Petra 19.5.2006 11:20

Už dlouho jsem se tak nezasmála

Povídání pana Vlka i všech příspěvků mě přivedlo do stavu nekontrolovatelného smíchu. Připomnělo mi to Tři muže ve člunu, kde vypravěč popisoval, jak vezl vlakem rodině svého přítele francouzský sýr - zejména prohlášení zaměstnance pohřebního ústavu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Surovec 19.5.2006 10:48

Syrečky jsou sice syrečky

ale "olomoucké syrečky" dle autora jsou "olomócký tvargle" na Hané. Ale to jenom v rámci nářečí. Taky mě onehdá udivilo označení pro naprosto stejné ovoce trnka=kadlátko=švestka. Jiný kraj, jiné jméno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 19.5.2006 10:39

:o))

Promiňte pane Vlku ale čichal jste někdy durian ? Pokud ne tak nevíte co je to smrad. Já byl ovšem zbabělec, nedokázal jsem to ochutnat. Možná taky kdyby mně opili....?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Eva 19.5.2006 9:08

Nedá mi to,

abych se v tomto případě nepodělila o zážitek starý asi 35 let. Téměř nové auto - Škola 100 (obrovská radost v té době) a cesta na dovolenou v tuzemském kempu. Naložila jsem tehdy před dovolenou pro naše přátele a nás několi balíčků syrečků (třílitrová látev od okurek, vložit syrečky, pořádně zasypat kmínem, zalít pivem, nechat asi 10 dní) s tím, že s vynikajícím jihočeským pivem to bude zcela skvělý začátek dovolené. Při odjezdu však vyvstala klasická nerudovská otázka kam s ním. Kdo pamatujete auta Škoda 100, měly poměrně malý motor vzadu a tehdy se prodávalo takové "udělátko", kus plechu, který se dal v motorovém prostoro přišroubovat k levému blatníku a vznikla tak polička vhodná na láhev motorového oleje, destilovanou vodu ap. Ideální a skvělé umístění i pro láhev syrečků, překrytou v hrdle nekolika igelitovými pytlíky a zajištěnou gumami od zavařovaček. Vše probíhalo v pohodě až k rybníku Velký Horusický, kde byla zdravotní přestávka. A pánská část výpravy samozřejmě se chtěla podívat na motor nového auta (nevím proč pánové vždy prohlížejí motor, já dodnes při každodenním ježdění když nastane nutnost haubnu otevřít hledám packu, kterou se to zvedá) a naskytl se pohled, který pořád vidím před sebou. Nějak nikdo při odjezdu nedomyslel, že v motorovém prostotu je cca 60st.C, igelitové pytlíky sloužící jako víko lahve se vyboulily do výšky asi 8 cm a byly napjaté k prasknutí a vevnitř byl tlak limitně se blížící kritickému bodu, prostě těsně před výbuchem. Gumičky od zavařovaček, všechna čest, vydržely.

Zbytek cesty jsme vzali láhev na milost a drželi ji na klíně.

A závěr - postavili jsme stany, nejbližší sousedi si stany přestěhovali dále a my dodnes vzpomínáme na vynikající pokrm, který doslovně šel z té láhve naproti. A zbytek dovolené byl také krásný, ostatně jako kakýkoliv pobyt v Jižních Čechách.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JAB 19.5.2006 9:01

Jiná zkušenost

sotva jsme začínali jíst trpký chléb exilu, když nás jednou a to v sobotu odpoledne volala pošta v Park Ridge (kousek od Chicaga), že je to sice nezbvyklé, ale jestli bychom si nechtěkli na poštu přijet, že tam máme balík, a mají strach, aby se v něm do pondělí něco nezkazilo... Jeli jsme a byl to fór našich neteří, které nám z celnice na Masarykově nádraží a to lodí, či tedy pozemní poštou,  poslali 5 kilo olomouckých syrečků. šlo to sedm týdnů a bylo léto. Pošmistr tvrdil, že jim z toho nechtějí startovat automobily... dovezl jsem to domů, otevřel a syrečky tekly, 5 kilo. co s pětikilem syrečků. Zeptali jsme se přítele Mirka Zástěry (posluchači VOA ho pamatují) a ten jen zařval:"Už tam jedu!" Cestou se zastavil u českého pekaře v Berwynu pro chleba a v Liquere Store Miska pro pivo. Přibral ještě kámoše Lipperta (to bývalé lahůdkářství) ,dojeli k nám, sedli a za dvě hodiny těch pět kilo spořádali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ptakopysk 19.5.2006 8:24

To jsem v sobotu... II

Doma mě psi vítali jak posla z nebes, neboť mě museli cítit již dva kilometry dopředu. Denis se mi snažil vlézt okýnkem dovnitř a Budulín mi v rozrušení ochcal přední kolo u auta, což obvykle dělává až když jsem bezpečně mimo dohled. Romadůry jsem umístil do předsíně. Shodou okolností za chvíli přijel brácha s manželkou a neteřema na návštěvu. Já byl z té vůně tak omámený, že mi ani nepřipadaly divné kradmé pohledy členů bráchovy rodiny. Návštěva odjela dříve než obvykle činí. Bylo mi to divné do okamžiku, než jsem se vrátil od silnice, kam jsem je šel vyprovodit. Celý dům páchl jako prosperující rasovna. Nedalo se nic dělat, syrečky jsme sežrali okamžitě. Než jsme šli do postele, čistili jsme si zuby asi třikrát a stejně jsme oba spali hubou ke zdi...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ptakopysk 19.5.2006 8:23

To jsem v sobotu...

šel koupit nějakou blbost do Albrechta. Kráčím kolem regálu s bifidogenní mikroflórou, rozvařenými paznehty obsahujícími 0% tuku, plasty vzniklými hydrogenací nenasycených zbytků mastných kyselin a dalšími delikatesami. A najednou mi v mysli vytane otázka: "Proč mají v regále s tzv. mléčnými výrobky tejden chcíplou kočku???" Nesmyslnost poznatku mě zarazila v půli kroku. Chvíli jsem analyzoval signály přicházející z mých nervových ganglií a už jsem to měl. Čich mi signalizoval přítomnost rozkládající se organické látky. Krhavým okem jsem pečlivě skenoval okolí a po chvíli intenzivní mozkové činnosti jsem si všiml, že přímo přede mnou je plakátek upozorňující na akční nabídku. Vážení přátelé, měli romadůr ve slevě!!! Přesně ten den mu procházela záruční lhůta, což jak potvrdí každý český konzument sýrů, je čas kdy je český sýr konečně zralý a přestává se podobat tvarohu. Zakoupil jsem tedy dva romadůry, kousek piva a začal jsem se těšit, jak si s děvenkou mojí starostlivou uděláme hezký večer. Hodil jsem tašku s nákupem do auta a šel koupit do železářství lopatu a takovej ten hyperbolickej čumprdlík... co je potřeba do toho... no udělá se díra... a tam se to strčí... a drží to takovej ten... Pane, myslíte zatloukací hmoždinku se šroubem? Jo! Vždyď to řikám! No tak tohleto jsem koupil, jdu zpátky, otevřu dveře auta stojícího na sluníčku... a málem to se mnou seklo vo asfalt. Vevnitř byl puch jako když v márnici vypadne na dva dny chlazení. Někteří kolemstojící zezelenali, asi dva nebo tři se nenápadně začali vzdalovat směrem k policejní stanici, aby učinili zadost své občanské povinnosti. Byl jsem totiž v motérkách, v ruce jsem držel fungl novou lopatu a tvářil jsem se, jako bych před týdnem vyřešil dlouholeté spory s tchýní. Rychle jsem nasedl, na okamžik jsem zalitoval, že nemám kabriolet, pozotvíral všechny okýnka co v autě byly a zmizel jsem směr jihojihovýchod. Doma mě psi vítali jak posla z nebes, neboť mě museli cítit již dva kilometry dopředu. Denis se mi snaž

• reagovat
• nahlásit příspěvek

cca 19.5.2006 8:16

teda

syrečky -brŕŕŕŕr´ to nemáte nic s domácí tlačenkou ????

• reagovat
• nahlásit příspěvek