J. Václavíková 12.4.2011 10:26

Re: Co ještě o naši zemi nevíme.

Krásně zbarvené ryby jsou většinou teritoriální, je to jejich vlajka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 12.4.2011 7:57

Modlitba žáby?

To jsme myslím měli někde v knihovně. Podívám se.

Úplně vám závidím tu malou holčičku. Nedá se říct, že by děti v pubertě nebyly - no - řekla bych adrenalinovým zážitkem (proč je ještě nepůjčuje za mírnou taxu ta zážitková firma, co zařizuje lety balónem a tak?), ale malý děti jsou skvělý. My jsme si občas první věty a slova a příhody zapisovali, a teď jsme moc rádi - je to víc než fotky.

Zase večer někde na shledanou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 12.4.2011 0:35

Re: Já nevím, ten pokus, nemám už maličké děti.

Já už vážně skoro spím :-). Ale ještě dočítám...

Já mám občas taková až skoro starozákonní a přísná prohlášení, jako že cesta k Bohu vede skrze přímé vnímání - když to teď po sobě čtu, zní to děsně nabubřele. Prostě čím prostší (dětštější) vnímání, nahlížení či postoj, tím víc asi vidíme přímo.

Ovšem propojenost s bohatstvím lidstva tam je pořád a nejde (a není nutně cíl) se od něj odříznout. Vždyť i to přemýšlení v pojmech - předpokládám, že ho máme mnohem dřív, než se naučíme mluvit jazykem lidským. Alespoň naše dcera uměla mluvit v pojmech snad okamžitě. Teď jde jen o to sladit terminologii :-).

Dobrý je ten A.de Mello.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 12.4.2011 0:11

Re: Synchronicita - vlastně tomu slovu úplně nerozumím.

Ještě ke knihám, Vaše připomenutí G.S.Pecka mi připomnělo také jinou knihu od Anthonyho de Mello - Bdělost.

Je to kniha hodně k tématu dnešního článku. Autor byl jezuitský kněz (a prý i psychoterapeut, píše wikipedia) Krásné počtení :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 12.4.2011 0:09

Dobrou noc!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 12.4.2011 0:07

Re: Synchronicita - vlastně tomu slovu úplně nerozumím.

G.S.Pecka jsem četl - myslím že právě tuto knihu. Příklad se skarabeem si pamatuji, ale později jsem ho četl v jiné knize, ze které si ho teď pamatuju, tak už ani nevím, že byl i v této.

Máte pravdu, že tahle ztracená schopnost vidět svět jako kouzelný nám moc chybí. Včetně kouzelonosti toho, že si píšeme, zatímco se řítíme vesmírem. Je jen jeden obrovský zázračný svět v mnoha vrstvách. Nikoliv dva - jeden viditelný a druhý neviditelný, jeden racionální a jeden magický.

V tom je skvělé mít malé děti, napomáhají ten závoj ploché otupělosti rozhrnout.

Také jdu spát, přeji krásné sny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 12.4.2011 0:03

Já nevím, ten pokus, nemám už maličké děti.

Teprav teď jsem si přečetla tenhle Váš příspěvek. Ano, to jsem si myslela taky, že ty děti považovaly hru na princeznu Amálku za docela hezkou a nechtěly ji těm pánům kazit. V podobné hře vidím jediný smysl "věření na Ježíška, který nosí dárky", jinak jsme tuhle krásnou hru nijak uměle neprodlužovali, a snažili se věci vysvětlovat tak, jak jsou.

