T. Kohout 6.3.2019 3:19

Re: Poplatek za mír - trutum pacis

Začněmež od malých cílů, např. hned zítra bychom měli naši zemi chránit od soukromých chovatelů lvů a mamb. Pozítří si můžeme dát vyšší cíl, třeba vybojovat bitvu se škůdci našich lesů. 3. den můžeme přesvědčit lidstvo, že potomky mají mít ti, kteří na to mají a ne zejména ti, co na to nemají. Chtělo by to "drobnou, každodenní práci", začít od maličkostí a přejít k velkým věcem, ale v rychlém sledu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Wiszniewski 6.3.2019 0:59

Perfektní analýza!!!

Petr Hampl v tomto článku dokonale vyvrátil blud, který, želbohu, urputně setrvává i v hlavách jinak střízlivě a jasně myslících státníků, jako je například Viktor Orbán.

Symbolicky řečeno, pokud se chceme zbavit bestie, nedáváme ji nažrat, ale necháme ji vyhladovět.

Šiřte prosím, přátelé, tento článek. Hlas rozumu bývá přehlušován řevem čukotů (= lepšolidí). A v tomto případě k řevu dojde.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Hrbek 6.3.2019 0:56

Poplatek za mír - trutum pacis

je institut známý v Čechách již od dob sv. Václava. Odváděl jej Jindřichu Ptáčníkovi a to 120 volů a 100 kg. stříbra. Na vnitřní politické scéně jej zavedl svým lénnikům Boleslav I.

České země prakticky skoro vždy někomu za mír nějakou formou platili. A děláme to i v současnosti - pohybuje se to řádově okolo 40 mld Kč přímo a 400 mld Kč nepřímo.

Je sice hezká téze, že bychom měli striktně hájit vlastní hranice, ale ani finančně, ani personálně a ani materiálně na to nemáme. S bídou jsme schopni chránit náš stát před jednotlivými nežádoucími jedinci, ale horší je to již před nějakými, například mafiánskými skupinami, a to ať již tuzemskými nebo zahraničními. Navíc mají někteří, v zájmu okamžitého zisku, snahu otvírat pochybným živlům dvéře dokořán.

Na skutečnou obranu našich hranic proti případnému skutečnému nepříteli si můžeme jen hrát.

Že za situaci v každé zemi nesou zodpovědnost její obyvatelé a její vláda je sice hezká téze, ale s poněkud omezenou platností, protože nebere v úvahu možné vnější tlaky a rozložení sil. Podle této téze si za rok 1939 a rok 1968 můžeme sami. Pravdou však je, že za rok 1945, 1948, 1989 a 2013 si skutečně ze značné části můžeme. A pomáhat někomu jinému bychom si měli setsakramentsky rozmyslet. Natož někoho zvát do naší země. Bohužel, jak prokázala historická zkušenost, jsme se jen v málo případech dokázali chovat podle zdravého rozumu - většinou jsme se mezi sebou hádali o blbostech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 6.3.2019 0:12

Souhlasím,

a připomínám osud českých rybníčků v Africe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek