Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Akašické pole:
O Akašickém poli ( všeobsahující vesmírné pole paměti) napsal autor Ervin Laszlo vynikající knihu " Věda a Akašické pole". Je dostupná v překladu i v češtině.
Re: Akašické pole:
O Akašickém poli ( všeobsahující paměťové vesmírné pole) napsal knihu Ervin Laszlo " Věda a Akašické pole", Je dostupná v překladu i v češtině. Vřele doporučuji.
Re: moc pěkné, jen jeden dotaz:
O Akašickém poli ( všeobsahující vesmírné paměťové pole) se lze dočíst v knize Ervin Laszlo: "Věda a Akašické pole". Je dostupná i v českém překladu. Vřele doporučuji.
Kdopak jiný by pak v Aši léčil?
Lékaři jsou třeba tam, kde jsou nemocní lidé. Někdo jde studovat medicinu proto, protože chce léčit lidi a tím jim pomáhat. Někdo jiný studuje medicinu proto, aby měl pohodlný život. Lidé jsou holt různí.
V pohraničí, zejména v městech jako Aš, bylo volných bytů nepočítaně. Nebyly zrovna v nejlepším stavu, ale pro lékaře (to bylo vždycky privilegované povolání) nebylo žádným problémem je nechat opravit. V té době dostávali lékaři v odlehlých místech zcela běžně dobře vybavené byty nebo domy jen kvůli tomu, aby do odlehlých míst nějaký lékař nastoupil. Takže příběh je sice literárně dojemný, ale realitě vzdálený.
Re: Kdopak jiný by pak v Aši léčil?
Tak nevím, Ivane, kdo je vzdálený od reality. Jaký by měl asi pan profesor důvod lhát ? On nepíše, že tam byl po celou dobu svého působení v Aši, prostě mu to dal jeho nadřízený jako ubytování ten den, kdy nastoupil. A to je velmi reálné. A že tam byla ta paní primářka ? No prostě byla ...jistě je možné si domýšlet, že nebyla úplně OK (psí hovínka, tabák atd.), ale to všechno není důvod k tomu si myslet, že si pan profesor vymýšlí !
Re: Kdopak jiný by pak v Aši léčil?
Děkuji pane Václave. Nic z toho co jsem napsal nebyla fikce - přesně tak si to pamatuji (a věřím, že mi paměť ještě slouží docela slušně). O nemocnici v Aši v létech 1964 - 66 a o osobních osudech personálu - který nicméně dokázal v těch podmínkách poskytovat neuvěřitelnou zdravotní péči - by mohl psat Dostojevskij.
Re: Kdopak jiný by pak v Aši léčil?
Milý pane Ivane, děkuji Vám za příspěvěk. Dovolte mi Vás poopravit. V roce 64 museli lékaři po promoci nastoupit na určenou umístěnku, OÚNZ tedy nemusel nic nabízet. Můj plat byl Kčs 1,130.- , což znamenalo většinou k večeři v hospodě pouze buřty s cibulí. Za celonoční žurnální službu jsem bral čistého 8.- Kčs, protože mi bylo strháváno za špitálový byt - to byla ta komůrka, kde jsem bydlel 2 roky, protože na renovaci nějakého havarijního bytu opravdu nebylo. Moje vzpomínky jsou v rámci schopností mé paměti přesné. Tkví v nich i obdiv k těm tehdejším lékařům a k ůrovni péče, kterou na hranici vyčerpání a zoufalství dokázali poskytovat.
Krásně vyslovená pravda
Ano, je to přesně tak, že lásku můžeme rozdávat vždy. Málokdo si uvědomuje, že i dnes jsme slepí. I dnes je spousty lásky potřebných.
Vůbec si nemyslím, že by bylo rozdílu mezi dobou minulou a nynější. Tehdy to byla diktatura proletariátu ve všech negativních důsledcích a dnes je to diktatura peněz. Pochopitelně že svoboda je v té dnešní době samozřejmostí a lásku můžeme rozdávat i přijímat daleko jednodušeji a bez zábran režimu. Ovšem v lidech, co v množství, je vykořeněný přístup k dobru. Vulgárnost, sobeckost, bezohledná hamižnost se staly trendem. Lidé se nemusí stydět za své jednání, protože nemají mantinely, které kdysi určovala křesťanská výchova v rodinách.
Křesťanská výchova nemusí nutně znamenat víru v Boha. Křesťanství dává totiž základy etiky a ikdyby se z nich vyjmul Bůh, stále je to výchova k lásce k bližním, sebekritičnost a omezování se ve prospěch společnosti. Svědomí je pak to, co člověka přiměje k návratu při překročení hranice etičnosti.
Svědomí je návrat k Bohu. Ty Boha nemusíš vyznávat. Bůh ale miluje i tebe. Od Boha, tedy od lásky, lze odejít. Dopad ale na každého, co odejde, je ale neštěstí. Neštěstí pro něj, ne pro Boha
Re: Krásně vyslovená pravda
Na tomto přístupu autora je důležité, že nepotřebuje vykřikovat: Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Bez farizejství lze žít slušně, s farizejstvím nikdy.
