Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
AUSTRÁLIE: Vzpomínky starého zbrojnoše – válečné děti ulice, díl 1.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Lex 31.10.2017 12:19Re: MIlý Jiří tyhle dva vytahovací vandlíny v šupleti, měla moje teta, tatínkova sestra na Šumavě. Říkala tomuhle dřezu na mytí nádobí "micák". Jezdila jsem k ní již jako školou dítě povinné na prázdniny (moje nejkrásnější prázdniny) a tak si ho pamatuji. Pro vodu se chodilo, ahojky Zano (se chodilo=já) na náves do studny. Na dvoukoláku jsem měla dvě bílé smaltované konve, daly se uzavřít deklíkem a musela jsem chodit pro vodu. Holt prázdniny jsem si musela odpracovat ;-) . |
|
Ž. Petrs01 31.10.2017 12:46Re: MIlý Jiří "Holt prázdniny jsem si musela odpracovat ;-) ." A je to špatně? Tedy v rozumné míře, samozřejmě. Každý dělal na co stačil - dřevo, voda, nádobí, kýble malin (na sirup), i to prádlo na valše jsem se naučila přeprat - samo se to neudělá a máma není otrok. A postupně se přešlo od utírání nádobí k umývání, od malých kyblíků s vodou k velkým, od sbírání klacků na oheň až po kácení a štípání (dnes máme motorovku a štípačku, ale dřív se to jelo ručně, holt makala celá rodina). Já jsem naopak za tohle všechno dost vděčná - nejsem (doufám) rozmazlený spratek co čeká na pečené holuby do pusy, umím vzít běžné nářadí a nejen že si neukopnu nohu, ale dokážu udělat potřebné. Jsem vděčná když někdo uvaří a ráda umyju nádobí. Když je nejhůř, umím vzít i tu motorovku. |
|
T. Zana 31.10.2017 12:58Re: MIlý Jiří Petro, neřekla bych, že to bylo míněno negativně - já v tom spíš cítím údiv, že tohle všechno dnešní děti míjí - jak se vypořádají s životem? Přece jim nebude nikdo věčně odstraňovat z cesty i ty nejmenší překážky... |
|
A. Rgova 31.10.2017 15:45Re: MIlý Jiří plastické povídání o Brně z Australie. Moc bavilo. I vzpomínky v komentářích. Některé děti ani dnes nejsou ochuzené o praktično. Neteř a synovec znají jak práci se dřevem - od dobývání v lese, přes řezání, štípání, třískování a odnes přines, slož a zatop. Práci s uhlím. Práci se zvířaty. Mají máloco zdarma. Že by z toho vejskaly to ne :o). Ale pot z práce jim cizí není. Doma na to držkujou, jinde se tím vytahujou. Na dovolené sice většinou k moři, ale pod stan, takže jsou i táborníci. Topení naftou ve vesnický bytovce v kamnech v obýváku taky pamatuju. Sice jen do první třídy, pak jsme postoupili do jiného bydla už s ústředním topením. A nošení vody s mytím v micáku jsem užívala v prvním partnerství, valcha mě minula. |
|
Z. Yga 31.10.2017 12:59Re: MIlý Jiří No ono to opravdu špatné není - ovšem jako děcko jsem se na to dívala úplně jinak (:o)))! To jsem byla přesvědčená, že su největší otlúk na světě (:o))))) - a nenávist k polním pracem (ne tak k polnímu pychu - cheche) mi přetrvala až dodnes! |
|
|
Ž. Petrs01 31.10.2017 13:56Re: MIlý Jiří Nevím jak to naši udělali, ale (až na to nádobí) mě to bavilo a brala jsem to jako normální. Naopak, "povýšení" na větší kýbl, nebo připuštění k nějaké "velké" práci bylo... no ne za odměnu, ale prostě povýšení. Hurá, už jsem velká! Co na tom, že jsem půlku kýble cestou vybryndala a že kdyby to tou obloukovkou řezal otec sám, měl by to rychleji a líp. Ale dítě se zapojilo a naučilo. I ty polní práce jsem dělala když ne ráda, tak smířeně - prostě se jelo k babičce na brambory, tak se jelo na brambory a makali všichni. |
|
|
T. Zana 31.10.2017 16:01Re: MIlý Jiří Čest a sláva rodičům, kteří tohle dokážou! |