Myslím, že je hodně obtížné se vracet k vnímání "přímo", jestli to není nemožné, protože cokoli, na co myslíme, i co se pokoušíme cítit, vnímáme skrze jazyk, skrze pojmy, které nám nepředali jen rodiče, ale dlouhé a dlouhé řady předků. Myslím, že to, co dostáváme od rodičů a předků, mohou být i předsudky, ale především skrze jazyk a pojmy velká spousta moudrosti a poznání. Tohle kulturní předávání je popsáno i u zvířat (způsob lovu, života) a u lidí je urychleno a zmnoženo právě jazykem a potom písmem. Myslím, že poznání a úžas, poznání, porozumění a víra nejdou proti sobě, nebo by aspoň neměly jít. Nebo prostě - já to tak přímo neumím, jako děti - a tak se k tomu nemůžu vrátit. Někdo tudy třeba může jít, není to moje stopa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 11.4.2011 23:52

Re: Synchronicita - vlastně tomu slovu úplně nerozumím.

Já jsem Jungovi moc nepřišla na chuť, asi jsem ho nepochopila. Ovšem jedno je asi pravda. Pohádky, které neodkazují na známé archetypy, nemají tu čarovnou moc. A dobrou noc :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 11.4.2011 23:42

Synchronicita - vlastně tomu slovu úplně nerozumím.

Ale četla jsem krásné popisy synchronicity u G. S. Pecka - Nevyšlapanou cestou. Popisuje tam jeden Jungův případ - pacientka docházela na psychoterapii, asi rok se nemohli hnout z místa, protože mu ve skutečnośti nevěřila. Pak mu jednou vyprávěla, že se jí zdálo, že jí někdo věnoval zlatého skarabea. Zatímco mluvila, začal na okno dorážet brouk, byl to "ten" zlatohlávek, velký zlatozelený brouk. Jung otevřel okno, chytil brouka a dal ho té paní: tady je váš skarabeus. G. S. Peck popisuje další případy ze své praxe. Možná ho znáte? Vlastně je to psychiatr, který původně nebyl věřící, naopak se radoval, že mu církve a špatně pochopený strach z hříchu zdarma přihrává pacienty čili kšefty... ale potom přes zážitky synchronicity nejdřív začal věřit na něco jako anděly, nakonec skončil někde v kostele. Takové věci ale asi musí člověk i umět vidět, možná že třeba mně by v té chvíli nic "neřekly". Já jsem tu psala, že nemám ráda  oddělení přirozených a nadpřirozených jevů, (protože mi přijde, že to, že se řítíme vesmírem děsnou rychlostí a přitom ještě diskutujeme na Psu, je dost zázračné, když se nad tím člověk zamyslí) - vlastně takových znamení smyslu věcí je víc, jen je vidět - a jestli se tomu řekne přirozené nebo nad..., je jen slovo. Děti to vidí naopak správně - dokážou se divit a radovat. Kdybychom dokázali správně vidět, svět by byl plný krásy a znamení. Ale protože jsme na  běžné zázraky už zvyklí, občas nám - anděl nebo kdo - sešle výraznější znamení. Když byla řeč o padání obrazů, byla u nás jednou na návštěvě stará teta a začla mluvit o obrázku, který patřil jejímu otci a jí přišlo, že u nás je schovaný za nějakou kytkou a že by si ho ráda vzala, a ten obraz přitom spadnul. Visel tam předtím bez povšimnutí asi deset let.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 23:41

Re: Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

K tomu prvnímu, chápu. Někdo, koho jsem měl moc rád, přišel o osobu velice blízkou. Nedokázal se pak zbavit pocitu viny, že za to taky trochu může, protože po vánocích vyhodil jmelí. To je nešťastné.

Věřící jsou mimochodem proti takovéto pověrčivosti docela otužilí. Vědí či věří, že Bůh není tak škodolibý, aby jim někoho zabil jen proto, že nezaklepali na dřevo či nepolíbili včas amulet. Mnohem spíš jsme paradoxně připraveni něco takového očekávat od ledového vesmíru, ve kterém nikdo neslyší váš křik.

A k těm opakovaným lekcím - sám to tak podobně vnímám. Ovšem plyne-li pro mě nějaké ponaučení z katastrof, zatím jsem ho nepochopil. A upřímně bývám dost opožděný i při rozklíčování jednodušších a zřejmějších souvislostí ve svém osobním životě :-).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 11.4.2011 23:24

Re: Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

Mě napadají spíš ty případy, kdy někdo je schopný věřit, že amulet, který měl při sobě, když vyhrál, mu zase přinese vítězství a pod. Zase naopak někdy mám pocit, že některým lidem dává osud opakovaně zabrat jakoby proto, že nejsou schopni tyto události řádně zpracovat a posunout se ve svém vývoji, takže jsou jim vystavováni znova a znova. Takové kopance ve smyslu pochopíš to konečně, nebo ne? Ale nejsem ani bytostně přesvědčena, že to náhoda není, jen je to zajímavá souhra. Asi tak, jako přírodní katastrofy, které se na nás valí tím víc, čím víc popíráme naši spoluúčast na nich. Je to náhoda? Není?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 23:15

Re: Bingo!

Ke psaní sám sobě: i tak lze nahlížet doporučení "co sám nerad, nečiň druhému" a "miluj bližního svého jako sebe samého" :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 23:13

Re: Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

Nemusí tam být kauzální souvislost, přesto však taková událost může mít pro nás určitý význam.

Tím chci říct, že černá kočka kolem sebe nenosí oblak zlého osudu, který padne na každého, komu přejde přes cestu. Jsou ovšem chvíle, specifické, které poznáte jen vy sama, kdy černá kočka přes cestu, květ odhozený na chodníku či náhlé zapleskání křídel vyrušeného hejna holubů v okamžiku nějaké vaší myšlenky, dávají ještě další, jen vám zřejmý smysl.

Nepodsouvám vám jakoukoliv kauzální souvislost (Jung vysvětluje synchronicitu jako akauzální události). Říkám, že mám zkušenost se situacemi, kdy je vysvětlování pomocí "náhody" tak prázdné a bezduché, že úplně vidím ty skelné a mrtvé oči vědce, jehož umrlčími ústy pohybuje zvyk, předsudek, slepá víra a strach, když mu rty, jazyk a hlasivky modulují slovo "náhoda", aniž by se na tom jakkoliv podílela ta shnilá švestka mozku v hlubinách lebečních.

Ale není to nějak zvlášť podstatné a když se toho děje moc, je to spíš na nervy :-).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 22:58

Re: Náhoda

Inteligence nestvořila inteligenci. Inteligence je ;-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 22:55

Re: Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

Teprve teď jsem si znovu a pořádně přečetl první větu článku, kterou jsem předtím ve spěchu asi přeskočil, nebo pořádně nevnímal. Autorův vztah k nadpřirozenu a jednoduché rozlišení veškerenstva na hmatatelnou realitu a mentální infekci, jsou roztomile idiotské, soudím, že se musí jednat o škodolibou provokaci. Už vidím autora, jak ošahává elektrony, strká záření z plutonia do pytlíku či plácá po hřbetě duhu. Zhruba na této úrovni inteligence ten úvod je.

Pokus sám o sobě však je dobrý a odhaluje to, že úplně maličkaté děti se s menší pravděpodobností nechají naočkovat pitomostmi. Vědci blikali žárovkou a snažili se dětem namluvit, že to dělá víla, což maličkaté děti nezbaštily spíše, než děti větší (ignorujme teď fakt, že musí být fáze, kdy dítě ví, že to je pitomost, ale ze sociálního hlediska chce dospělým udělat radost a říká jim to, co předpokládá, že to chtějí slyšet - tato fáze je taky poměrně ranná). Dospělý člověk pak těmto věcem již zcela uvěří - je uvězněný v iluzi, stvořené v mysli, uctívaje zlaté tele.

Já považuji tento pokus i výsledky za poučné. Souhlasím s tím, že my dospělí žijeme v takovéto pasti z myšlenek a infekcí. Cesta k poznání (k Bohu) vede jedině skrze návrat do pozice dítěte, kdy vnímáme přímo a bez skreslujících předsudků. Jde přitom o postoj při vnímání, nikoliv o ochotu nechat si rodičovskou autoritou nakukat nové nesmysly.

Autor článku z toho ovšem učinil absurdní závěr, shrnutelný takto: my racionální lidé víme, že věci bez viditelné kauzality se dějí náhodou, což prostí lidé nevědí a věří lžím. Toto tvrdí na základě pokusu, ve kterém žárovky neblikaly náhodou, nýbrž zcela kauzálně prostě, řízením "inteligentních" vědců.

A takovíhle lidé si prosím vyhrazují právo učit naše děti a definovat, co je infekce a co je "hmatatelná" realita?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 11.4.2011 22:26

Re: Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

Dobrý večer, paní Martinovská. Myslím si, že článek není namířen ani tak proti víře, jako spíš proti pověrčivosti. Pan Petr rád pošťuchuje, zpochybňuje zaběhané cestičky. Podívejte se na to trochu s odstupem. Já považuji pro sebe za přínosné, když si můžu takto uvědomit nebezpečí chybného posuzování v určitých situacích. Je to obdoba toho, jak lidé často hledají kauzální souvislosti mezi dvěma ději na sobě nezávislými.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 21:32

Re: Věda a víra se mohou míjet, ale i potkat

Dobrý večer paní Martinovská. Dneska jsem měl hodně rozlítaný den, tak ačkoliv jsem tento Váš příspěvek četl už v podvečer, až teď jsem se sem na chvíli dostal. Ještě jsem nečetl ty příspěvky nahoře.

S tímto nicméně souhlasím. Ona má tato tématika tolik stran, těžko tomu věnovat pár slov. Specificky souhlasím, že se věda i víra mohou protknout, ba jsem o tom přesvědčený. Svým způsobem jsem se to snažil napsat do výše uvedených příspěvků. Tedy v tom smyslu, že vědecký experiment neodhalil nic duchovního či duchového, protože testoval reakci dětí na podvod a mystifikaci. Polopatě řečeno: netestoval, zda by dítě poznalo, kdyby žárovkou zablikala kouzelná víla.

Co mi přijde roztomilé a symptomatické, bylo to, že jak jsem celý den nad tématem přemýšlel, večer jsem šel vyzvednout ženu a dítě do čajovny (v čajovně jsem nějakou dobu pracoval a mám s ní takový intimní vztah). Když jsme odcházeli, řekl jsem dceři: tak, udělej čajovně pápá. Dcerka udělala pápá a žárovka nad kasou dvakrát zablikala :-).

Jdu si ještě udělat nezdravou večeři a přečtu si pak výše příspěvky.

P.S.: pane Poláčku, zmiňujete psychologii. Vězte, že C.G.Jung poněkud pracoval s termínem synchronicita.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 11.4.2011 17:51

Re: Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

P. S. Nic proti dětem, a jejich je království nebeské, jen nevím, zda bych přikládala nějakou váhu tomu, že "jim lze někdy něco podsunout". Celé je to složitější, zjišťuju, ž edole si trochu protiřečím, ale to je hlavně kvůli pojmu "nadpřirozený jev", který nemám moc ráda, i když tady v článku asi označuje kdeco.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 11.4.2011 17:18

Věda a víra se mohou míjet, ale i potkat

Hezký den, pane Anděli, a  Pane Poláčku, omlouvám se vám oběma, že vám vstupuju do debaty, ale myslím, že věda a víra se protnout mohou, záleží na používání pojmů, jako je třeba "přirozené" a "nadpřirozené". Já myslím, že všechno je trochu zázrak, jen jsme to už od dětských let zapoměli - růst trávy (proč se na to nevykašle?) narození dítěte, narození myšlenky v hlavě, stále nově vytvářený čas a běh dějin, to všechno je hluboce zázračné a zároveň hluboce "přirozené". Na počátku bylo slovo, a skrze slovo, slovem byl stvořen svět, což někteří  filosofové překládají, že skutečnost je v první řadě srozumitelná, tělesná skutečnost není nesmyslná nebo snad záporná jako pouhá hmota, ale má smysl a význam. Poznání je vždycky vztah, poznáváme to, co máme rádi, a víra je vztah, vedoucí k poznání skutečnosti - stvořené skutečnosti a tím i Stvořitele - a zároveň k naději v nové tvoření času. Podle toho víra není nic "nadpřirozeného". Někteří křesťanští filosofové ve svém díle vycházeli a vycházejí přímo z výsledků jisté oblasti vědy - P. T. de Chardin byl paleontolog a psal o vývoji, Sokol je matematik a píše třeba o náboženství., ale i o člověku jako antropolog. Atd.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Dobrý 11.4.2011 17:13

Re: Náhoda

JE to totez jako s temi auty. Potkate auto a spocitate jak mala pravdepodobnost je potkat tuhle znacku. Jinak receno znate jeden z mnoha moznych vysledku a na zaklade jeho pravdepodobnosti prohlasujete ze se to nestalo.

Uz jsem se na to jednou ptal, je skoro jiste, ze se Vy i Ja lisime minimalne v jednom pismenu kodujicim enzym nebo bilkovinu. Jak je to mozne?

Vtip je v tom, ze v populaci je mutaci stracne moc a michaji se porad dohromady a presto to nejak funguje. Neexistuje nic jako "idealni" clovek. Neco jako vzor inteligentniho designu vuci kteremu se lisime pouze v "nedulezitych" malickostech jako je barva oci (pardon, blbej priklad tak uz je rozdil v bilkovine)

Zkuste spocitat pravdepodobnost vzniku jenom vasi osoby, jak pravdepodobne bylo, ze z tech nekolika milionu spermii, prave ten konkretni den, budou mit 2 konkterni lidi ...... a jeste ze nic nepokazi? Bud delate ve vypoctu chybu nebo jste dokazal vlastni neexistenci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 11.4.2011 17:02

Re: Je to hezké,

Hezký příměr, pane, ale já jsem chvíli zažila socialismus a myslím, že to nemůž evést ke stejným výsledkům - jen na první pohled. Pokud skupina lidí v socialismu dovedně předstírá práci, na jejímž výsledku jim vůbec nezáleží, je to možná na první pohled podobné, jako když v kapitalismu skupina lidí opravdu pracuje. Negativní motivace prostě vedla jen k tomu, že všichni "byli v práci", a někdy i pracovali poctivě, ale pokud vedení jejich podniku nezáleželo na prodejnosti výrobků, bylo to vlastně celkem jedno, jak kdo pracoval. Všeobjímající pocit, že všechno je jedno a všechno jde stejně do kopru, to je něco, co si pamatuju z ročního zaměstnání za socialismu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 11.4.2011 16:53

Vědci... kteří? pravděpodobně sovětští.

V tomto článku mně hlavně štve míchání pojmů - do oblasti "nadpřirozena" je zahrnuto stvoření i konspirační teorie. Ten pokus mi připadá velice stupidní. Nebo slušně řečeno - má nízkou vypovídací hodnotu. Něco jako když lékaří sdělili mému věřícímu dědečkovi po po operaci srdce, že žádnou duši mu v hrudníku nikde nenašli, nebo když Gagarin oznámil, že byl v nebi a Boha tam neviděl. Dokládat neexistenci "nepřirozených jevů" tím, že lze o nich přesvědčit některé pětileté děti, je typická ukázka výsečového vidění úzce zaměřených "vědců". Myslím, že okolo pátého roku děti teprve začínají chápat třeba smrt, nebo podobné pojmy. Co chtějí "vědci" doložit tím, že lze dětem v určitém věku "nasadit do hlavy myšlenku na nadpřirozené jevy, na kterou by samy nepřišly a chovají se -samy od sebe- celkem racionálně.?" Chtějí tím říct, že když dětem ukážu, jak přejedu balónkem přes vlasy, a vlasy se mi zvednou, a jedné skupině dětí "podsunu myšlenku na elektrostatiku" , kdežto druhé skupině řeknu, že vlasy zvedám sama, když chci, a děti mi kupodivu ve 4 letech uvěří, tak tím dokážu, že elektrostatika je nesmysl, protože je to myšlenka, kterou někdo ušlechtilým, přirozeným a vždypravducítícím dětem podsouvá? Myšlenka či názor, kterou nemáme "vrozenou" je nesmysl? Tady bych chtěla ty anonymní "Vědce" ubezpečit, že všechny myšlenky, co jich mají v hlavě, jsou nějak kulturně předané, prostě jim je někdo podsunul, stejně jako mateřský jazyk a všechny jeho pojmy, které jim podsunula do hlavy maminka. Vrozených máme ovšem spoustu přirozených pudů, jako čůrat do kalhot, nebo vlastnit - a sníst - cokoli, co je v dohledu, a tyto pudy potom v průběhu života všelijak pracně omezujeme vlivem kulturního útlaku, chcete-li. Je to ovšem pro nás prostě přirozené, tudíž je to asi správné?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Brabencová 11.4.2011 14:31

Co ještě o naši zemi nevíme.

V hloubkách oceánů žijí krásně zbarvené ryby, kterým je to zbarvení k ničemu, to samé je i s mikroby, pro které jsou jejich některé vlastnosti take zbytečné. Mají je zakodované v genech, kdoví proč.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Běhal 11.4.2011 14:23

Re: Náhoda

Takže inteligence vytvořila motor, dajší inteligence převodovku, další inteligece další části automobilu a pak přišla vichřice, jednotlivými částiveni zatočilka a náhodou z toho vzniklo auto.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Běhal 11.4.2011 12:18

Re: Náhoda

V čem je problém? Já přece říkám, že je nepravděpodobné, že se náhodně seřetězí tisíc nebo spíš 30 tisíc bází v požadovaném pořadí, to by byl opravdu zázrak, větší než potkat auto s vymyšleným číslem. Na tom se snad shodneme. Co se týče inteligence, která stojí za důmyslným vesmírem, tak si za ni můžete dosadit Stvořitele. Pokud někdo tvrdí, že je to nevědecké, tak říká nesmysl. Že Bůh je, je víra, že Bůh není je také víra. Tvrdit, že postulát vycházející z jedné víry je vědecký a postulát vycházející z druhé víry je nevědecký je nelogické. Jednoduchý počet pravděpodobnosti je, že házím-li kostkou o šesti stranách, na které jsou čísla od 1 do 6, tak je pravděpodobné, při větším počtu hodů, že padne stejný počet čísel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Poláček 11.4.2011 11:54

Re: Bingo!

Už rozumím, vy jste já, takže si píšu sám sobě :-) :-) :-) S tou otázkou na a(A)nděla mám nejspíš ve vašem životě premiéru :-) Připouším že dámy jsou v této věci patrně hnány nějakou jinou zvědavostí, které já nerozumím. Pane Anděli, pokud pominu společensky ne nezajímavou okolnost že studiu andělů se věnuje jakási (ne)vědecká ? disciplína, tak hledání a vysvětlování metafyzických objektů nebo jevů je věc která do vědy patří (zatím ?) snad jenom skrze psychologii nebo jí podobné nauky. Uchopit metafyzično nástroji klasické vědy nelze protože se již svou vnitřní filizofií liší. Zkrátka nemají průnik. Výborný vědec může být zároveň hluboce věřícím aniž by to v jeho pracovní metodách nutně vyvolalo chaos. Každopádně souhlasím s tím že tento článek je zajímavým podnětem k uvažování - přinejmenším o našem-lidském chování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Schwarz 11.4.2011 11:47

Re: Náhoda

pak jistě dojdou v řetězci příčin i k poznatku, že za vznik inteligence nemůže náhoda, ale nejspíš ještě větší inteligence - a dostanou se přes řetěz "inteligencí" k tomu, že pravděpodobnější bude přece jenom ta náhoda...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Schwarz 11.4.2011 11:45

Je to hezké,

ale ne každé předání peněz je úplatkem. Pokud odevzdáte na pokladně v Kauflandu částku, nejde o úplatek ale o protihodnotu za odnášené zboží. Úplatkem je, pokud za peníze pro sebe chcete získat výhodu v přístupu k veřejným stakům a tomu, kdo má onen přístup nestraně poskytovat vás zvýhodní. Pokud totéž udělá manažer v soukromé firmě, je obyčejným zlodějem a netřeba čekat s jeho vyhazovem na výsledek šetření v trestní věci. Stačí, že firmu poškodil a ztratil důvěru ve svou kompetenci. Ale zpátky k politice - proč má být horší loajalitu si kupovat než si ji získávat vydíráním a výhrůžkami? Návrh paragrafu, podle kterého poslanec který se nepodřídí stranickým instrukcím přijde o mandát a strana ho přidělí člověku loajálnímu je přece ještě horší, než za loajalitu platit. Nakonec  hlavní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem je v tom /i když může vést ke stejným výsledkům/ že kapitalista, který chce člověka přimět k určitému chování mu strčí před nos  věc, kterou vylíčí jako neodolatelnou s tím, že dotyčný sám od sebe v touze tu věc mít bude dřít jako soumar... Socialismus to řeší bičem a koncentráky. Nevím jak kdo, ale já beru ten první způsob - ignorovat vějičky je mnohem snazší než prchat ze sociálních rájů jako Indiana Jones - i když to možná poskytuje adrenalinovější zážitky. To je ale spíš pro ty mladý...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 10:03

Re: Bingo!

P.S.: Možná jsem se narodil i někomu jinému a jmenuji se v té verzi Poláček ;-).

To je ovšem vedlejší vedlejší (sic) poznámka pro pobavení...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 11.4.2011 9:58

Re: Bingo!

To je hezké :-). Zajímavé filozofické klání? Bohužel obávám se, že nemám(e) šanci konkurovat vévéčkám.

Anděl se jmenuji proto, že jsem se narodil svým rodičům Andělovým. Proč jsem se narodil přímo jim a ne někomu jinému? Nemám ponětí. Souvislost mezi mým příjmením a formou mého příspěvku není zřejmá, byť ji nelze vyloučit. Příjmení mohlo mít díl vlivu na moje hledání odpovědí na základní otázky života, vesmíru a vůbec. Mimochodem divil byste se (?), kolikrát jsem od dívek a žen slyšel otázku, jestli jsem opravdu anděl, zatímco muži se mě na to myslím nikdy nezeptali, je to náhoda?. Ale to jsem odbočil :-)

Souvislost mezi spadlým obrazem a pohádkovou vílou je nulová, resp. pouze mentální. Experimentátoři si jí vymysleli a žádná víla ten obraz neshodila. Obraz ovšem nespadl náhodou, nýbrž to byl důsledek nějaké konkrétní akce experimentátorů. Tam se tedy náhoda na akci nepodílela ani náhodou :-).

Experiment považuji za velice poučný a článek mě skutečně potěšil, nebyl v tom sarkasmus. Závěry článku považuji za mírně tendenční. Autor je známý svým názorem a snahou každý svůj popularizační článek dovést ke konci ke zlehčení něčeho, co se týká temat ekologie či duchovna. Tato tendence (přání, předsudek, domýšlení myšlenek druhých) mu pak zamlžuje racionální uvažování. Měl by být více jako dítě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek