P. Pospisil 7.11.2022 6:47

Dědovi z maminčiny strany v 50. letech sebrali většinu majetku a převedli do místního JZD. Maminka mi nejednou vyprávěla, jak si deputace z kolchozu přišla pro dědečkovy koně - s kulovnicí v ruce. Dědečkovy děti -moji maminku a mého strýce- pak coby děti třídního nepřítele nepustili na studi. Moji maminku, která z nich byla starší a o její budoucnosti se rozhodovalo v době, kdy výše zmíněné bylo ještě čerstvé, nepustili vůbec nikam: ze základní školy rovnou do JZD. Ani učení nepřipadalo v úvahu; než se vdala, byla v podstatě nevolníkem místní obce.

Já pamatuji až léta mnohem pozdější. Zapálené svazáky už ne, lehké až výrazné preferování pionýrů ano. Posudky psané školou před přijímačkami na střední taky. Ale byl jsem přeci jen o generaci dál, mimo drobných nespravedlností kvůli nečlenství v pionýru a později ve Svazarmu se mne to snad ani nedotklo.

Jako pocit z poslední dekády vlády jedné strany mám hlavně jakousi všeobecnou rezignaci, beznaděj, otrávenost a šedý svět okolo. A taky zlodějnu a neuvěřitelně rozsáhlou korupci a úplatkářství začínající na nejnižších úrovních. Kdo nekradl, byl za vola. Kdo nepřinesl flašku, bonboniéru, obálku nebo nabídku lukrativní protislužby, neměl šanci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 7.11.2022 6:28

Ty brigády pamatuju, můj táta tam chodil kvůli mně, aby mne vzali na gymnázium - ne "snad", ale určitě, to mi pak řekl. I na formální členství v SSM pamatuju, průkazku dostal na gymplu automaticky každý. Vekslovat jsme nemohli, na venkově. Bony jsem v životě v ruce neměl.

Sedmdesátky ale moc nepamatuju, přece jen jsem mladší. Osmdesátky ano, tak vím, že na fungující komunismus už nevěřili ani komunisti. Zapálení svazáci nebyli. To, co si pod vlivem propagandy dnes představují mladí, to ale taky nebylo , to má pan autor pravdu.

Jo, bylo to krásných třicet let svobody a naděje, když to v 89. padlo.

A to vyučení se vůbec není špatný nápad, doktorát nedoktorát. Nikdo neví, co se stane zítra.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Liborek 7.11.2022 3:43

Také jsem byl jiskra, pionýr i svazák. Nezanechalo to na mne ideologické stopy. V nejbližší rodině nikdo nebyl v KSČ ale taky před námi dětmi nikdo na komunisty nenadával. A časem jsem si udělal vlastní názor poslechem Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky i jen tak mezi kluky přepisováním textů a nahrávek Kryla. Jen se nepřestávám divit některým lidem, co se dokáží pro jakoukoliv ideologii tak zapálit, že v jejím jménu jsou schopni se podílet i na perzekuci jiných....Hezký článek a hezké pondělí všem lidem dobré vůle

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 7.11.2022 0:33

Moc pěkné vyprávění. Znala jsem člověka, ročník 1919, zjevně starý a moudrý člověk. po válce vystudoval medicinu. Před válkou mladík nadšený nacizmem. Zemřel bylo mu skoro sto let. A říkával, že ideologie, které kdysi věřil nebo která mu byla vštěpována okolím se člověk rozumem nezbaví. Je prostě zakotvena v synapsách mozku. Jedno jestli ta nebo ona. Často o tom výroku přemýšlím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek