29.4.2024 | Svátek má Robert


Diskuse k článku

ÚVAHA: Trochu o náboženství

Nejsem katolík, luterán, pravoslavný, protestant ani vyznavač jakéhokoliv jiného náboženství. Jsem křesťan. Tedy zastávám tradiční hodnoty jako slušnost, spravedlnost a víra ve vítězství zdravého rozumu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Macejko 5.6.2019 10:11

Asi

hľadáte, ako píšete, súkromného boha, s prichádzajúcou starobou je to celkom bežné, ale kresťan nie ste ... čo je samozrejme úplne Vaša vec, akurát Vaše tvrdenie je zavádzajúce ...

K. Salajka 5.6.2019 9:15

Kádrování papežů

je půvabné. Jan Pavel II. byl úžasná osobnost, ale už on zahájil ekumenickou tradici včetně respektu k islámu. V řadě záležitostí byl naopak prudce konzervativní. Je v podstatně legrační, když Zeman píše do Vatikánu, aby nechali ve funkci představitele církve. Spíš by mohl radit Spartě, koho má postavit do zálohy.

Nebuďte smutný. Ani katolická aktivistka Petani, není žádná křesťanka. Celé její vystoupení, ale především manželství s muslimem, brání tomu, aby žila podle křesťanských zásad, nebo podle nich vychovávala vlastní děti.

J. Jurax 5.6.2019 13:44

No, je-li manželkou muslima, pak její děti jsou vychovávány jako muslimové, ledaže by ten její byl velice špatný muslim pod pantoflem jsoucí neschopný zvládnout ženu.

K. Salajka 5.6.2019 9:06

Bez urážky

vy jste křesťan, asi jako je mužem to děvče, které si nechalo narůst vous a vyhrálo pěveckou soutěž. Respektujete křesťanskou etiku, což je chvályhodné. Křesťanem je ten, koho namočí ve vodě a pokřtí ho ve jménu Ježíše Krista a zůstane jím v lidových církvích po celý život. V některých církvích se křtí až v dospělosti, nebo se křest potvrzuje biřmováním. Další církve tzv vyznavačské vyžadují ještě větší aktivitu v církvi ve společnosti. Křesťanství lze stvrdit soukromou nebo společnou modlitbou, nebo vyznáním - které deklamuje v co věřím a jaké principy uznávám. Křest je základem, ze kterého plyne povinnost evangelizace a misie. I poustevníci - eremité se sdružovali, křesťané vytvářejí společenství, kde je s nimi Ježíš přítomen.

Instituce církve mnohokrát selhaly - z toho ale neplyne, že by bylo lepší svěřit křesťanství solitérům, nebo samoukům.

I. Širůček 5.6.2019 9:59

Re: Bez urážky

Takže ani Kristovi?

K. Salajka 5.6.2019 11:36

Re: Bez urážky

Tomu jo, poněvdž byl semita a obřezaný !

R. Langer 5.6.2019 14:48

Re: Bez urážky

Ano, bylo by hrozné, kdyby věřící zjistili, že se pro své spojení s Bohem mohou obejít bez nějakých církví a svatostánků. To by nastal úpadek společnosti bezpochyby hraničící s koncem světa! :-P

K. Salajka 5.6.2019 15:45

Re: Bez urážky

Z Vašeho příspěvku soudím, že se necítíte věřícím ani v tom smyslu jako autor příspěvku. Uráží vás církve a svatostánky, kde se pěstuje křesťanské společenství a pokora před Bohem. 30 let jsem žil v režimu, který systematicky svatostánky ostřeloval, demoloval pro socialistickou výstavbu a věřící pronásledoval. Nejvíc škody ale udělal v mysli lidí jako jste vy, protože svoje omezené poznání vnímáte jako vnuknutí moderní doby. Úpadek společnosti hrozí a shoda v křesťanské etice mezi ateisty a křesťany je to, co by nám mohlo pomoci.

K. Janyška 5.6.2019 9:01

Rudí a černí jsou na steujné zločinecké úrovni.

Důkazů ani netřeba uvádět. Každý trochu sečtělý je zná... Dzp.

D. Stirský 5.6.2019 9:00

Já vždy říkám, že mne rodiče na křesťanských

zásadách nevychovávali. Když vidím zděšení v očích jiných, doplním, že rodiče mne vychovávali na zásadách skautských. Ti jiní si oddechnou: "Aha, tak to je skoro to samé." A to jsem pokřtěný, dokonce celebritou RKC. Jenže nepraktikuji, tj. nejsme aktivním ani pasivním členem žádné křesťanské či jiné církve nebo náboženského společenství.

D. Stirský 5.6.2019 8:56

Autor žádný křesťan není. To by

nemohl mít "svého" pánbíčka, ale musel by věřit, že Bůh seslal svého syna Ježíše, ten zemřel pro naše hříchy a vstal z mrtvých. A hlavně, tvrdí-li, že je křesťan, musí se řídit Novým zákonem. Tam se v podobenství o Samařanovi dočte, kdo je jeho bližním. Islám vyznává víc jak miliarda lidí. A odsoudit všechny šmahem - to je spíše nacionálně socialistické či marx-leninské, avšak v žádném případě křesťanské.

I. Širůček 5.6.2019 10:01

Re: Autor žádný křesťan není. To by

Copak asi ten Nový zákon říká o restitucích?

J. Sova 5.6.2019 11:48

Re: Autor žádný křesťan není. To by

Lk 6,24 Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.

J. Jurax 5.6.2019 13:29

Inu, pěkně pomstychtivé a závistivé ... :-)

R. Langer 5.6.2019 14:52

Re:

To je polovina Bible. Druhá zase hlásá samou lásku a odpuštění, tak se to asi nuluje. ;-)

V. Kotas 5.6.2019 7:01

Já jsem ateista, který vyrostl zde, v

euroatlantickém regionu křesťanském. Křesťanství má něco do sebe - desatero přikázání, která není problém uznávat a i se jím řídit, přesto že nejsem pokřtěn. Problém je, jak k nim přistupují katolíci i samotná katolická církev, ale i všechny odnože křesťanství a jejich vyznavači.

Č. Berka 5.6.2019 11:28

Re: Já jsem ateista, který vyrostl zde, v

Bylo by dobré, si to Desatero nejdříve přečíst. Desatero jsou příkazy židovským mužům a ne nějaký všeobecný návod- už první, nejdůležitější! nařizuje věřit v židovského boha, který Židy vyvedl z egyptského zajetí.Boha si nesmí Židé zobrazovat. Bůh nařizuje svěcení soboty- volno mají mít nejen židovští muži, ale i jejich otroci a otrokyně. vobodnou dívku si mohl podle Zákona muž "odlovit" ,když za ni zaplatil otci. Nepožádáš MANŽELKY bližního - jenže ostatních žen se to netýká. Desatero pomíjí ženy- o nich se v něm nepředpokládá, že budou o něčem rozhodovat...

R. Langer 5.6.2019 6:13

Vy nejste žádný křesťan,

v lepším případě byste mohl být maximálně nebezpečným heretikem, v tom horším rovnou satanistou podkopávajícím autoritu církve a zasluhujícím smrt.

Dávejte si pozor, co píšete, s černoprdelníky to není zase taková legrace, jak by se mohlo zdát. I tady je dost fanatiků schopných ledasčeho. ;-)

J. Lukavsky 5.6.2019 7:18

Re: Vy nejste žádný křesťan,

"s černoprdelníky to není zase taková legrace, jak by se mohlo zdát" Kdyby se nějaký farář či biskup rozvášnili a z kazatelny začali vyzývat své ovečky k zabíjení jinověrců, machometánů atd. tak by to udělali jednou, dvakrát. Pak by ho dva pánové (jeden je p. Karfík) v bílých pláštích chňapli a odvezli doc. Chocholouškovi a ten by ho vyléčil, nebo by u něj dožil. Toto ale denodenně hlásají kazatelé v mešitách a jejich ovečky tomu doslova věří a jdou to vykonat. Kdosi spočítal, že ve Starém zákoně je víc výzev k násilí a zabíjení než v Koránu. Rozdíl je v tom, že Židé i křesťané Bibli neberou až tak doslovně kdežto Korán se doslovně brát musí. Katolíci se před 600 lety chovali stejně jako muslimové dnes? Ano. Otázkou je, proč bychom se my měli těch 600 let vracet zpátky. J.L. end

R. Langer 5.6.2019 7:40

Re: Vy nejste žádný křesťan,

Jo, já tu jejich "lásku" vnímám velice dobře, fakt. :-P

J. Sova 5.6.2019 6:07

Autor neví,

že to byl Jan Pavel II., který líbal korán jako posvátnou knihu:

https://www.youtube.com/watch?v=4LumBzcR6CQ

J. Jurax 5.6.2019 13:39

No jo, doba bojovných papežů chránících svou víru před nepřáteli už minula. Ten současný je leda sluníčkový multikulturní kolaborant s nepřítelem. A jak patrno, ani idealizovaný Jan Pavel II. nebyl v tomto punktu ideál.

A docela rád bych věděl, zda nějaký óbrimám recipročně veřejné líbal bibli?

D. Stirský 5.6.2019 5:50

Autor křesťan být nemůže. Nevím, je-li pokřtěný, ale 1. Aby byl křesťan, musel by minimálně uznat existenci Ježíše a jeho

Vzkříšení 2. Nemohl by napsat takovýto článek. Proto já vždy říkám, že mne rodiče vychovali nikoli na křesťanských ale na skautskych zásadách.

Z. Lapil 5.6.2019 15:16

Re:

Nóó... Ad 1 souhlas. Ale být vychován (praktikovat je) v křesťanských zásadách nutně neznamená upřímně věřit "v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země...". Zhruba stačí považovat za správné Desatero. Ne nutně ho dodržovat :-).

Ale neptejte se mě, jestli vám to bude při posledním soudu stačit. Při svém přístupu "Já jsem takovej ateista, až se bojím, že mě pámbu potrestá" to radši nechci vědět.

J. Anděl 5.6.2019 5:00

Rozhodnout se sám či nechat soud na instituci?

Autor (s lecčím v článku souhlasím) při kritice papeže pomíjí jeden paradox, který je vlastní všem náboženstvím (tedy materiálním - lidským, až institucionálním projevům).

Kristus skutečně učil lásce (i) k nepříteli. Nejen v náboženství však víme, že láska může mít mnoho projevů. A nejen pro ateisty lze použít příklad otázkou, jak se zachová rodič plný lásky ke svému dítěti, závislému na pervitinu, když mu dítě doma krade peníze na drogy.

Ano, někdy je nutné se k milovaným zachovat tvrdě, na pohled nelaskavě. Vyměnit zámky, dát studenou sprchu, někdy člověk může zvažovat i pozvání policie, je-li v ohrožení, či se sám fyzicky bránit. Potud to je snad srozumitelné. V náboženstvích a obecně v institucích (i třeba komunistických, ba dokonce i třeba v těch novodobých) však tato láska občas dostává hodně pikantní podobu. Třeba upalování čarodějnic lze chápat jako poslední pokus o záchranu její zkažené duše, tedy jako projev lásky. (Je to iluze. Instituce není schopna lásky ani krutosti, není to bytost s vědomím a svědomím. Toho jsou schopni lidé - a účastí na hře instituce mají obojí nutně více či méně utlumené.)

K tomuto dochází vždy, když lidé (a nejnápadněji se to děje právě prostřednictvím instituce, někdy neformální) upřednostní ochranu společnosti, jejích pravidel či ideálů před hodnocením konkrétní situace při vnímání konkrétního člověka (což, podle mě, především upřednostňoval Ježíš, tedy to konkrétní vnímání před schematizací).

Když budu řešit nějakou nepříjemnou situaci doma, která bude vyžadovat studenou sprchu nebo výměnu zámku, obejdu se radši, půjde-li to, bez pomoci instituce či souboru náboženských dogmat, které jsou schopny samou láskou dotyčného na jedné straně bez milosti odpravit, na straně druhé dotyčného hostit až k úplnému sebezničení (jeho i mého). A budu-li (pokud vůbec!) podporovat jakékoliv organizace (církev, politické strany), pak takové, které se mi budou jevit, že se těmto extrémům vyhýbají.

J. Kovaříček 5.6.2019 4:55

Není náboženství jako náboženství

Zajímavý článek k zamyšlení. Možno však dodat, že nejméně se osvědčila náboženství abrahámovská, jejichž původ je v judaismu, a také různé ty křesťanské sekty, klonované v Americe. S tím konceptem jediného a jen toho jejich pravého Boha zákonitě vedou k bojům za "pravdu." Východoasijská náboženství - vedanta, taoismus, konfucianismus či šintoismus takovými neduhy netrpí a jsou svou podstatou tolerantní. Za obdiv stojí Buddhismus. To je náboženství, které se nezabývá bohem! Buddhu uctíváme coby velkého a následováníhodného učitele. Buddhismus je filosofie života a etický systém, založený na poznávání reality života a hledání moudrosti. Sice byli v historii panovníci, kteří vedli války ve jménu Buddhismu, ale právě tím prokázali, že Buddhisty nebyli.

Kristovo učení se liší od judaismu i islámu a ukazuje se, že Kristus znal a byl ovlivněn vedantou a hlavně Buddhovým učením. Co ale má papež Fanda společného s Kristem?

Podstatu islámu popsal pan Černocký skvěle. Dík.

J. Anděl 5.6.2019 5:23

Re: Není náboženství jako náboženství

V osobním hodnocení různých náboženství se shodujeme. Jako škodlivý však nechápu přímo koncept jediného Boha (který technicky vzato může být jedním a týmž ve všech náboženstvích, třeba Brahmou). Je to spíš to přesvědčení, že my (křesťané, muslimové...) chápeme, uctíváme a jeho pravidla popisujeme a dodržujeme správně a jiní (fatálně) špatně.

Což považuji za špatné hlavně proto, že rozdíly jsou ve skutečnosti spíš kulturní/etnické. Jediný Bůh, který dostojí svému označení Veliký, snad nemůže soudit bytost podle projevů, které jsou vlastní a specifické určitému malému kousku populace jedné planety kdesi na okraji Mléčné dráhy. Těžko (odhaduji) půjdou všechny ET mimozemšťanky do pekla, pokud nenosí burku a odhalují tak Chapadlo.

J. Kovaříček 5.6.2019 6:32

Re: Není náboženství jako náboženství

Otázka boží existence je především otázkou sémantickou, jak definujete Boha. V žádném případě však neexistuje spolehlivý důkaz existence Boha, proto musí stoupenci těch zbožných náboženství věřit.

Když zpochybníte muslimům Alláha můžete zcela snadno být o hlavu kratší. katolíci také upalovali kacíře, naposled v roce 1600 Bruna. Před dvěma a půl tisíciletí Buddha prohlásil: Existenci boha nelze dokázat ani vyvrátit, proto veškeré spekulace na toto téma jsou pohým mařením času. Já to považuji za rozumná, ba přímo moudrá, slova. Někdo si může myslet co chce, hlavně nechci, aby mne pro rozdílnost náhledu uřezal hlavu nebo upálil.

J. Anděl 5.6.2019 8:34

Re: Není náboženství jako náboženství

Ano, s tím souhlasím.

Když píšete o otázce sémantické - ona je taky otázka, jak definujete věrohodný důkaz (existence Boha). Věda pracuje s možností opakovatelného experimentu, který za dodržení definovaného postupu vede ke stejnému výsledku (ať jde o experiment fyzikální, matematický či jiný). U Boha je slabinou ona část "za dodržení definovaného postupu", protože definovaný postup, pokud existuje, se odehrává v hlavě a duši experimentátora a nelze zevně ověřit, zda pravidla dodržel či nikoliv. Ale jinak podle mě můžete podstoupit experiment dodržování pravidel různých nauk a subjektivně pak prohlásit "viděl jsem Boha", což můžete pro sebe samotného považovat za důkaz a nemusíte věřit.

Já nemohu prohlásit "viděl jsem Boha". Mé osobní formě vnímání světa, událostí a vlastního nitra vyhovuje vize existence Boha. Funguje to i bez Boha, ale ta představa je mi méně příjemná.

Z toho soudím, že bych u sebe neřekl, že v Boha věřím, nýbrž že se mi líbí a přeju si mít ho součástí svého světa, neboť to tak všechno trochu lépe zapadá a méně skřípe. Je to otázka "záliby", chuti, přání, záměru, rozhodnutí...

K uřezávání hlav (či ideologickému vymývání nebo sociálně legislativnímu nátlaku) tak jedině: nechte mi (světě) moje vidění, já vám nechám to vaše. Kdo mi chce sebrat mojí hračku (nebudu se hádat, že jde o něco víc), můj styl, mé vidění, je zloděj (a levičák, haha, dvakrát fuj). Takový nemůže být mým přítelem. Může být i nepřítelem, jemuž je nezbytné se bránit.

J. Kovaříček 5.6.2019 9:22

Re: Není náboženství jako náboženství

Vaše odpověď je dobře napsána, naprostý souhlas. Ta představa Boha je ztěžejní otázkou. Pokud si ho někdo představuje coby stařečka jak sedí na obláčku, tak je alespoň vyobrazen nad oltářem v našem kostelíku, tak to neakceptuji, ale nikomu bych to nebral. Taky proč! Je evidentní, že vesmír funguje na základě inteligentního řádu, je jedno jak tomu kdo říká. Přeji hezký den.