Děkuji
Děkuji, pane doktore. Takoví, jako Vy, jsou solí země. Stejně tak i Vaše tehdejší sousedka - primářka.
Vidět srdcem
Pane Skálo, krásná úvaha v čase, kdy lidé dovolují svému srdci , aby se také vyjádřilo....Oči se bez srdce nedokáží rozplakat , ani rozesmát......Bez srdce mají oči tupý výraz , jde z nich strach. Proto i já přeji všem, Vašimi slovy, neztratit schopnost vidět srdcem Díky .
Re: Vidět srdcem
Nejsem lékař, ale dovolím si Vás poopravit. Tím důležitým orgánem, na který se odvoláváte, není srdce, ale AMYGDALA.
Příteli, kamaráde,
váš vrstevník z lékařské rodiny, bohudík aspoň z vnitrozemí, vám vyslovuje hold za stručné, jasné, precizní, přitom konkrétní a jako pars pro toto všechno vyjadřující shrnutí té závratně rozsáhlé problematiky. Nicméně prvotní příčiny izákladní mechanismy toho režimu jsou průhledné, netřeba (a nemožno) je zamlžovat (a la tzv. KSČM). Moc moc zdravím a panu kocourovi v důchodu vyprošuju co nejdelší spolužití s váma, a tím eo ipso i vaši radost! - Historik a překladatel
Jde o totéž město?
V roce 1964, tedy právě před 45 roky, jsme s manželkou řešili problém se získáním bytu tím, že jsme "dosídlili pohraničí" (státem podporovaná akce) a přestěhovali se do Aše. Je pravda, že tam tehdy byla řada neobydlených domů, což byl smutný pohled, ale jinak se naše poznatky značně lišily od páně autorova popisu. Získat byt nebyl problém, jen o byty v nových panelácích velký byl zájem, ale byt ve starším domě se dal získat okamžitě, případně byla možná koupě vlastního domu po vysídlencích (řadové domky se zahradou za 5 tisíc korun, luxusní vily s velikým pozemkem do max. 50 tisíc korun). Díky té dosídlovací akci byl věkový průměr obyvatel Aše něco přes 20 let, takže město kypělo společenským životem od zábav a plesů až po četné a pestré kulturní akce. Jsem technik, takže v nemocnici jsem pochopitelně zaměstnán nebyl, ale vzhledem k tomu, že se tam narodily obě naše děti, jsem byl informován o tom, že jde o dobře fungující (a na pohled utěšené) zařízení. Tak si myslím, že snad pan autor byl někde jinde.
Re: Jde o totéž město?
Nesmysl ! Byt v šedesátých se nedal sehnat ani v západlém pohraniči. Ty domky a chatrče neobývané už několk let byly tak zdevastované že se v ních bydlet vůbec nedalo a v pohtraničních městech se byt nedal sehnat. Sám jsem několik roku usiloval o sehnání bytu v Ú L bezvýsledně.
Re: Jde o totéž město?
Kecáš, Marate !
Sehnal jsem byt v Kaznějově v 1965 roce bez probůémů.
dobře fungující nemocnice
To Vy jste někde jinde. Minulý režim generoval spoustu nemocných lidí a řešil to drsným přetěžováním většinou mizerně placených zdravotníků. V roce 1965 už bylo možná trochu jinak, což ale neznamená, že té paní primářce režim nezničil život. Někteří lidi prostě raději chcípnou, než aby spolupracovali, ale to Vy a lidé Vašeho ražení asi nikdy nepochopí.
Re: Jde o totéž město?
jo, pane saule, to nevíte, že některé skutečnosti se nesměj vyslovovat?
ostatně, jistě, některé vzpomínky si člověk tvoří tak, aby mu vyhovovaly. já nejsem výjimkou. bohužel. a příliš často jsem pak konfrontován s holou skutečností.
zbytečné
Vážený pane,
oplakal jsem to, jste laskavě pravdivý. Za svůj život jsem potkal dva zlé lidi Miloslav Vosáhlo a Petr Forman. Jnak stovky, ne li tisíce běžných lidí, se kterými jsem pracoval, žil. Zatímco běžný človík si prožívá své banální denní starosti a radosti, pokud je okolí normální, tentýž človík váhá, je nejistý, zda ta či ona činnostr někomuj nevadí, zutratí tak mnoho energie, empatie na úplně zbytečnérozhodovací procesy, znehodnotí se sám, a tím se stane v zásadě nejistým, nežije, jen přežívá. Přežívání v pochybáchz se týkalo dvou tří generací lidí u nás, milionů, kteří vlastně nežili, byli žiti. To je strašné, nezasloužil si to nikdo,kromě dvou na úvod jmenovaných