|
|
A. Lex 31.10.2017 14:01Re: MIlý Jiří Depak Petro, vůbec to není špatně!!! U babičky mečové jsem musela chodit do lesa na "korábky" na topení. Tenkrát lesáci každý poražený strom ještě v lese očistili od kůry, kvůli škůdcům (kdepak ti hospodáři jsou?) a tak si na tu kůru chodili lidé ze vsi, dobře se s ní topilo i v létě ve šporheltech. I když dítě z města byla jsem nekompromisně zařazena do procesu přežití ;-) a vůbec mi to nevadilo. Všichni jsme byli takhle vychovávaní. Kluci navíc, když něco provedli tak i s fackami, nebo s tatínkovým páskem. Pokud vím, (srazy spolužáků z devítiletky), tak to na nich nezanechalo žádné negativní následky. Naopak. |
|
Z. Jitur 31.10.2017 15:04Re: MIlý Jiří tak u nás se zase říkalo "myčák" |
|
|
Ž. Petrs01 31.10.2017 8:46Piš dál! Georgi, skvěle se čteš, navíc zrovna tohle jsou věci, které si i já těžko představuji - pro dnešní mládež to musí být sci-fi. |
|
Z. Inka 31.10.2017 8:13tak já žila v Praze myslím tak +-20 let po Tobě, ale naše bydlení si pamatuju podobné - měděný kotel v koupelně, záchod těsně u hlavy koupajícího se. V kuchyni kamna nebyly, jedno umyvadlo, nádobí se mylo ve vytahovacím dvoudřezu a voda se lila do záchodu. Pralo se v kuchyni, sušilo na půdě. Kamna byly v obýváku CLUB, které hravě vytopily celý byt. Ten byl na rozdíl od vašeho fakt velký, pokud mohu soudit tak pokoje měly určitě přes 20m2. Při velkých zimách se dalo zatopit v ložnici, tam byly velké bílé kachláky. Čtvrté patro, bez výtahu, uhlí, popel, roční dítě ve strojku, máti musela být vzpěrač.....Jinak jsme bydleli v Římské ulici, hned na kraji nad Muzeem. Babička měla garsoniéru v bloku pod námi, v domě Nad Muzeem naproti vlakům. Tam to bylo vybavené IA, výtah ( tehdy na 25 hal ), maličkatá kuchyňka, obří koupelna se záchodem stavebně odděleným. Ve sklepech obří prádelna s bubnovými pračkami a dokonce i mandlem. Tam bylo i ústřední topení a teplá voda kolik kdo ráčil. |
|
|
Z. Jitur 31.10.2017 15:00Re: tak já žila v Praze myslím tak +-20 let bydleli jsme s rodiči v podnájmu v rodinném domě, v podkroví, v bytě 4. kategorie (v letech 1960 - 1980), v jedné místnosti o 16 metrech čtverečních, v místnosti byla kamna Petry, a potom ještě kamna na vaření. Petry vytopily celý prostor a zvládly ohřát ještě předsiňku, ve které byl stůl a židle, výlevka a za ní pak wc a špajzka, kde byl právě i ten vytahovací dvoudřez, koupelna chyběla, takže hygiena na lavoru s vodou ohřatou v hrnci na kamnech, na kterých se i vařilo. Žili jsme tam čtyři, rodiče a já se starším bratrem. |
|
|
Z. Maw 31.10.2017 7:24Skvele ranni cteni, moc za nej dekuji! jako rodacka z brna, uplne jine generace, tyto vzpominky velmi ocenuji a nekdy jsem se i zasmala. vyrustala jsem v "modernim" dome v centru, ze ktereho byl vyhled na dum s rozstrilenou fasadou, coz mi v detskych letech evokovalo ruzne desive pribehy. Na strechu si hrat na stare klepadlo, to pro nas deti byl vzdy svatek, a chodili jsme jeste jako hodne maly do pradelny na strese, kde byla velka obri umyvadla, kde jsme prali, kdyz nesel proud... opravdu moc me to potesilo a pomohlo nahlednout do minulosti meho mesta i ocima maleho kluka :) |
|
Z. Xerxová 31.10.2017 6:33hezký den hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Je fajn, když staří vzpomínají a vzpomínky uchovávají. Věřím, že i australská vnoučata dobře ví, jaký byl děda rošťák a jak se žilo za války... |
