací vandlíny v šupleti, měla moje teta, tatínkova sestra na Šumavě. Říkala tomuhle dřezu na mytí nádobí "micák". Jezdila jsem k ní již jako školou dítě povinné na prázdniny (moje nejkrásnější prázdniny) a tak si ho pamatuji. Pro vodu se chodilo, ahojky Zano (se chodilo=já) na náves do studny. Na dvoukoláku jsem měla dvě bílé smaltované konve, daly se uzavřít deklíkem a musela jsem chodit pro vodu. Holt prázdniny jsem si musela odpracovat ;-) .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 31.10.2017 12:10

Re: Píšeš za mě paměti

Zano, vřele souhlasím, Baty by sem měla pořádně psát :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 12:05

Re: Vzpomínky

My to měli takhle ještě na chalupě u Liberce (tam to bylo pro vodu dál :P) nějak do začátku 90. let, pak ji naši prodali...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 31.10.2017 12:03

Jirko,

díky za vyprávění. Já jsem tohle bohudíky nezažila, narodila jsem se začátkem padesátých. Od ranného dětství mi ale vyprávěli prarodiče, maminka i tatínek. Maminka žila v Židenicích, takže zažívali nálety na Zbrojovku a utíkali do vydlabaných jeskyních ve svahu v Akátkách a maminka mi popisovala, že se jednou při nočním náletu dívala, jak vybuchují bomby, brrr. Tatínek ten bydlel na jižním konci Brnatehdy ve vesnici Chrlice. Ten jako dospívající kluk měl zase jiné zážitky. S kamarádem se plížili několik dní za postupující frontou a sledovali co se děje. Při té příležitosti se silně podchladil, dostal zápal plic, který za pár let přešel v TBC. Ale to už je jiná historie. Osvobozování Brna Rudou armádou maminka nezažila tak poeticky dobrodružně (jízda tankem), ale protože byla v rozpuku ženství, tak ji babička schovávala za hromadou uhlí ve sklepě. Manžel prožíval válečné dětství na třídě Pražská, později Eisenhowerova, ještě pzději zase podle někoho a dnes je to Štefánikova, přímo naproti Flédě. Také vzpomíná na hrátky ve sklepě při náletech. Nejhorší zážitek pro něj byl, že vždy když houkali nálet, tak on pouštěl z klece kanárka, aby měl šanci přežít. A jednou při návratu ze sklepa do neporušeného bytu, kanárka sedícího na zemi omylem zašlápl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2017 11:59

Re: Píšeš za mě paměti

Baty, díky. Ty bys měla psát furt, víš, dlouhý články a vyprávění a vůbec!

Moc ráda tě zase jednou vidím :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek