Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ÚVAHA: Náhoda – nepoznaná nutnost
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
vi 26.4.2007 10:43Axiom Nekonečno je fakt. Že patrně neexistoval, neexistuje a nebude existovat lidský mozek, který by si dovedl nekonečno představit, na tomto faktu nic nemění. |
|
|
Zephir 23.4.2007 17:33Náhoda a vlnová teorie éteru Podle vlnový teorie éteru http://superstruny.aspweb.cz vesmír vůbec nemusí být konečnej, přesto je zcela kauzální. To co označujeme za náhodnej pohyb je projekce harminickýho, tedy kauzálního pohybu do našich tří dimenzí, zatímco počet dimenzí ve vesmíru není žádným způsobem rozumě omezenej. Lze si to představit tak, že budeme promítat stín úsečky rotující podle všech dostupných os ve dvou, třech a více dimenzích na dvourozměrnej papír. Současně s tím, jak se nám bude úsečka pohybovat čím dál trhaněji a náhodněji se nám bude zkracovat její délka. Z toho vyplývá, že kvantová neurčitost malejch objektů je vlastně jen důsledek toho, že je pozorujeme v časoprostoru, který má mnohem víc dimenzí, než je ten náš. Případná debata zde.... http://193.85.233.106/.chatroom/87521 |
|
|
Navrátil Josef 23.4.2007 19:21Re: Náhoda a vlnová teorie éteru Klikl jsem na web-odkaz a ... a úúúúžas ; ta teorie éteru je úúúúúchvatná .... ikdyž anglicky neumím ani slovo, dojem byl velkolepý - ta Vaše bezmatematiková teorie ( i s lodičkou ) se vešla na jeden papír A4 |
|
|
Stach 20.4.2007 16:08hezke Je to docela hezka uvaha a miri ke spravnemu reseni, nicmene tak jednoduche to neni, bohuzel. Myslim, ze autor dokazal dobre schopnosti logickeho mysleni, takze se chyb dopousti spise z fyzikalni nenalosti a tak sklouzl do mechanickeho pohledu na svet tim, ze nechape obsah pojmu nekonecna (zadna velka ostuda). Projevuje se to treba tak, ze minul kvantovou mechaniku, ktera mu deterministicke reseni rozmane. Ne, nejsem zastancem indeterminismu a s kvantovkou jsem si to uz "vyrikal". Ignorovat ji ale nelze, jak to dela autor. Je potreba ten problem vyresit. :-) |
|
|
yaray 20.4.2007 12:56Náhoda jest blbec. Problémy súčasnej fyziky pramenia z nedokonalosti matematiky, teda z nedokonalosti jazyka prírodných vied konkrétne jazyka Fyziky. Predpoklad, že to čo v súčasnosti označujeme za hmotu, mohlo byť sústredené do jediného bodu, nie je zlá myšlienka, i keď relevantné argumenty pre oprávnenosť takého stavu hmoty nie sú mi známe a myslím si že nielen mne to nie je známe. Problém ale nespočíva v tom, ale v úplne triviálnej veci a to v matematickej definícii bodu. Pre opis matematického bod existujú totiž dva matematické aparáty. Pvým matematickým aparátom na určenie dlžky úsečky ktorej začiatok splýva s jej koncom, (dlžky matematického bodu) je nasledovný matematický aparát: 1 - 1 = 0 (Tu čislo nula predstavuje pojem nič.) Druhým matematickým aparátom na určenie dlžky matematického bodu, je nasledovný matematický aparát: 1 - 0,9999999..........nuly až do nekonečna, s výsledným rozdielom o hodnote 0,00000000000000... nuly až do nekonečna, čiže nuly, jenom nuly a nic než nuly. V tomto prípade dlžku matematického bodu označuej matematika znakom dx. Ktorý matematický aparát pravdivo opisuje vekosť toho bodu, v ktorom sa matéria vesmíru nachádzala pred veľkým treskom. Prvý či druhý. I keď formálne sa tie dva matematické aparáty od seba líšia, prakticky sú si identické. Majú jeno spoločného, obidva matematické aparáty určené na opis matematického bodu, protirečia objektívnej realite, lebo sú výplodom dematerializovaného myslenia matematikov celého sveta. Bliššie podrobnosti okolo daného problému opisuje "Jáyova kvantova matematika" ako a jeho "Fyzika absolútneho pohybu hmoty." Toto cestou by som rád upriamil pozornosť relativistických fyzikov a bodových matematikov na múdrosť českého národa v znení: Náhoda je blbec. |
|
|
JE 20.4.2007 9:34Pokračování Uvedu Vám triviální příklad. Řekněme, že fyzik a filosof současně pozorují sérii hodů hráče v kostky. Po dlouhé sérii šestek řekne filosof, no jestli v příštím hodu padne šestka, to bych se moc divil, to je velmi málo pravděpodobné. No a fyzik řekne, jestli i teď padne šestka je stejně pravděpodobné, jako že padne jiné číslo, tedy jedna šestina. Skutečně, stejně se to má i s těmi atomy, akorát, že pravděpodobnost nemá tentokrát rovnoměrné rozdělení jako v uvedeném diskrétním případě. To znamená, že při každém pokusu má pravděpodobnost, že se částice rozpadne v "okolí" určitého časového okamžiku určitou hodnotu a hustota má v jistém okamžiku maximum. Hodnoty těchto pravděpodobností a hustoty v maximu nejsou nijak ovlivněny tím, co se stalo v předchozích pokusech (v případě izolované částice) ani tím, co se děje s jinými částicemi v okolí. Takže náhodnost, existence přesné hodnoty poločasu pro daný typ částice a neexistence korelace (nejde-li o entanglovaný pár) NEJSOU ve vzájemneém rozporu. A jestli tohle nedokážete pochopit, pak je veškerá další diskuse zbytečná! |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 10:18problém sám uvádíte - izolovanost, která nikdy nemůže existovat I ta kostka je problematická, Laplaceova kostka je matematický model, fyzikální, tedy reálná kostka nemůže padat náhodně. Provedu-li, dostatečný vzorek pokusů, zjistím jak je "cinknutá". Samozřejmě se mohu matematickému modelu přiblížit, tím, že bude naprosto symetrická, ale pořád nedokáži házet ve stejném místě a čase dvakrát, takže pokaždé budou působit jiné podmínky z okolí. Izolovanost je totiž nerealizovatelný modelový příklad. Ale to jen na okraj, ty triviální úvahy co prezentujete jsem už před lety překonal, ono vše není tak jednoduché, jak je to pomocí zjednodušení prezentováno. Zkuste odpovědět na tuhle jednoduchou otázku: Jak je možné, že při každém měření poločasu rozpadu konkrétního typu atomu dostaneme při dostatečně velkém vzorku naprosto stejný výsledek pokaždé i když měříme jinde jindy a s atomy pocházejícími z jiného zdroje? Samozřejmě, že je to statistický výsledek, ale proč je probioha pokaždé stejný? Kdyby se atomy rozpadaly náhodně, nemohli bychom naměřit opakovaně a vždy stejné hodnoty. Domnívám se, že na tuto otázku zatím nikdo nedokázal odpovědět. Možná se vyjadřuji někdy nepřesně, proto zde opakuji: Netvrdím, že lze předvídat budoucnost, ale zdůvodňuji "deterministicky" proč to není možné. Nejde to proto, že v budoucnu je vždy větší entropie než v minulosti (jinak řečeno, následků je vždy více než příčin). Tvrdím však, že budoucnost může být předurčena, nicméně není nám to nic platné, protože to předurčení nelze zjistit. Takže tvrdím, že náhody mají smysl vždy jen pro současnost a budoucnost, při analýze minulosti můžeme náhody vyloučit. |
|
|
JE 20.4.2007 10:45Re: problém sám uvádíte - izolovanost, která nikdy nemůže existovat Odpověď máte níže, najdete to, když ve stromu diskuse pod článkem najdete několik nicků JE pod sebou. |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 10:53právě jsem tam odpověděl Díky za kostku. Na ní lze skvěle demonstrovat "limity náhodnosti". Reálná kostka se pohybuje nějakou rychlostí, s nějakým momentem setrvačnosti, dopadá na nějak pružnou položku, v konkrétním gravitačním poli. Každý hod je zcela nenáhodný a je jednoznačným důsledkem změny polohové energie a všech dynamických jevů, které tuto změnu provázely. Za náhodu to považujeme jenom proto, že neznáme vstupní parametry nebo je znát nechceme. |
|
|
JE 20.4.2007 11:03Re: právě jsem tam odpověděl Ale prdlajs. "Kostka" může být třeba výsledek "pokusu", jestli umřu na náhodný rozpad atomu C14 v mé DNA. Tam můžete znát vstupní parametry jak chcete a nepředpovíte nic, protože proces rozpadu žádné "vnitřní" parametry nemá. To si mysleli Einstein, Podolski, Rosen, Aspectovy experimenty ukázaly, že vnitřní parametry nejsou a Bellovy nerovnosti že je ani nepotřebujeme. |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 11:48no hlavně že v tom máte jasno nevím jestli jsou parametry vnitřní či vnější, to není podstatné. Podstatné jsou experimentální výsledky a ty v souhrnu náhodné nejsou. K obhájení své "víry" zase utíkáte od fyzikální reality k matematickým modelům, které nahrazují neschopnost znát "vše", takže zjednodušují. Znám pouze jeden možný případ, kdy se matematický model ztotožňuje s realitou, to zde však nechci rozvádět. Já nevěřím ničemu co nemá jednoznačně logické důvody a vaše snaha "ukřičet mne" urážkami a zlostnými výkřiky Vás pouze ztrapňuje, což Vám ve Vaší internetové anonymitě nemusí vadit. Většina problémů s lidským myšlením spočívá v tom, že věří nějakým dogmatům, protože potřebují mít jistotu. Viz ta náhodná dřevěná házecí kostka, jejíž náhodnost lze velice snadno zpochybnit a zcela vyloučit, ale dogma její náhodnosti je pro Vás berná mince. Za skutečně náhodný jev mohu považovat pouze takový jev, pro který nelze pořídit více shodných statistických výsledků z různých souborů. Zatím se setkávám pouze s tím, že za náhodu jsou považovány jevy, které mají hodně velkou délku cyklu. |
|
|
JE 20.4.2007 12:21Re: no hlavně že v tom máte jasno Já bych řekl, že to Vy se tváříte, že máte jasno a přitom tápete v naprosto elementárních věcech. Nezlobte se, to přece není žádná urážka, to je jenom přesný popis zřejmého faktu. Vysvětlil jsem Vám velmi srozumitelně, proč různé laboratoře naměří stejný poločas rozpadu pro stejnou částici a různé poločasy pro různé částice, a proč přesto rozpad jedné konkrétní částice je náhodný. Odpověděl jsem tedy na Vaši otázku a žádám totéž po Vás. Pochopil jste to vysvětlení? Pokud ano, o čem vedeme diskusi? Pokud ne, v čem ještě vidíte problém? Ještě jednou zopakuji: Náhodná veličina (okamžik rozpadu) má nějaké rozdělení pravděpodobnosti (hustotu nebo distribuci). Okamžik rozpadu JE tedy NÁHODNÝ, nicméně lze spočítat (a následně měřením ověřit) průměrnou (měřením) a tedy očekávanou (výpočtem) hodnotu této náhodné veličiny. To, že EXISTUJE tato očekáváná hodnota (je to přesné číslo, k němuž patří také rozptyl, což je očekávaná hodnota rozmezí, v němž se skutečná průměrná naměřená hodnota bude pohybovat - tento rozptyl samozřejmě závisí na předpokládané velikosti ansámblu), NEZNAMENÁ, že by děj a s ním spojená hodnota měřené veličiny (okamžik rozpadu) nebyly NÁHODNÉ. Tohle je podle mého názoru celý Váš problém. Zkuste se, prosím, vyjádřit ke shora uvedenému vysvětlení, co je Vám na něm nejasné. Pokuste se soustředit ryze na tento samotný problém náhodnosti nějakého děje a přitom možnosti stanovit přesnou hodnotu očekávané průměrné hodnoty veličiny s dějem spojené, aniž by tyto věci byly v jakémkoliv rozporu. Zkuste tohle ve vlastním zájmu udělat aniž byste přitom odpíhal od tématu poukazy na to, zda nějaký pokus je či není idealizovaný, je či není izolovaný a podobně, protože s podstatou problému, který řešíme, to skutečně nesouvisí. |
|
|
JE 20.4.2007 12:27A mimochodem, to, zda jde o vnitřní či vnější parametry je tedy zatraceně podstatné! Pokud v klasické fyzice narazíme na různé výsledky experimentu probíhajícího za jinak stejných vnějších podmínek, hledáme příčinu, a to jsou právě ty vnitřní parametry (vnitřní struktura) objektu, který testujeme. Ukazuje se, že kvantová fyzika připouští tyto různé výsledky experimentu za stejných vnějších podmínek, aniž by přitom zkoumané objekty těmito vnitřními parametry disponovaly. Nemají vnitřní strukturu, jsou elementární. Tím se právě kvantovka liší od klaiscké fyziky a prvek náhody je její integrální součástí. Tato náhodnost v QM není tedy "vadou", důsledkem naší neznalosti, příroda prostě taková je. Jan Erben |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 14:25nedůležitost zda se jedná o vnější či vnitřní vlivy jsem vztahoval pouze k situaci, kdy dokážeme pozorovat pouze výsledek. Nicméně Vy ty vnější podmínky vnímáte příliš zůženě. Všechny vnější podmínky totiž vůbec neznáme a jen některé odvozujeme od jejich účinků. Prakticky lze napsat, že vnějšími podmínkami je celý Vesmír se vším všudy. To že se částice nacházejí v nějaké situaci má nutně své příčiny, tím že jim přiznáme neurčitost, současně přiznáváme neschopnost je určit. No a kvantová fyzika je definována právě tak, abychom se dobrali relevantních výsledků aniž bychom potřebovali znát ty přesné hodnoty. Je to obdoba té dřevěné kostky. Když definuji, že vím že bude padat 1 až 6 a při více než 1000 hodech bude průměrná hodnota 3,5 nemusím dynamiku chování kostky dále zkoumat a použiji ten pravděpodobnostní výsledek. Z toho že použiji pravděpodobnostní vyjádření nijak nevyplývá, že hody jsou náhodné. A to, že nejsou jsem snad již vysvětlil. |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 14:51určitě jasno nemám, což asi nikdo Problém naší diskuse chápání pojmu náhoda je v tom že vy používáte matematickou náhodu, což je pouze model ideální náhody. Reálně má každý výsledek svoji příčinu. To že ty příčiny neznáme, neznamená že neexistují. Ten poločas rozpadu je toho jasným důkazem, kdyby byl zcela náhodný nebylo by ho možné vůbec stanovit a každé další měření by jen zpřesňovalo ten odhad. Ve skutečnosti vždy existuje konkrétní hodnota souboru jejíž zvětšování už nezpřesńuje výsledek. Už jsem to tady někde psal (i jinde) kvalita pseudonáhody je určena délkou cyklu, která vymezuje pravděpodobnostní prostor. Ideální náhoda nemůže být nějak distribuována či zahuštěna, obojí má jednoznačné příčiny. Ta ideální matematická kostka dává 6 konkrétních hodnot s naprosto stejnou pravděpodobností. Když ta fyzikální po zprůměrování dává průměr 4 znamená to, že je "cinknutá" k větším číslům. |
|
|
JE 20.4.2007 13:40Re: no hlavně že v tom máte jasno "skutečně náhodný jev mohu považovat pouze takový jev, pro který nelze pořídit více shodných statistických výsledků z různých souborů" Těžký omyl. Pro každý náhodný jev dostanu výsledky ve stejné shodě s teoretickou předpovědí, tedy v okolí daném předpovězeným rozptylem kolem předpovězené hodnoty. |
|
|
kopec 4.5.2007 8:47Re: právě jsem tam odpověděl myslite si , ze kdyby parametry vrhu kostky byly predem dany a byly naprosto stejne /kostka by byla katapultovana stejnou silou a rychlosti ze stejne polohy na stejnou podlozku/ bylo ba mozne nastavit ji tak, aby padaly same sestky? |
|
|
Ivo Vašíček 4.5.2007 16:32samozřejmě to je zcela jisté. Kostka je normální krychle, jejíž pohyb lze popsat klasickou fyzikou. O tom, že je to generátor pseudonáhody snad nikdo nepochybuje. Ta náhodnost plyne právě ze střídání těch parametrů - rukou těžko hodíte dvakrát zcela stejně. A vzhledem k tvaru krychle (podobnost s koulí) jsou výsledky hodně citlivé na změnu parametrů. |
|
|
JE 20.4.2007 10:59Re: problém sám uvádíte - izolovanost, která nikdy nemůže existovat To, že pokus probíhá ne vždy za identických podmínek ovšem naopak způsobuje vyšší rozptyl výsledků (i pro ten poločas rozopadu) v různých laboratořích. Pokud naměříme větší rozptyl, než je očekáváná hodnota pro daný rozpad (dá se spočítat), VÍME, že působí rušivý vliv a můžeme jej hledat. Nemá to ale v principu nic společného s přesnou (očekávanou) hodnotu poločasu rozpadu a s tím, že okamžik rozpadu JE zcela náhodný. Vy prostě nedokážete pochopit triviální věc, že existence přesné očekáváné hodnoty (projevující se definovanou průměrnou hodnotou v dlouhé sérii nebo na velkém souboru) není v rozporu s tím, že výsledek určitého jevu je náhodný. Odpověď na vaši jednoduchou otázku je skutečně triviální pro každého, kdo má základní znalosti s matematické statistiky. |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 12:16vůbec neodpovídáte na otázku Ono to tak triviální není, jen to tak vypadá při triviálních zjednodušujících znalostech. Ta náhodnost je omezena velikostí minimálního relevantního vzorku. Kdyby byly jevy zcela náhodné obdrželi bychom pokaždé jiný statistický výsledek. Kdyby jste zabrousil do teorie náhodných procesů zjistíte, že ten relevantní statistický vzorek je vlastně délka cyklu, která omezuje spolehlivost náhody pouze na menší počet prvků než je délka cyklu. Jinak fyzikálně řečeno to, co ovlivňuje rozpad jednotlivých atomů sice nevíme, ale víme, že při dostatečně velkém vzorku se tyto vlivy projeví způsobem, který lze aproximovat na všechny stejné nebo větší vzorky. To znamená, že atom je tím kvalitnějším generátorem pseudonáhody, čím větší vzorek počtu atomů potřebujeme pro spolehlivé určení poločasu rozpadu. |
|
|
JE 20.4.2007 12:43Re: vůbec neodpovídáte na otázku Ale my přece naměříme pokaždé jiný výsledek! Očekávaná hodnota doby rozpadu je přesné číslo dané výpočtem, ale současně lze pro danou velikost ansámblu určit i tzv. rozptyl, což je očekávaná hodnota rozmezí, v němž se bude pohybovat skutečně naměřený průměr pro stejně velký ansámbl. Různé laboratoře ale i jedna laboratoř v několika experimentech naměří tedy různé výsledky, které se však budou pohybovat okolo očekávané hodnoty a v očekávaném rozmezí. To, že tyto hodnoty se liší, je projevem toho, že proces je skutečně náhodný, to že leží v předpovězeném rozmezí je důsledkem toho, že se nám podařilo dostatečně odstínit vnější vlivy. Prakticky lze připravit experimenty takové, že sice skutečně vnější vlivy dokonale neodstíníme, nicméně jejich velikost je takového řádu, že ani v principu nemohou výsledek pokusu ovlivnit. Důkazem je právě ten naměřený rozptyl, který se shoduje a předpovězeným. |
|
|
Ivo Vašíček 20.4.2007 15:15kdyby to bylo zcela náhodné nebudete mít žádný rozptyl, prostě to bude pokaždé úplně jinak a nebude to v žádném rozmezí. Prostě je to pseudonáhodné, ale s hodně velkým pravděpodobnostním prostorem. |
|
|
yaray 20.4.2007 13:30Re: Re: problém sám uvádíte - izolovanost, která nikdy nemůže existovat
Všetci máte relatívnu pravdu preto, že ani jeden z vás nemá absolutnu pravdu. Základom takzvanej „Klasickej fyziky“ je nedelitelnosť jej základného elementu a to atómu hmoty v stave chemických prvkov. Iba v celoatómovom stave hmoty platia zákony klasickej Fyziky. Hmota ktorá vznikla po rozpade atómu, hmota v stave atomových častíc, má úplne iné zákony, ktoré v žiadnom prípade nie su kontabilné so zákonmi klasickej Newtonovej fyziky. Náhodilosť vo fyzike atomových častíc, vo fyzike elmag. poľa, je nevyhnutná, lebo my síce poznáme následky vyvolané elmag. poľom, no nevieme určito vysetliť príčinu ich vzniku. Najednoduchším spôsobom vysvetlenia neznámej udalosti je jej štatistické vysvetlenie, čiže učenie štatistického stupňa jeno náhodilého vzniku. Preto hľadnie akejsi univerzálnej rovnice prírody, je príznakon neznalosti objektívnej reality prírody a jej rozmanitých javov a zákonitosti. Štatisticka náhodilosť vzniku javov v oblasti fyziky elmag. poľa pomynie iba vtedy, keď sa objavia amalitické zákony elmag. poľa. Preto náhodilosť nepatrí do Klasickej fyziky tak, ako nepatrí zákon gravitácie do fyziky častic elmag. Poľa. Vami vedená polemika je podobná řčení: Já o voze, a ty o koze. |
|
|
Miron T. 18.4.2007 21:59Ach, ta logika. Chtělo by to alespoň základní logické uvažování. Aspoň tak na úrovni gymnásia. Článek obsahuje tak zoufalý počet nelogických skoků, že se z něj člověk prakticky nic nedoví. Možná ledacos platí, ale docela určitě ne na základě zdůvodnění, uvedených ve článku. |
|
|
321 18.4.2007 18:31Chybna interpretace velkeho tresku O autorove nepochopeni pravdepodobnostni interpretace kvantove mechaniky se zde jiz mnozi zminovali. Omezim se proto jen na popsani dalsi teorie, kterou autor chybne pochopil. Cituji: "Většina do různé míry ověřených hypotéz se v podstatě shoduje na tom, že veškerá hmota byla soustředěna ve velice malém prostoru, ze kterého se začala rozpínat. Ten počátek rozpínání nazývají velkým třeskem." Doporucuji precteni clanku "Misconceptions about the Big Bang" na webu Scientific American. Konkretne kapitolu "Ubiquitous Cosmic Traffic Jam". Cituji: "In our universe, as on the surface of the balloon, everything recedes from everything else. Thus, the big bang was not an explosion in space; it was more like an explosion of space. It did not go off at a particular location and spread out from there into some imagined preexisting void. It occurred everywhere at once." Cela idea je tam dale vysvetlena na prikladech. Jinymi slovy: neni pravda, ze soucasne fyzikalni teorie predpokladaji, ze hmota byla soustredena do velice maleho prostoru. Naopak, k velkemu tresku doslo v danem okamziku v celem vesmiru. |
|
|
Ivo Vašíček 18.4.2007 19:47nechápu v čem vidíte nepochopení Vůbec v článku neřeším vztah časoprostoru a hmoty a pojmem "velice malý prostor" pouze vyjadřuji ten tzv. počáteční stav, nevím jak více obecněji to vyjádřit.. Článek nevysvětluje žádné teorie a ani žádné nevytváří. Interpretuji pouze důsledky absolutizace současných teorií. Ostatně kvalita těch teorií je poměřována právě tím, jak přesně kauzálně vysvětlují vývoj Vesmíru, takže se vlastně snaží určit jediný možný způsob vysvětlení. Historie je zcela konkrétní a minulost zcela konkrétně proběhla. Věda se snaží odhalovat příčiny, proč tomu tak bylo a dojde-li k vyčerpávajícímu poznání o což se snaží, zjistí, že to jinak v dané situaci být nemohlo. To stejné je pomýlená interpretace kvantové mechaniky - neurčitost platí pouze pro budoucnost (v omezené míře i pro blízkou minulost). Právě všechny experimenty kvantové mechaniky jsou založeny na vysvětlení příčin pozorovaných výsledků. Princip neurčitosti se používá pro výpočty budoucích jevů nikoliv pro vysvětlování toho co se stalo. |
|
|
IS 18.4.2007 21:00Re: nechápu v čem vidíte nepochopení Připustíme-li , že před třeskem neexistoval čas ani prostor, proč bychom měli pojednávat o "velmi malém prostoru". Jedině snad zpětným pohledem. Ale i ten malý prostor by zahrnoval celý vesmír. Možná jde o zdánlivé slovíčkaření, ale celý článek mi připadá jakoby založený na slovní ekvilibristice. |
|
|
zdeněk 18.4.2007 21:42Re: Re: nechápu v čem vidíte nepochopení ono vůbec všechny ty super ilustrace velkého třesku v knížkách jsou tak trochu parodie, neboť by se pozorovatel musel dívat z prostoru mimo vesmír |
|
|
zzz 18.4.2007 22:25Re: nechápu v čem vidíte nepochopení Premyslite jinak, nez jak premysli normalni lide. Proto pro me neni mozne vam vysvetlit, v cem se mylite. Nicmene pro ostatni ctenare uvedu, ze idea velice maleho prostoru u velkeho tresku apriori predpoklada, ze vesmir byl konecny. K velkemu tresku ale mohlo dojit i v nekonecnem vesmiru a soucasne teorie s touto moznosti pracuji. Ohledne neurcitosti: kvantove teorie pracuji s koncepci stavove funkce systemu, jejiz casovy vyvoj je popsan deterministicky (v kvantove mechanice slo napr. o casovou Schrödingerovu rovnici). Tato stavova funkce ma ale pravdepodobnostni interpretaci, t.j. nerika, co se stane, ale s jakou pravdepodobnosti se neco stane. Idea determinismu jak ji autor v clanku popisuje byla opustena jiz v pocatcich kvantove mechaniky (tipuji kolem roku 1930). |
|
|
Ivo Vašíček 19.4.2007 8:51jaká idea determinismu byla opuštěna? Pletete dojmy s pojmy. Já se nepřu o pravděpodobnostní interpretace. Pokud trošku rozumíte kvantové fyzice, tak určitě víte, že aplikace všech pravděpodobnostních funkcí se týká mikrosvěta a na základě konvergence se výsledky projeví v jedoznačném výsledku makrosvěta (např. poločas rozpadu). Takže to na prezentovaný obsah článku nemá vliv. To, že si někde někdo přečetl slovo pravděpodobnost a neví k čemu se vztahuje a potom tím argumentuje v jiných souvislostech, kde neplatí (žádná fyzikální teorie to nepředpokládá) je projevem anonymní agresivní kompenzace vlastních komplexů. Kdybych však chtěl jít i do oblasti kvantovky je zde spousta otevřených a zkoumaných možností v oblasti deterministického chaosu a bifurkací, nebo transakční teorie - to nejsou třicátá léta, ale současnost. Lze to uvést na příkladu hodu mincí - budou-li všechny působící vlivy naprosto shodné padne vždy stejná strana, shodné však být nemohou, protože čas se mění (nepleťte to s matematickým modelem, který popisuje experiment). |
